|
|
 |
 |
Nisa - dcera Kungů
ukázky z některých kapitol knížky |
Z úvodu
...Kungové žijí v polotrvalých vesnicích nebo táborech, čítajících deset
až třicet jedinců. Osobní majetek musí být minimální (celková váha osobních
věcí nepřesahuje 10 kilogramů), protože když se skupina stěhuje, všechno
se musí přenášet...
...Rodinný i vesnický život se odehrává venku. Chatrče jsou příliš malé,
takže se v nich dá dělat sotva něco víc, než spát... Před každou chatou
hoří oheň a prostor kolem něho je vlastně obývací prostor pro její obyvatele
a jejich hosty... Až na nějaké to dostaveníčko v buši Kungové soukromí
nijak zvlášť nevyhledávají. Zakládají si na družnosti a o tu jim většinou
jde...
...Tradiční skupiny Kungů jsou ekonomicky soběstačné (až na železo, které
získávají obchodem). Děti, mládež pod 15 let a dospělí nad šedesát se
účastní málo shánění potravy a druzí sbírají nebo loví jen dva nebo tři
dny v týdnu. Zbylý čas tráví prací v domácnosti, vařením a podáváním
jídla, péčí o děti a výrobou a opravami nástrojů, oděvů a chat. Ale i
tak zbývá dost času na zábavu, například na zpívání a skládání písní,
hru na hudební nástroje, složité korálkové výšivky, vyprávění příběhů,
hry, návštěvy nebo prostě na polehávání a odpočinek...
Nejstarší
vzpomínky
Kungské děti stráví několik prvních let v téměř neustálém těsném kontaktu
s matkou. Nemluvně má kdykoli přístup k matčině prsu, ve dne v noci,
obyčejně nejméně tři roky, a pije, kdy se mu zachce, třeba několikrát
za hodinu. V noci spí dítě u matky a ve dne ho matka nosí na holém těle
v koženém vaku zavěšeném přes rameno všude, kam jde, při práci i při
hře...
Pokud se neobjeví žádná vážná nemoc, první vážný zlom v idylickém pohodlí
a bezpečí malého dítěte nastává při odstavování, které začíná zpravidla
kolem třetího roku, kdy matka znovu otěhotní. Kungové většinou věří,
že je pro dítě nebezpečné, aby se kojilo dál, jakmile matka čeká další
přírůstek. Říkají, že ženino mléko teď patří plodu, a kdyby se dítě kojilo
dál, mohlo by to ohrozit buď je, anebo jeho nenarozeného sourozence.
Nisa: Vzpomínám si, jak máma čekala Kumsu. Já byla ještě malá a ptala
jsem se: "Mami, to mimino, co máš v bříšku..., až se to mimino narodí,
vyleze ti z pupíku? Nebo to děťátko poroste a poroste, až ti táta rozřízne
břicho nožem a malého bratříčka vyndá?" Odpověděla: "Ne, tak nevyjde.
Když žena rodí, tak děťátko vyjde tudy", a ukázala na rodidla...
Později jsem se zeptala: "Nedáš mi napít? Nepomůžeš mi?" Ona řekla: "Teď
už ode mě nesmíš pít, nebo umřeš." Odešla jsem od ní a šla jsem si chvíli
hrát sama. Když jsem se vrátila, znovu jsem na ní chtěla, aby mi dala
pít, ale ona mi to nedovolila. Vzala nějakou mast z lubenice a natřela
si ji na bradavku. Když jsem ji ochutnala, řekla jsem jí, že je hořká...
Když máma čekala Kumsu, já jsem pořád brečela. Chtěla jsem ještě pít
z prsu...
Jindy zase máma ležela a spala s Kumsou a já jsem se k nim potichu přikradla.
Kumsu jsem jí vzala, položila ho k protější stěně a pak jsem se vrátila
a lehlasi k ní. A zatímco spala, vzala jsem si do pusy její bradavku
a začala sát. Pila jsem a pila a pila. Myslela si možná, že je to bratříček.
Ale ten pořád ležel tam, kam jsem ho položila, a zatím jsem mu kradla
mlíko. Už jsem se začala cítit báječně plná, když tu se probudila. Uviděla
mě a rozkřičela se: "Kde... pověz mi... co jsi udělala s Kumsou? Kde
je?" V tu chvíli se rozplakala. "Je tamhle", řekla jsem. Chytila mě a
strčila do mě, prudce mě od sebe odstrčila. Zůstala jsem ležet a plakala
jsem...
Rodinný život
Mezi Kungskými sourozenci bývá věkový rozdíl asi čtyři roky - nezvykle
dlouhá doba u lidí, kteří neznají antikoncepci...
Délka intervalu mezi porody by mohla být otázkou života či smrti: kdyby
měla žena druhé dítě příliš brzy, buď novorozeně, anebo její starší dítě
- už zahrnované velkou láskou - by pravděpodobně umřelo. Kojení vyžaduje,
aby matka měla každý den velký přísun kalorií. Kungská výživa na to obyčejně
stačí, ale kdyby měla žena kojit dvě deti, úplně by ji to vyčerpalo (Kungové
jsou lidé malé výšky a Kungské ženy váží v průměru kolem 45 kilogramů)...
Nisa: Ale život šel dál a já jsem rostla. Jednou, to už jsem byla
starší, jsem uviděla na matčině stehně něco červeného. Byla to krev.
Pořád jsem se na ni dívala a dívala a dívala. Nakonec jsem řekla: "Mami,
co... jak to, že tam máš krev?" Obořila se na mě: "Niso, zbláznila ses?
Vždyť jsi ještě dítě, co se máš co koukat lidem kamsi? Co si myslíš,
že tam je, že tak civíš?" Dostala menstruaci, měsíčky. Pokračovala: "Copak
už můžeš vědět všechno o ženských věcech a takhle na ně civět? Já tě
zbiju, až se poděláš! Řeknu to tátovi a ten ti taky nařeže. Myslíš si,
že můžeš o mém krvácení jenom tak mluvit?"...
Život v
buši
Lovecký fortel a sklony se pěstují od časného dětství, někdy už od batolecího
věku. Malé děti dostávají běžně jako dárky dětské luky a šípy, zpravidla
od chlapců, kteří nejsou o mnoho starší...Když je chlapcům asi dvanáct,
dostávají od otců první toulce - s malými luky a šípy - a začínají střílet
ptáky a králíky...
Své první velké zvíře uloví chlapec mezi patnácti a osmnácti lety. Taková
událost se považuje za mezník a zabití prvního samce a první samice se
oslavuje dvěma samostatnými obřady...
Kungští muži se značně liší co do lovecké dovednosti, avšak nestejné
úspěchy nevedou k rozdílnému postavení ve skupině. Po úspěšném lovu se
od lovce očekává, že se bude shazovat a o svých zásluhách hovořit pohrdavě...
Nisa: Když jsme žili v buši, někteří lidi dávali druhým, jiní byli
lakomí. Ale vždycky se našlo dost takových, co se dělili, lidí, co měli
rádi druhé a byli šťastní, že můžou žít pohromadě, lidí, co se nehádali.
A pokud se tam přece našel nějaký lakomec, někdo prostě vstal a vynadal
mu, ať už šlo o maso nebo jinou věc: "Co je to s tebou, že nám nechceš
dát?"... |
|
|
|
