Vítám vás v novém týdnu. Minulý týden jsem provedl několik aktualizací a tak se nezapomeňte kouknout na titulku pokud jste již tak neučinili:-) Jednou z nich je tento "ušák" vlevo, který je novým pozoruhodný objektem na Marsu, který zachytil modul sondy Opportunity.

"My se nikdy nerealizujeme.
Jsme dvě propasti - studna zírající na Nebe."

 F.Pessoa - Kniha neklidu
Náhodná ukázka pro tento týden od Polly

---

A do nového týdne opět poučná historka ze života od Táni:-))
 

Zas jednou jsem měla krásné sny, :o)) Včera jsem si dala před spaním jeden kyselý želatinový bombód, tak to dneska zkusím zas, :o)
Byla jsem na služební cestě s našim obchodním ředitelem, teda nechápu, proč by mě bral, ale byli jsme někde v muslimské části bývalé Jugošky, takové bílé město, domorodí hubení muslimi nosili ty dlouhé bílé košile a na hlavách červené - jak se jim říká? - s tím střapcem, fezy? No, nevím. A byla tam spousta turistů, zejména ty tlusté němky, s obrovskými zadky nacpanými do zelených kraťasů, jak se jim nohavičky rolujou nahoru po těch tučnejch stehnech, a sulcovatý prsa, natřásající se v bílých trikách, a zejména ty mobily a foťáky, zavěšené na krku, jak se tak nebezpečně houpají jako horolezci pod převisem, :o)) A jejich manželé se zpocenými červenými ksichtíky, s digitálními kamerami u oka, umíněně filmující ten zmatek kolem, :o)
A město bylo obehnané bílými hradbami, něco jako čínská zeď, a na celé té zdi bylo tržiště, takové klasické orientální se spoustou nepravděpodobných věcí, jako jsou vánoční stromky, dřevěné počítače, Savo a tak. No a právě Savo jsme tam byli prověřovat, jako jestli ti trhovci dodržují dobu upotřebitelnosti a jestli dávají zákazníkům bezpečnostní listy a pokyny pro případ nehody, :o)
Na oběd jsme zalezli do hospody, ta nebyla bílá, ale taková jako z nepálené vepřovice, zato s klenutým stropem a obrovskýma dřevěnýma stolama, no paráda, celkem chládek, ale narváno. Dali jsme si šerbet a pak kolegu vytáhli na projížďku na velbloudovi, vlastně před hospodou byla taková ohrada, náš obchodní ředitel nasedl na velblouda a nechal se vyfotit. A vrátil se zpátky a rozčiloval se, že ho ten camel málem pokousal! No a vedle mně z druhé strany seděl nejakej domorodec, usmíval se pod licousy a prohodil:
"Naši velbloudi jsou chytří, vepřové nežerou."
Tož jsem se rozesmála na celou hospodu a musela jsem to pak manažerovi přeložit. Urazil se a objednal si řízek z toho velblouda, a protože on je teda velká šarže, tak mu ten šnycel přinesli, a byl tuhý jak podešev. Řízek. "To maso je tuhý, jako žádný druhý," rozčiluje se šéfík. A ten muslim vedle mně zas "Velbloud je pro nás dopravní prostředek, a požvýkat auto dá pěkně zabrat!"
No a nato mi šéfík dal padáka, :o))) Ale to já nééé, vážně, to ten muslim, :o))) Kterej se samozřejmě vypařil jak pára nad čelem upoceného německého turisty, :o))) Tak jsem si sehnala báječný kšeft, prodávala jsem na tržišti oblečky pro břišní tanečnice, :o))) No a nejvíc těch penízkových pásů a šarovarů a kratinkých bolerek si kupovaly ty prdelaté němky, :o))) Ó, jak mi bylo krásně, v Dubrovníku, :o)))
Poučení 1 - nebezpečnější než velbloud je už jen vtipnej muslim!
Poučení 2 - lepší tlustá němka než ješitnej šéf!

Zase jsem si večer vzala před spaním bombónek, :o))) Kyselý želatinový, je to tím, že ty sny jsou takové sarkastické a kousavé??? Sladkokyselé???
No schválně:
Jsem v jakési televizní soutěžní šou, všude temno, já za pultíkem, kolem mně samý velký zvířata, ten člověk s křivou hubou, jasně, doporučila jsem ho kolegovi plastickému chirurgovi, pak ten s tou špičatou bradou, perverzně ozdobenou předimenzovaným ďolíčkem, ten hysterický krasavec z ODS, dál už pro tmu nevidím, proboha, kam jsem se to dostala, říkám si, to bude zase nějaký astrální rébus, no tak jdem na to. Moderátorka se ke mně otočí, slyším vrčet kamery, jak na mě mrkají, světla se přesouvají, pozornost všech se ke mně obrací, já zaháním paniku a snažím se nepřeslechnout otázku.
"Marie, myslíte si, že je pravděpodobné, aby ministerský předseda jmenoval nového ministra prostřednictvím našeho pořadu?"
Absurdní, takovou koninu jsem ještě neslyšela, je mi hned jasná odpověď a hledám mikrofón, do kterého bych jasně deklarovala svůj názor rozhodným odmítnutím.
"Neodpovídejte hned, prosím. V posledním patře této budovy je mikrofón, který vaši odpověď zaznamená. Je Vám to jasné? Tak vpřed!"
Po mojí pravé ruce se ze tmy vynořila obrovská budova, v životě jsem ji neviděla, je taková rozlehlá, kubistická, betonová a skleněná, přičapená, takový monumentální socialistiský styl postavený proti imperialistickým mrakodrapům, původně světlá fasáda se teď zdá hodně tmavá, ale mi takové baráky nevadí, většinou jsou uvnitř prostorné, s velkýma halama a širokými schodišti. Jasně. Velká hala a široké schodiště. Schody jsou nízké, pohodlné, a navíc potažené bílým hedvábím, taková drapérie zřasená, osvětlují ho bodová světla, takže ostatní prostor zůstává v temnotě. No a u paty schodiště sedí primář Sova v krásném čalouněném křesle, co připomíná trůn, a vlídně mi kyne. Takže šou pokračuje a já jdu ke schodišti, usmívám se na Sovu, který začíná předčítat z připraveného stohu listů:
"Vážení diváci, milí spoluobčané ..."
Chápu, nechce hovořit se mnou, takže se držím svého zadání a stoupám po schodech nahoru, bodovky mě sledují.
"Všichni víme, v jakém stavu se nachází naše zdravotnictví. Symbolem je tato budova, ze které s Vámi hovořím. Jde o jednu z mnoha rušených nemocnic..."
Podraz!!! Křičí mi v mozku nějaký hysterický hlásek. Co je to za hra? Jak byla ta otázka? Sova pokračuje svým medovým hlasem Sarumanovým, jsem okouzlena a hysterický hlásek skoro nemá šanci.
"I já cítím svůj díl zodpovědnosti k této zemi ... blablabla ... a když mě pan premiér oslovil ..."
A sakra, on to vážně udělal, parchant jakýsi! On kvůli volbám je vážně schopen čehokoli! Popraví svýho nejlepšího člověka v přímém přenosu, na Nově!
Ve druhém patře zase sedí Chudík v křesle, čte ze svého stohu a tváří se jako spasitel, nenávidím ho!
"Mou prioritou v nové funkci ... blablabla ..."
Né, to musí být kamufláž, to nejde! Je to vtip, přece! Ale ten člověk, ten dědek vážně pronáší svůj inaugurační projev a to takovým způsobem, že celý národ je na JEHO straně! A já se teď nesmím ztrapnit, na mně to všechno záleží, můžu ho schodit, nějakou chytrou odpovědí na tu blbou otázku. A jestli se mi to povede, vezmou to jako vtip. A jestli se mi to nepovede, tak ho jmenujou, protože ON bude vítěz!
Ještě poslední mezipatro k tomu zatracenýmu mikrofónu! Tak honem, pospěš si, vem to po dvou schodech, ať ukážeš, že jsi mladá a plná energie, na rozdíl od toho dědka! On je u mikrofónu, nahoře, čeká na mně s rukou napřaženou, do svého hlasu přidává sladkost opia a teď mluví přímo ke mně, zatímco osvětlovači předvádějí zázraky, evokující rozhraní mezi peklem a nebem.
"Marie, Vy to už víte. Vy víte, že je to pravda. Ano, Já jsem novým ministrem zdravotnictví, a Vy mi můžete pomoci, spolu můžeme pozvednout ... bla bla bla... "
Pokušení v poušti! Historie se opakuje, věčná struktura příběhů, naše životy jsou uvězněny ve vyjetých kolejích tisíckrát opakovaných a tisíckrát stejných rozhodnutí.
"Podejte mi ruku, Marie, a prostě řekněte, co máte na srdci, Marie, řekněte MILUJI VÁS!"
Stojím u mikrofónu, vidím detailní záběr mé tváře na pomocném monitoru, jen moje oči, nos a ústa. Už vím, co odpovím, a najednou je mi to jasné. Jako rána bičem zasviští mi u ucha:
wwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwžžžžžžžžip!
Jsem ministrině zdravotnictví Marie Součková!
wwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwžžžžip!
Jsem v soutěžním pořadu televize Nova Nejslabší, máte padáka!

P.S.No v podstatě mám teorii, že když si vemeš želatinovej bombón, vytvoří se ti v hlavě film (potaženej tou želatínou), takže můžeš sny, které normálně nezaznamenáš a tedy zapomeneš, nafilmovat a tedy uložit do archivu, :o))) Zdravím!
Táňa.

Den kdy pršeli mrtví ptáci...
PEKING - Čína bojuje z ptačí chřipkou a infekcí SARS. Další kapkou do zjitřené atmosféry byl podivný jev který způsobil u obyvatelstva další rozčilení.
Minulý týden v jihovýchodní provincii Jiangsu z oblohy doslova pršeli mrtví ptáci. Zprávy hovoří o tom že z oblohy napadalo více jak 10 000 malých ptáků.
Jedná se jíkavce, kteří každou zimu přeletávají se zeverovýchodu na jih.
Noviny mluví o neznámé příčině smrti, ale citují místní experty kteří říkají, že jíkavci - malý ptáci příbuzní pěnkavám možná byli otráveni.

Reuters
Zdroj: http://straitstimes.asia1.com.sg/asia/story/0,4386,233723,00.html

Ponechám stranou poněkud za vlasy přitažené domněnky o otravě nebohých pěvců (težko si to dovedu představit jak se 10 000 ptáků hromadně sebevraždí) ale spíš bych v této souvislosti připomněl článek na tomto webu o "ledovém bombardování" - Megacryometeorech. Na konci článku říkám že:"Kdyby z oblohy pouze padal jen led.."
A tak vás asi nepřekvapí že i podivný déšť mrtvých ptáků tady byl. Ve Phildelpihia Times z roku 1896 by jste se mohli dočíst jak do ulic Baton Rouge v Lousianě spadly z čistého nebe stovky ptáků různých druhů. Všichni ptáci se vyznačovali tím, že byli mrtví již před dopadem na zem. Příčina smrti - neznámá.
Ještě podivnější osud potkal v lednu 1969 stovky kachen při přeletu St. Mary´s City v Marylandu. Příčina jejich smrti sice byla jasná leč o to děsivější. Všechny kachny byly doslova ve vzduchu rozdrceny. Zemřeli na vnitřní krvácení a totální destrukci vnitřních orgánů. Mysteriózní je ovšem fakt, že mnoho svědků vidělo zdravé a živé kachny přeletovat a v zápětí už jen rozdrcené padat k zemi. Nefoukal vítr, všude ticho a klid..
Abych zakončil povídání nějak povzbudivě. Tohle všechno ale ještě nic není. Z oblohy mohou padat ještě mnohem horší věci:-)... a tak určitě zase někdy příště...

Laoský Stonehenge: záhada nad záhady

Z chuchvalců ranní mlhy se pomalu vynořuje nevysoký travnatý kopeček. "Tak támhle to je," ukazuje Phuan Čaroensuk. Hned je jasné, že to není jen nějaký obyčejný pahorek. Jsme na Planině džbánů, mlčenlivé placce uprostřed hor severního Laosu. Jsme na místě, které dodnes představuje jednu z největších archeologických záhad lidstva. Celý článek >>ZDE>>
 

Převzato: www.zvedavec.org

Izraelský profesor: Můžeme zničit všechna evropská hlavní města
Nadim Ladki

2.2.2004
Izraelský profesor a vojenský historik naznačil, že by Izrael mohl pomstít holocaust anihilací milionů Němců a dalších Evropanů.

V pátek byl v Jeruzalémě publikován interview s profesorem Martinem Van Creveldem. V jeho průběhu Creveld řekl, že Izrael je schopen zasáhnout většinu evropských měst jadernými zbraněmi.

"Vlastníme stovky atomových hlavic a raket a můžeme je vypálit v libovolném směru, třeba i na Řím. Většina evropských měst je cílem našich leteckých sil."

Profesor Creveld také zdůraznil, že kolektivní deportace Palestinců je jedinou rozumnou strategií.

"Všichni Palestinci by měli být deportováni. Lidé, kteří o to usilují (izraelská vláda) čekají pouze na pravou chvíli a pravého muže. Před dvěma roky si pouze 7-8 % Izraelců myslelo, že by to bylo nejlepší řešení. Před dvěma měsíci už to bylo 33 % a podle posledního Gallupova průzkumu se pro deportaci vyslovilo 44 % dotázaných."

Podle Crevelda je jisté, že Sharon o to usiluje.

"Myslím, že je vysoce pravděpodobné, že se o to snaží. Hodlá konflikt eskalovat. Velmi dobře ví, že nic jiného nemá naději na úspěch."

Na otázku, zda se nebojí, že bude Izrael zařazen mezi zločinné státy, pokud přikročí k etnickému čistění od Palestinců, profesor Creveld citoval výrok bývalého ministra obrany Moshe Dajana: "Izrael musí být jako vzteklý pes. Příliš nebezpečný, aby se někdo odvážil ho obtěžovat."

Creveld se domnívá, že Izrael příliš nezajímá, zařadí-li ho někdo mezi zločinné státy.

"Naše vojenské síly nejsou na třicátém, ale na druhém nebo třetím místě co do síly ve světě. Máme-li zahynout, máme prostředky a schopnosti vzít svět s sebou. A ujišťuji vás, že se to stane dříve, než zanikne Izrael."

Článek Israeli Professor - 'We Could Destroy All European Capitals' vyšel 2.června 2003 na serveru rense.com.
 

Převzato: www.lidovky.cz

Nevěřím, že existuje vesmír

prohlásil nedávno americký matematik, počítačový vědec a veterán výzkumu umělé inteligence

Literární intelektuál bývá občas hrdý na to, že nemá ponětí o genetickém kódu, teorii relativity nebo funkci mozku. Vědecký intelektuál by se styděl, kdyby neměl představu o Hamletovi.

Britský chemik, fyzik i spisovatel Charles Percy Snow v roce 1959 prohlásil, že existuje tradiční kultura literárních intelektuálů, filozofů i teologů. Angličtina říká této kultuře "humanities". Kromě ní existuje kultura "science" vytvářená astronomy, fyziky, biology a dalšími přírodovědci.
První a druhá kultura si podle Snowa moc nerozumějí. Literární intelektuálové si z tradice zabrali právo na výklad světa, o jehož soudobém vědeckém popisu obvykle nemají valné ponětí, což někteří postmodernisté dotáhli do čiré absurdity. Literární intelektuál někdy bývá hrdý na to, že nemá ponětí o genetickém kódu, teorii relativity nebo funkci mozku.
Vědecký intelektuál by se styděl, kdyby neměl představu o Hamletovi. Často, oprávněně i neoprávněně, považuje tvorbu některých soudobých literárních intelektuálů za slovní salát dobře nahraditelný počítačovým programem, případně za sebestředné, někdy pokrytecky moralizující, nekonečné omílání několika mechem porostlých frází.
Snow si myslel, že splynutím první a druhé kultury vznikne třetí. To se nestalo. "Vědecké války" známé hlavně z amerických univerzit z minulých let roztržku mezi "humanities" a "science" prohloubily. Doufejme, že jen přechodně.

Nová myšlenková revoluce

John Brockman, newyorský nakladatel a intelektuál, vydal v roce 1995 knihu rozhovorů s předními světovými vědci. Klub založený Brockmanem se z malého počtu špičkových vědců rozrostl na velkou společnost debatující soustavně, náročně a nemilosrdně. Figurují v ní desítky slavných jmen z většiny vědeckých oborů, včetně nositelů Nobelovy ceny - kosmologů, matematiků, biologů, informatiků, stejně jako pedagogů a profesionálních filozofů.
Třetí kulturu dle Brockmana vytvářejí vědci a další tvůrčí pracovníci píšící pro veřejnost. "Vědecké poznání překročilo všechny myšlenkové kategorie, na které jsme z kulturních dějin zvyklí. Co to znamená? Co se z toho dá vyvodit?" ptá se. Podle Brockmana už třetí kultura dávno není pouhou popularizací vědy, ale nahrazuje kulturu literárních intelektuálů - přinejmenším svým optimismem. Stává se novým intelektuálním a humanistickým proudem začátku 21. století.
Představitelé třetí kultury popisují vědomí, myšlení, citový život, etiku i svobodnou vůli jako vysvětlitelné a pochopitelné jevy. Vytvářejí tak náročný otevřený obraz světa.
Brockman nadšeně považuje tento obraz světa za větší zlom než myšlenkové revoluce spojované s Koperníkem, Darwinem a Einsteinem. Je to obraz světa, který nepotřebuje tradiční náboženství ani jejich církve. Přitom neztrácí nic ze skutečné, nepokrytecké, nesvatouškovské pokory a úcty vůči vesmíru, v němž vzniká. Právě naopak.
Zároveň je to obraz světa stejně nečekaný jako zajímavý. Posuďte sami. Nedávno se v New Yorku sešli představitelé i odpůrci třetí kultury. "Nevěřím, že vesmír existuje!", prohlásil na setkání Marvin Minsky, matematik, počítačový vědec, veterán výzkumu umělé inteligence, jenž pracuje v Massachusettském technologickém institutu. "Proč vesmír neexistuje?", zeptal se hlas z publika.
"Všechna náboženství se ptají", odpověděl šestasedmdesátiletý Minsky, "kdo stvořil vesmír a proč? Myslím, že jde o špatně položenou otázku, podobnou otázce, zdali pánbůh existuje, nebo neexistuje. V otázce je podle mne skrytá hypotéza, která nemá smysl. Řeknete-li `tato sklenice vody existuje', říkáte tím, že existuje ve vesmíru. Ale říkat, že existuje vesmír, je mylné, neboť tím říkáte, že vesmír je jedna z věcí ve vesmíru."

Nebezpečné, ale nadějné

Jediné řešení, které tenhle problém má, je podle Minského "teorie mnoha světů, která tvrdí, že existuje mnoho možných vesmírů a na tom našem není nic výjimečného, až na to, že v něm existujeme my."
Nejde o hru slov. Vznik vesmíru je jeden z nejhlubších problémů řešený řadou teorií. Třeba teorií superstrun a jejími variantami. Stejnou otázkou je vznik a vývoj života a vědomí včetně sebeuvědomování, lidských dějin, spravedlnosti a rozlišování dobrého a zlého.
Jsou to otázky lidí, kteří nechtějí podlehnout křiku současné propagandy nařizujícímu, aby se lidé bavili a tázání přenechali jiným. Lidí, jimž se nechce opakovat stará, byť mocensky vlivná schémata a nebojí se otevřeného a nejistého světa. Lidí, kteří se svými slabými silami snaží omezovat rostoucí riziko rozpadu naší civilizace. Lidí, kteří neopustili to, co nás kromě jiného udělalo a stále ještě dělá lidmi - totiž schopnost znovu a znovu se ptát a nalézat nové, věcné i problematické a provokativní odpovědi.
Už slyším slova o scientismu, o aroganci vědy. Velké poznání propůjčující technologickou, a tím i možnou politickou moc zvýší některým lidem míru pýchy nad oblaka. Mnoho jiných je ze stejného důvodu o to pokornějších.
Mocenskou arogancí ani pokorou se někteří představitelé vědy od některých představitelů církví příliš neliší - v obou případech jsou to jen lidé. Řekl bych, že se dají poznat podle skutků.
Řečeno krajnostmi: můžete být oslněni svým podílem na vynálezu jaderné zbraně a cítit se jako Prométheus. Můžete se nechat vyhodit z práce a být pronásledováni, protože svou vládu požádáte, aby se zřekla jejího užití. Můžete ve zlatém ornátu kázat o lásce a chudobě. Nebo jej svléknout a jít těm chudým mlčky pomáhat.
Myslím, že třetí kultura může být novým druhem humanismu. Řekl bych, že stojí za to. Skýtá nebezpečnou naději tam, kde všechny dosavadní recepty selhaly. Ale která cesta ven, počínaje opouštěním jeskyní, byla bez nebezpečí?