TAJEMNÉ VĚŽE

Tyčí se pod himálajskými štíty na tibetských pláních. Jsou vysoké šedesát metrů a mají neobvyklý hvězdicový půdorys.


Objevil je francouzský badatel Michel Peissel v roce 1982. Tentýž, který našel pramen řeky Mekong. Pak si ale zlomil obě nohy a s cestováním musel přestat. V roce 1998 se do Tibetu vydala jeho známá Frédéric Darragon, bývalá přítelkyně Teda Turnera. Jela tam pozorovat sněžné leopardy. Peissel ji požádal, aby se při té příležitosti podívala na tajemné věže. Byla jimi tak unesena, že se přestala zabývat bílými leopardy a rozhodla se zmapovat všechny věže v oblasti a zjistit co nejvíc o jejich historii. Před několika dny koncem listopadu vysílal kanál Discovery dokument nazvaný Tajemné věže Himálaje, který uváděl Michel Peissel a také ho režíroval. Frédéric Darragon tam prezentovala své nálezy. Analýzy potvrdily, že věže jsou staré 600 až tisíc let. Tyčí se do výše zhruba šedesát metrů. Některé jsou uprostřed vesnic, jiné stojí osaměle v podhůří Himálaje. Zatím se nepodařilo najít jasné odpovědi na otázky, kdo je postavil, kolik jich celkem je a proč byly vybudovány. Zmínky o nich neobsahují ani staré texty v buddhistických klášterech. O vysokých věžích v malých zaniklých královstvích na území dnešního Tibetu psali někteří čínští učenci za dynastie Ming (1368 až 1644). Je velmi pravděpodobné, že šlo právě o tyto věže. Zmiňuje se o nich ve své knize také britská badatelka Isabella Bird. Jejich historie však zůstává záhadou.

ODOLÁVAJÍCÍ ZEMĚTŘESENÍ

Na stavbu věží bylo použito jen velmi málo malty. Přesto přežívají bez úhony zemětřesení, která jsou tu častá. Zřejmě díky hvězdicovitému půdorysu, který se tu aplikuje i ke stavbě běžných obytných domů. Zajímavé je, že řada vesnic, v nichž stojí věže, má stejný název jako dávno zaniklá království, o nichž se spisy zmiňují. Jednou z hypotéz je, že šlo o strážní věže na křižovatkách důležitých cest, které tudy v podhůří vedly. To je zřejmě případ věže ve vesnici Miniak, které má stejné jméno jako bývalé království. V jiných případech mohlo jít o prezentaci síly a bohatství. Tady platilo pravidlo - čím vyšší, tím lepší. Jedna místní legenda tvrdí, že při narození prvního syna vládce dal vybudovat základy věže a s každým dalším potomkem vyrostlo další patro. Také podle Peissela šlo spíše o symboly moci a bohatství než o strážní věže. Na to jsou zbytečně vysoké. Dnes slouží většinou jako stáje pro jaky a koně. Dřevěná schodiště jsou propadlá stejně jako jednotlivá patra.

UNESCO

V současné době Michel Peissel a Frédéric Darragon založili v Číně nadaci na záchranu těchto neobvyklých historických památek. Usilují o to, aby se věže dostaly na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako důkaz, že v těchto vzdálených a zapomenutých oblastech světa kdysi existovaly velmi vyspělé kultury. Pokud se to povede, zvýší se šance, že tajemné věže přežijí dalších tisíc let a možná odhalí i tajemství svého poslání.

NEWSWEEK, New York

 Co takhle hibernace?

Chce se vám spát? Přibíráte na váze? Jste unavení? Dáváte najednou přednost jídlu před sexem? Posezení v teple u televize před procházkami? Není to lenost ani choroba.


Je to přirozená snaha organismu přečkat zimní období s nejmenšími energetickými výdaji.

Pro řadu živočichů je hibernace neboli zimní spánek přirozenou adaptací k přežití zimy. Týká se nejrůznějších druhů zvířat. Z teplokrevných například hlodavců, medvědů, hmyzožravců či netopýrů. Veverky a jezevci sice nemají pravý zimní spánek, ale přečkávají zimní období ve strnulém stavu s mírně sníženými životními funkcemi. Občas se probouzejí a jsou krátkodobě aktivní. Hibernují i někteří motýli. Žluťásek řešetlákový přežívá v suchém listí, menší hmyz většinou v dutých stéblech suchých trav. Někteří obojživelníci, například želva bahenní, hibernují ve vodě, slepýši, užovky či zmije na zimu zalézají do úkrytů zvaných hibernaria a to v celých velkých skupinách. Všichni tito živočichové jsou v zimě prakticky nepohybliví, chladově strnulí.

SEZONNÍ DEPRESE

Ještě nedávno vědci nebrali vážně myšlenku, že něco podobného mohou prožívat i lidé. Dnes nejnovější výzkumy naznačují, že takzvaná sezonní deprese typická pro zimní období (zkratku má SAD - Seasonal Affective Disorder) je součástí naší genetické výbavy, jakousi atavistickou formou hibernace. Projevy sezonní deprese se podstatně liší od klinických depresí, při nichž lidé ztrácejí chuť k jídlu, často si jej přímo oškliví, hubnou a mají problémy se spaním. Sezonní deprese se projevuje úplně opačně. Lidé jedí a tloustnou. Jako by si vytvářeli tukové zásoby na dlouhý zimní spánek. U zvířat před hibernací vrcholí aktivita parasympatického nervového systému, který tlumí životní funkce. Podobné parasympatické reakce lze vysledovat i u některých lidí.

PROSPAT DNY

Doktorka Margaret Austenová z Tasmánské univerzity v Hobartu zkoumá změny nervových funkcí, které při hibernování regulují dech, srdeční tep a další životní funkce. Došla k závěru, že u lidí, které postihuje sezonní deprese, se projevuje výrazný útlum životních funkcí. Tep se zpomaluje a energetická spotřeba je nižší. Ale zatímco hibernující zvířata si nastřádají tukové zásoby před zimou a pak ji prospí, lidé si dělají tukové zásoby v průběhu celého zimního období. Místo nepřerušovaného zimního spánku mají tendenci spát mnohem déle, pospávat přes den a postrádají energii. Prospali by šestnáct i více hodin denně. K podobným závěrům došel i Arkadij Putilov z Ruské akademie věd v Novosibirsku na Sibiři. Zjistil, že pacienti se sezonní depresí mají i nižší spotřebu kyslíku a jejich metabolismus je podstatně snížen podobně jako u hibernujících zvířat. Podle něj není pochyb o tom, že sezonní deprese je způsobem, jakým se někteří lidé vyrovnávají se zimním obdobím. Přejídání, snížení životních funkcí i tendence spát jsou příznaky procesů směřujících ke snížení energetické spotřeby, což je typické pro hibernaci.

SEX ZTRÁCÍ PŘITAŽLIVOST

Sexuální apetence u řady lidí, nejen u těch, kteří trpí sezonní depresí, v zimě klesá. Je to dáno snahou ušetřit energii a také moudrostí matky přírody. Potomci počatí v zimě se rodí na podzim. V přírodě je málo potravy, což sice člověka neovlivní, ale počasí je pro mláďata nevhodné. Naopak děti počaté v létě se narodí na jaře a první měsíce prožijí v nejlepším, nejteplejším období roku.

GENETICKÁ VÝBAVA

Výzkumy genů, které se podílejí na hibernaci, naznačují, že lidé mají geneticky zabudován mechanismus potřebný k hibernaci. Matthew Andrews z Minnesotské univerzity v Duluthu objevil dva geny, které zajišťují v zimě spalování tuků ze zásob, a řadu dalších genů, které se podílejí na mechanismu hibernace. Podle něj zatím všechny geny potřebné k hibernaci u zvířat mají i lidé. Existují různé faktory, které u zvířat vyvolávají proces hibernace. Tím základním a společným klíčovým faktorem je délka dne. Kratší doba světla působí na tělesné hodiny a spustí se mechanismus vedoucí k hibernaci. Podobný jev spouští i sezonní depresi. Klíčem, jak se jí bránit, je přelstít tělo. Od časného rána a také do pozdního večera žít v jasně osvětlených místnostech. Síla světla by měla být podstatně vyšší, než na jakou je tělo zvyklé během roku. Zlepší to náladu a někdy, ale ne vždy, omezí i žravou chuť k jídlu a tendenci k přejídání.

POHLED DO HISTORIE

Je téměř jisté, že v naší genetické výbavě jsou zabudovány mechanismy k zimnímu spánku. Znamená to tedy, že naši prapředci skutečně zimu prospali? Je sezonní deprese jakýmsi pozůstatkem z dávných dob naší evoluce? Podle profesora Andrewse existence genetické výbavy ještě není důkazem, že lidé kdysi opravdu hibernovali. Pokud ano, proč tedy nemají sezonní depresi místo zimního spánku všichni? Zatím se vědci shodují v tom, že genetickou výbavu k hibernaci a tedy i tendence k zimnímu spánku máme všichni. Většina lidí, je ale schopná zimní temné období ignorovat, protože žijeme v době umělého osvětlení. Ti, u nichž se sezonní deprese projevuje, nejsou schopni své životní rytmy umělým světlem ošálit. Podle některých vědců bývaly projevy zimní ospalosti, přejídání s špatné nálady v minulosti daleko běžnější a třeba ve středověku je nikdo nepokládal za divné. Navzdory mnoha podobnostem mezi zimním spánkem zvířat a sezonní depresí u lidí řada vědců tvrdí, že spolu nemají nic společného. Argumentují třeba tím, že i veverky, které nehibernují plně, dokážou snížit svou tělesnou teplotu téměř k nule, o čemž se lidem ani nezdá a zcela jistě to nedokázali ani v minulosti. A medvědi, kteří jsou nám velikostí daleko bližší než veverky, dokážou prospat pět měsíců a žít plně z nastřádaných tukových zásob. Jsou i zvířata, která nehibernují a zimu tráví v jakémsi strnulém polospánku, při němž se sníží tělesná teplota i metabolismus. Madagaskarští lemuři se například stahují na zimu do dutých stromů, kde sedí po celé dny bez hnutí jako zombie. Protože žijí v rovníkové oblasti, je to spíše hlad než zima nebo krátký den, který je vede k tomuto stavu. Podobně to mohlo být s člověkem, jehož pradávné kořeny sahají do Afriky. Dnes jde o to přežít dlouhé noci. Naštěstí si můžeme rozsvítit stovky wattů v zářících lustrech a výbojkách, zapálit svíčky a oheň v krbu a naložit talíře jídlem a vánočním cukrovím. Zdřímnout si u televize a dát partnerovi přečíst tento článek. Vysvětlí mu, že snížená sexualita k zimě patří, ať tedy počká na jaro.

SVĚTLO PROTI TMĚ

Lidé si od nepaměti krátí dlouhé zimní noci nejrůznějšími slavnostmi světla a ohně. Pochodňová procesí, ohňostroje, hořící svíčky. To všechno pomáhá zmírnit zimní temnotu. Není náhodou, že oslava Vánoc připadá krátce po zimním slunovratu, kdy se konečně každý mohl těšit na návrat světlejších dnů. Už v prehistorických dobách zapalovali naši předci velké ohně, do nichž házeli kosti, aby pach z jejich spalování zahnal zlé duchy. V Británii se v jedenáctém století se pálilo takzvané vánoční poleno, nejdelší, které hospodář našel. Zažíhalo se na Štědrý večer. Dnes ho připomíná švýcarská čokoládová roláda. Ostatně i dnes jsou lidé ochotni zaplatit značné sumy za to, aby si doma vytvořili obdobu starodávných ohňů. Klasické krby nebo venkovská kamna, v nichž praskají polena, jsou toho důkazem. A pokud jde o svíčky, z těch se stala na západě nejen móda, ale doslova obsese. Píšou se o nich knihy a publikace a existují i speciální konzultanti na osvětlení svíčkami. I když světlo žárovky koncem devatenáctého století na čas svíčky vyhnalo, už koncem dvacátého století jsou tu opět. Přispívají k relaxaci, jsou součástí oslav, vytvářejí romantické a slavnostní ovzduší. V Evropě bývaly voskové svíčičky nedílnou součástí ozdob vánočních stromků. Podle legendy se právě kvůli jejich světlu doma drželi dobří lesní skřítkové přinesení se stromečkem z lesa. Dnes už jsou stromečky umělé, skřítci v nich nesídlí a také svíčky jsou elektrické. Romantika se ztrácí, ale světlo zůstává.

NEW SCIENTIST, Londýn

Nová studie o globálním oteplování předvídá rozsáhlé vymírání zvířat a rostlin

Zdroj: Repro LN

Více než třetina rostlinných a živočišných druhů, které se vyskytují v ekologicky citlivějších oblastech, je v ohrožení. Příčinou je globální oteplování. Upozorňuje na to nová studie, kterou zveřejnil časopis Nature ve svém včerejším vydání. Je to vůbec první výzkum, který předpovídá takto zásadní vymírání druhů.

Vědci z Velké Británie, Mexika, Austrálie, Brazílie, Jihoafrické republiky a USA se zaměřili na šest oblastí, které jsou nejvíce citlivé na ekologické výkyvy. Jsou mezi nimi například amazonské deštné pralesy nebo skotské vrchoviny.

Počítač simuloval oteplování
Studie je založena na počítačové simulaci. Její autoři nastavili umělé podmínky podle tří předpokládaných scénářů: pro případ minimálního, středního a značného globálního oteplení. Zkoumali reakce celkem 1103 různých druhů rostlin, savců, ptáků, plazů, žab, motýlů a dalších bezobratlých živočichů.

Závěry výzkumu hovoří jasně: do roku 2050 by kvůli následkům globálního oteplování mohlo vyhynout 15 - 37 procent všech zkoumaných druhů. Chris Thomas, vedoucí projektu a profesor na univerzitě v anglickém Leedsu, k výsledkům studie dodává: "Pokud se naše závěry dají rozšířit i na zbytek planety, znamená to, že vyhynutí hrozí více než milionu druhů."

Vyhynutím takového množství druhů by utrpěla nejen biologická rovnováha Země, ale také životy miliard lidí, především obyvatel rozvojových zemí. Těm příroda poskytuje nejnutnější potřeby jídlo, obydlí a léky.

Vědci nezveřejnili seznam konkrétně ohrožených rostlin a živočichů. Podle nich však mezi nejohroženější patří různé druhy australských plazů, dále jihoafrická flóra, brazilské dřeviny a zástupci zpěvných i exotických ptáků.

Některá zvířata a rostliny prý v následujících padesáti letech zcela přijdou o prostředí, které jim klimaticky vyhovuje. Jiným druhům zase bude osudná jejich neschopnost přesunout se do oblastí s podnebím pro ně příznivějším.

Tereza Palečková
 

Ruská expedice bude hledat yettiho

Podle dosavadních analýz nepatří noha žádnému známému živočichu, ať již žijícímu či vyhynulému. Přirozeně tedy vznikla domněnka, že by mohla patřit yettimu, sněžnému člověku, který podle tradice žije na Sibiři, napsala agentura ANSA.

Semjonov, vzděláním biolog, nalezl končetinu při dvou výpravách, na nichž rovněž ukořistil několik žeber a úlomky pánve. Noha, kterou nám ukazuje ve svém skrovném bytě v Moskvě, je zřejmě právě nejdůležitějším článkem. Ukazuje totiž, že se živočich pohyboval vzpřímeně.

Končetina, mumifikovaná v ledu a stará zřejmě tisíce let, avšak dokonale zachovalá a ještě pokrytá zrzavými chlupy i na chodidle, patřila podle expertů, kteří ji zkoumali, dospělé bytosti vysoké asi jako středně velký člověk, ne však vyšší než 180 centimetrů. Velikost chodidla by odpovídala dnešní velikosti bot číslo 43. Noha je klenutá jako u člověka a má pět prstů, z nichž nejdelší ale není palec. Prsty mají podobně jako u člověka tři články, které jsou ovšem ukončeny drápy.

Semjonov, málomluvný čtyřicátník ze Sibiře, zřejmě dospěl k hypotéze o existenci yettiho při svých výpravách na hranicích Číny a Mongolska, kde se setkával s místními obyvateli, kteří tvrdili, že jej viděli.

"Především mě upoutala skutečnost, že všichni šamani, jimž jsem nohu ukazoval, a byla mezi nimi i jedna žena, neměli žádné pochybnosti. Je to noha yettiho, řekli a začali provozovat magické obřady," vypráví Semjonov. "Sibiřští šamani věří, že yetti jsou kouzelné bytosti patřící do jiného světa, přesto se však objevují i v tom našem. A řekli mi, že jsem byl zřejmě vyvolen, abych s nimi navázal spojení. Ale také mě varovali: když jsem nohu odnesl, rozpoutal jsem tím prý vlnu silných zemětřesení, jež od té doby Altaj postihují," dodává s úsměvem.

První otřes přesahující sedmý stupeň Richterovy stupnice nastal dva týdny po Semjonovově nálezu. A pak se země bez ustání otřásala až dodnes. Naštěstí je oblast tak řídce osídlena, že se nehovoří o počtu obětí.

"Tam v horách není těžké potkat lidi, kteří tvrdí, že yettiho viděli," vysvětluje ruský horolezec. "Ti lidé tvrdí, že se několikrát pokusil unést ženy a děti."

Semjonov nyní připravuje další expedici na Altaj, snad že jej přesvědčili šamani, snad aby se zbavil posledních pochybností. Půjde o první skutečnou výpravu za yettim. "Odjedu v únoru," říká a upřesňuje, že jej bude doprovázet polský horolezec Wojciek Grzelak, který tvrdí, že se s yettim setkal. Vskutku ideální společník.

Na srpnové výpravě Semjonova provázela jeho čtrnáctiletá dcera Xenie, která na něho vždy čekala v údolí. Ta často říkala, že yettiho viděla, ostatní ovšem byli skeptičtější. "Blízko místa, kde jsem nohu našel, byly čerstvé stopy. Snad můj pes Turga, který byl s námi, živočicha vyplašil a ten uprchl," vypráví Semjonov.

"Proto se tam chci vrátit v únoru, kdy je dost sněhu, abychom mohli sledovat stopy. Věřím, že tato bytost existuje a že je chybějícím článkem lidské evoluce," zdůrazňuje.

"Doufám, že tentokrát, také díky telurickým pohybům, najdu další části těla, snad i hlavu. Tak bychom věděli, s kým máme co dělat," dodává.

Ptáme se ho, zda se nebojí, že způsobí apokalypsu, až snese dolů hlavu sněžného muže, když už jen noha vyvolala vlnu zemětřesení. Na chvilku se zamyslí, pak se usměje a rozpřáhne ruce. Sám vypadá jako šaman.

 

 A jak tento týden ?

Diagram ukazuje situaci ve středu 21.1.2004 .

Jak vypadají jednotlivé aspekty, které nás budou provázet příští týden ?

• Slunce

  stojí do úterý ve znamení Kozoroha. V tomto znamení Slunce představuje srdce Kozoroh led. Srdce je tedy v tomto postavení poněkud zmrzlé a v lidech převládá rezervovanost v citech. Můžeme všichni pocítit touhu vrátit se k autoritám k moudrosti starších lidí. Slunce přeje spekulaci s nemovitostmi, inženýrským povoláním, opatrnosti, předvídavosti.
  Od středy již Slunce bude stát ve znamení Vodnáře. Slunce v tomto znamení umožňuje rozvíjet přátelství, přeje jak duševní, tak technické tvůrčí činnosti, filmovému umění, novým vědním oborům. Nicméně v tomto znamení nám Slunce může připravit i dosti chaotické a dobrodružné chvíle, které mohou ohrožovat především naše domácí zázemí.
  Konjunkce Slunce s Neptunem pomáhá směřovat vůli k nějakému ideálu, rozvíjí duchovní schopnosti. Aspekt může často způsobovat iluze v lásce a přeje výrazným osobnostem a divadlu.

   

• Lilith
  - Černá Luna, která ovlivňuje pudovou sexualitu, se nachází ve znamení Blíženců. V tomto znamení Lilith působí spiritualizaci a zjemnění pudů. Její působení je v tomto znamení oslabeno, neb je zde podřízena rozumové kritice a instinkty jsou neutralizovány rozumem. Kvadratura s Venuší může způsobovat poněkud chaotické výkyvy mezi rozumovou a pudovou oblastí našich osobností.

• Merkur
  Merkur stojí ve znamení Kozoroha. V tomto znamení je duch a inteligence podtržena i ctižádostí. Planeta přeje výzkumu, vzdělávání a analýze faktů. Nicméně Merkur v Kozorohu zatěžuje naši psychiku častými pesimistickými náladami..
  Sextil Merkuru s Venuší, nám tento týden příliš nepomůže neb celý týden působící opozice Merkuru se Saturnem zpomaluje myšlení, svádí ke lhaní a vyvolává pesimismus. Merkur tak bude zkrátka celý týden zhoršovat naši duševní pohodu.
• Venuše
  stojí ve znamení Ryb. Planeta je v tomto znamení dobře umístěna. Láska se snoubí s milosrdenstvím. V tomto znamení Venuše umožňuje snadněji nalézt životní lásku. Jinak planeta přeje hudbě, soucitu a projevům dobré vůle mezi lidmi. Přeje rozvíjení vztahů u kterých pár dělí i velká vzdálenost. Venuše v Rybách velmi často umožňuje intuitivně správné řešení zapeklitých situací.
  Celý týden působí konjunkce Venuše s Uranem. Pod vlivem tohoto aspektu jsou city často prudké a idealizované. Aspekt zvyšuje význam lásky ale hrozí že citová vzplanutí a vztahy vzniklé v době jeho působení budou zakrátko vystřídány stejně rychlým ochlazením.
  Naopak již existujícím a především dlouhodobým vztahům přeje trigon Venuše se Saturnem, který  bude poněkud mírnit i předchozí aspekt. Tento aspekt v dlouhodobých vztazích rozvíjí a upevňuje všechno krásné.
• Mars
  stojí ve znamení Skopce. Mars stojící v domicilu přeje činnostem všeho druhu, dodává fyzickou energii (nevím jak vy ale já bych ji velmi potřeboval), dává sílu a odvahu k okamžitému uskutečňování plánů.
  Trigon Marsu s Plutem podporuje tajné činnosti všeho druhu. Podporuje vznik ilegálního boje, vzpour. Jedná se tedy o velmi neklidný a destabilizující aspekt. Lze tedy předpokládat že nemůžeme očekávat klid ani od vlny terorismu ve světě ani od excesů přírody.
• Jupiter
  je retrográdní a stojí ve znamení Panny. V tomto znamení je planeta poškozena. Přeje pouze obchodu. Lidé pod vlivem Jupiterova působení mají problémy s pochopením skutečných citů a duchovna. Planeta způsobuje že vše se topí v přízemnostech, konzumním způsobu života. Roste i nebezpečí mezigeneračních konfliktů a střetů s těmi kdo představují opačný pohled na život.
  Kvadratura Jupiteru s Plutem je značně nešťastný aspekt. Symbolizuje podvod, krizi, poškození spravedlnosti, systému, či lidských práv. Aspekt ale v pátek již končí.
• Saturn
  je retrográdní a stojí ve znamení Raka. Planeta je v tomto znamení poškozena a narušena. Symbolicky to lze označit tak jako když se kámen, symbol pevnosti a jistoty ztrácí v moři. Celkově postavení planety může znamenat problémy s přírodou, přírodní katastrofu ve které hraje roli voda nebo moře. Saturn nás vybízí abychom se více zabývali minulostí, historií. 
• Uran
  stojí ve znamení Ryb. Planeta působí v tomto znamení působí jen slabě. Přeje především tvůrčí činnosti v oblasti skrytých věcí - v esoterice, okultismu a podobně. Planeta může způsobovat utrpení v souvislosti s otřesením zdánlivě neotřesitelných "jistot".
• Neptun
  stojí ve znamení Vodnáře - přeje ideálům a idealistům. 
• Pluto
  stále ve znamení Střelce. Planeta přeje nové mystice, objevování skrytých věcí a ideálů.

Pokud čtete tyto stránky pravidelně jistě víte, že poloha posledních tří planet je vždy dlouhodobá a symbolizuje směr kterým se doba ubírá z dlouhodobého hlediska.

Tento týden bude dominovat Mars a Saturn, síla ostatních planet je vyrovnaná. Hvězdy i tento týden poněkud zlepší své působení ale díky nepříznivému vlivu na naši psychickou kondici to asi nedoceníme..

Mějte se hezky...