A l ž b ě t a   u   S o u s e d o v i c

Pověst o zkamenělé ženě z r. 1656
Antonín Rezek Časopis Musea království českého Ročník LXV/1891

Při provádění protireformace přišlo se zhusta na lidi různým pověrám oddané a pověstem přístupné. Sám kardinál Harrach, jeda r. 1646 z Vídně do Prahy, slyšel pověst o dubu u Milevska, kolem něhož za bílého prý dne tancovaly čarodějnice i ďáblové, a jeden sedě na stromě na dudy jim k tomu hrál.
Jiná pověst "o zkamenělé ženě", došla k úřadům r. 1656, i vydáno nařízení, aby věc náležitě se vyšetřila.
"Zkamenělá žena" nalézala se u vsi Sousedovic blíže Strakonic. Dle zprávy zachované v arcibiskupském archivu v Praze předvoláni dne 7. dubna 1656 obyvatelé ze Sousedovic k úřadu a dáno jim pod přísahou výpověď činiti měli.
Potom vyslechnut Sousedovský rychtář Jan Mareš, kterýž vypověděl, že nalézá se blíže vsi kámen, kterýž pokládají za zkamenělou ženu. Vypravuje se o tom, že jednou nesl kněz velebnou svátost k nemocnému a potkal cestou společnost ze svatby se navracující. Při níž byla též žena jedna těhotná, kteráž k velebné svátosti se neuctivě zachovala, začež kněz klatbu na ni vyřkl, a ona ihned v kámen na způsob ženy těhotné se obrátila.
Brzo potom začalo se ke zkamenělé ženě putovati, od Sušice, od Prachatic i odjinud na mnoho mil. Zvláště těhotné ženy braly sem útočiště a vykonávaly zvláštní ceremonie, kladouce na kémen šaty, roucha a různá "opásání". Kdo tak učinil, jistě prý se pozdravil. Kdo však šatstvo se "statue" snímal ("přijímal"), upadal v nemoc. Byv Mareš dotázán na velikost zkamenělé ženy, odvětil, že jest kámen, který by sotva šest koní uvésti mohlo. Kdy pověst vznikla či lépe řečeno, kdy ona událost se sběhla, nedovedl pověděti, poněvadž o tom prý pamětníka nebylo.
Po Marešovi vyslechnut byl 70letý stařec Bartoloměj, kovář ze vsi Zborovic, kterýž potvrzoval údaje Marešovy. Dodával k nim toliko, že i vůz s koňmi i s lidmi tehdáž prý zkameněl, že však toho kamene užito bylo ke stavbě převorství ve Strakonicích. Pak vyprávěl další pověst, kterak jednou kámen těhotnou ženu představující byl od pastevcův vyvrácen a poražen; soused jeden z Libětic šel brzo potom kolem kamene, kterýž lidským hlasem k němu promluvil, řka: "Dojdi k rychtáři Sousedovskému, aby mne na své místo zase dáti hleděl, sice nestaneli se tak, potká ho zajisté něco horšího."
Potom vyslechnut 80letý stařec Matěj Kukačka ze Sousedovic, jsa podnapilý, nedal kameni pokoje, začež v louži několikráte zmočen byl. Proto bál se choditi kolem za doby noční a obcházel raději po lukách, když domů šel. Konečně vyslechnut ještě 60letý Bartoloměj Kříž neboli Cárta ze Sousedovic, kterýž nevěděl nic nového, leč jen udával, že netoliko žena, ale i celý průvod zkameněl, když "pro nevěstu jeli". Tedy ne po svatbě, než před svatbou se dle něho událost sběhla.

Zprávu tuto doplňuje Bolelucký ve svém spise "Rosa Boëmica"1668 na str.203-205 těmito slovy:
"Strakona civitas annos non ante multos idolum quoddam vidit et mirabatur. Post arcem S. Procopii fors mille passibus ad meridiem, juxta viam, quae Volynam ducit, ad silvam Hole nominatam, rude quoddam saxum oblongum pluribus annis steterat, justam quidem hominis mensuram quodam modo praeferens, sed mancum et acephalum ad instar cylindri, truncum potius informem quam statuam repraesentans. A summo, quo pectus ab humeris descendit, scurrilis et barda cuiuscunque bubulci manus supercilia, oculos, nasum, os et mentum clavo vel quocunque alio ferro rudi Minerva sculpsit, mammas etiam muliebres adiecit, per guas foemineum sextum, ad omnem novitatem et superstitionem facilem, ad novum cultum pelliceret. Utero praegrandi tumet illud saxum, guasi parturiens foetum, ex quo manavit opinio deam hanc parturientibus adiutricem esse, simplicique vulgo lingua patria Alzbietam sive Elisabetham, quam Romani Lucinam aut Levanam dixissent, placuit nominare. Increbrescente postmodum eiusmodi fama magnus Alzbietae honor accedebat, ut uterum gerentes et partui proximae mulieres etiam a tribus milliaribus eo confluere non dubitarent, cereos, strophia, fascias et nummos oblationis ergo nocturnis maxime temporibus apportarent et velut nemen aliquod novum e coelo delapsum colerent. Perduravit rusticus hic error inter idiotas ad annum 1659(?), quamdiu superioribus ignotus fuit. Postquam detectum esset malum et Alzbieta prostituta e tenebris in lucem prodiisset, mandato venerabilis archiepiscopalis consistorii Pragensis, nec non illustrissimi et reverendissimi comitis d. d. sacri Melitensium ordinis militaris, magni prioris in Strakonicz, per curatum loci et burggravium eiusdem dominii loco mota et in arcem curru devecta est hodieque in arcis area prope turrim rotundam ad dextrum latus in angulo humi iacens et huc usque parturiens ab omnibus conspicitur."
Vyobrazení téhož balvanu spatřuje se tamže při str. 200.

Obyvatelé Strakonic, kteří neměli dříve mnoho idolů k uctívání, hledí nyní na podivuhodné věci. Za zdí kostela Sv. Prokopa, tisíc dvojkroků na jih, je blízko cesta, která vede k Volyni. Směrem k lesu s názvem "Hole" stojí jakási hrubá skála, podlouhlá větší postava, která vypadá jako člověk.
Podle starobylé zvyklosti si na ni lidé dodnes ukazují. Mělo by se raději vysvětlovat, že se jedná o osekaný kusý válec, něž o sochu zhotovenou lidskou rukou. Blázni a kdejací pastýři zatloukají železné hřeby do obočí, nosu, brady i kamkoliv jinam do sochy.
Pro ženy toto konání zaostalých obřadů snadno může vést k vytvoření nového kultu. Množí se právě takové výmysly o uctívání velké Alžběty, ženy rodičky, blízké všem lidem, kdy se hlavně v nočních hodinách shromažďují tisíce lidí se svícemi, v některých hájích pod hvězdami.
Mezi nevzdělanými vesničany nelze zjistit, jak dlouho (před rokem 1659) je tento omyl rozšířen. Nelze určit jak dlouho tato špatnost uctívání Alžběty trvá. Tuto temnou věc má právo osvětlit ctihodná arcibiskupská konzistoř v Praze, ale nyní raději nic nevysvětlovat a z nařízení církevní komise zavést vojenský pořádek, hlavně ve Strakonicích. Panstvo by se před tím mělo v krytých vozech odebrat za hradby strakonického hradu.
Přeložil: ©Dudek Karel