Rozcestník:

Tatry 2002

- slovenští bratia

    Předem tohoto rádoby cestopisu bych vás rád upozornil, že v sekci Obrázky je fotogalerie s přibližně 25 fotkami a relikviemi.

    No jak to začalo. To jsme měli u nás doma na zahradě s kamarádama grilování, jako uvítání prázdnin. Teda prázdnin vono zkouškový je zkouškový, ale ten čas mezitím se dá docela dobře proflákat, když člověk ví jak na to. No tak na tomhle grilování za mnou přišel  kdo jinej než Zdenda a nadhodil lakonickou otázku, jestli nechci jet na Slovensko do Tater. Přišlo mi to jako docela dobrej nápad a tak jsem začal vyzvídat kdy, kde, kdo ,s kym, za kolik, jak a podobné dochaplné otázky. No tak Zdenda začal tím za kolik, bylo mi řečeno , že ví o osmimístné chatě, při ceně 8 000,- Kč za týden. Takže 1 000 na osobu, když se to rozpočítá. Geniální! Blbý bylo, že ten týden byl od 17. do 24. 8. a 28. sem měl jít na zkoušku z fyziky. No ale řekl jsem si, že se to nějak udělá, a tak jsem souhlasil. Ta fyzika nakonec odradila dalšího osloveného a to Tomáše, kterej řekl se radši pokusí šprtat. Nepomohlo ani velmi asertivní přemlouvání. Dalším členem měl být Kvák, kterej po nekonečné anabázi také odpadl asi 2 dny před odjezdem, což mě dost namíchlo. Proto jsem ho v návalu vzteku prohlásil v jedné SMS zaslané Zdendovi za pako. (Tímto se mu zde veřejně omlouvám a sypu si popel na hlavu, i když jsem si ji myl dneska dopoledne. Ale bohužel mě nenapadlo nic jiného a nakonec jsme se skupinově dohodli, že mám pravdu. Bohužel Kvák v této skupině nebyl, za což se mu tímto na tomto místě opět veřejně omlouvám, a přisypávám mour...) Nakonec to dopadlo tak, že jsme vyrazili 16.8. v dosti nezvyklé sestavě. Tedy: já a moje sestra, Zdenda, jeho rodiče a sestra. Docela zajímavá grupa.

    Vyrazili jsme se sestrou přibližně ve 22:30 vlakem z Poděbrad do Kolína. Zdenda se svou skupinou přistoupili v Libici. Rychlík na Slovensko nám měl jet nějak kolem půlnoci. Bohužel měl hodinu sekeru, a tak se dost nudíme na nádraží. Zdendův táta se snaží spravit si batoh, který výhodně nakoupil u Rákosáků, a který se rozsypal ještě v Libici při nastupování do vlaku.  Po dlouhé době nakonec náš vlak přijíždí a na nás čeká devítihodinová zkouška našich sedacích svalů, trpělivosti a vůbec všeho. Zdendova sestra (jmenuje se Katka) si nakonec rozhodila na podlaze v kupé karího matku (čti karimatku) čímž měla asi nejvíc pohodlí z nás všech. Nakonec jsme všichni jakž takž usnuli a vesele,nevědouce o tom, se přesouvali v prostoru i v čase. Na hranicích stojíme příšernou dobu. Nejdřív projdou naši celníci a za hodinu, kdy pomalu zase usínáme ještě jejich Slovenští kolegové. Začíná se rozednívat, takže je vidět i něco z krajiny a cesta ubíhá přeci jen příjemněji. Nakonec dorážíme do Štrby docela přesně. Kupujeme si lístky na zubačku na Štrbské pleso. Dochází k prvnímu menšímu konfliktu v kamarádově rodině, kdy se zbytek jeho rodiny snaží dostat z něj nějaké organizační pokyny. (pozn.: Nikdy si sebou neberte rodinu, pokud nemáte na každou minutu vaší dovolené přesný plán. Ať žije centrální plánování. Díky Svítíčko) Dorážíme na Štrbské pleso. Nastává potyčka číslo 2, ze které nakonec vzejde rozhodnutí vyrazit na Popradské pleso a potom teprve do Štóly (to o má nad sebou mít stříšku), kde máme chatu. Jdeme se všemi bágly lesem do poměrně mírného kopce. Jdu jen v sandálech (pohory mám na batohu), z čehož mě za chvíli začínají bolet chodidla, ale šlapu dál. Přicházíme k Popradskému plesu, otáčíme se a jdeme na stanici úzkokolejky. Má být hodinu daleko. (pozn.: V Tatrách jsou na všech ukazatelích uvedeny místo kilometrů časové údaje.) Rodiče a Katka se rozhodují, že pojedou vlakem a já sestra a Zdenda jdeme pěšky. Ja to asi 5 km po silnici. Přicházíme do Vyšných Hágů, které okamžitě přejmenovávám na Vyšné Vlkodlaky. Do Štóly je to asi 40 minut cestou z kopce. Později tuto vzdálenost v opačném směru chodíme za 20 minut, protože nejsme schopný na ten vlak vyrazit včas. Dorážíme do Štóly a hledáme naši chatu. To co nacházíme nám bere dech - přepychové stavení. Zdendovi rodiče už ti jsou a tak se bleskurychle ubytováváme. Mají tu 4 pokoje po 2. Geniální. Do večera už nic nepodnikáme. Akorát jsme trochu zmučili televizi a satelit a jdeme spát.

    Ráno vstáváme, a jméno našeho cíle zní  Lomnický štít. Snídáme a vyrážíme na vláček. Používají tu staré lístky z tvrdého papíru. Vystupujeme ve Starém smokovci a jdeme k pozemní lanovce Hrebienok. Lístky se nám zdají předražené. Nádražáci s režijkou ale mají poloviční slevu. Zdendovi rodiče a Katka tedy jedou lanovkou. My zbylí šlapeme pěšky. (Vůbec jsme se celou dobu pohybovali takhle divně rozdělení.) Je to docela příjemný výstup. U konečné lanovky se opět setkáváme a znovu dělíme. Skupina, pro jednoduchost ji označme B, tedy Zdendovi rodiče a Katka vyráží přímo. Skupina druhá, opět ji pro jednoduchost označme třeba A, tedy Zdenda, já a moje sestra, jde ještě na Bilíkovu chatu (nebo tak nějak) a ještě na nějaké vodopády, bohužel si teď nepamatuji jméno. Nakonec přeci jen dorážíme pod Lomnický štít. Skupina B dorazila asi čtvrt hodiny před námi. Dozvídáme se, že lanovka je a) strašně drahá, a za b) obsazená až do večera. Chvíli tudíž zevlujeme nahoře a pak vyrážíme sestupem do Tatranské Polianky. Cestou slyším v lese hulákat nějakýho chlapa což dost nevybíravě komentuji. Průšvih je, že mě slyšel. Naštěstí se to obejde bez fyzického kontaktu. v Poliance čekáme na vláček. Jezdí tu úplně přepychové švýcarské soupravy. Hlásí tu stanice ve třech jazycích. Dojíždíme do Vlkodlaků, jdeme domů a spát.

    Ráno je tu kouzelné. Akorát jsme přeci jen trochu zničení. Chceme jít na Kriváň. Volíme se Zdendou profil trasy. Rozhodujeme se pro prudký tříhodinový výstup a následné pomalé sklesání ke Štrbskému plesu. Volba se ukazuje jako celkem rozumná. autobusem se dostáváme k chatě kapitáne Rašu. Odtud začíná výstup. Pomalu vyrážíme, a docela to ubejvá. Docházíme k rozcestí, u kterého je odbočka k nějakému partyzánskému bunkru. Zdenda nemůže odolat, a jde se tam podívat. Pokračujeme ve výstupu. Vycházíme z lesa. Následuje pásmo klečí. Po chvíli opouštíme i to, a všude vůkol je pouze tráva a kameny. Nakonec docházíme k rozcestí, odkud se dá jít na vrchol (1/2 hod) a na Štrbské pleso (X hod). Jdeme na vrchol. Je to opravdu smrtelný výstup. Spíše horolezectví než turistika. Nahoře je docela zima a co chvíli mrak. Odpočíváme a dáváme se na sestup. Je to o život. Opět se vracíme na rozcestí a vyrážíme k domovu. Cestou trošku riskujeme a plníme si lahve z pramene u cesty. Voda je dobrá a asi i poživatelná, protože s náma nic neudělala. Vracíme se úplně mrtví dom.

    Třetí den patří Ostrvé a Tatranské magistrále. Jedeme nejprve k Popradskému plesu, odkud začíná traverz na Ostrvou. Traverz to je taková ta věc, kdy při ujití 0,5 km nastoupáte asi 3 m.a ušlou cestu vidíte pod sebou. Nakonec se tam vydrápem (poměrně v klidu) a chvilku odpočíváme. Sestra si staví mužika. Pseudo-bůžka, který ji má nějak chránit. Pak pokračujeme po magistrále ke Skalnatému dómu. Cesta je pohodová - pořád po vrstevnici. V cíli na nás vybafne opravdu krásná železobetonová kocka hotelu. Chvíli se kocháme a pak sestupujeme k vláčku, který nás odveze domů.

    Ve středu odpočíváme. Chvíli se učím tu pitomou fyziku. Zdenda má něco s chemií. Asi nějakou sloučeninu na bílkovinné bázi. Pak spím. Odpoledne vyrážíme do lesa, protože Zdenda si chce nafotit nějaký houby. Našli jsme úžasný oranžový cosi, co rostlo z mechu. Pořízení fotky trvá hrozně dlouho. Pučuju si stativ a za minutku z něj s trochou představivosti skládám kulomet. Potulujeme se po lese. Nalézáme kládu na které je divné žluté cosi. Zdenda se chystá fotit. Bohužel se pokusil odstranit nějaké smítko z objektu svého zájmu, a ten se mu přilepil na prsty takovým způsobem, že jsem čuměl. Evidentně láska na první pohled. Doma jsme pak zjistili, že to byla pouze nějaká protoplazmatická hmota. Vracíme se při slunce západu. Večer koukáme na televizi. Dávají Rebely. V originále.

    Dneska vyrážíme na Rysy. Plánujeme to už dlouho. Chci nahoru vynést plynovou bombu a Zdenda uhlí. Ovšem dopadá to jinak. Bombu bere Zdenda a já nic. Dost mě to nakrklo. Proto jsem ho pak přesvědčil ať mi ji aspoň půjčí. Nakonec mu ji zase vracím a poslední úsek zdolává on. Dorážíme k chatě Pod Rysmi. Chci se jít zeptat, kam to máme složit, ale to už vybíhá mladík, kterej nás směruje. Zdenda se zbavuje nákladu. Za vykonanou práci dostává polívku. Ten mladík se nás ptá, jestli by jsme pak nemohli vzít dolů odpadky. Souhlasíme, za což dostáváme, platbou předem, čaj. Objednávám si ještě párky za 40,- Sk a Zdenda jí svoji zelňačku. Jdeme na vrchol po stopách V.I.Lenina. Nahoře trochu fotím a odpočíváme. Je tu docela síla lidí. Po půl hodině slejzáme dolů a u chaty bereme odpadky. Cesta dolů je pohodová. Předcházíme fůru lidí. Ti co lezou nahoru nám dokonce uhýbají z cesty, když nás vidí. Dole jdeme složit odpadky k základní stanici, kde si navíc ještě vysloužíme nejen slova díků, ale ještě dvolutrovku multivitamínové limonády. Jdeme na vláček a jedeme domů. Bohužel na Popradském plese není pokladna a tak nemáme lístky. Přichází průvodčí. Ignoruji ho a on mě. Sestra je rozhodnutá zaplatit, ale když vidí můj přístup evidentně ji to zmate a na průvodčího vysype pouze Vyš... (-né Vlkodlaky chtěla říct) průvodčí se na ni otočil a řekl jí také Vyš. Tím to pro něj skončilo. Sestra je trochu vedle. Večer se Zdendovi rodiče balej a jedou domů. Máme barák pro sebe a nijak toho nezneužíváme. Zítra o půlnoci jedem domů také.

    Vstáváme a nikam nespěcháme. Odpoledne si jedeme na štrbské pleso koupit lístky. Sestra to trochu nezvládá a jde k pokladně celkem 3x. Pak jdeme ještě do sámošky. Za 20,- SK si tu kupuju Kelta 12º místní export. Láhev má keramickou korunku. Je úplně dokonalá. Jedeme zpět na chatu a balíme. Zjišťuji, že jsem si koupil lístek pouze do Kolína, kdežto sestra až do Poděbrad. No tak jestli bude v Kolíně čas tak si koupim další lístek no. Večer vyrážíme do Vyšných vlkodlaků na vláček - poslední noční. Na nádraží stíháme v klidu každej jedno pivo. Vláček je úplně prázdnej. Ne jako ve dne. Poslední zubačkou sjíždíme do Štrby a na nádraží asi hodinu čekáme. Zdenda trochu blázní - dělá ze sebe frajera, a děsí klidné cizince. Vlak přijíždí přesně. Dokonce najdeme i volné kupé bez rezervace. Cesta domů je stejně úmorná jako ta tam. Na hranicích obvyklé průtahy. V Kolíně je na přestup málo času, a tak si lístek do Poděbrad nestíhám koupit. Jedu načerno. Přichází průvodčí. Trochu se děsim. Chystám se platit. Sestra mu ukáže lístek a já nic. Spokojeně odejde. Paráda. Zdenda a Katka vystupují v Libici a já se sestrou v Poděbradech. Čeká tu na nás mamka. Zjišťuji, že z 10 SMS které jsem k nám posílal dorazily asi 3 i přes zapnutý GO roaming ... a pak jim věřte. Jinak nic no...

SiB