Jaké je české digitální podsvětí? Kdo jsou hackeři? Zbojníci či vandalové? Co dovedou? Proč dělají své odvážné kousky? Jací jsou policisté, kteří je pronásledují? Firmy, vlády, velké společnosti, špionážní služby, státní správa, banky, komunikační satelity -- je vůbec něco v bezpečí?
sdílet: g+
Motto: „Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“
DISCLAIMER
Tento text jsem napsal na gymplu v roce 1999 pro jakousi středoškolskou odbornou činnost. Plánoval jsem „jednou“ ji rozšířit do podoby knihy, ale jak tomu bývá, to „jednou“ jsem odkládal tak dlouho, až nikdy nepřišlo. Neboť po webu kolujou různé verze tohoto textu, a navíc se zdá, že o hackerské scéně v daném období toho dneska už moc dohledat nejde, zveřejňuju ji aspoň v nejucelenější dobové podobě, i když je možné, že se věci staly jinak, než píšu, a že bych se dneska za text už styděl, nebo se nad ním minimálně poušklíbal.
As is, no warranty, own risk, atd.
V roce 2012 byl text připraven k webovému vydání a doplněny některé Pajkusovy poznámky s odstupem let.
H. Š.
Děkuji především (v abecedním pořadí): 91,9 FM, Astonovi, Blackymu, Detvan, Dextrovi, Drsoňovi, Jirkanovi, Olze Machovcové, Pajkovi, Sanovi, Shaddackovi, Zuzaně Paulinové, bez nichž by tato kniha nikdy nevznikla.
Proklínám všechny, kteří se systematicky snažili o opak.
Zvláštní poděkování patří tvůrcům interního policejního informačního systému, kteří mé jméno a příjmení uvádějí jako příklad uživatelského jména v instrukcích pro přihlášení do systému a vytvořili mi tak mezi znalými pověst hackera z největších :-).