NOČNÍ ZAMYŠLENÍ

Markéta Holá

Je čtvrt na dvě. V noci. Co dělám? Asi bych měla spát. Každej normální člověk v tuhle hodinu spí. Jak jsou mi k smíchu tyhle přežitý dogmata doznívající generace. A co teda dělám? Možná se budete divit. Sedím na posteli. No, na tom by nebylo nic tak udivujícího. Ale já brečím. Copak? Že by nějaká noční můra? Ale kdepak, vůbec jsem nespala. A proč teda brečím? Štěstím. Jsem šťastná. Ne, ani jsem neprožila před chvílí jistou příjemnou záležitost s nějakou osobou ani nic podobnýho. Prostě jen tak.......

Sedím tady a brečím, protože jsem šťastná. Taky vzpomínám na dobu, kdy jsem brečela z úplně opačnýho důvodu. Jo, je to pryč a je to fajn. Dojímá mě to. Po tvářích mi tečou ty dva pramínky štěstí a já cejtim takový teploučko kolem srdce. Je to nádhernej pocit. Ne, nejsem blázen. Ale i kdy bych byla, tak co. Jsem přece šťastná.

A co je na světě důležitějšího? Co je smyslem života? Peníze? Moji rodičové by energicky přikývli. Práce? Babička by souhlasila. Zdraví? Chápu těžce nemocný. Ale já nemám ani jedno a jsem šťastná. Jsem šťastná, protože mám tu postel, mám tenhle kus papíru, na kterej můžu psát, protože to umim, protože nejsem negramotná. Jsem šťastná, že za pár hodin zas vyleze to nádherný jarní sluníčko a přivítá nás do novýho dne. Miluju dubnový rána. Těším se až půjdu do školy (fakt nejsem blázen) a potkám tam ty prima lidi, který mi každým okamžikem něco dávaj a obohacujou můj život. Těším se na to, že až přijdu domů, sednu na kolo a pojedu se někam projet. Možná, možná taky ne, třeba si někam zalezu s knížkou nebo půjdu se psem na procházku, nebo půjdu navštívit kámošku, nebo se budu učit, nebo půjdu do kina, nebo............no prostě co budu chtít, na co budu mít chuť, to udělám. Hlavně nebudu po vzoru svejch rodičů furt něco kritizovat a mentorovat nad zkaženým světem. Ne, svět není zkaženej.

Svět je fajn, záleží ale, z jaký strany se na něj koukáš. Jestli ze zdola nebo zvrchu. Když koukáš ze zdola, ve výhledu ti něco brání. Buďto jsou to ty prachy nebo třeba drogy nebo podobný sračky. Prostě něco, co tě ovládá! A ty si to třeba ani neuvědomuješ. Má to nad tebou moc a ty nikdy nemůžeš bejt šťastnej, protože seš na tom závislej. Jo, když to máš, tak chvíli šťastnej bejt můžeš, ale jen do tý doby, než si zvykneš a potřebuješ zvýšit dávku. Pak se plazíš s vyplazenym jazykem a nevíš jak dál. Jseš po kolena v tom hroznym shitu, kterýmu se říká závislost. Nepohneš se z místa. Nebo třeba jo, ale daleko nedojdeš.Nebo třeba zakopneš a už se koupeš. Je to hnus.

Já naproti tomu vidim věci krásně zvrchu. Ne ony mě, ale já je ovládám. Ty všechny prostředky, který by jmenovaný už vejš, myslím tím třeba zas ty prachy (pokolikátý už?), čas, drogy, práce, televize, dávná láska, nedokouřená cigareta, blikající žárovka, MHD, antikoncepce, noviny, auto s rytmem života, krajkový prádlo, rybízový víno, hřbitovní kvítí, rozbitej gramofon, voda, telefon, zubní protéza, plyšovej méďa, vzkazy ze záhrobí, plácačka na mouchy, šampón s kondicionérem, železniční pražce, housle 30 let zamčený ve skříni, špinavý ponožky, usušená svatební kytice, zlatý stránky, briliantovej náhrdelník, vzpomínky na minulý léto, lak na nehty, pípající budík, svíčka s ohořelým knotem, tuk na mazání i na smažení, obyčejná tužka, prací prášky s bělícím účinkem, nevypnutá žehlička, deštník, zlobivý dítě, kouzelnická hůlka, žvejkačka ve vlasech, milý pohlazení, uklidňující hudba, škola, vanilková zmrzlina, rozkvetlý stromy, slzy štěstí i smutku................no prostě v globálu všechno, co tady kolem nás a s náma je. A je to tady pro nás. Abysme to měli, když to potřebujem. Možná si myslíte, že jsem ňáká zazobaná a všechno co chci, si můžu koupit. Ne, všechno se nedá koupit, ale dá se to vybojovat. A když něco chci nebo potřebuju, tak za tím jdu a vezmu si to. A když to nepotřebuju, tak to nechám bejt. Já toho vlastně ani moc nepotřebuju. Jsem vděčná za to, co mám - cholerický rodiče odchovaný komunistickou ideologií... teď už mě nenapadá nic, na co bych si mohla postěžovat. Ale i ty rodiče – chci říct, že je lepší mít ňáký než žádný. Beru to z tý lepší stránky, vždycky všechno beru z lepší stránky. Převychovat je nemůžu (ale jó, šlo by to, ale na to nemám nervy), ale utěšuju se tím, že s nima nebudu žít celej život.Těším se, až se odstěhuju, až si zařídím vlastní byt a komplet celej svůj nádhernej život.

A těším se, až pojedu v létě k tetě na prázdniny, těším se, že si koupím něco hezkýho na sebe, těším se, až shodím pár kilo, těším se, až dostanu jedničku z fyziky, těším se, až mi dá kluk pusu, těším se, až bude všechno zadarmo, těším se, až rozkvetou tulipány, těším se na přijatej zákon o registrovanym partnerství, těším se, až za mnou přijdou jehovisti a já je zas pošlu do prdele, těším se, až mi kamarád odepíše na dopis, těším se na dnešní den, těším se, až si zas někdy takhle nádherně zapláču..................

Zpátky na povídky...

Copyright Kangaroo Soft 1999 (Kangaroo a Moulin)
poslední aktualizace
nápady, připomínky -> kangaroo@eldar.cz
Mapa stránek