ZAČAROVANÝ KRUH
Markéta Holá
- Tak jsem se zase jednou ulila ze školy.Vlastně ne tak
docela. Je sice pravda, že k doktorce chodím většinou
vyloženě jen "pro razítko", ale dnes pro to mám důvod. Mám
skutečný probém. Jsem často nervózní. Pociťuji nervozitu a
dost mě to obtěžuje.Proto jsem se rozhodla, že s tím něco
udělám. Nejprve jsem se snažila vypomoct si sama, protože
tzv. školské medicíně moc nevěřím.Vždy ji volím až jako
poslední variantu, když mi nepomůže alternativní medicína, ke
které mám mnohem vřelejší vztah. Ovšem v tomto případě jsem
se rozhodla pro návštěvu dětského střediska v našem
městečku.
- Paní doktorka mě přivítala radostně. Když jsem jí však
sdělila, co mě trápí, nasadila starostlivý výraz.Jako jednu z
možných příčin označila špatnou funkci štítné žlázy. A proto
nezbývalo než odebrat mi vzorek krve na rozbor. Abyste
rozuměli, já odběry nesnáším. Jakmile spatřím injekční jehlu,
začnou se mi dělat mžitky před očima a vibrovat kolena.
- Zatímco mi sestra sála tu životadárnou tekutinu, paní
doktorka mě láskyplně držela za ruku a udržovala se mnou
konverzaci.Je hodná, mám ji moc ráda.
- Hurá, to nejhorší mám za sebou, oddechla jsem si poté, co
mi sestřička zalepila loketní jamku náplastí.To jsem však
ještě netušila, co mě čeká!
- Za pár dní jsem se přišla zeptat na výsledky. Lékařka mě
opět uvítala s úsměvem, ale po otevření mojí karty se její
výraz se zase změnil. Pak mi vyprávěla pohádku o endokrinních
žlázách, z čehož jsem měla pochopit, že štítná žláza mi
funguje dobře, ale stimuluje ji hypofýza, která požaduje
vyšší produkci. Proto může být podrážděná.
- Dostala jsem recept na Jodid. Prý, abychom "oblafli
hypofýzu, když si myslí, že štítná žláza zahálí".
- No jo, dětská lékařka se nezapře.
- Ten Jodid byl však jen provizorní opatření. Byla jsem
objednaná na dětskou endokrinologii.Tak jsem se jednoho dne
vydala s rodiči do Prahy. Nedali se odbýt argumentem, že už
bych to ve svém věku všechno zvládla sama. Zkrátka museli jet
se mnou, resp. já s nimi.
- Přivítalo mě nevlídné prostředí. Dlouhá chodba osvětlená
pouze jednou zářivkou, nástěnky ještě z doby hluboké
totality, ustrašené výrazy dětí tulících se ke svým rodičům,
kyselé obličeje zaměstnanců zdravotnictví.Pak se otevřely
dveře s komickým štítkem DVEŘE č. 8, vyšla sestra a zavolala
mé jméno. Matka se energicky zvedla a podala jí můj zdravotní
průkaz.
- Vešly jsme do ordinace.Tam jsem se měla svléknout do
spodního prádla. Nerada, ale co jiného mi zbývalo. Odstrojila
jsem se a čekala, co bude dál. Lékařka seděla za stolem a
četla si zprávu ze střediska. Občas se na něco zeptala, avšak
matka jí na vše odpověděla sama.Tak jsem stála vprostřed
ordinace skoro nahá a bylo mi trapně. Když doktorka dočetla,
přitáhla si psací stroj a jala se psát chorobopis.Se všemi
otázkami se obracela na matku.Nechápala jsem, proč tam vůbec
jsem a tím spíš jenom v prádle. Na mou otázku, jestli se můžu
obléct, se mi odpověď odnikud nedostala.
- Matka ochotně odpovídala na všechny lékařčiny otázky
ohledně mé osoby.Chtěla asi vzbudit dojem, že své dítě zná
dokonale.Zaváhala teprve, když se jí doktorka zeptala na
podrobnosti o mém menstruačním cyklu.S tázavým pohledem se na
mě podívala.Tak jsem měla poprvé šanci promluvit. Matka mou
odopvěď přesně zopakovala.Teprve pak ji MuDr. naťukala dvěma
prsty do chorobopisu. Vrtá mi hlavou, proč se lékaři nenaučí
pořádně psát na stroji, ušetřli by spoustu času.
- Po více než půl hodině došlo také na mě. Měla jsem se
zvážit, změřit, obléknout se a dojít si s obdrženou žádankou
na odběry. Odběry?!
- Na konci chodby jsem našla odběrovou místnost s označením
DVEŘE č. 16. S knedlíkem v krku a rozklepanými koleny jsem
nesměle zaťukala. Dveře se prudce rozlétly a v nich stála
sestra - odebíračka. Vtáhla mě dovnitř, vytrhla mi z ruky
papíry, nataženou ruku zaškrtila, vrazila do ní jehlu,
odebrala mi asi tři litry krve a zase mě vyhodila. Šlo to
rychle, takže jsem ani nestihla mít své obvyklé pocity, jaké
mívám při včeličce.
- Vrátila jsem se zpátky do ordinace, kde stále probíhala
diskuse lékařky s mou matkou na téma MOJE ZDRAVÍ A NEMOC. Teď
se na mě doktorka poprvé podívala. Drasticky mi prohmatala
krk a konstatovala, že si musím zajít na ultrazvuk. To bylo
vše. Tak jsme se tedy rozloučily a šly se na kartotéku
objednat. Vyšlo to přesně na za týden. Tak, polikliniko,
zatím nashledanou.
- Za týden, hodinu před objednaným časem jsem už seděla v
čekárně sonografie. Byla snad ještě nepříjemnější než ta
endokrinologická. Za necelou hodinu se ozvalo mé jméno a já
vešla dovnitř.Bylo mi řečeno, že si mám v kabince odložit.
Tak jsem tam vlezla a zděsila jsem se. Stála jsem na jednom
metru čtverečném, jedny dveře, které byly z mé strany na
kouli (nemělo by to být obráceně ?) a nahoře pletivo.Normální
pletivo jako v kleci. Kdybych trpěla klaustrofobií, tak bych
jim ho nejspíš trošku porušila. A nebo bych vyrazila
dveře.Těmito myšlenkami jsem si zkracovala asi
patnáctiminutové čekání. Sono
- bylo hotové za dvě minuty. Pan doktor mě překvapil svou
sdílností, jako by vůbec nepatřil do tohoto ústavu.
- A s výsledky v ruce opět za endokrinoložkou. Moc se mi
tam nechtělo. Ale překonala jsem se a vstoupila do ordinace.
Pochopitelně až po matce. Doktorka si dlouze četla, co před
týdnem tak pracně napsala, přidala k tomu tu zprávu z
ultrazvuku a sdělila mi potěšující zprávu - půjdu znova na
odběry, protože výsledky z těch minulých se jim ASI někde
ztratily.No, jistě si dovedete představit, jakou jsem měla
radost.
- Takže opět přesun na konec chodby.DVEŔE č. 16 a tu osobu
uvnitř už jsem důvěrně znala a věděla jsem tedy, co mě čeká.
Byla jsem připravená na nejhorší. S obavou jsem zaťukala. V
mžiku přede mnou stála žena podobná uragánu. Řekla jsem, že
už jsem tam sice byla před týdnem, ale že výsledky se prý
někde ztratily, takže jdu znova.Sestra koukla do nějakých
záznamů a suše zkonstatovala, že pokud je to vyšetření na
štítnou žlázu, tak výsledky prý nemohou být ještě ani hotové,
zpracování prý trvá dlouho.Pak uvedla ještě několik
pojmenování, většinou z říše zvířat, na adresu doktorky. Ale
jestliže to
- ta (píp) chce, tak mě nabere znova. Zaúpěla jsem, natáhla
ruku, automaticky odvrátila pohled a zatnula zuby.
- "No jo, holka, ale sem tě píchnout nemůžu......ukaž
druhou ruku......ženská, vždyť ty nemáš žádný žíly.......pujč
mi eště tuhle ruku.......no jo, to fakt nejde, tady máš ještě
ten vpich z minulýho tejdne.J á to teda zkusím píchnout sem,
ale nevim-nevim...."
- Pak jsem opět zažila ten slastný pocit, když se jehla
noří do tepny. Myslela jsem, že to nevydržím.Kap (dlouho nic)
kap (dlouho nic) kap (dlouho nic) kap........
- "No nedá se nic dělat, budeš tam mít modřinu."
- Po nekonečně dlouhé době mi sestra jehlu vytáhla a já se
zkusila normálně nadechnout.
- Vpořádku, žiju.
- Doplahočila jsem se do ordinace. Na překvapivou otázku
doktorky, jestli je mi dobře, jsem jenom mávla rukou a sesula
se na nejbližší židli.Její ruce na mém krku mě však do-onale
probraly. Pochopila jsem, že šlo o prohmatání štítné žlázy.
Pomyslela jsem si, že pro tuhle paní doktorku by byl určitě
výnosnější job dělat profesionální škrtičku. Opět si přitáhla
psací stroj, několik úhozů do chorobopisu, vypsání receptu a
nashledanou. Možná i sbohem.Za tři měsíce se mám ukázat na
kontrole.To si hodně rozmyslím, jestli sem ještě někdy
pojedu.
- V nejbližší lékárně jsem si vyzvedla předepsaný
medikament. Okamžitě jsem studovala
- příbalový leták. INDIKAČNÍ SKUPINA: Léky štítné žlázy
(štítnou žlázu mám vpořádku, blbne
- mi hypofýza!) NEŹÁDOUCÍ ÚĆINKY: nervozita.......
- P.S. Už jste někdy viděli rudočernou modřinu o průměru 7
cm ?
- Příběh je autentický, jména osob nebyla pro jistotu
uvedena.
Zpátky na povídky...
Copyright
Kangaroo Soft 1999 (Kangaroo
a
Moulin)
poslední aktualizace
nápady, připomínky ->
kangaroo@eldar.cz
Mapa stránek