O zvířetníku

Dr. F. J. Studnička; Vesmír, 1877

Již nejstarší pozorovatelé předmětů nebeských stopovaly přesně tento zdánlivý pohyb slunce a přišli náhle k poznání arci jen přiblíženému s počátku, že slunce se pošine na obloze každý den o oblouk určité délky dále, za kteroužto příčinou vzali nejspíše tento ve 24 hodinách sluncem proběhnutý oblouk za jednotku obloukové míry co stupeň a rozdělili tudíž celý obvod kruhu na 360°, jelikož tato jednotka asi 360tý díl celého obvodu měřila.

Zároveň pak rozdělovali celou dráhu na 12 částí, snad v souvislosti s během měsíce (v staré Indii podlé běhu měsíce na 27 částí neb domů měsíčných), jež vyznačeny byly zvláštními skupinami hvězd neb souhvězdími, z čehož povstal původně kruh z 12 souhvězdí složený, jejž nazvali Zodiakus, zvěrokruh, (zvěrocesta) neb zvířetník, jelikož tu hlavně podoby zvířat byly voleny; jsou pak tato souhvězdí, jak po sobě jdou, tato:
Ryby, Skopec, Býk, Blíženci, Rak, Lev, Panna, Váhy, Štír, Střelec, Kozorožec, Vodnář.  Poněvadž ale tyto libovolně omezené útvary nejsou ani stejně rozsáhlé, nýbrž jedno souhvězdí větší má rozměr nežli druhé, rozdělen kruh jimi vedený a dráhu sluneční přesně představující na 12 stejných dílův, z nichž každý měřil v oblouku 30 stupňův.

Skopce......................... Býka............................. Blíženců...................... Raka............................. Lva................................ Panny........................... Váh............................... Štíra............................. Střelce......................... Kozorožce.................... Vodnáře....................... Ryb................................

21. března 20. dubna 21. května 21. června 21. července 23. srpna 23. září 23. října 22. listopadu 21. prosince 20. ledna 18. února

A tak povstala vedle souhvězdí skutečných pouhá znamení zvířetníková co geometricky určená místa, na něž pak přenesena jména příslušných souhvězdí, takže se tu nepravilo více "slunce stojí v souhvězdí, nýbrž znamení" na př. Lva atd., což znamená, že země a slunce mají takové postavení v prostoru světovém, že dívajíce se na slunce vidíme je na obloze v místě připadajícím do oblouku, jenž měří znamení Lva; zároveň pak zavedeny pro označení těchto znamení nebeských jednoduché symboly. Tu při pozornějším pohledu pozná se hned, že poloha jejich nesouhlasí, nýbrž že jest kruh souhvězdí pošinut o jedno celé znamení ku předu.
Zajímavý a neočekávaný zjev tento nemohl arci původně býti zaveden na oblohu, jelikož nelze si ani představiti, za jakou příčinou by byli staří hvězdáři nepodložili jednotlivých znamení souhlasně se souhvězdími stejně pojmenovanými; nutno tedy míti za to, že v době, kde se pojem znamení zavedl, souhlas mezi nimi a příslušnými souhvězdími byl zachován, a že teprv během času kruh nesoucí znamení jako pojem geometrický se nazpět posunul vedlé kruhu souhvězdí obsahujícího a jednotlivými hvězdami pevně určeného. Jak se to stalo a dosud děje, vysvětlila již dávno astronomie a odvodila odtud i s velikou pravděpodobností dobu, kdy zavedena byla znamení zvířetníková; jsouť příčiny zjevu tohoto, jejž praecessí již od Hipparchových dob (150 př. Kr.) jmenují, v podstatě jen dvě a sice sploštění země naší a sklonek ekliptiky.

Z počátku připadal bod jarní rovnodennosti do souhvězdí Skopce, znamení souhlasilo tudíž se souhvězdím; během času však couval bod jarní a sním i znamení Skopce vždy více, až proběhl oblouk 30° a octl se v souhvězdí Ryb. Poněvadž couvání toto měří ročně 52,233 obloukových sekund (nyní se zvětšuje ročně o 0,00024442966 obl.sec.), za 100 let tedy 1°23´43´´, snadno vypočteme, znajíce nynější postavení bodu jarního, že asi před 2300 lety souhlas mezi znamením a souhvězdím panoval, že tedy asi do této doby připadá zavedení tohoto astronomického pojmu. Avšak možná, že Skopcem začínal podzimek, takže Kozorožec připadal na nejvyšší postavení slunce, Vodnář na dobu tropických dešťů, a tu bychom byli o 7 znamení nazpět, z čehož by snadno se vypočítalo, že asi před 13.300 lety př. Kr. byla znamení zvěrokruhová zavedena. Že by tu nutno bylo i počátky lidské vzdělanosti do velmi vzdálené minulosti klásti, jde z této hypothesi, již Dupuis r. 1806 ponejprv vyslovil, zřejmě na jevo. Aby celým kruhem proběhl bod jarní, k tomu zapotřebí 25.800 let, kteroužto dobu nazýváme rokem platonickým.
Osa zemská, stojící kolmo na rovině rovníkové musí totiž v stejné době roku platonického proběhnouti na obloze taktéž celý kruh, takže hvězdy, které pro svou blízkost k točně nebeské neb bodu, k němuž směřuje osa zemská, slují polárními neb točnovými, v rozličných dobách jsou rozličné.
Bylať hvězdou točnovou: 4000 př. Kr. ...ιDraka ... III.n , 4° od polu; 1700 αDraka ... II.n, 0°; 2050 po Kr. ...αM.Medvěda ... II.n , 20´; 4200 ... γKefea ... III.n , 1°50´; 6000 ... βKefea ... III.n , 4°.
Kdy a jak asi tato jmena povstala a k označení souhvězdí dráhu sluneční dlaždících byla zvolena, o tom jen temné jsou zprávy; pravdě vidí se nejvíce býti podobno, že v Číně neb Egyptě v pradávné době byly tyto stanice roční dráhy sluneční vytknuty a podlé vynikajících momentů života rolnického aneb podlé rázu ročního počasí pojmenovány a že odtud pak na západ byly přeneseny a tu částečně přetvořeny. Že během času u rozličných národů se vyvinuly rozličné výklady, hlavně s náboženskými bájemi souvislé, svěsčící jen o tom, že dlouho se věnovala zvláštní pozornost těmto předmětům, zvláště v krajinách, kde Sabaismus buď ještě panoval aneb aspoň stopy svého názoru zanechal; na doby pozdější přešly v poëtickém rouše řeckém, jak z následujícího stručného vypsání významu jednotlivých obrazců zvířetníkových jde na jevo.

~ Ryby ~

vítaná to kořist´ nevzdělaných národů lovcův, byly posvátny obyvatelům Syrie, jichž bůžek jeden v podobě rybí s ženskou hlavou se vyobrazoval, z čehož později u Římanů povstala báj, že Venuše s Kupidem na útěku před obrem Tyfonem do vln Eufratu se uchýlila a tu podobu rybí na sebe vzala; odtud též na obloze dvojice ryb, jižní a severní jež dlouhým, rozmanitě vinutým pásem jsou spojeny.
Samo o sobě neposkytuje souhvězdí ryb nic zvláštního, nejsouc značeno ani pěknými hvězdami, ani zajímavými jich skupinami, ač se jich tu čítá množství dosti značné. V mezích jemu na obloze vyměřených stkví se totiž hvězda třetí velikosti jenom 1, vedlé ní však IV.n hvězd 10, V.n 21 a VI.n 96, dohromady tedy 128 hvězd pouhým okem viditelných; a připočítáme-li k nim ještě 53 hvězd, jež bystré oko Heisovo v souhvězdí tomto ještě mimo to vypátralo, obdržíme číslo 181, kteréž zajisté jest velmi značné. Kdyby tedy počet hvězd rozhodoval, patřilo by souhvězdí toto k nejpřednějším.
Čeho se však nedostává Rybám do lesku, toho mají co do polohy zajímavého dosti; připadáť do jich obvodu důležitý bod rovnodenní. Dále jest zajímavé svým okolím, zejména severně položenou Andromedou a severovýchodně se rozkládajícím Pegasem. Hvězda, kteráž na vrcholi pravého úhlu se stkví sluje Algenib, na pravo od ní leží pak Markab; kolmo pak na ní o stupeň jasnější hvězda Sirrah, připadá do hlavy Andromedy a též se počítá do čtverce Pegasova, jejž tyto tři hvězdy představují se čtvrtou nad Markabem položenou a Scheat od Arabů zvanou. Při tom nutno ještě vytknouti zajímavou okolnost tu, že poledník jdoucí body rovnodenními čili tak zvaný kolur rovnodenní jde od hvězdy polární přes hvězdu βKassiopey a αAndromedy (Sirrah) vedle Algeniba a tudíž čára těmito hvězdami vedená ukazuje na obloze na polohu bodu jarního.
Co asi bylo příčinou, že souhvězdí toto bylo na nebe uvedeno, vyložili jsme již ve všeobecné části své úvahy, zde jenom připomínáme, že v Egyptě starém se vypravovalo, jak bohyně Isis, ženský to člen trojice Osiris, Isis a Horus, byvši pronásledována zlomyslným Tyfonem, na hřbetu ryby byla před utonutím zachráněna, pověst to, jejíž obdoby se v orientálním světě velmi zhusta vyskytují.

~ Skopec ~

taktéž v národním hospodářství důležitý tvor, neméně slavným byl předmětem starověkých bájí, z nichž nejpěknější vypravují Řekové takto: Thebánský král Athamas zasnoubil se k rozkazu bohyně Junony s Nefelou (oblak) a měl s ní dvé dětí, jmenem Frixos a Helle; pozdější macechou, Inoe jmenovanou, jsouce pronásledovány dostaly tyto děti od božské matky své Nefely skopce se zlatým rounem, na němž se do vzdálené země, Aia zvané, měli odebrati. Na cestě povětrné spadla zvědavá Helle do moře, ano odtud jmenováno Hellespontem, Frixos pak šťastně přibyl do země krále Aréta, kdež z vděčnosti svého berana obětoval Diovi a zlaté rouno zavěsil v háji k poctě Areově; a toto zlaté rouno, jež bylo příčinou válečné výpravy Argonautů a jež v moderní podobě stalo se želaným předmětem řádumilovných starších šlechticův, toto rouno bylo též příčinou, že i nositel jeho byl na věčnou paměť mezi hvězdy vřaděn. Jiní však vypravují, že skopec nebeský představuje berana, v nějž se Jupiter proměnil, utíkaje před Tyfonem do Egypta. Zlatolesklé beránky na obloze jsou nejspíše substratem všech těchto a podobných bájí, čemuž i spojení s bohyní oblaků Nefelou nasvědčuje.
Povážíme-li, že ve starých dobách dlelo slunce ve třech jarních měsících ve znamení Skopce, Býka a Koziček (Blíženců), poznáme nejlépe zcela prosaický původ těchto pojmenování a souvislost jich s nejdůležitějším zjevem jarního života středoasijských národův; bahnění do této doby připadající lépe vysvětluje nám vděčnosť a uznalosť prvních pozorovatelů hvězdnaté oblohy nežli pozdější báje řecké o zlatém rouně a jeho osudech.

Co se týče souboru hvězd, jež slovem Skopec se v jedno pojí, o tom nelze mnoho znamenitého tuto vytknouti; vynikajiť zde jen čtyři hvězdy a sice jedna II.n Hamel snad německé pojmenování skopce pochází odtud jako Kameel od podobného arabského), jedna velikosti III. jménem Scheratan, k níž druží se Mesarthim na témž pravém rohu jsouc položena, a konečně hvězda IV.n Botein, jíž vyznačen jest ocas. Podlé nynější statistiky čítá se v souhvězdí tomto hvězd velikosti II.n jenom 1, III.n taktéž jenom 1, IV.n 4, V.n 11 a VI.n 63, dohromady tedy 80, k nimž Heis dříve již několikráte jmenovaný přidal 30 pouhým, ale velmi bystrým okem též viditelných, takže v celku 110 hvězd neteleskopických tu zahrnuto jedním obrazem.
Polohu jeho na obloze vyhledáme snadno pomocí hvězdy polární a souhvězdí Kassiopeji, kteréž v mléčné jsouc položeno dráze, představuje podobu roztaženého W právě vytknutého, přijdeme ve stejné skoro vzdálenosti napřed na jasnou hvězdu II.n Alamak zvanou, jež značí pravou nohu Andromedy a odtud stejným směrem dále jdouce v stejné opět vzdálenosti nad obzorem k hvězdě Hamel. Ležíť tyto čtyři hvězdy právě jmenované v témž skoro poledníku ve stejných od sebe odlehlostech. Kdo však zná hvězdy první velikosti Beteigeuze αOriona) a Aldebarana (βBýka), spojí je vduchu přímkou, přenese jich vzdálenosť na pravo a přijde ihned na hvězdu Botein dříve jmenovanou.

~ Býk ~

Jest nejméně prosaického původu, ač i jeho se uchopila tvůrčí fantasie tvůrčích národův a mnoho pěkných i nepěkných bájí o něm vymyslila. Bylt´ býk posvátný Egypt´anům a zaujímal v jejich polním hospodářství přední místo, takže se nesmíme ani diviti, věnovala-li jim prosaická mysl tohoto zvláštního národa i báseň "hite ten enten na ehou" (mlaťte volečkové moji) a uvedla-li vděčnost jejich podobu mezi věčné hvězdy. Řekové si vypravovali, že se tu stkví býk, v nějž se proměnil dobrodružný jich nejvyšší bůh Zeus, chtěje unesti Evropu, krásnou dceru fenickeho krále Agenora.
Patří k nejzajímavějším souhvězdím vůbec a v pásu zvířetníkovém zvláště. Představuje se jen přední částí dvourohého vůdce našeho skotu, takže již Ovidius vyslovil pochybnosť, zdali tu vyobrazen býk či kráva.
Vacca sit an Taurus, non est cognoscere promptum; Pars prior apparet, posteriora latent.
"Kráva či býk tu-li jest, ani jasně poznati nelze; část přední se vidí, zadku se části tají."
A náš lid vidí v Plejadech Kvočnu s kuřaty, jelikož tu kolem jasné hvězdy Alkyone zvané seskupeno 8 hvězd drobných, jichž jména jsou, jdeme-li směrem ručičky hodinové, Atlas, Plejone, Asterope, Taygeta, Maja, Celaeno, Elektra, Merope, kdežto sesterské Hyady čítají jasnějších hvězd jenom 5, jichž jména jsou Faiste, Koronis, Kleja, Fajo , Eudora, jména to v našem století přenesená na označení některých asteroidů a tudíž i nyní zajímavá.
Že staří rozeznávali ve skupení Plejad jenom 7 hvězd a podle toho již u Mojžíše pojmenování "Sedmerohvězdí" se vyskytuje, odůvodňuje se tím, že pouhým okem neviděli první dvě, totiž otce Atlas jmenovaného s matkou Plejone zvanou, kteréž hvězdy tepr vnovější hvězdáři pokřtili, dadouce tak nešťastným sestrám v holuby proměněným a tudíž "Peleides" zvaným příslušný dozor rodičův. Nechceme zde probírati mythologické výklady všeliké, jež spojují se s jmény Plejad a Hyad, ač jsou velmi zajímavy a dokazují, jak vzácnou pozornosť jim staří národové věnovali. Chceme toliko podotknouti, že Kuřátka i v našem století stala se velmi pověstnými a to od té doby, co Mädler na základě svých pilných výzkumů troufal si tvrditi, že Kvočnou naznačen jest střed naší vrstvy hvězdné, kolem něhož slunce se svými poddanými obíhá.
Páčiv vzdálenosť slunce od tohoto středu na 750 bilionů mil a rychlosť slunečního postupu v jedné sekundě na 7,35 mil, vypočítal pak, že potřebuje soustava sluneční asi 22,5 milionu let, nežli jednou proběhne tuto nesmírnou dráhu, mezi hvězdami jí vyměřenou.

Netřeba poznamenati, že Mädler s tímto svým centrálním sluncem, jakž Alkyonu pojmenoval, neplatné námítky, přestávajíce na pouhém postupu slunečním, o němž dříve již mnoho důkazů bylo podáno a jehož směrování k souhvězdí Herkula nebral nikdo více v pochybnosť. Avšak i kdyby se naprosto vyvrátily výklady Mädlerovy, Plejady nepozbydou tím své zajímavosti co zvláštní skupení hvězd, v němž dalekohled rozeznává hustý roj svítících bodův, zřejmě připomínající na fysickou souvislosť, takže představují nejspíše zvláštní a to podřízenou vrstvu hvězdní, jakých více viděti jest v oboru mlhovin od nás mnohem vzdálenějších.
Co pak se týče Hyad, těm dodává lesku Aldebaran na pravém oku Býka zářící jakož i hvězda na levém oku se stkvoucí a Ain jmenovaná, kteréž se řemi ostatními představují, roztažené W asi tak, jako v měřítku mnohem větší se vidí Kassiopeji. Mimo tyto dva sbory hvězd vytknouti sluší ještě tři hvězdy a sice dvě na koncích obou rohův, z nichž pravá jest velikosti třetí, na levém pak rohu položená velikosti druhé, a pak hvězdu na prsou se vyskytující a měnivým leskem se vyznamenávající, ana pravidelně se kolísá mezi třetí a čtvrtou velikostí.
Vcelku čítá souhvězdí toto 188 hvězd pouhým okem viditelných a sice I.n 1,II.n 1, III.n 2, IV.n 15, V.n 28, VI.n 140 a jednu proměnnou; a připočítáme-li k nim ještě 67 hvězd, jichž bystrý zrak Heisův postřehl, obdržíme všech 255, počet to zajisté velmi hojný.
Kdo by neznal polohy souhvězdí Býka, nechť hledá si buď Oriona a vede pak pásem jeho v duchu na pravo přímku, čímž se přivede na Aldebarana, aneb nechť sleduje běh mléčné dráhy od jejího rozštěpení a sice od souhvězdí Labutě přes Kassiopeju a Persea dolů k obzoru, pod kterýmžto posledním vyskytne se mu na levém břehu mléčné řeky nebeské hvězda první velikosti Kapella, značící souhvězdí Vozky, a trochu dále Kastor a Pollux v souhvězdí Blížencův, na pravém břehu pak v podobné poloze souhvězdí Býka skupinami Hyad a Plejad velmi zřetelně označené.
Nejkrásnější pohled poskytuje tato krajina nebeská v zimě, jelikož tu na obzoru skví se v ellipsovotém objemu největší část nejjasnějších hvězd naší oblohy, zejména náš Aldebaran, Beteigeuze a Rigel v Orionu tak skvělým pásem opatřeném, pak nejjasnější hvězda vůbec, jmenem Sirius v souhvězdí Velkého a Prokyon v souhvězdí Malého Psa, dále Kastor a Pollux a konečně uvedená již dříve Kapella či Kozička, vedlé kterýchžto hvězd první velikosti stkví se množství hvězd velikosti druhé a třetí; středem pak této hvězdnaté pláně táhne se bledojasná záře mléčné dráhy, dělíc ji na dva skoro stejné díly a doplňujíc takto skvělý obraz, kterýž jest nejprvnějí okrasou našeho nebe zimního a jemuž se ani pověstný Kříž jižní ani Loď Argo nevyrovná.

~ Blíženci ~

Zdali sousední souhvězdí nebylo původně symbolem plodnosti zvířecí, nelze nyní již udati; za to možná uvesti několik pozdějších bájí, které vypravují o v zájemné lásce bratří Heleny, smrtelného Kastora, jehož otcem byl Tyndaros, a nesmrtelného Pollukse, jehož otcem byl sám Zeus; nemohouce se rozloučiti byli nestejnorodí bratři tito společně k nebi připoutáni, takže Kastoru popřáno bylo jeden den v Olympu, Polluksovi za to však uloženo druhý den v Hadu meškati (střídání se světlého a temného dne neb noci) a tudíž společně žíti život Proserpiny.
Jako souhvězdí Býka, honosí se i souhvězdí Blíženců, větší slávou než dosud uvedená souhvězdí kruhu zvířetníkového, ač nemá tak veliké rozsáhlosti, ani tak četných a jasných hvězd, jako souhvězdí svrchu jmenované. Dvě okolnosti spojily se tu ku povznesení tohoto sboru hvězd již ode dávných dob v jeden rámec pojatých; zvučné jméno a jasnosť dvou vynikajících hvězd. Kastor a Polluks, tak slují významné hvězdy velikosti druhé, jimiž se celé souhvězdí charakterisuje a které byly již od nejstarších dob pozoruhodným předmětem lidského výzkumu na noční obloze severní; blízké jich sousedství a stejný lesk obrátil záhy pozornosť i rozumujícího i bájícího člověka k sobě, takže sympathii jakousi v nich shledávaje, též sympathický význam na ně přenesl. A kde shledával starý Řek tolik soucitnosti a lásky jako u nestejnorodých bratří Kastora a Pollukse, kteří dnes jsou typickým vzorem nejryzejšího přátelství? Proto vyobrazuje se i souhvězdí naše podobou Dioskurův, jichž společnou matkou byla Leda, otcem Kastora pozemšťan Tyndaros, Pollukse pak nebešťan Zeus, vládce Olympu; zároveň kreslí se na globy nebeské podoby těchto nerozlučných Blíženců tak, že nejjasnější hvězda na čelo Kastora na pravo stojícího, kdežto hvězda b podobnou polohu zaujímá na čele Polluksově. Za zvláštnost zajímavou uvésti tu ještě sluší, že nyní jest Polluks jasnější nežli Kastor, kdežto v starověku byl poměr opačný a Kastor mezi hvězdy první velikosti se řadil; nyní se mají jasnosti jejich podle Seidla jako 0,2891: 0,2564, při čemž jasnost Wegy, nejjasněští to hvězdy v souhvězdí Labutě vzata za měřítko čili jednotku.

Vcelku počítá se tu 1 hvězda mezi I.n a II.n(Polluks), 1 II.n, 1 mezi II.n a III.n, 5 III.n,5 IV.n, 13 V.n a 78 VI.n, k čemuž se druží ještě dvě měnivé, takže jich dohromady jest 106; a připojíme-li k nim ještě 53, jež bystrozraký Heis na svůj atlas za pouhým okem viditelné zanesl, obdržíme slušný počet 159 hvězd.
Kde se toto souhvězdí na obloze vyskytuje, bylo již objasněno, takže pouhé k němu poukázání postačí, aby si vědochtivý čtenář mohl vyhledati nebeské sídlo bájných Dioskurův.

~ Rak ~

sloužil za zvíře zpátečnické nejspíše k označení vracejícího se úkazu nějakého, snad dosažení bodu slunovratného; řecká báj o něm praví, že byl od bohyně Hery na nebe přiveden, když jej nenáviděný Herakles v boji s drakem byl zašlápl.
Proč právě podobu Raka byly objaty hvězdy, rozložené v prostoru oblohy nebeské, do níž připadá slunce na počátku leta, není nesnadno uhodnouti; jestiť rak jakožto zpátečnické zvíře již od nejstarších dob znám a tedy velmi vhodně byl zvolen k označení doby, kdy slunce ve svém zdánlivém běhu kolem země, dostoupivši nejvyšší výše, doplňkem zeměpisné šířky a k tomu přidaným sklonkem ekliptiky - u nás 40°+23,5° - měřené počíná opět se vraceti do roviny ekliptiky, takže za poledne co den stojí níže nad obzorem.
Jakožto soubor hvězd nemá však Rak zvláštního významu, jelikož neobsahuje nic pozoruhodného. Ležíc pod středem Velkého Medvěda, skládá se z 5 hvězd IV.n, tolikéž velikosti V., 79 VI.n obsahujíc mimo to 1 proměnnou, 1 skupinu a 1 mlhovinu; mimo tyto 92 hvězdné předměty čítá v Raku bystrozraký Heis, jehož úmrtí koncem června tohoto roku bylo nám oznámeno, ještě 44 hvězd velikosi VI., takže bychom vcelku 136 pouhému oku viditelných tělěs nebeských tvarem zpátečnického Raka na obloze vyznačovali, počet to zajisté značný, ač méně patrný pro nedostatek hvězd prvních tříd jasnosti.

Kdo by však přece chtěl polohu tohoto málo skvělého souhvězdí poznati, nechť vyhledá si Blížence, Prokyona a nejjasnější hvězdu sousední Panny, Spika neb Klas zvanou, a pozná, že v trojúhelníku těmito hvězdami krásnými vymezeném rozprostírá svá klepeta i svůj ocas náš zodiakální Rak. Které hvězdy tu slují severní a jižní oslík a že znamená skupina mezi nimi položená příslušný žlab na obrok, nebude zajímati naší dobu prosaickou tak, jako Arata a jiné spisovatele starověké, takže raději o těchto fantastických výmyslech tuto pomlčíme.

~ Lev ~

Za stejnou příčinou dostal se i Lev na nebe, jejž Herakles k rozkazu Eurysthea usmrtil, jak vypravují Řekové; nám pak není nic podivného, že majestátný tento král zvířat byl na nebi umístěn, povážíme-li, že mysl lidská ve své prvotnosti snažila se zbožňováním i škodlivé příciny si nakloniti.
Když psí dni moří rozmazleného měšťáka a oblažují bohatou žní oblaženého rolníka, probíhá země naše onu čásť své dráhy kolem slunce, z níž se jasné toto středisko soustavy naší promítá do souhvězdí Lva, sousedící se znamením téhož jména, do něhož slunce, jak starobylým spůsobem pravíme, vstupuje dne 21. července.
Souhvězdí Lva patří k nejpěknějším v kruhu zvířetníkovém, ano se vyznamenává nejen četnými a pěkně rozestavenými hvězdami, nýbrž čítá i dvě vynikající hvězdy, z nichž jedna první jsouc velikosti Regulus sluje a mohutnou hruď Lvovu zdobí, kdežto druhá o číslo slabší jménem Denebola počátek mrštné ohánky naznačuje, ana nezdvořile na sousední Pannu jest namířena.
Jak se král pouště octnul na hvězdné pláni nebeské, bylo již s počátku vyloženo, když jsme jednali o kruhu zvířetníkovém vůbec, takže zde pouze sluší vytknouti, jak a kde na obloze se vyhledá, což ostatně patří k nejsnadnějším úlohám populární astrognosie. Každý sebe povrchnější znalec nebe nočního zná souhvězdí Vozu nebo Velkého Medvěda a ví také, že přímka, vedená zadními koly vzhůru, ukazuje na hvězdu polární. A kdo ví, potřebuje si jenom touž přímku prodloužiti dolů k obzorníku a octne se po cestě jednou tak dlouhé, jako jest vedoucí k polárce, uprostřed roztaženého čtyřúhelníku, jehož nejdelší stranu omezují hvězdy dříve již jmenované, totiž Regulus a Denebola, protilehlou pak kratší stranu dvě hvězdy II.n, zvané Algieba a Zosma, jsouce obě položeny severněji, tato blíže Denebole.
Souhvězdí toto hraničilo až do Hevelových dob přímo s Velkým Medvědem, jen že několik hvězd, nepřipadajících ani do objemu tohoto ani onoho, rozeznávalo se jménem beztvárných; učený však primator gdaňský, náruživý milovník hvězdářství Hevel (1611-1678) smiloval se nad bezejmennými odpadky těchto dvou souhvězdí a učinil z nich, jelikož Velký Medvěd měl v sousedství svém již Malého druha, Lva Malého, takže tu od točny severní počínajíce, máme v rovné čáře k rovníku sahající Malého i Velkého Medvěda a Malého i Velkého Lva.

Co do počtu hvězd, čítá se v našem souhvězdí 1 I.n , 3 II.n , 4 III.n , 8 IV.n , 20 V.n , 124 VI.n , proměnná 1, dohromady tedy hvězd pouhým okem viditelných 161; připočteme-li pak ještě k nim 85 hvězd, jež bystrozraký Heis v Münsteru pouhým okem rozeznával, obdržíme číslo 246, které jest zajisté velmi značné a i se stanoviska statistického dokazuje, co z počátku jsme pravili, že souhvězdí Lva patří k nejprvnějším na obloze naší!

~ Panna ~

podivnější jest souhvězdí Panny, která se uvádí co Astraa, Dike (spravedlnost), Ceres, Isis atp. v nejrozmanitějších bájích , z nichž zvláště perného významu jest tato: Když lidstvo na zemi naší tak se porušilo, že přestávala všechna mravnost a kázeň se udržovati a jen samé bezpráví se páchalo, odstěhovala se uražená bohyně spravedlnosti na nebe, kdež se stkví jen v noci, když pokažené lidstvo spí. Poněvadž nejvýznačnější hvězda tohoto souhvězdí sluje Klas (Spica), zdá se - a egyptské obrazy tomu nasvědčují -, že mělo značiti dobu žní v polním hospodářství tak důležitou, v níž se bohyně žírné země, jakou byla na př. Ceres, jeví v celé své dobrotivosti a slávě.
Poslední souhvězdí, kterým tuto poslání skvělého pásu zvířetníkového ukončíme, představuje se nám jako Pannu, držící v ruce Klas (Spica), ana se nám tudíž jeví býti blahodárnou bohyní orby, na níž se zakládá všechna vzdělanost lidská vůbec; i nedivme se, že vděčný cit prvotního lidstva měl Ceres za božstvo a že jí mezi hvězdami upravil skvělý trůn, ač i druhý výklad, že tu se jeví bohyně spravedlnosti, která nemohouc déle vydržeti mezi zkaženými pozemšťany, vzdálila se na vždy a na nebi se usídlila, jest dosti zajímavý, povážíme-li, že pochází z prastarých dob, o nichž rádi věříme, že byly lepší nynějších.
Chceme-li skvělé toto souhvězdí na nebi vyhledati, třeba jen v duchu přímkou spojiti Denebolu dříve již uvedenou s hvězdou první velikosti Arktur zvanou, která krášlí souhvězdí Boota a k níž ukazuje čára rovně vedená pravými koly Velkého Vozu dolů k obzoru (na večer); pod touto přímkou rozkládá se objemné souhvězdí Panny a vyznačuje se hvězdou první velikosti, Spica neb Klas zvanou, kteráž s Denebolou a Arkturem činí rovnostranný trojúhelník. Zná-li se pak poloha Lva a Váh, o nichž jsme dříve již jednali, vytkne se snadno i poloha tohoto souhvězdí, jež mezi nimi se rozprostírá, do něhož připadá i znamení Váh a bod podzimní rovnodennosti, kterýž vyznačuje na obloze průmět slunečního postavení na počátku podzimku, dne 23. září; pravímeť tu krátce a v kalendáři každém se toho možná dočísti, že slunce dne 23. září vstupuje do znamení Váh, že počíná podzimek neboli jeseň. V souhvězdí Panny zahrnuty jsou následující, pouhým okem viditelné hvězdy: 1 I.n , 6 III.n , 9 IV.n , 19 V.n , 144 VI.n , proměnné 2, dohromady 181; a připočteno-li ještě k nim 80 Heisovým zrakem viditelných, obdržíme jich v celku 261, počet to, jejž jenom souhvězdí Draka, Velkého Medvěda a Herkula převýšuje.

~ Váhy ~

Že brzy po žních nastává opět rovnodennost, jsou následující Váhy vhodným symbolem tohoto zvláštního zjevu, jakož se i dobře hodí za atribut předcházející bohyně spravedlnosti; na starých obrazech znázorněn tu Mochos, vynálezce váh a vážení, an drží v ruce důležitý tento nástroj, jehož objevení a zavedení pro vzdělanost lidskou jest veledůležitým momentem.

~ Štír ~

Za to nesnadno jest pochopiti, jak se mohl až na nebe vyšinouti zrádný Štír, jehož srdce zvláště skvěje hvězdou první velikosti, zvanou Antares; že velikého lovce Oriona na ostrově Chios k rozkazu honby milovné Diany co nebezpečného pytláka se světa zprovodil, jest zásluha velmi pochybné ceny.

~ Střelec ~

upomínající na podzimní honby jest zajisté zcela dobrým symbolem, tak že řecká báje, jako by tu zvěčněn byl slavný Kentaur Chiron aneb vynálezce střílení z luku Krotos vidí se býti skoro hledanou.
Nyní představuje nám souhvězdí toto obraz nepříliš skvělý, jelikož nehonosí se ani jednou hvězdou první velikosti, ba má jen 1 hvězdu velikosti druhé se blížící, za to však čítá 6 hvězd velikosti třetí, 8 IV.n , 19 V.n , a 56 VI.n, takže připočítáme-li 3 proměnné a 36 jen Heisovu bystrému oku viditelné, obdržíme jich 126 neteleskopických, z nichž tři velikosti třetí v oblouku položené luk Střelce vyznačují. Jak bude vypadati souhvězdí toto, při mléčné dráze pod Orlem položené, za milion let?

~ Kozorožec ~

Mnoho zajímavých úvah způsobil sousední Kozorožec, jelikož jako zvíře vysokým horám zvyklé nejspíše značil nejvyšší postavení slunce a tudíž měl snad značiti počátek léta a nikoli zimy. Jak se tato změna stala, poznáme později; zde budiž jenom poznamenáno, že báje tu uvádí na jeho místě bůžka jménem Pan, jejž pak spojuje dále tu s Tifonem, tu s Titany. Jiná pak báje tvrdí, že tu jeví se kozička Amalthea, která poskytovala mléko ku kojení mladého Jupitera a za to na nebi byla zvěčněna; jednou byl Jupiter nepokojný a mléka trochu rozbryndal, kteréž rozplynuvši se po obloze způsobilo mléčnou dráhu, tímto souhvězdím se vinoucí.
Dne 21. prosince vstupuje slunce do znamení Kozorožce, pojmenovaného podle souhvězdí a kteréž nejpohodlněji se na obloze vystopuje na konec září po 7. hodině večer, kdy stojí u nás zrovna nad jižním obzorem. Ostatně poznáme na první pohled, že nepatří souhvězdí toto, jež čítá hvězd 3 III.n , 7IV.n , 12 V.n , 41 VI.n , dohromady tedy 63, z nichž arci žádná ani leskem nevyniká ani postavením, k pěknějším zjevům a že jen ta okolnost, že jest členem zvířetníku a že počíná právě nyní zima u nás, když slunce vstupuje do stejnojmenného znamení, získala a udržela jemu toliko pozornosti, aby nezaniklo jmeno jeho v zapomenutí jako mnohé jiné souhvězdí, kteréž se nehonosí tak vznešeným světoobčanstvím. Ostatně není pozornost příliš veliká, která se těmto zjevům věnuje ze strany hvězdářův, a to od té doby, co Koprník pravé zřízení soustavy sluneční objevil.

~ Vodnář ~

Souhvězdí toto představuje se, jak obraz mužem vodu s urny vylévající; která osoba tu vyobrazena, není však na jisto postaveno. Někteří mythologové tvrdí, že tu zvěčněn jest Ganymedes, Jovišův číšník; jiní pak vykládají, že na památku veliké povodně, z níž jen bohabojný Deukalion s Pyrrhou se zachoval před záhubou, tento řecký Noach a druhý Adam byl na nebe vzat, kdež dosud se stkví i s nádobou, z níž se hojný proud vody řine Jižní Rybě do úst. Přírodozpytci přidržují se přirozeného výkladu, že Vodnář jest symbolem doby deštivé, kteráž v teplejších krajinách trvá, pokud slunce v tomto znamení mešká.
Z astronomického hlediska neposkytuje Vodnář mnoho zajímavého. Hvězd tu jest dosti, ale jasných málo, zejména ani první ani druhé velikosti jedna. I skupiny nevyskytují se tu zvláštní, vyjímaje tři jasnější hvězdy, které na čele a na ramenou ležíce, významný trojúhelník představují, podlé něhož se i souhvězdí toto na obloze snadno vyhledá, vede-li se čára od Deneba (α Labutě) přes ξLabutě k obzorníku dolů. Hvězda IIIn na pravém rameni neb α sluje též Sadalmelik a podobná hvězda na levém rameni neb β pak Sadalsud, což vyznačuje hvězdu bohatství a štěstí oznamující a patně souvisí s blahodárným účinkem dešťů neb vody tímto Vodnářem na vypráhlou zemi seslané.