|
|
 |
| |
Když tohle viděl a uvědomil si, jak psí sluch špatně snáší hudbu a jak
tato nelibost může být ještě silnější u lišky, protože má jako divoké
zvíře smysly ještě citlivější, když si tohle uvědomil, zavřel klavír,
vzal lišku do náruče, zamkl pokoj a víckrát už do něho nevkročil. Nicméně
se neubránil podivu, neboť před pouhými dvěma dny ho tam sama zavedla,
a dokonce mu vybrala své oblíbené kousky, aby jí je hrál a zpíval.
Té noci s ním odmítla ulehnout, nechtěla spát ani pod pokrývkou, ani
na ní, a tak mu nezbývalo, než ji nechat být, ať se uvelebí na podlaze.
Avšak ani tam neusnula. Několikrát ho probudila, jak ťapkala po pokoji,
a jednou, zrovna když tvrdě zdříml, vyskočila na postel a zase s ní seskočila.
To ho notně vylekalo, takže vykřikl, avšak místo odpovědi slyšel jen
její krouživé ťapání po místnosti. Posléze usoudil, že patrně něco chce,
a tak jí přinesl jídlo a vodu, ona však o to ani pohledem nezavadila,
nýbrž pořád jen pobíhala dokola a tu a tam zaškrabala na dveře.
 Třebaže
na ni mluvil a volal ji jménem, kromě kratičkých okamžiků si ho vůbec
nevšímala. Konečně ho to omrzelo a řekl jí bez obalu: „Už tě zase posedly
ty liščí vrtochy, Silvie, ale já tě ven nepustím, a až se z toho ráno
vzpamatuješ, budeš mi vděčna, že jsem tě tu zavřel."
Poté znovu ulehl, ne však aby spal, ale jen poslouchal, jak jeho žena
pobíhá po pokoji a snaží se odtud uniknout. Tak strávil snad nejnešťastnější
noc svého života.
Ráno byla liška stále ještě nepokojná a neochotně se od něho dávala mýt
a kartáčovat, a když ji postřikoval voňavkou, jako by si to dávala líbit
jen kvůli němu. Jindy si ranní toaletu náramně libovala, a tak se nedivme,
.že to pana Tebricka, navíc unaveného po probdělé noci, nesmírně sklíčilo
a že se právě tehdy odhodlal uskutečnit pokus, jímž si zamýšlel ověřit,
zda má doma ženu, anebo jen divokou lišku. Utěšovalo ho sice, že ho vůbec
snáší, projevovala však přitom takovou nedůtklivost, že ji poněkud nešetrně
nazval „ošklivou, divokou liškou". A pak jí začal takto domlouvat:
„Copak se nestydíš, Silvie, dělat ze sebe takové třeštidlo, takovou holku
rozpustilou? Ty, která sis tak potrpěla na oblékání? Vidím, že to byla
jen marnivost! Když z toho ted' nic nemáš, už ti slušnost vůbec nic neznamená."
|
| |
|
