z ruštiny přeložil: Karel Frypés, vydal nakladatel Jos. R. Vilímek 1925
v Praze
Strašně mě milá knížka, která je jako sluníčko. Koupená je v antikvariátě.
Nejdřív je tu kousek z úvodu, který napsal překladatel Karel Frypés a
pak už ukázka povídky Pravda a Křivda.
...soubor črt stoupence a důvěrného přítele, jenž sděluje tu dosud neznámé
podrobnosti ze života L. N. Tolstého a jeho hovory v užším kruhu a tedy
nad jiné jasněji promítá velebnou postavu a ideje hraběte. Valná část
těchto črt vyšla již za života Tolstého, kterážto okolnost je důkazem
jejich věrnosti...
...J. Teneromo je pseudonym Izáka Borisoviče Fajnermanna, dřívějšího
správce školy jasnopoljanské. Pomáhal Lvu Nikolajeviči při spisování
děl "Evangelia", "O životě" a j. a snažil se jeho zásady prakticky provésti...
Pravda a Křivda
Úmysl, opustiti rodinu, krušil již dávno srdce Lva Nikolajeviče. Jevil
se zvláště ostře, setkal-li se s přímou, prostou pravdou života venkovského.
Pamatuji se, kterak Lev Nikolajevič vrátil se kdysi z procházky velmi
sklíčen a zarmoucen.
"Měl jsem dnes neobyčejné setkání," pravil. "Šel jsem daleko a dostal
jsem se na hlavní silnici u našich mezí. Sotvaže vrátil jsem se k zásece,
vidím, kterak dva ještě statní stařečkové kráčejí v docela nových spodních,
skořicově hnědých kabátech, jaké se v naší gubernii nenosí. Mají hůlky,
jdou, povídají si a každou chvíli hůlkou odhazují kaménky, které ze silnice
se vydrtily. Došel jsem k nim, pozdravili jsme se."
"Nevíš, krajane," táží se oni, "kde tu u vás přebývá muž, který umí vyprávěti
pohádky? Lev se jmenuje, v městě tisknou jeho pohádky a rozvážejí je
v knížkách po vesnicích. Je tu jistě na blízku."
Cosi zalíbilo se mi u nich obzvláště; umínil jsem si, že se hned neprozradím.
"Slýchal jsem, že muž takový tu žije," povídám. "Nestihnete ho však nyní
doma, šel na procházku. Tam za lesem, tam je dům jeho. A což vy, jste
z daleka?"
"Od Odojeva, kmotře, jsme Krasninští," odpověděl muž, ke mně blíže stojící.
"Chvála vládci nebeskému, vymlátili jsme, letos byla lepší úroda než
loni: přivezli jsme z mlýna nejlepší mouku, ženské napekly placek a my
jsme se vydali na cestu. Chceme viděti Lva. Jsme sami pohádkáři, skládáme
vše jen ústně, vnukům to zanecháváme. Mnohdy také dorostlí nás poslouchají.
Pohádky ty bývají zajímavé, vypravujeme, jak za starých dob bývalo, na
bohatýry vzpomínáme, na naše slavné zastance. Nyní takových není, osiřeli
jsme, a proto stěží se světem protloukáme. Ale kdysi..."
|
