Jogurtová
story
Už delší dobu mi případá, že TV reklamy na jogurty směřují k
něčemu totálně úchylnému -- glorifikovat a tím pádem zvýšit
cenu něčeho tak obyčejného, jako je jogurt.
"Proč ten jogurt jíte tak pomalu?"
"To je Jogurtissimo! Musím si ho vychutnat!"
Kec. Jogurtissimo je v tak malinkém kelímku, že ho opravdu
musíte jíst velmi velmi pomalu, protože jinak byste si dali tak
dvě lžíce a byl by pryč. I u nás doma se stal jogurt něčím
šíleně vzácným, co si prostě nemůžeme dovolit každý den. Ruce
pryč, to je můj jogurt!
Dneska, světe div se, našel jsem v indické kuchařce jednoduchý
návod, kterak jogurt doma vyrobiti. Vezměte mléko, uvařte ho a
nechte vychladnout. Když je vlažné, vmíchejte dvě tři lžičky
jogurtu odvčerejška a nechte přes noc stát. Živé kultury
(mikroflóra vyzdvihovaná reklamou :) zapracují za vás.
Žasnu. Miska s mlékem stojí na lince a obsah začíná houstnout a
jogurtu se podobat. Indové jím prý nešetří a někdy ho dokonce
koření a ochucují všemožnými ochucovadly a vůbec, sbíhají se mi
z toho sliny. A mlékař prý kdysi chodil ráno (nebo ještě
chodí?) po městě s buvoly a každému nadojil, kolik mléka chtěl.
No, my kupujeme mlíko v tetrapacích, složených ze tří vrstev
(plast, papír, kov) a tedy obtížně recyklovatelných.
Klokánek
p.s.: ráno jogurt jemný a sladký, když přijdu ze školy, už
kyselý, klasický. Mám na výběr. Babička vyzývá zkusit do
jogurtu nasypat želatinu, Redie prý slyšela, že na zhoustnutí
se v tom mléce vaři rýže (pak se zcedí).
Copyright
Kangaroo Soft 1999 (Kangaroo
a
Moulin)
poslední aktualizace
nápady, připomínky ->
kangaroo@eldar.cz
Mapa stránek