Přestože jsem se kdysi (archiv2_5.html) již problematice těsných přiblížení Marsu k naší planetě věnoval, tak bych se k celému problému ještě jednou vrátil, neb začíná být v těchto měsících více jak aktuální v onom starším a krátkém článečku  píši mimo jiné, že: "Na opakování takto blízké opozice si budeme muset počkat ještě dva roky - v srpnu 2003 se totiž Mars přiblíží při opozici k Zemi na rekordních 55 miliónů kilometrů.
Nicméně ani letošní rok nemusí být díky působení Marsu (ať již jsou mechanismy tohoto působení jakékoliv) nejklidnější (což se ukazuje už od začátku roku - BSE, epidemie slintavky a kulhavky, slušná řada katastrof a nepokojů) a uvidíme co nám tato poměrně blízká opozice přinese dále."
Ať každý sám posoudí "pohodu letošního roku"....
Nechci spekulovat nad mechanismy toho všeho, ale spíš spojit souvislosti posledních měsíců a dni.
Když jsem před 4 lety psal článek Nostradamus, rok 1999 a Velký král hrůzy spousta faktů jakoby visela ve vzduchu a zdála se čistými spekulacemi.
Připomeňme si některá fakta. Vzdálenost Země a Marsu kolísá při opozici Země - Mars zhruba mezi 56 a 101 milionem kilometrů. Nejkratších vzdáleností je dosahováno vždycky každých 15 až 17 let a přesně se shodují s periheliem (přísluním) Marsu a afeliem (odsluním) Země. Mars je v tu chvíli Slunci nejdále a Země nejblíže. Letos v srpnu nastane situace, kdy dojde při opozici Země Mars k nejtěsnějšímu přiblížení za 75 000 let. Mars a Země se přiblíží na vzdálenost pouhých 55 miliónů kilometrů. Mimochodem právě z tohoto faktu právě vycházel předpoklad A. C. Clarka, že v roce 2003 přistanou lidé na Marsu. Toto přiblížení by totiž bylo pro eventuální meziplanetární výpravu ideální.
Na opozici Země Mars je pozoruhodné, že v její době dochází k mnohem většímu počtu lodních neštěstí ( a tajuplných zmizení lodí ), leteckých neštěstí (s týmiž podivnými zmizeními) a zmizení osob. Ze statistik vyplývá, že víc než 50% všech těchto neštěstí spadá do období opozice. Vzhledem k jejímu krátkému trvání a dlouhé periodě je to poněkud zarážející. Statistiku provedl W. Hain a postihl v ní období 1798 - 1988.
V období těchto těsných opozic stoupá silně i počet pozorování UFO, výskytu epidemií, politických zvratů, náboženských a politických konfliktů.
Absolutně si netroufám odhadovat důvody pro to všechno.
V každém případě Mars potvrzuje svojí astrologickou pověst neblahé planety, božstva násilí, neštěstí, nemocí a válek.
V článku Nostradamus, rok 1999 a Velký král hrůzy jsem uvedl, že astrologický post Marsu, jakožto nositele hrůz, nemá planeta odpradávna.
Myslím, že stojí za to myšlenku rozvést.
Už Velikovsky si všiml poměrně náhlého vzestupu Bohů spojovaných s Marsem a válkou na přelomu 2 a 1 tisíciletí p. n. l. Připisuje to sice kataklyzmatu provázejícímu srážku Venuše a Marsu, což je myšlenka poněkud svérázná, ale skutečnost, že Mars do té doby zastával místo poněkud podřadné, pravdou je. Zkrátka a dobře Mars díky své rudé barvě evokující představy krve, smrti, zmaru a železné rudy, se stal symbolem boha války až okolo roku 1000 před n. l.
V indické kalidáse se pak dozvíme, že planetární bůh války a smrti Hindů - Šiva "uložil své semeno do ohně a zrodil se Mars - kumara, přemožitel kosmického démona Toraky soužícího svět!

Do té doby byla na místě Marsu Venuše. Ano, naše vlídná Jitřenka byla považována za planetu zhouby a neštěstí. Venuše - jako egyptská Isis - bývala zobrazována v doprovodu draků a hadů.

Zkusme tedy vzít za svou myšlenku o prudké změně barvy Marsu v době někdy mezi 2 a 1. tisíciletím před naším letopočtem. Zkusme se i zamyslet nad článkem O objevech sondy Themis na Cydonia. I nad faktem, že na snímcích družic fotografujících povrch planety vidíme koryta vymletá tekoucí vodou bez větších stop eroze. Odpovídá to představě, že voda zde zmizela před stamiliony let? Na planetě, kde zuří prachové bouře přeskupující rozsáhlé duny tak pěkně viditelné na snímcích?
Na Marsu byly objeveny mohutně geologické zlomy, obrovské vulkány ( Olympica nons má průměr 500 km a výšku 18 km!!), tedy svědkové mohutně vulkanické činnosti. Přesto je v současné době Mars vulkanicky mrtvý. A to víc. Na planetě přístroje dosud nezaznamenaly magnetické pole. Prostě magnetosféra Marsu neexistuje a není pro tento fakt žádné rozumné vysvětlení.
Pokud si vše spojíme dohromady dostaneme následující apokalyptický obraz zkázy planety.
Před cca 3x 500 tisíci lety se "cosi" stane.
Mars je decimován gigantickou seismickou činností, dochází k "POLE SCHIFT" s následnou dones trvající inverzí magnetického pole ( přepólování se jaksi protáhlo ), planeta je masivně bombardována meteority a nakonec dílo zkázy završí kosmické záření, které nezadržované magnetickým polem dopadá na povrch planety a ničí zbytky všeho živého. Atmosféra planety řídne, povrch planety rozmílané meteority chladne a voda mrzne pod nánosy prachu.
Je konec.
Na naší planetě pak dochází k posunu v panteonu božstev a planetou krve a války se stává zrudnuvší Mars. V Egyptě dochází k rezignaci na stavbu pyramid, jakoby tyto monumenty ztratily pod poznáním sil kosmu svůj význam.
Na Velikonočním ostrově se začala tradovat báje:

Za krále Rokorok he Taua spadlo nebe.
Spadlo seshora na zem.
Lidé křičeli: "Spadlo nebe za času krále Rokoroko he Taua."
Nějaký čas se dívalo - počkalo - odešlo a zůstalo nahoře.
Znovu si dal Ronga Riki jméno Rangi Topa.

Z kočovníků a otroků uprchlých z otřeseného Egypta vzniká nový národ s novou vírou v nerudného boha, jehož náboženství ovlivní svět a v civilizaci na další tisíce let. Nastává čas zapomínání na staré báje, na vlastní minulost, na souvislosti a na skutečný svět. Nibiru se vrátí za dalších 3600 let.
 

Hade,29.4.2003