Tadeáš Hájek z Hájku

. . . dokončení

Koncem roku 1577 objevila se kometa, a tu byl Hájek opět mezi prvními, kteří učený svět s ní obeznámili, uveřejniv: Descriptio cometae qui apparuit ano domini MDLXXVII a IX die Novembris usque ad XIII diem Januarii anni LXXVIII (tišt. v Praze r. 1578¹⁾
Celá knížka drží 18 listů, úvod k ní psal v distichách Prokop Lupáč, a jest připsána : "Illustrissimo principo ac domino, d. Augusto, electori Saxoniae duci, lantgravio Turingiae, marchioni Misniae ... Přípis psán jest 24. února 1578.
Celé pojednání toto rozdělil Hájek na 4 hlavy:
V 1. hlavě vypravuje, že se ona ,,caudata stella" objevila dne 10. listopadu r. 1577 na západním nebi okolo 6té hodiny. Noc ta byla však bouřlivá a mlhavá, teprv k ránu se opět nebe vyjasnilo, a kometu bylo viděti nad obratníkem Kozorožce, a sice ve znamení zimního slunovratu. Hájek stopoval ji až do 13. ledna r. 1578, a udává místo její každého dne, kterého nebylo nebe zamračeno.
V 2. hlavě mluvě o astrologických příčinách této hvězdy praví, že všichni hvězdopravci jsou toho mínění, že komety vznikají v oněch končinách, kde pospolu působí Kralomoc, Smrtonoš a Dobropán, tedy v místech horkých, jako v Skopci, ve Lvu a ve Střelci. Hájek však, nechť prý soudí jiní jakkoli, má za to, že jest dosud tajemstvím, kde se komety tvoří, a že nejen velmi nesnadno, nýbrž naprosto jest nemožno, aby se napřed už určilo, kdy a kde se kometa jakás objeví. Jakmile se však kometa ukáže, lze o ní pak souditi, jako o každém jiném tělese nebeském, ano i pomocí fysiky i hvězdářství určiti, je-li povahy étherické, nebo elementarní, kde má své místo, jak daleko od země, a jaké má vlastnosti.
V 3. hlavě udává její místo "in aëre" a praví, že byla dne 26. listopadu od středu země osm poloměrů zemských vzdálena.
V 4. hlavě dokazuje, že její místo ve zvěrokruhu bylo dne 26. listopadu v 5 hod. 7 stup. 37 min. v znamení Vodaře, a její šíř 22 stup. 49 min. na sever, a že pozoruje ji v 5 hod. 18 min. opět, byla prý už 10 stup. 45 min. ve Vodaři, a šíř její že měla 28 stup. 29 minut.
V 5. hlavě mluví o významu této komety, a má za to, že by ji následovati mohly rozličné nehody, snad i válka s Turky aj.

0 této kometě psali nejedni učenci, a Hájek sám posuzoval mínění o ní Michala Moestlina a Eliseua Roeslina v svém spisku Epistola ad Martinum Mylium, ve kterém (se svého stanoviska dosti mírně) horlí "contra profanas et epicureas quorundam opiniones, qui cometas nihil significare contendunt" (tišt. v Hořelici r. 1580). Téhož roku 1580 vydal po šesti letech opět český spis s názvem 0 některých předešlých znameních nebeských a úkazích v povětří, a o kometě tohoto roku 1580.
Tato kniha vyšla tedy dříve nežli podobná latinská s názvem: Apodixis physica et mathematica de cometis tum in genere, tum inprimis de eo, qui proxime elapso anno LXXX in confinio ferre Mercurii et Veneris effulsit, et plus minus LXXVI dies duravit; připsal ji ad generosum... S. Andream Duditium caesaris consiliarium.
V úvodu spisu toho praví Hájek, že se dosud na školách o kometách jinak vyučuje, nežli jak on za pravé má. Veškeří badatelé po věci té dvojího jsou prý mínění. Jedni totiž nemohou se vybaviti z nejasných pouček Aristotelových, a to zvláště veškeré téměř školy a větší díl učenců, kteří velmi urputně bojují za Aristotela, jako prý současník jeho, jinak výborný filosof Erastus.²⁾ Jiní opět posuzujíce Aristotela z jeho filosofie a nikoliv filosofii z Aristotela, používají svobody filosofické a zavrhují poučky Aristotelovy, majíce za to, že se nic nepravého nemá ano nesmí říci ve filosofii v čele těchto jest prý jiný jeho současník Marcellus.³⁾
Oba tito učenci bojují za objevení a stanovení pravdy; první hájí Aristotela, druhý však jest proti tomuto, jak dalece však věc ta dosud pokročila, nelze prý ještě souditi, kdo z nich má úplnou pravdu... Co praví Marcellus o kometách, že nevznikly výpary, ani že hoří, zdá se Hájkovi býti pravdě podobno, co však o tom vysvětluje, že komety nejsou žádná znamení zázračná, že se jich není co báti, jelikož prý jsou přátelské a laskavé, že jsou věci zcela přirozené, to nezdá se Hájkovi býti pravdě podobno, poněvadž prý na jednom listu píše, že komety nejsou zázraky, a na jiném připouští, že jsou přece tak dalece zázračné, dokud není nám známa jejich hmota, místo, kde vznikly, příčina jakou se udržují ve vzduchu a proč se lesknou. Avšak ani Erastus ani Marcellus nenapsal co jest vlastně kometa. Hájek prý by o kometě pověděl, že jest to jakési těleso kulaté, světlé, podobné hvězdě, která paprsky své metá na stranu odvrácenou od slunce, a při tom se pohybuje zvláštním a každá pouze jí vlastním směrem, nepřirozeným sice, avšak vytknutým od Boha, který jí vykázal i místo i čas ,,ad cummonefaciendum et designandum aliquid." Erastus naproti tomu hájí zvláště dvě podmínky Aristotelovy, totiž 1.) že jest kometa ohnivý meteor, tedy oheň a plamen, a nikoliv hvězda, a 2.) že se komety druhdy zdržovaly ve stínu země, kde prý jasněji svítily, čemuž Hájek docela nevěří, dokládaje, že by musily býti někdy se sluncem z konců protivné, jak nikdy býti nemohou.

Ve své Dialexis prý dokázal Hájek fysicky i mathematicky, že se komety spíše klásti mají do končin étherických nežli elementarních, což žádným posuzovatelem vyvráceno nebylo, naopak prý mnozí to schvalovali, a zvláště Mikuláš Winckler fysik v Halle ve spisu svém o kometě r. 1577 některé věty doslovně z toho opsal, nerozuměje jim však, nesmyslně vše spletl. Mléčnice není v končině elementární, jak prý Aristoteles mylně uvádí, maje tehdá ovšem, jako všichni před ním, jen nemotorné pojmy o slunci a měsíci, a nevěda mnoho o ostatních hvězdách. A není se čemu diviti, neboť i Scaliger, muž velmi učený nevěděl co říci o parallaxe Cardanově a posmíval se důkazům "o stínu" největšího mistra Koprníka. Z toho vidíš Duditu, pokračuje Hájek, že nejsem tak neschovívavý, neustupný v doměnkách svých ani tak svářivý, jak někteří se domýšlejí. Miluju pravdu a rád uznám své chyby; ne nerad přisvědčím každému, který věc tu neb onu lépe vykládá, aniž mám za to, že by to byla hanba, kdybych sám sobě říci musil: "chybils, mýlíš se," neboť jsem vždy pamětliv slov sv. Augustina: Contra rationem nemo sanus, contra scripturam nemo christianus, contra ecclesiam nemo pacificus sentit: et contra conscientiam nemo probus quidquam vel dicere vel facere solet...

Avšak promluvím už u nové kometě. Tato se ukázala, jak jsem byl doslechl, dne 10. října u hlavy Ryby mezi zvěrokruhem a rovníkem (asi 5 stup. v znamení Ryb)... Dále uvádí, že ji spatřil teprv 12. října, že byla pohledu temného, "nigra", jakou zůstala 24 dní a ploužíc se k západu naproti pořádku znamení nebeských vykonala denně asi 4 stupně; počátkem listopadu pohybovala se volněji, tak že Hájek pozoruje ji pilně od 14. listopadu do 6. prosince, určil místo její každý den. Od 6. prosince bylo ji viděti pouze k ránu, paprsky pouštěla na sever. Hájek udává opět její místo v čase tom každého dnu až do 16. prosince, kdy se obrátila na poledne ke Krasopaní, načež prý několik dní pršelo. Naposledy ji bylo viděti dne 24. prosince, tak že celkem se objevovala asi 76 dní. Porovnávaje kometu tuto s onou r. 1577 shledává Hájek, že se tato pohybovala od západu k východu, onano od východu k západu. Na to určuje Hájek pomocí sférických trojúhelníků dle pouček Koprníkových její parallaxi a místo ve zvěrokruhu...

Neméně důležitý jest úsudek jeho o hvězdosloví, jak následuje.
Chci nyní mluviti, praví Hájek, o významu této komety, což u nás jest nejposlednější a nejnepatrnější, u jiných však nejdůležitější. Já nikdy se nescháním po takových významech, ne snad pouze proto, že jest velmi nesnadné pravý význam úkazu nebeského uhodnouti, nýbrž že, podáš-li jakýsi všeobecný úsudek, jak dalece se tento s vědou a s nábožností srovnává, nikterak nevyhovíš oněm protivným sliditelům po věcech budoucích... Tak řeší mnozí, jedni, že dosti podivně posuzují věci budoucí pouze bohu vědomé, a druzí, že na každou otázku ihned odpověď najdou; oni se táží na věci, na které se ptáti nesluší, a tito odpovídají na otázky, na které odpovědi není ... Tak dalece, bohužel! už to přišlo, že takoví astrologičtí hádači a podvodníci, opovrhujíce pravým hvězdářstvím, předpovídají celému světu, jednotlivým národům, krajům, městům i jednotlivým a vznešeným osobám nejrozmanitější věci, jakoby radě boha přítomni byli, napomínajíce nás k lepšímu životu, a stále hučíce: Teď bděte! teď pozor dejte! - nač pak? snad na ně nepravé proroky?!

Tak ke dni 9. prosince minulého roku napsal nesmyslný jakýs pisálek do svého bezbožného kalendáře - lháře: "Teď Bůh sám se zjeví!" K čemu ale pro Bůh jsou ty žerty? k čemu to rouhání se Bohu? nezjevuje se nám Bůh každého dne po celý rok?... Předpovídání taková jsou pouhé nestvůry, klamy a podvody z vnuknutí satanova!... Nejvyšší úřad, který jest ochrancem zákona božího, má upozorněn býti na takové lidi, kteří jalovými, hanebnými lžemi společnost lidskou znepokojujíce, celou zemi výhružkami a strachem naplňují, pravé náboženství nohama šlapou, modloslužebnou pověru zavádějí, a pravé studium náboženství a svatého života buď v epikurism buď v atheism obracejí...

Na to vzpravuje Hájek původ kalendářů, které prý se nejprvé psaly usnešení církevního sněmu pouze za tím účelem, aby se v nich zasvěcené svátky uveřejňovaly, později teprv přidány jsou k těmto svátkům jména svatých a mučedníků. "A podivejme se," pokračuje dále "jak oni věštcové hanební přetvořili kalendáře! Vynechaše jmen svatých a jiných státu užitečných věcí, vložili do nich nesmyslné a rouhavé své tlachání. "Est princeps et magister eorum ille Calchas Germanicus, hoc est prodigiosum impostor, qui characteribus Hebraicis, Graecis, Syricis, Aegypticis, Arabicis et aliarum linquarum certos anni dies infarsit.⁴⁾

"Aneb zdá se, že se počínání onoho podvodného Calchanta podobá klamu, kterého za paměti otcův našich dopustili se čaroději mnichové na soše Matky boží v Řezně, vůbec "lepá socha" nazvané, tito znali lidi z daleka i z blízka tam lákati, tak že veliké množství věřících, jakoby náhle zběsilostí jati byli, pádili k oné soše a jí dárky rozličně objetovali. Když se však shledalo, že oni mnichové to ne tak pro nábožnost jako spíše pro zisk dělají, byli zastihnuti spravedlivým trestem. A k čemu jsou ty pohanské výrazy a slova řeči cizí velmi chybně psaná v církevních kalendářích pro Germanii? K čemu sloučuje se v nich nábožnost s bezbožností, spravedlnost s bezprávím, Kristus se satanem?!

... Ano už i ta jedovatá baba končí svá zaříkání vzýváním nesvětější Trojice, jestli pak už proto koná dobré a nábožné skutky? Před těmi a takovými svůdníky chtěl jsem těmito slovy nejen každého varovati z lásky k náboženství, nýbrž i ukázati, že pakli jsem sám kdekoliv něcoho z hvězdosloví vykládal, nemám býti považován proto za podobna oněm lhářům, aniž aby se snad za to mělo, že bych výpovědí svou chtěl býti jejich ochrancem ... Vždy se zdržuju zvláštního věštění, poněvadž bych takto velmi snadně na se uvalil zášt a spravedlivý hněv jiných, ačkoliv nepopírám, že se hvězdář i "specialius" pronesti může, ne snad na základě vědy, nýbrž umělou konbinací. Ačkoliv neschvaluju předpovídání vůbec, nejsem proti mírným a střízlivým úsudkům, vzatým z ukrytých pokladů přírody a neodporujícím slovu božímu ... Tato kometa může značiti teplo a sucho, avšak ničehož nepoložím o válkách, zpourách a zkáze království některého, jelikož osudy nás všech jsou v rukou božích ..."

Konečně má Hájek za to, že účinky, jaké míti měla kometa od r. 1577, úplně zničeny jsou touto kometou, tak že druhá zrušila účinky první, jak prý to nejednou už dříve se přihodilo. Na konec praví:
"Přál bych si, aby všichni, kteří toto čtou, nahledli, že mé studium jilonixlax neliší se od jiných, že jsem nikdy nehledal zvláštní pověst svého jmena, nýbrž vždy jsem pátral po pravdě, hotov jsa učiti se od moudřejších všemu, čeho se mně nedostává ; chybuju-li, rád se polepším !"---
Jsem přesvědčen, že stává velmi málo podobných spisů středověkých, v nichž by spisovatel tak jadrné a tak rázně vystoupil proti bludným předsudkům svého věku vůbec, a proti klamným důměnkám svých učených současníků zvláště, neboť spis tento psaný v latině nebyl určen pro lid, nýbrž pro vzdělance, pro učence.

Jasným náhledům a odvaze Hájkově tím více musíme se však podiviti, povážíme-li, že za jeho dob zaujímalo hvězdosloví encyklopedii veškerých věd, církev, stát, oblohu nebeskou, veškeré university a stavy, tak že všude měla neustupných pracovníků, přívrženců a vysokých příznivců. Učení hvězdosloví opíralo se o velmi širokou půdu, která nejen tehdá vůbec byla v uctivosti, nýbrž v pokorné dálce šla, nechť tak dím, ruku v ruce se svatým písmem, majíc nevývratného základu ve víře lidu všech vrstev, v rozličných pověrách, nejasných důměnkách a zvláště u nás v Čechách ve vznešenosti Rudolfova dvoru. Z této pevné půdy vyrostla ona svoboda v myšlení a mluvení, ona nebojácnost před osobami kteréhokoliv stavu, ono okázalé sebevědomí a zdánlivá samostatnost mínění, jakou v předpovídáních toho času všude nalezáme. Se stejnou naivností prorokovali tehdá poslední soud, zkázu královstvím, příchod antikrista, mor, vzpoury, povodně, hlad, smrt králům a p. - vůbec v tomto směru panovala tehdá úplná svoboda myšlenek a - tisku. Z toho ze všeho dalo by se souditi, že učenci věku toho vyváděli bud' z nové hvězdy buď z komety následky, jimž snad sami ani nevěřili. Přiznávám se, že takto mi o všech učených hvězdářích nikterak souditi nelze, neboť by musili býti buď lehkomyslni buď zlomyslni. Mého dle soudu zakládalo se mínění jejich o nových úkazech na nebi vůbec na vychování a ne idei času toho. Dle tehdejšího učení náboženství mělo se vůbec za to, že na obloze nebeské jest vše dokončeno, dostvořeno, neboť "bůh odpočívá" hlásá písmo svaté. Připouštěli sice, že nové meteory čili zázraky na nebi objeviti se mohou vůlí tvůrcovou (jakž komety patrným byly toho důkazem), avšak považovali je vždy za předchůdce velikých a důležitých převratů, proč? Nová jasná hvězda vedla na východě tři krále k jeslím Novorozeného, pročby, myslili tehdá, nemohla i jiná nová hvězda býti opět předchůdcem věcí důležitých, ano snad i příchodu Syna člověka!? Proč by nemohla kometa, která dle učení Aristotelova vznikla výpary, která hoříc ustavičně zemi vláhy ubírala, spůsobiti na zemi sucho a tím neúrodu?! Nelze nám sice zatracovati učených mužů těch pro náhledy, v nichž vyrostli a umřeli, tím více jest nám však vážiti si muže; který jako Hájek jasným zrakem pohlížeje na úkazy přírody, učené své současníky k poznání pravdy přiváděl a výsledky svými povzbuzoval.
Pojednání toto o kometě r. 1580 jest poslední známý spis hvězdářský učeného Hájka, neboť pozdější jeho spisy jsou buď obsahu lučebního, bud' lékařského.⁵⁾

0 rodinných poměrech muže toho dočetl jsem se pouze, že r. 1588 provdal svou dceru Lidmilu za pána Jana Kojitu z Bílé Hory, měštěnína Hradeckého, v pondělí den památky sv. Prokopa, a že žádal městskou radu Kralové-Hradeckou, aby k svatbě poslala též zástupce ze svého středu, což ona nejen učiniti slíbila, nýbrž i šest dukátů odeslala "na trunček vína pro uctění pánův a přátel," omlouvajíc se spolu, že nemá ničehož od zvěřiny "poněvadž forstu J.M.C. přisedáme."⁶⁾
Ve velmi přátelských poměrech žil Hájek s Janem z Hodějova, kterému některé svých básní věnoval⁷⁾, pak s někdejším žákem svým prof. Martinem Bacháčkem, a s velikým Dánem Tychonem de Brahe, kterého v jaře r. 1599 v Praze uvítal, a později nejednu noc na observatorium jeho strávil. Buhužel že se Hájkovi pouze asi rok bylo těšiti obnovenému přátelství s Tychonem, neboť zemřel už r. 1600 dne 1. září. Martin Bacháček, tehdá rektor university, chvalořečí mu velmi v listu, jímž zval na jeho pohřeb, a smrt jeho opěvovali nejedni básníci doma i za hranicemi, zejmena Jiří Carolides z Carlsperku, Remus "in tumulo Bachacii," Jan Campanus aj. Věda v něm ztratila velrni horlivého přítele a vlasť nejučenějšího hvězdáře všech minulých století !

1) K tomuto spisu přidána jest odpověď Raymundovi "Spongia.."
2) Tomáš Erastus (vlastně Liber) narodil se v Badenu r. 1523, byl lékářem knížete z Henueberku, později prof. lékařství v Heiclelberku a konečně prof. morálky v Basileji, kde r. 1584 zemřel.
3) Marcellus "Squarcialupi Plumbiensis" byl filosof a lékař.
4) Kdoby asi ten Calchas byl, nikde neuvádí; na jiném místě mu říká Calchas Germanicus aut potius diabolicus.
5) Totiž : "De cerevisia ejusque conficiendi ratione, natura, viribus et facultatibus."(Francfordii 1585);  .,Actio medica adversus Philippum Franchelium Belgam incolam Budvicensem, medicastrum et Pseudoparacelsistam" (Ambergae 1596); "Exegesis singularis curationis foedae scabiei in filiola sexenni" (Ambergae 1596) ; "Aphorismorum medicorum libellus unus" (Franf. 1597).
6) Švenda v knize "Obrazy města Králové Hradce nad Labem; železný obraz, rozdíl třetí."
7) Farrago, díl 3. list 178, 185, a díl 4..1. 162.