Rozcestník:

Morava 2001

aneb Velká pouť tam a zase zpět.

   Už vám ani neřeknu kdy to začalo, ale jeden z mých velmi dobrých kamarádů (jakýsi Zdeněk) naplánoval prázdninovou cestu po Moravě (viz Mapa omlouvám se ale je obrovská tak mějte strpení). Trvalo to pár týdnů, než jsme to dali tak nějak dohromady, ale výsledkem bylo, že jsme jednou brzy ráno seděli ve vlaku směr Zábřeh na Moravě.Odjíždělo se v sobotu (myslím) a jeli jsme čtyři (tvrdé jádro) tedy já, Zdenda, Kvasni Czech a Tomas. Počasí bylo perfektní (rozuměj lilo jak z konve).

   V Zábřehu jsme měli přesedat na bus a tím odjet směrem na Bouzov. Bohužel jedno méně inteligentní a pochybné individuum způsobilo, že nám autobus ujel (respektive jsme ho nechali ujet), protože jsem klukům tvrdil, že to nemůže být on... No tak jsme učinili jeden pokus o pěší přesun,což bylo po čtvrt hodině pochodu zamítnuto a vrátili jsme se na autobusové nádraží, kde jsem jednu babku dosti konsternoval svou 2,20 m dlouhou vycházkovou holí popsanou runama. Každopádně jsme se asi po hodině čekání naložili do jiného autobusu, který nás přenesl o nějakých X kilometrů blíže Bouzovu. Po asi půlhodinovém pěším přesunu jsme zastavili u autobusové zastávky, kde jsme objevili další spoj. Tím jsme se dostali až na (tedy pod) Bouzov. Na hrad jsme se dostali po dost brutálním výšlapu do kopce. Zastavili jsme se v jakémsi Amfiteátru a vylezli si na dřevěného koně (rozhlednu) situovaného uprostřed lesa, tudíž nebylo nic vidět. Při odchodu směňujeme nějaké bankovky za alkohol a kupujeme Medovinu. Docházíme na Bouzov, kde čekáme asi půl hodiny na prohlídku. Čas si krátíme ostrým kritizováním nějaké kotelnice Jílkové, která tam pobíhala a ječela jako strašidlo. Prohlídka byla super (zvláště dost zmatená průvodkyně) byli jsme skoro jediní, kteří jsme měli zaplacen dlouhý okruh takže konec prohlídky proběhl ve velmi úzkém kruhu. Po důkladném obeznámení se s hradem jsme na sebe naložili batohy a jali se sprintovat ve směru naší další cesty (kvůli jednomu pakoňovi jsme byli půl dne pozadu).

   Tak jsme zmoklí došli až k Javoříčským jeskyním, kde jsme se rozhodli rozbít jednonoční tábor. Postavili jsme Zdendův stan (sice asi na třetí pokus, ale postavili), ubytovali se a pro zahřátí si dopřáli trochu jeleního srku (ohřátá slivovice). Poměrně utahaní usínáme. Ráno vstáváme poměrně brzo a je nádherně. Skrz dlouhé údolí je vidět zpět na Bouzov (nějakých 6 km) snídáme, čaj se nám trochu nepovedl, protože jsme použili bublinkovou vodu, kterou jsme jaksi nepřevařili v míře potřebné, tudíž byl z čaje pěknej humpl. Balíme a kolem jeskyní vyrážíme k další cestě. Dost spěcháme. Stále jsme půl dne pozadu.

   Je to opravdu dost perné, ale někdy kolem poledne se dostáváme do Konic, kde v jedné restauraci obědváme a přijímáme radu ohledně cesty. Bereme vlak. Jede sice až za hodinu, ale pořád je to o dost rychlejší než pěšky. Vystupujeme ve Strážisku a vyrážíme na poslední úsek cesty. Trochu bloudíme, ale obětavý Zdenda zjišťuje velmi záhy správnou cestu díky sdílným domorodcům. Vyrážíme podruhé. Potkáváme dva malé kluky a upřesňujeme si cestu. Sestupujeme, jen pro to, abychom po padesáti metrech volné chůze narazili na skoro svislou stěnu. Zdoláváme ji statečně po čtyřech. Spěcháme, večer není daleko.chvíli před západem slunce vzbudíme pozdvižení v nějakém táboře plným teenagerů. Opět lehce bloudíme. Už opravdu začíná být tma, ale nalézáme správnou značku uprostřed kopřiv. Vytahuji baterku. Poslední strašné stoupání k Starému hradisku. Docházíme k cestě s informační tabulí a rozcestníkem. Na hradisko je to asi 1km ovšem celé je to oplocené tak už nikam nejdeme a stavíme stany. Kluci Zdendův a já svůj. Jdeme spát.

   Ráno se budíme a shledáváme, že rozhodnutí zůstat mimo ohradu bylo velmi prozřetelné, jelikož je plná krav a produktů jejich metabolizmu. Snídáme a chystáme se do vsi. Mrholí. V místním malém obchodě nakupujeme. Přesouváme se na zastávku autobusu, kde čekáme na příjezd dam (obal tvrdého jádra). Helena s Míňou vystupují a my se vracíme do tábora. Obědváme a já pro nedostatek jiného nápadu usínám, ještě tak registruji začínající Zdendovu přednášku na téma Kelti v Čechách. Pak nic. Budím se. Déšť už ustal tak chceme jít na hradisko. Je to tam docela fajn. Krávám jsme se vyhnuli obloukem. Zhruba uprostřed hradiska je velké ohniště. Chvíli tam čumíme a jdeme zpět. Cestou Zdenda a já lezeme na strom poněvadž třešně. Bohužel jsme trochu uhli a teď je mezi námi a táborem stádo krav. Volím cestu po tečně, ostatní ječí a mají strach. Nikomu se nic nestalo a tak usínáme (je přímo neuvěřitelné, co všechno si dvě holky za celý den nestihly říct).

   Je hezky. Vaříme čaj a balíme. Přesunujeme se směrem na Moravský kras. Krosna mě pěkně tlačí do ramen a musím zastavit. Kvák mi maže ramena a já si vypodkládám záda a ramena svetrem a bundou. Cestu nalézáme krásnou třešeň a tak se cpeme. Posléze zjišťuji, že je to 100% humáč. Naprosto všechny jsou červavý. Docházíme do Sloupu (myslím, že u Macochy) a v hospodě večeříme (dal jsem si nějakej stejk, ostatní dlabou smažák) a pijeme (pivo). Rozhoduje se o dalším postupu. Pokud chceme stavět stany v přírodě, musíme ven z CHKO. Jdeme tedy do Ostrova (asi taky u Macochy). Dorážíme večer a hledáme tábořiště. Líbí se nám krásnej plácek s posečenou trávou, ale je to soukromý pozemek. Kvák tedy i v cca 21:30 obchází celé stavení a buší, kde se dá. Vylézá domorodec a nevyhání nás. Klidně tam můžeme bejt, ale nesmíme nic zničit, rozbít, znehodnotit. Rozbíjíme tábor a jdeme spát jelikož je tma.

   Ráno si přispíme. Jdeme k Punkevním jeskyním, protože máme rezervaci na prohlídku. Sice až na druhej den, ale doufáme, že nám dají lístky už dnes, aby sem Zdeněk ráno nemusel klusat. Lístky nedostáváme. Zdenda bude sportovat. Navštěvujeme Kateřinskou jeskyni (opět sympatická průvodkyně) a vracíme se do Ostrova (toho u Macochy) píšou a podepisujou se pohledy. Jíme. Spíme. Vstáváme.

   Je dosti brzo a lehká mlha, ale rychle se rozpadá. Spěcháme na prohlídku bohužel Zdenda rezervoval málo lístků, takže na prohlídku nejde. Provádí nás dvě skvělá děvčata (dvojčata), mám pocit, že už jsme je potkali. Macocha je super. Jeskyně taky. Průvodce na lodi je takovej divnej... Z jeskyní vyrážíme opět do Sloupu a navštěvujeme Sloupsko - Šošůvské jeskyně (super průvodkyně) a zpět do Ostrova. Děvčata si myjí hlavy vodou z kanystru. Mně a Zdendu to dost namíchlo.

   Ráno balíme, loučíme se s domorodci a valíme na Černov. Je až nechutně hezky. Dobrejch 30 ve stínu. Do Jedovnice je to jen kousek. Mácháme si nohy v Jezeře a odpočíváme, přičemž se snažím něco sníst. Razíme dál. Procházíme skrz nechutně uřvanej kemp. Jdeme Rakoveckým údolím. Je tu krásně. Potkáváme dvě holčiny z nějakého tábora. Zjišťujeme, že jsou to rytíři krále Artuše, pročež se ptáme na Artuše, Lancelota a Merlina. Dozvídáme se, že Merlin je zdravotník a má salmonelu (srajdu). Načež Tom prohlásí, že to je hovno Merlin, a mě přechází chuť vyzvat ho na kouzelnickej souboj. Chvíli se snažím ostatní získat pro myšlenku útoku na tábor. Nějakejch 80 dětí není přece nic pro 4 medvědy z divočiny, zvlášť když mají dvě zdravotnice a ty zásoby by fakt bodly. Neuspívám. Blíží se večer a stále nemůžeme najít Černov. Táboříme u opuštěného dětského tábora kousek nad údolím. Jsou tu nějací kluci z Brna. Maj auto. Vaří si večeři a pak odjíždějí. Chceme s Kvákem a Tomem spát venku. Leháme si na jakési terase. V noci nás budí vytí a štěkot lišek z lesa.

   Budím se dost brzo, kvůli Sluníčku. Smaží úplně strašně. A já se posouvám do stínu. Kvák se Zdendou sou pryč. Šli do 5km vzdálené vsi pro proviant a vodu. Máme s Tomem a děvčaty volný den. Je asi 35 ve stínu tudíž se snažíme nežít. Ležíme s Tomem pod stříškou a pomalu umíráme. Děvčata sedí u nedaleké chatičky (taky ve stínu) a drbou. Kolem poledne přichází K. a Z. a připojují se k nám. Večer jdeme se Zdendou a Tomem na ten Černov. Cestou málem rozšlápneme několik trsů pravejch hřibů, které rostou přímo uprostřed cesty. Hradisko docela dobrý. Naprosto ztracený v lese a kolem opravdu nic a hradisko vlastně taky... nic. Vracíme se do tábora. Holky si mejou  nohy v potoce, Kvák si vaří večeři. Jdeme na to taky a díky Tomovu lihovému vařiči vaříme stereo. Jdeme spát do stanu. Se Zdendou a Tomem dojíždíme zbytek slivovice. Ráno jsou už děvčata pryč. Šla na vlak dom. Pomalu se balíme i my. Přicházejí nějací lidé zezdola z chaty, evidentně domorodci. Ptají se jestli známe majitele tábora. Neznáme. Vysvětlujeme, že jsme jen potřebovali tábořiště, a že v údolí se to nesmí. Loučíme se v dobrém.

    Vyrážíme směr Býčí Skála. Spát budeme buď v Křtinách, nebo Babicích nad Svitavou, to se ještě uvidí. Stavujeme se v jedné vsi v hospodě. Dáváme si pivo a matonku, už je zase horko. Výčepák je nepříjemnej. Odcházíme s nadávkami na rtech. Pomalu cestujeme směrem na Křtiny. Docházíme tam poměrně brzo a tak se koupeme v místním koupaliští. První voda po týdnu. Rozhodujeme se ohledně cíle dnešního dne. Vítězí Babice. Mizíme ze Křtin a valíme dál. Docházíme do Babic a hledáme tábořiště. Nakonec nacházíme Radka   a jeho rodinu. Mají bezva vojenskou maringotku a sad, ve kterém nám dovolují postavit stany, je to bezva. Večer zakončujeme družbou. Jsou z Brna.

   Po snídani balím stan a loučím se s klukama. Jedu do Brna a pak do Opatovic na návštěvu za strejdou. Kluci půjdou na tu Býčí skálu. Radek s ženou a klukem už jsou pryč. Kluci jdou kousek se mnou a pak se loučíme. Sunu se do Adamova na vlak. Je to pěkná procházka a já nespěchám. Adamov je nepředstavitelná díra. Na nádraží prudí místní omladina. Kupuji si lístek a čekám. Nalejzám do vlaku. Cestou zjišťuji, že jeden popruh krosny drží jen na čestný slovo. Na nádraží to provizorně spravuju. Na autobusovém nádraží mě jímá hrůza. V okolí jsou troje Opatovice (jedny dokonce Velké). Nakonec ale volím správně a narvaným busem valím za strejdou. Má radost, že mě vidí. Dopřávám si pořádnou koupel, jídlo, spravuji krosnu. Večer se jdeme trochu porozhlédnout po vsi. Mají to tu pěkné. Bezva hospoda na hřišti. Všichni jsou tu velmi přátelský. I ke mně. Ráno mi trochu bzučí v hlavě. Oběd je super (teta si dala záležet) a já se spokojeně přejídám. Odpoledne mě strejda veze na vlak. Na nádraží se loučíme a já hledám kluky. Kupujeme si do vlaku zmrzlinu. Děláme trochu bordel a chceme vykolejit vlak. Po třech hodinách jízdy jsme doma.

SiB