básnička

Pro raní rohlík a jogurt do sámošky. Zvláštní je ta spousta důchodců, stojí u pokladen ve třech řadách. Samí důchodci procházejí mezi regály - jeden vysoký zarostlý děda si mne bradu a přecházi před krabicemi s džusem.
"A co je tohle paní?"
"To je studenej čaj. Je to nějaký meruňkový.... Vlastně je to taky ten nektar."
Absurdní, trávit čas přecházením a vybíráním džusů.
Bezradně vybírám jogurt, který je nejlepší, kdyz stojí všechny stejně? Mnu si bradu.
Stojím v jedné z front, jedna tvář bizarnější než druhá. Za mnou někdo pouští prťavou stařenku, který může být snad osmdesát. Ale tvář má docela hladkou a odstrkuje všechny před sebou docela rázně. Šílená tvář, nepopsatelná, stejně jako všechny další. Koukám se po lidech. U dveří stojí muž s podivně smutnou tváři. Taková ta, co je v ní zažitá hrůza a poznání, který se jinak získat nedá, klid a vyrovnanost, spíš smířenost... ne, nedokážu to říct. Podíval se na mě a zlehka přikývl. Snad poprvý v životě jsem prudce ucukl pohledem, možná jsem sebou i trhnul.
Konecne do samosky vstoupí někdo jinej, holka, krásná v kontrastu se vším tady. Rychle projde kolem čekajících a čapne jeden prázdný košík na kolečkách. Až za chvíli si všimne, že na něm visí důchodcovská lakovaná taška. Zasměje se a postrčí ho zpátky. Usměju se taky. Usměje se taky. Chvíli se na dálku smějeme. Rychle si koupí čokoladu a se smíchem, který je u mě ekvivalentem nervózniho kousání nehtů, se zúčastněně nahne pro zvýkačku u mojí pokladny. Tentokrát ucuknu pohledem já, vlastně zase, ale prijde mi, že tentokrát. Apatická pokladní mi dá drobný, zvučně pozdravím, možná aby obraz zůstal dokonalej a spěšně odcházím pohledem do deště.
Kangaroo, 18. 7. 2000

Zpátky na Povídky! Co tomu říkáte? Proberte to s ostatními!



Copyright Kangaroo Soft 1999 (Kangaroo a Moulin)
poslední aktualizace
nápady, připomínky -> kangaroo@eldar.cz
Mapa stránek