O trhání límečkových knoflíků
aneb Znovu o Nirváně mezi šedivými paneláky a psími výkaly na trávnících

Předchozí článek "Nirvána s Nirvanou"

Když jsem psal článeček Nirvána s Nirvanou do druhého čísla PSYGu, nacházel jsem se ve stavu divoké euforie, rozjásanosti a energičnosti. Senzibil by ze mě oslepnul ;-) (nevíte, co je to :-) či ;-) ? Těmito tzv. emotikony se jinak v podstatě "textová" rodina "internautů" snaží usnadnit si komunikaci. Jsou to vlastně obličejíčky, otočené o 90 stupňů doleva. V tom, který jsem naznačil výše, se usmívám a mrkám jedním okem, abyste věděli, že jsem to máte brát s rezervou... -- pozn. sazba - nejlépe jako poznámku pod čarou). Když jsem pak článeček četl po nějaké době, zhrozil jsem samozřejmě, co jsem to zase napsal za šílenou blbost a styděl jsem se převelice.

Můj gymnaziální spolužák, označujme ho třeba Nerd, se mnou hlasitě souhlasil. Prohlásil dokonce, že je to vůbec to nejhorší, co jsem kdy napsal... Nutno dodat, že Nerd je brýlatý upjatý intelektuál, který drmolí latinské citáty z klasiků a červená se při vyslovení slova "pohlaví". Od maminky programátorky má zakázáno půjčovat si ode mne cédéčka s vážnou hudbou, aby náhodou nechytil počítačový virus. A když jsem mu zapůjčil ORYGYNÄL počítačovou hru na ORYGYNÄL CD-ROM (mimochodem naprosto perfektní hříčka z pohádkového prostředí), přivezl mi ji druhý den do školy zpátky, protože mu ji... ano, hádáte dobře... zakázala maminka programátorka. Hry by totiž mohly odvádět jeho pozornost od vzdělávání a navíc to jsou děsní žrouti čau... Nerdova zábava spočívala v akvarijních rybičkách (umí zpaměti latinské názvy všech těch potvor) a ve snění při čtení A. C. Clarka.

"Nechápu, jak něco takovýho můžeš poslouchat!" prohlásil nakonec, když skončil s rozebíráním mého příspěvku. "Je to tak... tak agresivní... Tak necitlivé... Takový... Fuj!"

Řádně se styda za výplod svého slepého básnického střeva, onemocněl jsem a velmi zeslábl. Na tradiční školní akci zvané Mikulášská besídka jsem však nemohl chybět. Přiloudal jsem se do školy pár hodin po zahájení besídky a když jsem vstoupil do tělocvičny, slyšel jsem jenom ohlušující řev Pepy Nikla a jeho kapely a ve tmě jsem rozeznával těla lidí, energicky pulzující v záplavě zvuků. Dopotácel jsem se na lavičku a se zavřenýma očima jsem vnímal, jak psychedelicky zní živá rocková hudba v temné gymnaziální tělocvičně člověku s horečkou :-). Tohle jsem potřeboval, říkám si... Otevřu oči a spatřím Nerda. Spatřím Nerda uprostřed tělocvičny... dobrý metr nad zemí... s blaženým výrazem v obličeji... v ruce křečovitě svírá imaginární kytaru.... !!!!!?! ...Dopadá na zem, znova vyskakuje a motá se v energické kreaci. Halucinace? Kolem Nerda hopsají dvě jeho kamarádky (normálně stejného ražení jako Nerd) v podobném stavu. O kousek dál se svíjí a tisíckrát exploduje nejtišší studentka celého ročníku, šedivá myš naší třídy.

Všimli si mě a přiskotačili všichni blíž. "Je to úúúžasný," křičí Nerd, jako by to nebyl ten Nerd, kterého už pár let znám. Jakoby to byl... šťastný člověk?! Oči jim září, mluví rychle a chaoticky, zeširoka se smějí, neví, co se s nimi děje. Postupně si se všemi povídám. Nikdy nic podobného nezažili, nikdy předtím podobnou hudbu neposlouchali, nikdy se prý necítili tak svobodně a šťastně. "Lidi, já žiju," křičí z plných plic Nerd a táhne mě do pařícího davu. Únava počká. Smels Like Teen Spirit, největší hit Nirvany. Cítím se, jakoby mě už za pár minut měla horečka a vyčerpání přišpendlit k podlaze naší gymnaziální tělocvičny. Cítím se skvěle.

Honza Šípek

15.12.1998, 23:44:57

P.S.: Nerd se nedávno pohádal s maminkou programátorkou a zapůjčil si ode mne nikoliv Bacha či Beethowena, ale album From the Muddy Banks of Wiskah... od té ehm... fuj Nirvany!

Zpátky na článečky...

Copyright Kangaroo Soft 1999 (Kangaroo a Moulin)
poslední aktualizace
nápady, připomínky -> kangaroo@eldar.cz
Mapa stránek