MŮJ VOLNÝ ČAS

Honza Šípek

Možná až příliš rychle jsme si navykli používat fráze ukazující, jak strašně málo máme času, neboť, přátelé, čas jsou peníze!

„Hm, nemám teď čas…"

„Promiň, spěchám!"

„Stav se později!"

A někdy si dokonce vypomáháme jen důrazným poklepáním si na hodinky.

Kdyby čas skutečně byl penězi, jak si to většina spěchajících neustále připomíná, byli bychom už asi všichni milionáři. Milionáři by spěchali na vlak, milionáři by chodili pozdě do školy a byli by to právě milionáři, kdo by s oblibou vysedával v čekárnách.

Kdyby. A kdyby jsou chyby. A tak všichni spěcháme, cpeme se, strkáme do sebe, tlačíme se, pobíháme jako diví, poskakujeme, sprintujeme, spurtujeme a skáčeme z oken a celkem nic z toho.

Ale tam někde uvnitř, v říši snů a bájného klidu, pod slupkami sobeckosti, stresu, spěchu, povyku, hluku a odkladu, hýčkáme každý obrovskou duhovou bublinu zábavy, zájmů a koníčků. A když pak najednou času máme spoustu, necpeme se, nestrkáme do sebe, netlačíme se, nepobíháme jako diví, neposkakujeme, nemusíme ani sprintovat a spurtovat, začínají se naše obličeje odrážet v lesklém povrchu té duhové bubliny. A jak se přitom odlesk naší tváře deformuje, usmíváme se sami na sebe. Z velké bubliny se odděluje jedna docela maličkatá, stoupá vzhůru tou zvláštní krajinou lidské duše a kdekoliv se ukáže, mění odstíny panelové šedi na barvy duhy. A je nám najednou tak nějak zvláště hezky. Jak? No… Prostě duhově!

***

Představíte-li si jednu takovou duhovou bublinu a přiblížíte-li se k ní na několik kroků, uslyšíte podivné slabounké šumění. Ještě trochu blíž… Bublina slabě světélkuje a hraje všemi barvami duhy. Červená, modrá, oranžová, zelená, fialová a žlutá se v rychlém sledu střídají, prolínají do sebe, rozlévají po obloze toho malého světa, mizí a zase vyvěrají v nekonečných pramíncích příjemného živlu. Zaposlouchejte se ještě více do toho uklidňujícího šumu. Slyšíte hudbu? A nyní slabé ťukání? Přilibližte své ucho těsně k živočišně pulsující membráně té bubliny! Opět sprška několika ťuknutí.

Ťuk - ťuk - ťuk - ťuk - ťuk - ťuk - ťuk - ťuk.

S - L - Y - Š - Í - T - E - ?

Vítám vás v mém světě! Ve světě, kde nikdy neutichá příjemná hudba, kde proudí bity tam a sem, kde se myslí prodírají potoky písmenek, fantastické obrázky, pískání modemů, jemné vrnění pevných disků. Kde slunce stále vychází nebo zapadá, kde jste tím, čím skutečně chcete být a ne tím, čím máte být, protože vám to někdo řekl. Vítám vás ve světě krásného baudu.

Nemyslete si, že si tu sám prohlížím orchideje podivných tvarů, lebky pomalované psychedelickými barvami, obrovské monolity pokryté křemíkovým prachem a tóny flétny hebce letící letící vzduchem. Ťuk, ťuk, chce se možná někomu dodat. Cyberspace je plný lidí.

Lidé z Cyberspace mají rádi vtipy a to i ty, které narážejí na ně samotné. Cyberspace? Co to je? Odbornice přes komunikaci nám to mohou povědět nejlépe.

„A co že to, pani, je, ten kyberspajc?"

„To víte, potvora ňáká pekelná. To sou porád ty jejich novinky, ale aby nám zvedli důchody, to né… Tudle říkali v rádiu, že minuta reklamy v tý televízi stojí milión korun!"

„Takovejch peněz! To mi řekněte, kde na to můžou ty lidi brát?"

„No to musej krást, pani, to jinak nejni ani možný!"

„Ale prej na tom může bejt někdo jako tentonoc… tó… no, závislej!"

„Na reklamě?"

„Né, na tom kajbru pekelnym."

„To jako na drogách?"

„Dočista jako na drogách. Řikala stará Macháčková, že prej se teď ty ňáký kyberfantasmagorové zabili jako kvuli tý kometě."

„No jó, ale to je v Americe, to se nás netejká…"

Cyberspace je složen ze dvou slov. Cyber a space. Cyber znamená to, co má něco do činění s počítači a space je prostor. Cyberspace - tak jak jej popisuje cyberpunková literatura - najdeme dnes na síti Internet. Obrovský prostor, kde se lidé vyskytují jen v podobě jedniček a nul. Přijde vám tato představa přinejmenším podivná? Mě ano. A přesto z binárního kódu vyrůstá nový svět. Nemá hranice. Zná a respektuje tradice národů, avšak nemá žádné síto na lidi. Žádné cedulky „Only for white", nebo „Rómům vstup zakázán". Žádné komunikační bariéry. Žádné povinnosti, příkazy ani zákazy. Absolutní svoboda slova. Přátelští Internauté . Bláznivé akce. Skutečně vtipné vtipy…

Až příliš ideální? Jistě. Každý z Internautů slyšel o pojemech jako závislost, internetová pornografie, hacking, počítačový virus, sekta Gate to Heaven nebo totální zakrnění těla (vyjma prstů, samozřejmě). Stejně jako každý řidič slyšel pojmy jako smyk, protisměr, čelní náraz, dopravní nehoda, alkohol, smrt… Bez přijetí určitých rizik bychom ráno nemohli ani vykročit z domu.

A co mi tedy cyberspace dává? Svobodu, jakou nemá ani bezdomovec pod mostem. Svobodu, po které prahly generace a generace lidí. Na reklamním sloganu jedné nejmenovaná počítačové firmy „Where do you want to go today? " bude asi hodně pravdy. Byli jste už na Marsu? Skutečně jste se ještě neprocházeli po jeho narudlém povrchu? A už jste diskutovali se stem lidí najednou o budoucnosti robotiky? Už jste drželi v rukou návod na výrobu jaderné pumy? A víte, co teď dělá Bill Clinton? Co takhle zjistit, kolik stupňů je teď v Kalkatě?! Už někdy vaše obrázky viděla tisícovka lidí? Byli jste už v Alcatrasu? Třeba ano. Já taky.

Odlepte nyní své oko od klíčové dírky do mého světa. Shlédli jste jeho součást. I tato písmenka jsou součástí cyberspace. Místa, kde jeden z miliard obyvatel této planety tráví s úsměvem na rtech svůj volný čas.

Zpátky na článečky...

Copyright Kangaroo Soft 1999 (Kangaroo a Moulin)
poslední aktualizace
nápady, připomínky -> kangaroo@eldar.cz
Mapa stránek