Pár citátů z díla C. G.
Junga
Tento výběr obsahuje pár
citátů, které mě při procházení Jungova díla zaujaly. Rozhodně
není nijak systematický či reprezentativní, ani se o to
nesnaží...
"Normální člověk" je ideálním cílem pro neúspěšné lidi,
pro všechny ty, kdo jsou ještě pod všeobecnou úrovní
přizpůsobení. Ale pro lidi, kteří dokážou daleko více než
dostatečné výkony, pro takové lidi je idea nebo morální nátlak
na pouhou "normalitu" učiněným Prokristovým ložem,
nesnesitelnou, smrtelnou nudou, sterilním a beznadějným
peklem.
Fanatizmus je nikdy nechybějící bratr pochybnosti.
Vědecké teorie jsou jen návrhy, jak bychom mohli věci
posuzovat.
Fantazie sama o sobě není nemocí, ale přirozenou životní
aktivitou, která napomáhá zárodkům duševního vývoje, aby
prorazily.
Správný a špatný jsou jen lidské kategorie.
Sen, který zůstal nepochopen, zůstává pouhou událostí,
teprve porozumnění z něj činí zážitek.
Zdá se, že všechno pravé se mění a že jen to, co se
mění, pravým zůstává.
Nelze rozeznat, zda božství a nevědomí jsou dvě
různé veličiny.
(...) Tomuto dojmu se rovná jen pohled na hvězdné noční nebe,
nebo» ekvivalentem vnitřního světa je jen svět zevní a
jak dosahuji tohoto světa prostřednictvím těla, tak dosahuji
onoho světa prostřednictvím duše.
Co koneckonců znamená velká inteligence při mravní
méněcennosti? Je nemálo nadaných jedinců, kteří jsou jinak
lidsky neschopní, čímž je jejich prospěšnost paralyzována, nebo
dokonce zvrácena. Nadání není bezpodmínečně hodnotou, stává se
jí jen tehdy, když s ním drží zbývající osobnost krok.
Ruce často dokážou rozluštit tajemství, s nímž se
rozum marně lopotil.
Když někoho nechápeme, považujeme ho zpravidla za
hloupého.
Omyl je pro život právě tak důležitý jako pravda.
Musíš být takový, jak chceš působit.
Všechno špatné a méněcenné, co člověk nechce vidět u
sebe samotného, má zcela jistě ten druhý a proto ho musíme
kritizovat a potírat, aztímco se neděje nic jiného, než že se
méněcenná duše přestěhovala z jednoho člověka do druhého.
Břevno ve vlastním oku nám přímo umožňuje vyhledání třísky v
bratrovu oku.
Iluze, že někomu něco stačí, si osobuje nejvyšší nároky.
Zastává se všeho, co je nesnesitelné, překáží veškerému pokroku
a překonat ji je nade vše těžké.
Kdo všechno slíbí, nedodrží nic.
Má-li se změnit společnost, musí se nejprve změnit i
jednotlivec.
Skutečný zločinec se stává populární postavou, nebo»
značně ulehčuje svědomí svých bližních, poněvadž už zase vědí,
kde zlo hledat.
Kdo zahazuje své hodnoty, hází s nimi přes palubu i sám
sebe.
Vše vnější je i vnitřní.
Vzácně se lze setkat s tvůrčím člověkem, který nemusí
draze zaplatit za božskou jiskru velkého nadání. Je to jako by
se každý narodil s určitým omezeným kapitálem životní energie.
To, co je v něm nejsilnější a právě jeho tvůrčí stránka na sebe
strhne většinu energie, pokud je člověk skutečně umělcem. A pro
zbytek osobnosti pak zůstane této energie příliš málo, než aby
se z toho mohla rozvinout nějaká zvláštní hodnota. Naopak
stránka čistě lidská je často zbavena krve na úkor tvůrčí
stránky do té míry, že může žít už jen na primitivní, nebo
nějak snížené úrovni. Projevuje se často jako infantilismus a
neuvážlivost nebo jako bezohledný naivní egoisums, tak zvaný
"autoerotismus", jako ješitnost a jiné chyby. Tyto méněcennosti
mají smysl, protože jedině tak může Já obdržet dostatek životní
síly. Potřebuje tyto nižší životní formy, poněvadž jinak by v
důsledku úplného oloupení zaniklo.
Velká nadání jsou nejkrásnější a často nejnebezpečněší
plody na stromě lidstva. Visí na nejlenčích větvích, které se
snadno lámou.
Jen těžko se tento bohatý svět dá považovat za tak chudý, aby
člověku toužícímu milovat nemohl nabídnout vhodný objekt. Svět
skrývá nekonečný prostor každému. Je to spíš neschopnost
milovat, která okrádá člověka o jeho možnosti. Prázdný je
tento svět jen pro toho, kdo neumí zaměřit své libido na věci
nebo lidi tak, aby si je oživil, nebo zkrášlil. Co nás tedy
nutí dělat si náhražku z nás samých, není vnější nedostatek
objektů, ale vlastní neschopnost láskyplně pojímat cokoliv
kromě sebe. Zajisté nás mohou deprimovat těžkosti životního
postavení a protivenství boje o existenci. Ale ani tíživé
vnější okolnosti nebudou lásce na překážku, naopak nás mohou
vybičovat k největšímu vzepětí.
Erotika je problematická záležitost a problematickou
zůstane, a» už se k tomu nějaké budoucí zákonodárství vysloví
jakkoli. Patří na jedné straně k prapůvodní zvířecí
přirozenosti člověka, na druhé straně je spřízněna s nejvyššími
formami ducha. Vzkvétá však jen tehdy, když jsou duch a pud v
náležitém souzvuku. Chybí-li jeden nebo druhý aspekt, vznikne
škoda nebo alespoň nevyvážená jednostrannost, která snadno
sklouzne do chorobnosti. Převaha zvířete znetvoří kulturního
člověka a převaha kultury produkuje nemocná zvířata.
Kdo přehlíží instinkty, toho zákeřně přepadnou a
zdolají.
Vědomí je - až kam naše poznání sahá - vždy vědomím já. Abych
si byl vědom sama sebe, musím být schopen odlišit se od
jiného. Jen tam, kde toto odlišení existuje, může existovat
vztah.
Je nutno přiznat, že záchvat vzteku nebo smutek má svůj
tajemný půvab. nebýt toho, dospěla by snad dokonce většina lidí
k určité moudrosti.
Člověk je paradoxní.
Nic není tak žárlivé jako pravda.
Zpátky na stránky o C. G.
Jungovi...
Copyright
Kangaroo Soft 1999 (Kangaroo
a
Moulin)
poslední aktualizace
nápady, připomínky ->
kangaroo@eldar.cz
Mapa stránek