Minulý týden jsme se v Pedagogicko
psychologické poradně v Nymburce s detvan zůčastnili neformálního
diskusního klubu s korunním socdem princem Stanislavem
Grossem. V poradně se shromáždila směska asi dvaceti studentů
převážně středních a vysokých škol, anarchisti, silní
diskutéři, lidé uvolnění a otevření, rýpavci, studentší (a
jeden profesionální) novináři, všichni posedávající jen tak
na koberci příjemné poradenské klubovny.
Standa přišel a vyrovnal se s první pastí. V pohodě si sedl
na koberec mezi nás a když viděl, že jsme všichni zutí,
sundal si taky botky s komentářem, že ON na ponožce díru
nemá. Ne tak nejmenovaná poslankyně, která ho doprovázela.
Boty si nezula a aby udržela politickou tvář otevřenosti k
mladým lidem, posadila se s kyselým úsměvem taky na zem.
Zajímavé je, že přestože měla v obličeji kyselý výraz, stále
se usmívala. Holt je k tomu asi jejich mediální poradci
cepují, aby se na lidi nemračili... Snad si myslí, že je
potom zvolí. A zatímco Standovec si na zemi vesele hověl a
živě s námi diskutoval o NATO útocích v Jugošce a dalších
omílaných tématech, poslankyně Nebudujmenovat se na zemi
všelijak kroutila a poposedávala a později jen postávala a
nakonec nám Standíka odtáhla.
Ale gesto to bylo hezké. Bohužel jen gesto.
Mám takovou teorii, že politika lidi ničí a že politik se
dříve nebo později stane cynickým a prospěchářským. Proč?
Prostě proto, že vstupní reakce od lidí musí být stejně tak
zkreslující, jako se lidé zkresleně dívají. Uděláš
neuvěřitelně banální věc a lidi tě kvůli tomu ukamenují.
Uděláš mravenčí, namáhavou, důležitou, avšak "neviditelnou"
práci a nikdo si toho nevšimne. Uděláš něco pro sebe a lidem
je to jedno. Jen morálně velmi velmi silní lidé vydrží
(takoví by měli být voleni za prezidenty). Naštěstí staří a
cyničtí politici jsou lidmi (někdy) odmítnuti a na jejich
místo se tlačí noví nadšenci, kteří chtějí udělat něco pro
blaho země. Moulin zase věří, že
vládní strana si uvědomí, že demokacie je blbost pouze půl
roku před volbami, což jí ke změně ústavy nestačí...
Jednou jsem vedle sebe viděl několik začínajících komunálních
politiků spolu s asi pěti protřelými parlamentními psi. Jak
naivní se jim nováčci museli zdát!
Další komentáře doufám už nebudou o politice, takže vám přeji
krásné a ještě lepší čarodějnice, Beltine, 1. máj, máj -
lásky čas a tak podobně!
