Jogurtová story
Už delší dobu mi případá, že TV reklamy na jogurty směřují k něčemu totálně úchylnému -- glorifikovat a tím pádem zvýšit cenu něčeho tak obyčejného, jako je jogurt.
"Proč ten jogurt jíte tak pomalu?"
"To je Jogurtissimo! Musím si ho vychutnat!"
Kec. Jogurtissimo je v tak malinkém kelímku, že ho opravdu musíte jíst velmi velmi pomalu, protože jinak byste si dali tak dvě lžíce a byl by pryč. I u nás doma se stal jogurt něčím šíleně vzácným, co si prostě nemůžeme dovolit každý den. Ruce pryč, to je můj jogurt!
Dneska, světe div se, našel jsem v indické kuchařce jednoduchý návod, kterak jogurt doma vyrobiti. Vezměte mléko, uvařte ho a nechte vychladnout. Když je vlažné, vmíchejte dvě tři lžičky jogurtu odvčerejška a nechte přes noc stát. Živé kultury (mikroflóra vyzdvihovaná reklamou :) zapracují za vás.
Žasnu. Miska s mlékem stojí na lince a obsah začíná houstnout a jogurtu se podobat. Indové jím prý nešetří a někdy ho dokonce koření a ochucují všemožnými ochucovadly a vůbec, sbíhají se mi z toho sliny. A mlékař prý kdysi chodil ráno (nebo ještě chodí?) po městě s buvoly a každému nadojil, kolik mléka chtěl. No, my kupujeme mlíko v tetrapacích, složených ze tří vrstev (plast, papír, kov) a tedy obtížně recyklovatelných.
Klokánek
p.s.: ráno jogurt jemný a sladký, když přijdu ze školy, už kyselý, klasický. Mám na výběr. Babička vyzývá zkusit do jogurtu nasypat želatinu, Redie prý slyšela, že na zhoustnutí se v tom mléce vaři rýže (pak se zcedí).


Copyright Kangaroo Soft 1999 (Kangaroo a Moulin)
poslední aktualizace
nápady, připomínky -> kangaroo@eldar.cz
Mapa stránek