Imprese z Temelína
    |
Prvně v
životě jsem viděl Temelín okýnkem náklaďáku, co mě vezl
do Budějic. "Toho si ještě užiješ! Je tady vidět
odevšad," říkal řidič, když viděl, jak vykrůcám hlavu.
Vyptával jsem se ho na jeho názor, jako ostatně každého
v tomhle kraji. Byl až překvapivě informovaný. Nakonec
ovšem překvapivě prohlásil: "Furt se vo to
přetahujou... My chceme, aby to už konečně pustili, aby
od toho byl pokoj!" Logika opravdu dokonale
převrácená. Že je jaderná zrůda jenom pár kilometrů od obdivovaného zámku Hluboká, taky málokdo ví. Zastavili mi tam dva chlápkové, který se začali uchichtávat, když jsem řekl, že chci do Temelína. "Pracujem tam," vysvětlovali. Víc jsem z nich nedostal. Ale kam k Temelínu chci? K bráně? Nebo k věžím? Elektrárna je prostě tak ohromná, že obejít ji pěšky je cesta na pár hodin. Bzučela. V informačním středisku (tam už je výrazná cedule SOUKROMÝ POZEMEK, můžou mě tedy hnát brokovnicí) mi řekli, že reaktor zrovna najíždí. Po odstávce způsobené technickými problémy. Ploty kolem dvojité, připomínající železnou oponu, všude kamery a asi i čidla na pohyb. Po jedné z věží lezl opravář, slovo titěrný myslím ani není dost výstižné. Moc příjemný pocit jsem neměl. "ČEZ si tady postavil vlastní sídliště," říkal mi další chlapík, co mě vez, "tak bodejď by lidi nebyli spokojení. Půlka města jim patří." Byl totálně žlučovitý, když jsem jenom trošku šťouchnul, vydržel několik desítek kilometrů nadávat. Temelín je podle něj jenom projevem toho, jak stále vládnou zakuklení bolševici. Dcera na vedlejší sedačce mlčela, z občasných poznámek byla cítit inteligence, ale promluvit ji taky moc často nenechal. Přemejšlel jsem, jak se jí asi žije. "Na vandru u Temelína?" smáli se pražáci, co to smažli po dálnici směr srdce Čech. "Jedeme ze Šumavy, je tam krásně." Klokánek, foto srpen, text prosinec 2001 |
