| |
Mia je zalezlá v maminčině košíku, kde je spousta
klubíček a ze všeho nejvíc ji zajímá:
Mia:
"Můžu to rozstříhat?"
Muminkova maminka: "Jak je libo."
Na obrázku vidíte ještě Mimlu - to je to stvoření s drdůlkem sedící
vedle maminky. |
|
|
 |
Tove Janssonová
Pozdě v listopadu |
Vyšli noví Muminci!!! Nevím kdy se to událo přesně, ale pro mě vyšli
teď, když jsem objevila další knížku s nimi v jednom Dejvickém knihkupectví.
Pro ty, kteří Muminky neznají: jsou to knížky, které píše finská spisovatelka
Tove Janssonová a kreslí do nich i všechny obrázky. Ve finštině a angličtině
jich je už asi pěkná řádka a česky zatím vyšly příběhy Čarovná zima,
Čarodějův klobouk, Tatínek píše paměti, Kometa, Bláznivé léto a Neviditelné
dítě a jiné příběhy. Většinou je můžete najít v policích s dětskou literaturou,
ale posuďte sami podle ukázky, jestli
jsou to knížky i pro vás.
Já je mám moc ráda, protože u muminků je hrozně milo. Mými oblíbenými
postavičkami jsou malá Mia, která si dělá úplně bezelstně co chce a ostatní
nenapadne se nad tím ani pozastavit a Šňupálek, který je pro každé dobrodružství
a každý podzim se vydá na toulky a vrací se do muminního údolí až zase
na jaře.
Tenhle díl se jmenuje "Pozdě v listopadu" a je o tom, jak všichni hledají
muminí rodinu, která ze svého domečku někam zmizela. Na obálce je Šňupálek,
který sedí v rezaté podzimní trávě s novou postavičkou - pimkem Lavkou
- a za nimi je vidět molo vedoucí k přístavnímu domečku a po tom molu
utíká vyděšená Fififjonka.
Na předsádce jsou obrázky hlavních hrdinů vždycky s krátkým povídáním
o každém z nich.
 Přečetla
jsem zatím jen dvě první kapitoly, ale musím říct, že je v téhle knížce
zase všechno, co mám ráda - tedy to něco, co probouzí pocit blízkosti,
se kterým je mi na světě nejlíp. |
|
