D r u ž e c   u   K l a d n a

50°06´11,25´´N; 14°02´45,96´´E; 375 m n.m.

Doloženo milavečské období a slovanské kostrové hroby, možný průchod Bójů ode Mže ke Mšeckým Žehrovicům. První zmínka o Družci se datuje r. 1320, kdy Zdislav z Dobré, královský zemský písař, obdržel Dobrou a Družec.Od 14. století patřila větší část ke Křivoklátu; čeští králové zde vykonávali podací právo; královský statek. Od roku 1636 byl patronem kostela Karel IV.. Roku 1466 daroval Jiří z Poděbrad Družec Bořitovi z Martinic; znak Martiniců a Clan Martiniců na kostele - lekno s osmicípou hvězdou. Družec býval poutním místem, při cestách ke kostelu byly barokní sochy světců. Zajímavá je gotická mariánská socha, dřevěná, 90 cm vysoká, dříve pokládána za zázračnou. Zázračná byla podle pověsti také studánka pod kostelem,jejíž voda uzdravovala.

O soše té praví farář Zelenka ve zprávě podané konsistoři roku 1677: "Ve farním kostele družeckém jest zázračná socha Panny Marie, od níž každého roku mnozí velikých milostí dosahují. Praví se, že byla zázračnou již před dobou Žižkovou, a to proto, že prý Žižka kostel spálil, a tehdáž prý socha zůstala v ohni neporušena. Nenalézám však žádných písemných o tom zpráv, neboť ve válce byla fara vypálena a veškery knihy jednak ztraceny, jednak spáleny."

S touto starobylou sochou uvádí lidová pověst ve spojení domělého "zkamenělce", balvan velikosti a neurčité podoby dospělého člověka, stojící nyní v pravo od průčelí kostela.
V knížce vydané v Praze roku 1690 pod názvem
"Via Sancta Pragâ Vetero. - Boleslaviam ad Dei Genitricem deducens" čteme o Družecké Marianské soše i o zkamenělci tuto zprávu:
"Socha Panny Marie v Družci zůstala uprostřed plamenů neporušena, když celý kostel Družecký požárem byl zničen. Tam člověk křivopřísežný, když se zaklínal, aby ve skálu se proměnil, ihned zkameněl". "Cujus imago Druzecii a flammis intacta permansit, cum interea tora Druzecensis Ecclesia iis absumeretur, et ubi homo perjurus, sibi, ut in saxum verteretur, imprecatus, mox in lapidem obriguit."
V téže knížce jest rytinka, znázorňující uprostřed sošku Družeckou, v pravo pak "Zkamenělce".

Farář František Adam Cink (1745-51) praví v pamětní knize:
"Před kostelem farním po levé straně nalézá se sloup kamenný, v nějž prý proměněn byl člověk křivopřísežník a rouhač vůči Blahoslavené Panně. Kdy se to stalo, o tom zpráva se nenalézá; socha P. Marie Družecké však všude na nejstarších obrazech vypodobňuje se spolu s tímto sloupem. Jeden učený a v písemnictví zběhlý muž sdělil mi, že má vypsání vztahující se k tomu sloupu a slíbil mi, že mi je zapůjčí, zemřel však dříve, než slib svůj splniti mohl.

Ve sbírce rytin kanonie Strahovské v Praze zachoval se dřevoryt z XVIII.století, na němž nahoře v oblacích spatřujeme Pannu Marii Družeckou, dole pak před kostelem zkamenělce.
Pod obrázkem vytištěn jest latinský podpis:
Miraculosa statua B. Virginis in Druschetz Dom. Smetznae Districtu Slanensis, na druhé straně vytištěna Nábožná modlitba k nejblahoslavenější Panně Marii, která se ve farním chrámu Páně Družeckém, v kraji Rakovnickém, od nepamětlivých časů sobotního dne vykonává.
Text modlitby není v dochovavším se exempláři úplný, jelikož zachoval se toliko první list tisku, jenž obsahoval snad dva nebo více listů.
Farář František Klinkáček dal roku 1777 nad zkamenělcem zhotoviti šindelovou stříšku. Anno 1777 post Ecclesiam hominem in lapidem versum, uti decitur, per meam industruam sine impensis ecclesiae scandulis tegi curavi.

Na zkamenělci vysívala dřevěná deska s nápisem česko-latinsko-německým:
Falešně přísahající člověk zde v kámen obrácen jest. Perjurus homo hic in lapidem versus est. Ein falsch Eid Schwörender Mensch ist allhier in Stein worden.

K tomu podotýká farář Kubišta v pamětní knize farní: "Jest známo, že když v dřívějších stoletích nějaký člověk soudně byl usvědčen, že křivě přísahal, jeho mrtvola po jeho smrti nebyla pohřbena na hřbitově, nýbrž mimo něj. Na jeho rov pak bylo obyčejem stavěti veliký kámen na znamení, že pod nim odpočívá mrtvola křivopřísežníka. Z toho vzniklo později přísloví zkameněl se.
Podobně vykládá pověst tu Weininger v Časop. katol. duchov. 1830,402.

Původně se nacházel asi 30 m jižně od kostela, odkud byl přemístěn roku 1856 k pravé straně hlavního vchodu a opřen do rohu hřbitovní zdi. Jde o drobnozrnný bělošedý slepenec s valounky křemene.
Výška 1,8 m a předpokládaná hmotnost 800 kg.