Další: Hacking jako boj... Nahoru: Přílohy Předchozí: Chronologie...   Obsah

Zásek do živýho

Mentorův manifest

Tento manifest by se dal označit za kultovní. Poprvé se objevil v Phracku v říjnu 1986 a od té doby se s ním ztotožňují hackeři i počítačoví nadšenci z celého světa. Naleznete jej také na většině hackerských stránek na Internetu.

 

=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-

Následující text jsem napsal krátce po mém zatčení...

\/\Svědomí hackera/\/

napsal

+++ The Mentor +++

Napsáno 8. ledna 1986

=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-

Dneska byl zase zatčen nějaký další hacker, jsou toho plné noviny. ,,Teenager zatčen pro počítačový zločin``, zatkli hackera za průnik do banky.

Zatracené děti. Všechny jsou stejné.

Ale pokusili jste se svou jasnou psychologií a trojkusým technomozkem padesátých let někdy nahlédnout do mysli hackera? Položili jste si někdy otázku, jaká síla ho zformovala, co vytvarovalo jeho osobnost?

Já jsem hacker, vstupte do mého světa...

Můj svět začíná školou... Jsem chytřejší než většina ostatních dětí, ty hovadiny, co nás učí, mě nudí...

Zatracený neschopa. Jsou všichni stejní.

Jsem na gymplu, nebo na střední škole. Padesátkrát jsem už slyšel jak zkrátit zlomek. Chápu to. ,,Ne, slečno Smithová, nenapsal jsem postup. Udělal jsem to z hlavy...``

Zatracené dítě. Asi to někde opsal. Jsou všichni stejní.

Dneska jsem udělal objev. Našel jsem počítač. Počkejte momentík, je to perfektní. Dělá to co chci. A když to udělá něco špatně, je to proto, že já jsem udělal chybu. Ne proto, že mě nemá rád...

Nebo se mnou cítí ohrožený...

Nebo si myslí, že jsem vychcanej parchant...

Nebo nemá rád učení a měl by odsud vypadnout...

Zatracený děti. Jenom si pořád hrajou. Jsou všechny stejný.

 

A pak se to stalo... dveře do světa se otevřely... vyslaný elektronický signál se řítí telefonní linkou jako heroin žílou narkomana a hledá úkryt před ubíjející každodenností... nalézá board.

,,To je to místo... sem patřím...``

Znám tu každého, i když jsem se s nimi nikdy nepotkal, nikdy s nimi nemluvil, možná o nich už nikdy neuslyším... Znám vás všechny...

Zatracený děti. Pořád jenom obsazujou telefon. Jsou všechny stejné...

Válíte si zadky a my jsme všichni stejní... krmili jste nás kojeneckou výživou ve škole, když jsme chtěli steak... sousta masa, která jste nechali proklouznout byla předžvýkaná a bez chuti. Byli jsme ovládáni sadisty, nebo ignorováni apatiky. Ta trocha, která nás měla něco naučit a udělala z nás dobrovolné žáčky byla jako pár kapek vody v poušti.

Toto je náš svět... svět elektronů a ústředen, svět krásného baudu.

Používáme již existující služby a neplatíme za to, co by mohlo být směšně laciné, kdyby to nebylo majetkem chamtivých nenažranců, a jsme pro vás zločinci. Zkoumáme, a jsme pro vás zločinci. Chceme se učit, a jsme pro vás zločinci. Jsme bez rozdílu barvy, národnosti, bez náboženských předsudků... a jsme pro vás zločinci. Vy stavíte atomové bomby, vedete války, vraždíte, podvádíte a lžete nám a chcete, abychom uvěřili, že je to pro naše vlastní dobro, ale my jsme pro vás zločinci.

Ano, jsem zločinec. Páchám zločin zvědavosti. Páchám zločin posuzování lidí podle toho, co říkají a co si myslí, ne podle toho, jak vypadají. Páchám ten zločin, že jsem chytřejší než vy, a to mi nikdy neodpustíte .

Já jsem hacker a tohle je moje vyznání. Můžete zastavit jednotlivce, ale nemůžete zastavit nás všechny... jsme přece všichni stejní.

+++ The Mentor +++5.16


Další: Hacking jako boj... Nahoru: Přílohy Předchozí: Chronologie...   Obsah

Klokánkova homepage