[ Nahoru ]

 

Vítám vás v novém týdnu. Doufám že jste si přečetli minulý týden dva zajímavé články na titulce. Jeden je článek od Vladimíra Stwory: V podvečer vstupu do EU se loučím tímto krátkým článkem s českou svrchovaností... Druhý článek od Agrimonrixe je věnovaný keltskému svátku Beltain.   "Tvá láska k věcem vysněným byla tvým pohrdáním k věcem živým..." F.Pessoa - Kniha neklidu Náhodná ukázka od Polly pro tento týden...

---

Badatelé hledají Noemovu archu

Americko-turecká výprava chce vystoupit na horu Ararat, aby potvrdila biblický příběh Družicové snímky prý na vrcholu turecké pětitisícovky odhalily pozůstatky Noemova plavidla. Geologové tvrdí, že to není možné.

WASHINGTON - Již mnohá staletí pátrají lidé po tom, zda se starozákonní a novozákonní příběhy popsané v bibli skutečně odehrály. Jednou z osob, které se snaží odkrýt pravdu, je i Daniel McGivern. Ten chce nalézt pozůstatky Noemovy archy. Loď by se podle bible i některých soudobých pozorování měla nacházet na turecké hoře Ararat.
Za bájnou lodí se vydá desetičlenný tým amerických a tureckých badatelů. Namáhavý výstup po strmých svazích plánují zahájit v polovině července tohoto roku. Skupinu povede turecký horolezec Ahmet Ali Arslan, který vyrostl v městě nedaleko Araratu. Nejvyšší tureckou horu, která se vypíná do výšky 5346 metrů, prý zná jako své boty.
Cílem výpravy je nalézt a zdokumentovat objekt, který ležel dlouhá léta pod sněhem a ledem. Až díky tání, jež ve dvacátém století způsobila vlna letních veder, se údajná Noemova archa částečně "vynořila" ze sněhové přikrývky. Na podivný předmět tvaru lodi upozornili turečtí piloti, kteří jej náhodou zahlédli během vojenského cvičení v roce 1957. K vědeckému průzkumu objektu ale nedošlo. Turecká vláda totiž na nátlak tehdejšího Sovětského svazu zakázala cizincům vstup do celé oblasti. Hranice SSSR vedla nedaleko hory a Sověti se domnívali, že by výpravy na Ararat mohly sloužit jako vítaná záminka k americké špionáži.
Od roku 1982, kdy vláda zrušila svůj zákaz, se na Araratu vystřídalo několik vědeckých expedic. Žádné z nich se však archu nepodařilo objevit. McGivern nyní tvrdí, že zná přibližnou lokaci biblického plavidla. Pomohly mu prý družicové snímky oblasti.
Noemova archa má měřit 13,5 metru na výšku a 22,5 metru na šířku. Dlouhá je prý 135 metrů. Podle starozákonní knihy Genesis přestála loď a její osazenstvo potopu světa. Když vody opadly, uvízlo plavidlo na vršku hory Ararat. Soudobí geologové připouštějí, že skutečně nalezli důkazy o potopě, která proběhla ve starověké Mezopotámii. Tvrdí ale, že tyto přívaly vod zcela jistě nemohly vynést archu do takové nadmořské výšky, v jaké leží vrcholek Araratu. Záhadný objekt na hoře tedy podle nich není vrak plavidla.

Lidové noviny, 28. 04. 2004, ap, tpa
 

Převzato: www.lidovky.cz

Meteorit

WASHINGTON, 27. dubna 2004 | 11:43 Američtí geologové se radují, protože objevili nový nerost v meteoritu, který spadl na Zem z Měsíce v roce 2000. Minerál byl nazván hapkeit po profesorovi z Cornellovy univerzity v New Yorku, jenž jeho nález předvídal.

Povrch Měsíce a dalších těles bez atmosféry tvoří neorganická směs rozdrcených hornin zvaná regolit, která se formuje opakovanými dopady rychle se pohybujících meteorických těles. Žár vznikající při dopadech rozehřívá přítomné kovy, které se následně znovu usazují.

"Tento proces stojí i za zrodem hapkeitu, který je tvořen železem a křemíkem v poměru 2:1," sdělil Mahesh Anand se svým týmem z univerzity v Knoxvillu ve státě Tennessee, jenž zmíněný meteorit nalezený v Ománu analyzoval.

"Předkládáme scénář tvorby silicidů železa na Měsíci při roztavení a vaporizaci měsíčních hornin po dopadu mikrometeoritu," uvedli vědci svůj objev.


iln, čtk
 

Převzato: www.rozhlas.cz

Marie Moseleyová potomkem pračlověka Ötziho

Ivo Budil 16.04.2004


Ve světě se profesor lidské genetiky Bryan Sykes proslavil studiem prastaré dědičné hmoty, DNA, výzkumem pradávného Evropana Ötziho, nalezeného v Alpách, chedarského muže, objeveného v Británii začátkem minulého století, i ostatků carské rodiny. A proslul i svou skvělou populárně-vědeckou knihou "Sedm dcer Eviných", do které v Meteoru nahlížíme.

Výzkumné skupině profesora Sykese se jako první na světě povedlo získat ze starých kostí zbytky dědičné hmoty, DNA. Proto byl vyzván, aby se pokusil v těle muže z ledovce v Ötztaalských Alpách nějakou DNA nalézt. DNA našel a byla jí spousta. Největší ohlas u novinářů vyvolalo jeho tvrzení, že podobnou DNA našli u moderních Evropanů. Tisk se pochopitelně ptal u kterých.

Jakmile skončil telefonní rozhovor s jednou novinářkou, zapnul prof. Sykes počítač, aby se podíval, které vzorky současných lidí se shodují s DNA muže z ledovce. Jedním z nich byl vzorek LAB 2803. Skupinové označení LAB znamenalo, že DNA byla odebrána pracovníkovi z laboratoře nebo někomu z přátel či některé návštěvě.

"Srovnal jsem číslo vzorku s databází jmen dobrovolníků a téměř jsem nemohl uvěřit svému štěstí. LAB 2803 byla Marie Moseleyová a její sekvence se přesně shodovala se vzorkem muže z ledovce. To mohlo znamenat jedinou věc: že Marie byla příbuznou ötztaalského člověka. Mezi Marií a matkou muže z ledovce muselo být genetické pojítko, které bez přerušení sahá pět tisíc let do minulosti a bylo věrně zaznamenáno v DNA. Marie je naše známá irského původu, která pracuje jako poradce pro řízení firem a bydlí nedaleko Bournemouthu v Dorsetu v jižní Anglii. Zavolal jsem jí, zda bychom mohli dát její jméno listu Sunday Times. Okamžitě souhlasila a další vydání pak o ní přineslo článek nazvaný Příbuzná muže z ledovce objevena v Dorsetu," vzpomíná profesor Sykes a pokračuje:

"Ötzi se pro ni stal něčím víc než jen anonymní kuriozitou proběhnuvší novinami a televizí. Začala o něm uvažovat jako o opravdové osobě a jako o svém příbuzném - a tím také muž z ledovce byl. Pouto, které k němu Marie pociťovala, mě stále víc fascinovalo. Pomalu mi začalo svítat, že stejně jako může být Marie geneticky spřízněna s někým, kdo zemřel tisíce let před tím, než se vůbec začaly vést písemné záznamy, tak mohou být podobným poutem příbuzenství spojeni i všichni ostatní."

"Můj výzkum ukázal, že téměř každý člověk žijící v Evropě může vystopovat nepřerušené genetické spojení stejného druhu, jaké jsme nalezli mezi Marií a mužem z ledovce, do dávné minulosti, pouze k jedné ze sedmi žen. Těchto sedm žen je přímými mateřskými předky prakticky všech současných 650 milionů Evropanů. Jakmile jsem je pojmenoval - Uršula, Xenie, Helena, Velda, Tara, Kateřina a Jasmina - staly se pro mne živými bytostmi."
 

Převzato: http://zeme.mysteria.cz

Nerezavějící sloup v Dillí
Vydáno dne 14. 04. 2004 (46 přečtení)

Záhada nerezavějícího železného sloupu v Dillí již dlouho vzrušuje milovníky záhad. Vypadá to ale, že se zas o tak velkou záhadu nejedná.

Sedm metrů vysoký a šest tun vážící železný sloup byl vyroben před šestnácti stoletími. Rez, který ničí naše železné konstrukce, na něj nemá vliv. Opřádá jej spousta pověstí a legend, zajímají se o něj záhadologové celého světa.

Zdá se, že záhada byla konečně vysvětlena. Inženýr Ramamurthy Balasubramaniam zjistil, že materiál, z něhož byl sloup vyroben, obsahuje vysoké množství fosforu. Ten reagoval se železem sloupu, vzdušnou vlhkostí a kyslíkem a vytvořil povlak, který po celá staletí chrání sloup proti korozi. Sloup byl vyroben za vlády krále Chandragupty II. v letech 400 až 410 n. l. a měl připomínat jeho slavná válečná vítězství. Původně byl v chrámu boha Višnua ve městě Udayagiri ve střední Indii. Teprve ve třináctém století byl přemístěn do Dillí. Podle inženýra Balasubramaniama sice staří indičtí slévači neznali moderní chemii, ale o to lépe znali své řemeslo. Při tavení nepoužili vápenec, který ze železa odstraňuje fosfor.

Převzato: www.sme.sk

Delfská veštiareň očami vedcov


Rez pozdĺž Kernaského zlomu. Hore je rekonštruovaná podoba chrámu, v zapustenej časti v jeho strede sa nachádzala veštiareň. Vpravo od svätyne leží murovaný priestor Kernaského prameňa. Pri chráme sú znázornené ložiská travertínu. Ryha smerujúca do hĺbky pod veštiarňou je Delfský zlom.

Apollónov chrám v Delfách je zasadený do až divadelne pôsobiacej horskej krajiny. Po náboženskej stránke býval najdôležitejším miestom starogréckeho sveta, lebo v ňom sídlila mocná veštiareň (orákulum). Generáli sa v Delfách radili o stratégii. Kolonisti pred plavbou k brehom Talianska, Španielska a Afriky. Súkromné osoby o zdraví a investíciách.

Okolo tamojších rád sa krútili mnohé starogrécke mýty. Veštenie sa odohrávalo na zvláštnom mieste, adytóne (zóna zákazaného vstupu), v srdci chrámu a prostredníctvom zvláštnej osoby, Pýtie. Vybrali ju, aby hovorila - ako posadnuté médium - za Apollóna, boha veštectva. Hoci musela pochádzať z Delf, mohla byť stará alebo mladá, bohatá alebo chudobná, vysoko vzdelaná alebo negramotná.

Najprv však absolvovala dlhú a intenzívnu prípravu, počas ktorej ju podporovalo sesterstvo delfských žien, starajúce sa o večný svätý oheň v chráme.

Klasické vysvetlenie

Podľa tradície boli za vešteckou inšpiráciou delfského orákula geologické javy: priepasť, výpary, ktoré z nej stúpali, a vodný prameň. Strabón (64 pr. n. l. - 25 n. l.) uvádza, že "orákulum sídlilo v hlbokej jaskyni. Z jej ústia stúpala pneuma (plyny, výpary), vyvolávajúca v ľuďoch božskú posadnutosť. Nad touto rozsadlinou sedela na trojnožke Pýtia, ktorá vdychovala výpary a veštila."

Plútarchos (46 n. l. - 120 n. l.) bol aj kňazom a sám v Delfách slúžil. Apollóna pripodobnil k hudobníkovi, ženu jeho nástroju a pneumu brnkadlu, ktorým sa jej dotýka, aby prehovorila. Pneuma bola iba spúšťačom. Dôležitá bola príprava a rituálne očistenie vybranej ženy. Pneumu bolo cítiť ako sladkú voňavku. Stúpala "akoby z prameňa" v adytóne, kde sedela Pýtia, buď ako voľný plyn, alebo spolu s vodou a vodnou parou.

No v Plútarchovej dobe jej výrony zoslabli a stali sa nepravidelnými. Domnieval sa, že jej zdroj je v skale pod chrámom. Pýtia normálne bývala v miernom tranze. Nebránil jej dlho sedieť vzpriamene na trojnožke, vypočuť si otázky a dávať zrozumiteľné odpovede. Počas veštenia hovorila zmeneným hlasom a odpovede zvyčajne spievala. Hojne využívala slovné hračky. Po veštení vyzerala ako bežec po pretekoch či tanečnica po extatickom tanci.

Raz ju však kňazi donútili veštiť v nepriaznivý deň. V adytóne sa jej zmocnil zlý duch, úpela, vrieskala, hádzala sa, až sa napokon vo dverách adytónu zrútila. Po niekoľkých dňoch zomrela.

Nová tradícia

Okolo roku 1900 navštívil vykopávky, ktoré v Delfách robili francúzski archeológovia, mladý anglický klasicista Adolphe Paul Oppé. Neuvidel tam žiadnu priepasť a nepočul o žiadnych plynoch. Zakrátko uverejnil vplyvný článok. Tvrdil v ňom, že všetky staroveké výpovede, týkajúce sa delfskej veštiarne, možno spochybniť. Toto jeho "odstránenie falošných predstáv" sa stalo novou ortodoxiou.

Roku 1950 Oppého podporil francúzsky archeológ Pierre Amandry: Iba sopečná oblasť - a ňou Delfy neboli - by vyprodukovala plyn opisovaný klasikmi. Zdalo sa, že prípad je uzavretý.

Situáciu však zmenil prieskum aktívnych zlomov (súvisiacich s nedávnymi zemetraseniami) v Grécku v 80-tych rokoch. Jeden z autorov tohto článku (geológ de Boer) si vtedy všimol odkryté zlomové plochy východne i západne od svätyne v Delfách. Línia zlomu prebiehala pozdĺž južného svahu hory Parnas a pod samotnou veštiarňou. Poznal klasickú tradíciu, no nie jej moderné odmietnutie. Preto tomu nepripísal zvláštny význam.

Po vyše desiatich rokoch de Boer v Portugalsku stretol ďalšieho z autorov, archeológa Hala. Nad fľašou vína mu spomenul zlom prebiehajúci pod chrámom v Delfách. Hale, ktorý sa s Oppéovou ortodoxiou zoznámil ešte ako študent, mu oponoval. De Boer ho však presvedčil. Keďže si uvedomili, aké je to dôležité, vytvorili tím na výskum delfskej lokality.

Návrat ku klasike

Prvá výprava roku 1996 odhalila, že základy chrámu, odkryté francúzskymi archeológmi, nesú anomálne znaky. Vnútorná časť svätyne je zapustená dva až štyri metre pod ostatný chrám. Aj stĺporadie akoby sa tam prispôsobovalo dnes už zmiznutej štruktúre či terénnemu znaku. Vedľa zapustenej plochy bol do základov zabudovaný zložitý systém zberačov na odvádzanie vody z prameňa. Bádatelia sledovali východozápadnú zlomovú líniu, označenú ako Delfský zlom. Neskôr v rokline nad chrámom objavili odkrytú plochu druhého zlomu, Kernaského. Jeho línia prebieha zo severozápadu na juhovýchod a práve na mieste veštiarne pretína Delfský zlom. Skrýva sa pod starovekým terasovaním a zosuvmi skál, no vyznačuje ju rad prameňov, tiahnuci sa chrámom.

Medzitým sa zistilo, že i Apollónov chrám v Hierapolise (moderné Pamukkale) v Malej Ázii postavili nad prieduchom jedovatých podzemných plynov, konkrétne oxidu uhličitého, ktorý zabíjal obetné zvieratá. V Hierapolise však nebola veštiareň. No iné Apollónove chrámy v dnešnom Turecku boli veštecké a postavili ich nad aktívnymi geotermálnymi prameňmi, ako v Didyme a Clarose.

Zdalo sa, že sa vynára spojovací článok medzi Apollónovými chrámami a miestami geologickej aktivity.

Dokonalý plyn

De Boer podľa ložísk travertínu na svahoch nad delfským chrámom usúdil, že voda, ktorá ich vytvorila, stúpala cez vápenec. Geologické prieskumy hory Parnas ukázali, že okolo chrámu sa vyskytuje bitúmenový vápenec, obsahujúci až 20 percent petrochemických látok. Zlomy na svahoch Parnasu sa prerezali bitúmenovým vápencom. Pohyby pozdĺž nich ho trením zohriali, čím sa petrochemické látky vyparili. Potom stúpali zlomom s pramenitou vodou.

De Boer sa dozvedel, že aktívne zlomy v bitúmenovom vápenci pod dnom Mexického zálivu produkovali ľahké uhľovodíkové plyny ako metán a etán. Bádatelia preto v Delfách odobrali vzorky pramenitej vody a travertínu. Už v spolupráci s chemikom Chantonom v nich našli metán a etán, pričom druhá látka vznikla rozkladom etylénu. Chanton sám odobral vzorky vody z Kernaského prameňa v svätyni. Odhalil metán, etán a etylén. Fakt, že etylén má sladký zápach, sa zhodoval s Plútarchovým opisom.

Do tímu pribudol toxikológ Spiller. Ako asi také plyny účinkovali na ľudí v stiesnenom priestore adytónu? Keď predtým skúmal "fetošov", vdychujúcich výpary lepidiel a riedidiel, obsahujúce ľahké uhľovodíky, preukázal paralely s tranzom Pýtie. Ďalšie našiel v správach o experimentoch s anestetickými vlastnosťami etylénu, ktoré pred vyše polstoročím urobila priekopníčka americkej anestéziológie Isabella Herbová. Zistila, že 20-percentná etylénová zmes vyvoláva bezvedomie, no nižší obsah stavy tranzu. Zväčša zdravotne neškodné: Pacient zostal pri vedomí, dokázal sedieť a odpovedať na otázky, prežíval mimotelové pocity a eufóriu; keď prestal plyn pôsobiť, trpel amnéziou (stratou pamäti). Príležitostne však Herbová pozorovala prudkú reakciu: Pacient vydával divé nesúvislé výkriky a hádzal sa. Keby počas takého záchvatu vracal a časť vývratkov vdýchol, nutne by nasledovali zápal pľúc a smrť.

Spiller konštatoval, že vdychovaním etylénu možno vysvetliť všetky starovekými zdrojmi opisované účinky pneumy v Delfách.

Autori:
Archeológ J. Hale pôsobí na University of Louisville, geológ J. de Boer na Wesleyan University, chemik J. Chanton na Florida State University a toxikológ H. Spiller v Kentucky Regional Poison Center - všetko v USA. Tento text je skrátenou verziou ich článku, ktorý vychádza v aprílovom čísle českého vydania časopisu Scientific American. Skrátenú verziu pripravil Zdeněk Urban.

Aprílové číslo českého vydania Scientific American je práve v tlači. Viac na WWW.SCIAM.CZ Kontakt pre predplatné časopisu: Espero Publishing, s. r. o., Libušská 319, 142 00 Praha, ČR. Od polovice budúceho týždňa bude možné získať januárové a februárové číslo priamo v bratislavskom kníhkupectve Malé centrum, Radlinského 9. (FCHPT STU), neskôr aj ďalšie čísla.

JOHN R. HALE, JELLE ZEILINGA DE BOER, JEFFREY P. CHANTON a HENRY A. SPILLER

 

 A jak tento týden ?

Diagram ukazuje situaci ve středu 5.5.2004 .

Jak vypadají jednotlivé aspekty, které nás budou provázet příští týden ?

• Slunce
  stojí ve znamení Býka. Celý týden bude poškozeno. V lidech bude probouzet bezohlednou umíněnost, přehnané materiální nároky, zištnost. Lidé jsou bezohledně materialističtí.
  Kvadratura Slunce s Neptunem. Aspekt bude způsobovat konflikty mezi naší vůlí a ideály. Lidé velmi často vystupují dvojace, honí se za přeludy a neuskutečnitelnými sny, aspekt vyvolává hyperemotivitu, přecitlivělé jednání a reakce.
  
   

• Lilith
  - Černá Luna, která ovlivňuje pudovou sexualitu, se nachází ve znamení Blíženců. V tomto znamení Lilith působí spiritualizaci a zjemnění pudů. Její působení je v tomto znamení oslabeno, neb je zde podřízena rozumové kritice a instinkty jsou neutralizovány rozumem.
   

• Merkur
  stojí ve znamení Skopce. V tomto znamení Merkur oživuje ducha, lidé mají sklon k diskusím, sarkasmům, planeta v tomto znamení bude přát mluvčím, politikům, advokátům. Přeje i grafikům a spisovatelům satiry.
  Trigon Merkuru s Plutem přeje odhalování tajemství, záhad. Dává duševní plodnost a přeje soudcům, kriminalistům, gynekologům a astrologům. Nese sebou značnou dávku kritičnosti. Umožňuje zkoumat skryté až okultní záležitosti.
  Sextil Merkuru s Venuší. Zlepšuje psychickou pohodu a dává myšlenkám rozlet.
   
• Venuše
  stojí ve znamení Blíženců. Symbol lásky a tělesnosti v podvojném znamení. Může svádět k nevěrám, dejte si pozor i na infantilní milostná vzplanutí:-))). Planeta přeje poezii, tanci, smlouvy uzavřené v tomto období vedou obvykle k úspěchu.
  Konjunkce Venuše s Marsem. Aspekt zvyšuje vášeň ve vztazích, nese prudké citové prožitky, umožňuje hladké sexuální sbližování, celkově silně zvyšuje sexualitu.
  Do úterý působící trigon Venuše s Neptunem velmi rozvíjí uměleckou inspiraci, dává silnou intuici až přecitlivělost.
  Celý týden bude situaci poněkud komplikovat opozice Venuše s Plutem vyvolávající nestabilitu ve vztazích, nepříznivé podmínky komplikují milostný život, vztahy se často stávají terčem pomluv.
   
• Mars
  stojí ve do čtvrtka znamení Blíženců. Mars v Blížencích v sobě spájí inteligenci s aktivitou. Mars rozvíjí přímost, sklony k diskusím, kritičnost a vynalézavost. Pozor na přehnané slovní půtky.
  V pátek už bude Mars stát ve znamení Raka. Planeta je v tomto znamení vždy poškozena. Lidé jednají příliš příkře, diktátorsky, narůstá počet konfliktů mezi lidmi a to i v rodině. Postavení nepříznivě ovlivňuje i politiku. Mars v Raku nepříznivě ovlivňuje zažívání především žaludek.
  Konjunkce Marsu se Saturnem přináší v Raku sklony k násilí, krutosti a impulsivnímu chování. Přináší vzdor snahu jít proti zavedeným pořádkům, systému. Problémy mohou nastat i ze strany přírody.
   
• Jupiter
  stojí ve znamení Panny. V tomto znamení je planeta poškozena. Přeje pouze obchodu. Lidé pod vlivem Jupiterova působení mají problémy s pochopením skutečných citů a duchovna. Planeta způsobuje že vše se topí v přízemnostech, konzumním způsobu života. Roste i nebezpečí mezigeneračních konfliktů a střetů s těmi kdo představují opačný pohled na život.
  Situaci ještě zhoršuje jeho poškození opozicí s Uranem. Aspekt velmi často způsobuje veřejné skandály, prudce a nepříznivě dokáže měnit běh věcí. Osobně bych se obával i problémů s přírodními silami.
  Sextil Jupiteru se Saturnem. Je to aspekt při kterém balancují nové myšlenky v rovnováze se starými, a děje které jsou v tomto období zahájeny mohou přinést významné změny do budoucna.
   
• Saturn
  stojí ve znamení Raka. Planeta je v tomto znamení poškozena a narušena. Symbolicky to lze označit tak jako když se kámen, symbol pevnosti a jistoty ztrácí v moři. Celkově postavení planety může znamenat problémy s přírodou, přírodní katastrofu ve které hraje roli voda nebo moře. Saturn nás vybízí abychom se více zabývali minulostí, historií. 
  Trigon Saturnu s Uranem je aspektem jehož působení často podstatným způsobem mění politickou situaci, umožňuje zavést nové vědecké hypotézy, pomáhá měnit stávající paradigma.
   
• Uran
  stojí ve znamení Ryb. Planeta působí v tomto znamení působí jen slabě. Přeje především tvůrčí činnosti v oblasti skrytých věcí - v esoterice, okultismu a podobně. Planeta může způsobovat utrpení v souvislosti s otřesením zdánlivě neotřesitelných "jistot".
   
• Neptun
  stojí ve znamení Vodnáře - přeje ideálům a idealistům. 
   
• Pluto
  stále ve znamení Střelce a je retrográdní. Planeta přeje nové mystice, objevování skrytých věcí a ideálů. Díky retrográdnosti mohou být ponory do skrytých tajemství až nebezpečné.