Tadeáš Hájek z Hájku

. . . pokračování

Náhlé, nikým netušené objevení se této hvězdy vzbudilo pozornost všech snad hvězdářů; ono bylo sice příčinou, že (dle jednotlivých soudů o ní) veliký poznal se pokrok ve hvězdářství za 140 roků od doby Peurbachovy, avšak neméně seznati nám lze z úsudků nejrozmanitějších onu všeobecnou anarchii hvězdářství té doby, onu nicotu starých základů bez všeliké člankovitosti, ony doměnky i učených jinak mužů sobě zcela odporující, vůbec ony veškeré bludy tehdejších scholastiků a hrubé omyly školy peripatetické, která učila, že kruhy, v nichž se oběžnice pohybují, jsou pevné, že komety jsou výpary, bližší země nežli měsíc a p. Hájek napsal už dne 8. dubna r. 1573, trvaje ve Vídni, krátký spis (31/2 listu) o této hvězdě, nazvav jej: De investigatione loci novae stellae in zodiaco secundum longitudinem ex unica ipsius meridiana altitudine et observationis tempore. Geometrica deductio Th. ab Hayek . . . ad Bartholomeum Reisacherum; avšak hlavní o ní pojednání, důkladné i učené, v němž i toto předběžné stručně opakuje, nazval:
Dialexis de novae et prius incognitae stellae inusitatae magnitudinis et splendidissimi luminis apparitione, et de ejusdem stellae vero loco constituendo. (Adjuncta est ibidem ratio investigandae parallaxeos cujusque phaenomeni, ejusque a centro terrae distantia, meteorologicam doctrinam mirifice illustrans: nunc primum conscripta et edita).
Tištěno ve Frankobrodě r. 1574.

Důkladný a důležitý spis tento připsal císaři Maxmilianovi II., nejmilostivějšímu pánu svému, a uvádí v přípisu tom některé výňatky z vlastního života, zejmena čím se zanášel ve Vídni asi před 25 roky, a jak u kolegů vzbuzoval dobrovolnými přednáškami lásku k mathematice, jakž jsem to byl dříve už pověděl. K práci této odhodlal prý se za několika příčinami, a sice nejprvé přemýšleje sám o hvězdě té napadaly mu zvláštní myšlénky o ní a o tělesích nebeských vůbec, pak se mu nezdály rozličné spisy o úkazu tom býti dosti dobré, jelikož úsudky v nich pronešené velkým dílem odporovaly pravdě ano i pravdě podobnosti, a konečně nemohl více odolati žádosti ctěných přátel svých, kteří naň i často prosbu vznášeli, aby o hvězdě té mínění své uveřejnil.¹⁾ Jaksi na důkaz příčiny poslední vřadil hned za tímto přípisem dva dopisy, a sice první Jana Cratona de Craffttheim, císařského lékaře, který snažně Hájka žádá, aby se o hvězdě té veřejně pronesl, a druhý Hieronyma Munnozia, profesora řeči hebrejské a mathematiky na akademii ve Valencii, poslaný Bartoloměji Reisacheru, kterého žádá, aby Hájka přiměl k brzkému uveřejnění mínění svého o nové hvězdě.

Tuto Dialexis rozdělil Hájek na 15 hlav, kteréž po pořadě už za tou příčinou ve výtahu uvádím, aby soudný čtenář stopovati mohl úsudek o spisu tomto, vynešený Tychonem de Brahe, jejž dále podávám!
V 1. hlavě vypravuje Hájek, že ona nová hvězda se objevila v souhvězdí Kasiopeje na počátku listopadu r. 1574 ; on prý ji spatřil teprv před vánočními svátky. Souhvězdí Kasiopeje přikládá v obraze²⁾, na kterém jsou naznačeny hvězdy od 1. do 13.; nová hvězda (nakreslená na sedle trůnu) měla takové místo, že se třemi jinými, totiž se 4tou, 2hou a l2tou tvořila lichoběžník.

Hájek určil odlehlost nové této hvězdy od uvedených a shledal, že:(viz. tabulka1)
Konečně určil její vzdálenost od Malého Medvěda na 25 stupňů 30 minut, kteráž udání už proto prý pokládá za určitější jiných, jelikož mu u vypočtění nápomocným byl doktor Pavel Fabricius, cís. mathematik, a jelikož se udání ta málo liší od vypočtení prof. Munnozia, jak jej byl tento ve španělském spise svém o téže hvězdě uvedl.³⁾ Jestli prý jiní jinak vzdálenosti tyto vypočítali, nemalou toho vinu nese Ptolemeus a Alfons, v jichž spisech mnoho chyb se nalézá, buď od spisovatelů samých nadělaných, buď takových, které v tak dráhném čase tolikerým opisovním se tam vloudily. Dále podotýká, že neuveřejňuje vypočtění tato za tou příčinou, aby jiné hvězdáře chtěl snad zahanbiti, nýbrž pouze proto "quam veritatis patefaciendae causa, quae omnibus grata esse debet, et omni autoritate et amicitia potior."
Jaké barvy nová hvězda byla, nic určitého o ní říci nelze, poněvadž záleží tato větším dílem na vzduchu, na výparech, na nástrojích, jimiž byla pozorována, a jiných věcech nahodilých, které se každého dne mění, tak že se jednomu zdá, že bledne, jinému, že se jako zlatá leskne, tomu, že se co jiskra kmitá, onomu, že má kolo ap. Nemůže však toho pochopiti, jak ji někteří "pingant et fingant" v podobě hrozné, jakoby šípy poseta byla; zcela nekřesťansky se mu však býti vidí, že jí mnozí připisují jakýchsi zvláštních sil a účinků, jakoby na posměch veškeré vzdělanosti a osvětě.
V 2. hlavě vyvrací důmyslně mínění Hanibala Raymunda z Verony, který o hvězdě té ve spise svém tvrdil, že není nová, nýbrž že jest to 11tá v souhvězdí Kasiopeji, která dle Hájka 1 stupeň a 24 minut od nové vzdálena byla. Podobně dokazuje, že jest na omylu i Kornel Frankipán, který též za to měl, že ona hvězda není nová, nýbrž stará a sice též 11tá, jen že prý se as o 2 stupně pomkla na sever a nabyla světlosti. Mimo to vyvrací šmahem mínění všech hvězdářů (jmen jejich neuváděje), kteří ve spisech svých dokazovali, že nová ona hvězda jest kometa, jako i těch, kteří měli za to, že byla sice už zde od prvopočátku, avšak že ji nebylo viděti (jelikož prý nebyla ještě dospělá), odvolávajíce se při tom na Aristotela a písmo svaté.⁴⁾
V 3. hlavě dokazuje Hájek, že ona hvězda jest skutečně nová a zcela dle zákonů přírody v étheru vzniklá, klada zvláštní váhu na tyto dva důvody :
     1) Ani starší ani novější hvězdáři, jimž ani nepatrná hvězda 11tá vsouhvězdí Kasiopeji neušla, nezmiňují se o této, jakž by zajisté byli učinili, kdyby ji tam byli spatřili, jelikož jest jasnější všech hvězd v onom souhvězdí.
     2) Všechny hvězdy v oněch končinách podržují světlost svou, jaká jim zpočátku tvůrcem dána byla, ji nikterak neměníce. Tato hvězda ale tratí patrně na světlosti, a dá se souditi, že brzy zanikne, nenáleží tedy mezi známé hvězdy staré.
Ve 4. hlavě dokazuje, že komety i hvězdy "in aetherea quam in elementari regione" vzniknouti mohou, odvolávaje se na výroky Anaxagora, Demokrita, Hipparcha, který prý také novou hvězdu a nikoliv kometu objevil, Seneku aj., z nichž prý dá se tento syllogismus položiti :
Žádné těleso nebeské, jsoucí země bližší nežli měsíc, nepohybuje se rychleji nežli tento; mnohé komety pohybují se však rychleji nežli měsíc: tedy mnohé komety nejsou země bližší, nýbrž od ní vzdálenější nežli měsíc, to jest, ony jsou étherické.
V 5. hlavě dokazuje na základě hlavy předešlé, že nová ona hvězda není země bližší nežli měsíc, nýbrž že náleží do sféry stálic, a trpkými slovy kárá Ondřeje Nolthe⁵⁾, že v německém spise svém ji považuje za kometu, udávaje vzdálenost její od středu země pouze na 19 poloměrů zemských.
V 6. hlavě ukazuje, jak pomocí sférické trigunometrie vypočítati lze parallaxi této nové hvězdy ze dvou známých výšek poledníku.
V 7. hlavě učí, jak určiti lze parallaxi a vzdálenost od středu země takových těles nebeských, které pouze na krátký čas se objevují, a ,jak on sám vypočítává parallaxi výjevů nebeských, které se nalézají mezi pólem a vrcholem čili na místě "primi positus," jak jsou-li ve vrcholu ("secundi positus"), nebo na druhé straně vrchole ("tertii positus") atd., což prý každý si vypočítati může, jak daleko mu libo, a chtěl-li by kdo více se o tom dočísti, necht' nahlédne v "Epitome Regiomontani lib. 5. cap, 23" nebo u Koprníka "lib. 4. cap. 24."
V 8. hlavě vysvětluje tabulky paralaxe bera za základ udání slavného Koprníka, který čtvrtím měsíce vykázal nejmenší vzdálenost od středu země na 52 poloměrů 17 minut, a největší na 68 poloměrů 21 minut, pak novému měsíci 55 poloměrů 8 minut, a plnému 65,1/2 poloměru.
V 9. hlavě uvádí, jak se určí paralaxe a vzdálenost od středu země tělesa nebeského, které nad obzorem se objevíc poznenáhla pod obzor se ztrácí.
V 10. hlavě učí, jak se vypočítává skutečné odklonění jakéhosi tělesa nebeského, jak jeho šíř a jak pravé místo jeho ve zvěrokruhu.
V 11. hlavě určil odklonění nové hvězdy na 61 stup. 52 min., šíř na 53 stup. 55 min., a délku na 36 stup. 51 min. od rovnodenní jarního, což velmi učeně dokazuje sferickou trigonometrií odvolávaje se na udání Regiomontana a Koprníka.
V 12. hlavě vypočítává totéž bez pomoci trojúhelníků sférických.
V 13. hlavě určuje šíř a délku nové hvězdy ze vzdálenosti její od sousedních hvězd a ze známé šíři a délky těchto.
V 14. hlavě pojednává o tom, co hvězda tato nová vyznamenává. Není žádného člověka, praví Hájek, který by rád slyšel o neštěstí a věcech zlých, jež ho potkati mají, a které nebe mu přistrojilo; neboť všichni nejvíce k tomu nakloněni jsme, abychom vše k dobrému svému vykládali. Ano taková jest už nyní převrácenost lidí, že nelze říci nic tak mírně, nábožně a křesťansky, aby to zlomyslným vykládáním nebylo překrucováno, ano nelze nyní ani sebe mírnější a výbornější napomenutí dáti, ani sebe lepší soud o budoucnosti, opatřený případy a příklady z dob minulých, pronésti, aby uražení citlivůstkáři, které zlé svědomí bičuje, nekřičeli, ani jsou tepáni, že se na nich velezrada páše. Mnozí prý se ho tázali, ne snad na místo, vzdálenost ap. oné hvězdy, nýbrž na její význam. On však že se podrobuje ve všem vůli boží, a nerozumní hvězdopravci neměli by klidný lid nesmyslnými báchorkami děsiti. Jestli by však přece ona hvězda něco vyznačovala, mohla by to býti jen rozličná poučení, jako : aby králové, knížata a úřadové zemští si hleděli svých povinností, aby soudili spravedlivě zjednávajíce mír a poklid lidu, aby nesoudili o věcech božských lhostejně, a tím aby si zasloužili oné palmy, s kterou se Kasiopeja, držíc ji v levé ruce, obyčejně představuje .. Kasiopeja byla prý, jak bájesloví učí, žena Cefea, krále Aethiopského, krásnější všech žen svého času, tak že se měla za lepší nežli Nereidky víly. Tímto však vynášením krásy své upadla u těchto v nemilost, a nepochybně by ji byly zničily, kdyby udatností a odvahou Perseovou nebyla se dostala do nebe. Když však i zde svou krásou pychala, byla dolů svržena mezi hvězdy.⁶⁾

Vrátiv se opět k významu nové hvězdy praví Hájek dále:
Mnozí, předpovídajíce z této hvězdy mor, válku, hlad a nevím co vše jiného, určují spolu i čas, kdy se to vše stane, jakoby byli při poradách bohů, aneb jako by pouze jim nebe otevřeno bylo. Pak ve svém výkladu nahromadí vše, co už kdy před nimi o významu komet trpkého a neštěstí věštícího uveřejněno a pověděno bylo: a čím nestydatěji který z nich si to vymyslí, a nevím ani jakých hieroglyfů k tomu přilže, tím za učenějšího a moudřejšího znatele budoucích věcí a vykladače tajností jinak nevyzpytných mnín a považován jest. Avšak tlachanice baví pouze zpukřelé mozky jako nestvůry v malbě ... Na to uvádí dva příklady z dějepisu, které, jelikož náležejí minulosti, mohly by se prý považovati za následek hvězd, jež se tehdá objevily, totiž první hvězda r. 393, jíž prý následoval vpád Gothův do Vlach, ztroskotání Říma ap., a druhá r. 1315 a 1316, která v zápětí měla tuhou rozepři o volbu císaře po smrti Jindřicha sedmého, zpouru v Benátkách ap ... Chci však, končí Hájek, z úmyslu srážeti od sbírání a opakování podobných událostí.
V 15. hlavě uvádí, co se nábožně o této nové hvězdě říci dá, a jaký užitek přináší pozorování nebeských těles vůbec. Jest to pouhé rozjímání se stanoviska nábožensko-filosofického, v kterém se snaží rozřešiti otázku, zdaliž Bůh stvořil onu novou hvězdu pouhým slovem aneb z nějaké látky, ačkoliv konečně za to má, že u Boha i jedno i druhé možno.

K téže "Dialexis" připojil Hájek Appendix contra Raimundum et Theodorum Graminaeum, kteří bratři vydali též pojednání o této hvězdě, avšak tvrdili, že to byla kometa. Hájek vyvracuje mínění jejich krátce ale rázně. Po tom uvádí, že hvězdu onu pozoroval po 14 měsíců, až v lednu r. 1574 pro nastalé mlhy více ji neviděl. Co prý teď řeknou oni hvězdáři, kteří měli onu hvězdu za starou! ? - ptá se Hájek se sebevědomím. - Na to podává pojednání o téže hvězdě od Pavla Fabricia, doktora lékařství a cís. mathematika, a od Kornela Gemmy, prof. lékařství v Lovanium, mimo úsudek Regiomontana "De Cometa .... qui anno MDXXXII apparuit" spracovaný od Jana Vogelina, mathematika Vídenského. - Práce Hájkova došla zaslouženého uznání v učeném světě, jak o tom svědčí dopis prof. Kornela Gemmy, psaný dne 19. července roku 1574, a jiný doktora Paula Fabricia, které oba ke knize Hájkově jsou přivázány.

Jelikož nám na tom záležeti musí, abychom poznali, jak soudili o Hájkovi a vědomostech jeho hvězdářských v kruzích učených, uvádím v stručném výtahu soud muže času toho nad všechny jiné oprávněnějšího a věcí těch znalejšího, totiž soud Tychona de Brahe, který o Hájkovi zaznamenal ve svých Astronomiae instauratae progymnasmata (str. 505-528) jak následuje:

Doktor Tadeáš Hájek "vir tam virtute quam doctrinarum excellentia praestantissimus" napsal "Dialexis" v 15 hlavách. K těmto však později 7 hlav přidal, v předešlých sem tam něco vylepšil, a takto opravenou a vylepšenou "Dialexis" mně, příteli svému, zaslal. Poněvadž doposud ona zlepšená a zvětšená "Dialexis" tiskem nevyšla, a Hájek mně k tomu zvláštním listem oprávnil, podávám v následující úvaze i některé věci z onoho rukopisu Hájkova, porovnávaje spolu udání jeho s vlastními ...

Na to posuzuje Tycho spis Hájkův hlavu za hlavou.
V 1. hlavě dokládá, že Hájek určil vzdálenost nové hvězdy od 12té, 2hé, 4té atd. v souhvězdí Kasiopeji lépe nežli kdo jiný, jelikož jeho a Tychonovo vypočtení nepatrně od sebe líší neboť prý udává:(viz. tabulka2)
(Při tom podotknouti sluší, že oba po vypočtení těchto vzdáleností tvrdí, že se na rozdíl 3 až 5 minut žádného ohledu bráti nemůže; tabulky tyto líší se však nejvýše o 6  minut.)
O 2. hlavě pronáší se Tycho, že se docela shoduje s náhledem Hájkovým, že hvězda ta nebyla ani stará, ani kometa.
V 3. hlavě jest Tycho jedné mysli s Hájkem i co do místa, i co do druhu, velikosti, proměny a kmitu oné hvězdy.
V 4. hlavě souhlasí úplně s Hájkem tvrdícím, že i hvězdy i komety mohou vznikati "in aetherea quam elementari regione," jakož i v tom prý Hájek "rectissime censit," že hvězdu Hipparchovu nepovažoval za kometu, nýbrž za novou jakousi hvězdu. Tycho se s Hájkem v tom pouze neshoduje, kde tento odvolávaje se na Aristotela tvrdí, že komety, které se pohybují rychleji nežli měsíc, jsou blíže země, a které zvolněni, dále od ní než tento, jelikož prý se komety mohou zvláštní pohybovati rychlostí ve směru rozličném, pouze jim vlastním.⁷⁾
K 5. hlavě přidává Tycho opravení, jaké mu byl Hájek zaslal, a souhlasí úplně se syllogismem tam uvedeným, totiž: Žádné těleso nebeské, které nemá buď žádné, bud' má menší parallaxi než měsíc, nemůže se nikdy pohybovati v končině elementární, nýbrž v étherické; nová hvězda nemá parallaxe: tedy není v elementární, nýbrž v étherické končině. Nepatrné některé chyby, jichž Hájek v opravě té vylepšiti pozapoměl, připisuje Tycho spíše nedůkladnosti nástrojů nežli nedopatření.
K 6. hlavě podotýká Tycho, že ji Hájek v oné opravě zcela vypustil, jelikož se zakládala na předešlé, že však přidal některé úlohy, podané Tomášem Diggeseem, Angličanem z Kentu, horlivým stoupencem Koprníkovým, které velmi dovedně rozřešil i na základě, že se země netočí, i na novém, že se točí kolem své osy.⁸⁾ Na to zmíňuje se Tycho teprv o hlavě 10. několika pouze slovy všeobecnými a posuzuje.
11. hlavu, kterou Hájek v opravě naznačil l9tou s názvem: Quomodo verus locus Novae stellae in zodiaco secunum longitudinem et latitudinem inveniatur? Tycho chválí vypočtení Hájkovo, ano se valně nelíší od toho, jaké sám podal r. 1573 ve spisu "De nova et nullius aevis memoria prius visa stella . . . anno 1572 . . . conspecta," neboť Hájek určil odklonění její na 61° 52', šíř na 53° 55' a Tycho odklonění na 61° 58' a šíř na 53° 56'.
V 12. hlavě nejsou některé důvody dosti jasné, v 13. hlavě však byl prý Hájek šťastnější.
0 hlavě 14. a 15. ničehož prý nepoloží, jelikož jsou tam důměnky astrologické a on pouze o mathematických důvodech povědíti chtěl ; nicméně prý však i tato pojednání "a Thaddaeo satis plausibiliter et pie circa hoc negotiurn, conjectura quoque probabili, allata sunt."

A chceme-li povšechný soud Tychonův o "Dialexis" Hájkově poznati, přečteme si, co napsal v druhé knize De mundi aetherei recentioribus phaenomenis (str. 320), totiž: "Inter omnes, qui de Nova stella anno 1572 conspecta aliquid in medium protulerunt, facile palmam obtinuit clarissimus et eruditissimus vir Thaddaeus Hayecius ab Hayk aulae caesaris medicus. Nemo enim de ea diligentius et locupletius scripsit, nemo etiam rectius (quod tamen circa aliorum offensionem dictum velim) et scopo propius, ejus apparentias demonstravit ..,"
Úsudek tento zdá se mi býti tím důležitější a závažnější, poněvadž mimo už uvedené psali o oné nové hvězdě: hrabě Filip Hessenský, důvtipný znatel těles nebeských, příznivec Tychonův; profesor Peucer, hvězdář ve Wittenberku; Appian; Pavel Heinzel, učený purkmistr v Augsburce a přítel Tychonův; farář Maestlin, později učitel Kepplerův, Cyprian Lvovický z Lvovic, Tomáš Diggesseus, František Valesius, Španěl, aj., kterých práce vesměs Tycho posoudil ve svých "progymnasmata," a všech těchto cení práci Hájkovu výše.
Hájek vykládaje učeným současníkům na základě pouček Koprníkových mínění své o novém onom úkazu nebeském, nezapoměl při tom na své krajany hledě je kde možná poučiti a vzdělati, neboť ještě téhož r. 1574 vydal Tabule dlouhosti dne a noci, východu, poledne i západu k spravování orloje obojího celého i polovičného (v Praze fol.).
R. 1575 přijel císař Maxmilian opět jednou do Prahy na sněm, kde k žádosti jeho stavové přijali syna Rudolfa za krále Českého. Na podzim téhož roku odebral se Rudolf s otcem a celým dvorem svým do Řezna, aby korunován byl na císaře Německého, a Hájek co osobní lékař císaře Maxmiliana byl v jeho průvodu. K slavnosti této dostavil se i Tycho de Brahe cestuje tehdá po Německu, a znaje Hájka už dle jména brzy se s ním osobně seznámil a po málo dnech ve vroucné přátelství s ním vešel. Při této příležitosti doručil Hájek Tychonovi svou opravenou a rozmnoženou "Dialexis," o které Tycho uvedený prvé soud později vynesl, a prožil s učeným Dánem tak milých a šťastných dob, že ještě po dvaceti letech s mladistvým zápalem si jich zpomínal. Po smrti císaře Maxmiliana (12. října l576) jmenován byl osobním lékařem císaře Rudolfa II., od kterého času byl domovem v Praze.

Dialexis získala Hájkovi mimo slavné jméno mnoho ctitelů a přátel, avšak i takových nescházelo, kteří, pravdy v spise tom pronešené nemohouce snésti, a přísným ač spravedlivým úsudkem jeho majíce se za uraženy, veřejně, nejprvé proti jeho náhledům, pak i jeho osobnosti se dotýkajíce, brojili, a ve spisech svých ho tupili. Nejdrzejší z těchto byl Hanibal Raymund z Verony, jehož chybné náhledy o nové hvězdě Hájek v "Dialexis" důkladně byl vyvrátil, který však druhým spiskem v Benátkách tištěným poznovu svá mylná udání zastával a jich vší snažností hájil, neostýchaje se při tom sprostými slovy Hájka se dotýkati.
Za odpověď napsal Hájek: "Responsio ad virulentem et maledicum Hanibalis Raymundi Veronae, sub monte Baldo nati, scriptum ; quo iterum confirmare nititur, stellam anno LXXII et LXXIII supra sesquimillesimum falsit non novam sed veteram fuisse" s heslem: "Responde stulto secundum stultitiam suam, ne sibi sapiens esse videatur" a věnoval ji " . . . Franc. et Domin. Venerios fratres, Aloys. Moccenicum, Aloys. Grandenicum, Liv. Sarnutum, patricios Venetos : eximios doctores, et caeteros arbitros, electos, rogatos et vocatos . . . 
V předmluvě praví, že odpověď tuto připravoval už v Řezně, kde se mu byla do rukou dostala knížka Raymundova, kterou prý ukázal též Pavlovi Tronovi t. č. řečníku benátskému při dvoře Maxmilianově, jemuž si nemálo stěžoval, že podobný hanopis mohl vyjíti v Benátkách . . . Ačkoliv prý hned na to rukopis tiskárně zaslal, nemohla jej tato otisknouti až teprv nyní (to jest r. 1576). Na to krátce ale jadrně dokazuje Hájek opět, že hvězda v souhvězdí Kasiopeji byla 1. hvězda a nikoli kometa, a 2. že byla nová a nikoliv stará, jak Raymund po druhé byl tvrdil. Tato polemika pobouřila nemálo veškeré přátele Hájkovy, kteří zastávajíce se učeného svého přítele rozličné epigrammy mu zasílali, v nichž buď Hájka velebí, buď Raymunda nemilosrdně tepou. Epigrammy tyto jsou ke knížce přivázány, a ze všech z nich patrno, jak veliké, nelíčené úcty požíval Hájek doma i za hranicemi. Touto však nebyla hádka ta skoncována, neboť Hanibal Raymund vida se takto odpovědí poraženým vzal útočiště k podvodu, nazvav se v novém spisku proti Hájkovi Zaninus Pelotus a monte Tonali.
Přátelé však Hájkovi ve Vlaších zpravili tohoto brzy o změně jmena, nehodné muže učeného, načež tento vydal r. 1578 za odpověď: ,,Spongia contra rimoras et fatuas cucurbitulas Hannibalis Raymundi, Veronae sub monte Baldo nati, in larva Zanini Peloti a monte Tonali" a věnoval ji týmže učeným Vlachům jako první. V této odpovědi z počátku ostrými dále však více rozmarnými slovy, v něž často mísí šlehavý vtip, vyvraceje opět a opět bludné mínění Raymundovo, podotýkaje, že se hanebné osočování jeho osoby odsuzuje samo, jelikož se Raymund styděl pravým svým jmenem je stvrditi. V dodatku připomíná, že mu "Dialexis" ne tak mnoho vážných odpůrců zjednala, jako prý spíše duševních nestvůr odkryla, o kterých by se jinak sotva svět učený byl čeho dověděl. Z těchto prý první místo zaujímá pověstný Hanibal Raymund, pak Theodor Graminaeus, prof. hvězdářství v Kolíně na Rýnu a Vilém Lindanus biskup v Rirmondu ve Španělích, kteří dva poslední proti němu vydali "Aquilo mysticus" I těmto slibuje Hájek, že jim odpoví, jak mile se prý zotaví po velikém smutku pro ztrátu své choti.⁹⁾
Avšak ani po třetím tomto odražení neměl Raymund chuti, pole, na kterém takové hanby ano opovržení došel, vítězovi ponechati, neboť napsal ještě jeden spisek podobného obsahu jako předešlé, a dostal r. 1597 za odpověď "Thaddaei Hagecii ab Hayek ad secundas insanas cucurbitulas Hannibalis Raymundo-Zani, Itali Verone, sub monte Baldo nati." Na několika jen stránkách vyvrátiv Hájek nové některé námitky Raymundem činěné velmi rázně, opovrhuje na konci tak nejapným, sprostým protivníkem. Ačkoliv upříti se nedá, že Hájek neladnou tou polemikou nemálo zdržován byl od prací jiných snad nepoměrně důležitějších, nicméně tolik na jisto tvrditi lze, že veškeří oprávnění a praví hvězdáři ve všem všudy s Hájkovými se srovnávali náhledy, jak nemálo tomu nasvědčuje pojednání Tychonovo o témže Raymundovi.¹⁰⁾
Praví totiž Tycho posoudiv něco práce Raymundovy, že se dále s jeho lichými důvody a převrácenými náhledy obírati nechce, a to tím méně, jelikož už doktor Hájek náležitě ho odbyl. A třeba prý Raymund bludné své výroky zuby nehty hájiti a námitky Hájkovy protivnými spisy vyvrátiti se snažil: přece všemi těmi ničehož jiného nedocílil, než že svou tvrdošíjnost, zlomyslnost a zcela chatrnou soudnost s úplnou neznalostí věd hvězdářských veřejně na pranýř vystavil atp.¹¹⁾

1) Přípis ten jest psán ve Vídni dne 9. dubna, r. 1574.
2) Obraz ten představuje ženu s loutnou, sedící na trůně, o nějž se pravou rukou podpírá, držíc v levé větev palmovou.
3) Nicméně však počítal Hájek tyto vzdálenosti později znova, jak dále u soudu Tychonova uvedeno.
4) Zejmena tak napsal o nové té hvězdě uvedený už doktor Bartoloměj Reisacher který sice tvrdil, že náleží do osmé sféry, aby však i Aristotelovi i svatému písmu vyhověl, podotknul, že už dávno jí zde bylo, jenom že byla temná. Sám La Place se podobně ještě po dvou stoletích o některých hvězdách vyslovil.
5) Tento jinak dovedný mathematik z Eimbecku věnoval svůj naskrz chybný spis učenému hraběti Filipovi Hessenskému, začež jej Tycho de Brahe ve svých "Instauratae astronomiae progymnasmata" nevalně chválí.
6) Dle jiných bájeslovců byla Kasiopeja pyšna na krásu své dcery Andromedy, již krásnější mínila Nereidek. Tyto si na ní postěžovali u děda Neptuna, který vyslal nestvůru Ceta, aby znepokojoval pobřeží zemí Cefeových. Nešťastný Cefeus požádav orakulum za radu musil Cetovi za obět jedinou svou dceru Andromedu na skálu přikovati. Avšak ještě v čas vysvobodil ji Perseus. - Jak známo, nalezá se souhvězdí "Cefeus" nad souhvězdím "Drak;" nad Cefeem leží souhvězdí "Kasiopeja" v mlíčnici v levo od poledníku, od této jižně "Andromeda," a vedle ní v pravo od poledníku "Perseus."
7) O Aristotelovi pronáší se Tycho na str. 512 takto:"Aristotelae argumentationes etsi satis spinosae et plausibiles sint, tamen conjectuare potius opinabili innituntur, quam centae experientiae aut e competentibus observationibus deductae demonstrationi geometricae, ideoque apud eos, qui id quod revera est, non quod esse putatur, serutantur, approbationen non merentur."
8) Tycho se o tomto zmiňuje na jiném místě téže knihy, totiž na str. 663, kdež chválí Hájka velmi, tvrdě, že mnohé úkazy na nebi mnohem snadněji a jasněji vysvětluje na základě, že se země točí. Avšak lze z toho též poznati, že Tycho nebyl všude náhledu Koprníkova, neboť praví : "Verum ut dicam, id quod res ipsa eapostulat, ista et similia saltem in speculatione atque demonstratione rite se habent: in ipsa vero practicatione non item" (str. 672).
9) Pelzel "Abbildungen der báhm. und má,hr. Gelehrten . . ." III. d. uvádí, že na spisek "Aquilo mysticus° odpověděl jiným "Aquilo historicus," který prý však tiskem nevydal, nybrž pouze každému z oněch odpůrců po jednom opisu zaslal "po česku" je odbyv.
10)"Astronomiae instauratae progymn amata" str. 720-740.
11) Tamtéž str. 733