Přednedávnem vydal Ondřej Neff povídkový soubor Vejce naruby, v němž se pod atraktivním titulem, majícím charakter Zenonových logických paradoxů, skryvá dvacet tři "vědecko- i nevědeckofantastickych povídek". Po Kolumbovi, ktery dokázal vejce postavit na špičku, přichází česká sci-fi a hle: vejce dokonce obrací naruby! V prostoru obráceného vejce nebudete však sledovat, zda titul odpovídá obsahu, a nebudeme ani jednotlivé povídky hodnotit.

Nicméně je možno i nutno uvést, že kniha má čtenářský úspěch, některé z povídek, především pak Největší vodvaz v dějinách svangu, Bílá hůl ráže 7,62 a Strom, patří k myšlenkově nejhlubším příběhům současné českě sci-fi. Zařazují se k takovým příběhům, které poetiku a jazyk sci-fi nezneužívají, jak se také často děje, a které se obracejí k vážným problémům současného člověka. Mají i šanci přežit rok dva tisíce, pokud se na literaturu ekologická kritéria dají použít. Neffova kniha byla v KMENI č. 45 ze 6. il. 1985 Petrem Novým recenzována pod titulem Kterak ovlivňovači posouvají veličiny, a právě tato recenze je impulsem této stati. Petr Nový Neffovo Vejce naruby - stručně řečeno - chválí; v tom problém jistě není. Nový ovšem vychází z některych předpokladů, které považuji za zjednodušené a nepřesné; především vůči sci-fi a jejímu postavení v celku současné české literatury, ostatně i vůči Neffově sci-fi aktivitě.

Nový recenzi začíná rozmyslem o postavení české sci-fi a užívá pro ni pojetí »prokletí okrajovosti«. Není mi už dlouho jasné; proč si sci-fi autoři a autoři kolem sci-fi stěžují, že jsou na okraji. Nikdo je na okraj neposlal a ž&nr také nebyl utiskovaný a přehlížený«, jal se v recenzi píše. Stojí za to si přpomenout dávny poznatek z klasické rétoriky a dnešní teorie komunikace, že to, co říkáme na adresu někoho jiného, vypovídá především o nás. Ostatně autor recenze je sám se sebou v rozporu, když líčí »opravdový tajfun" co "přivál sérii sci-fi antologií". Není též jasné, proč se, byť v uvozovkách, sci-fi charakterizuje jako "paravesmír" naší literatury. Považuji též aa zjednodušené tvrzení, že Vl.Páral a Karel Sýs jako "autoři etablovaní v hlavním proudu" tento paravesmír »zaštítili svým jménem«. Ten byl již dávno zaštítěn tradicí české fantastiky v osobách J. Arbese, J. Haussmanna, J. Weisse a dalších, především však K. Čapka, k jehož památce se Vl. Páral "s pokorou a láskou" - jak zní úvodní dedikace Páralovy Války s mnohozvířetem - hlásí. Ba naopak bychom mohli doložit, jak tato tradice autory zaštítila, nikoliv proto, že by to potřebovali, ale protože se k tradici vědomě hlásili.

Nepřesné je též tvrzeni P. Nového o Neffově knize Něco je jinak. Píše, že »jakákoliv polemika s touto poslední knihou byla ovšem pro recenzenty přetěžká, možná také se jí bohorovně vyhnuli«. Bohužel, něco není jinak, všechno je jinak. Neffova kniha Něco je jinak rozhodně není prací teoretickou, jak se ve stati P. Nového píše, je záslužnou prací z oblasti literárněhistorickě heuristiky. Vytváří předpoklady k tomu, aby se mohly mj. napsat dějiny české sci-fi, v plném smyslu slova dějiny jako pojednání o dějích v procesu času. Neffově knize NěČO je jinak se recenzenti "bohorovně nevyhnuli«. o knize otiskl časopis Česká literatura (ročník 32, 1984, 150-158) stat Teorie a historie scfence fiction, kde je Neffova práce rozebrána se zdúrazněním jejího významu i s uvedením problematickych stanovisek a tvrzení. Zároveň je v této stati recenzována kniha M. Genčiové Vědeckofantastická literatura, zabývající se sovětskou sci-fi a některými problémy genetickými a teoretickymi, dále kniha D. Slobodníka Genéza a poetika science fiction, věnovaná zcela problémům teoretickým. Máme tedy nejen přeloženou práci Kagarlického a domácí Neffovu, ale především knihy Slobodníka a Genčiové. Existuje též řada řada prací časopiseckých: Sci-fi tedy určitě není přehlížena ani v rovině teoretické. Bylo by ovšem chybou považovat teoretické problémy za uzavřené a sci-fi přístup k poznávání světa za bezkonfliktní: vyjasnění stále vyžadují kritéria pro posuzování sci-fi literatury. V závěru recenze se o některých povídkách a jejich souvislostech píše, jak Neff »dostihuje i trochu posouvá takové domácí veličiny, jako je Nesvadba a Souček«, především: Nesvadba se orientoval na jiné pojetí než Souček a stejně tak i obráceně. Dávat je do jednoho "sci-fi prostoru" je určitě zjednodušující. A dále: umění není věda, sport atd., kde vskutku platí kritérium dostiženi a nového, vyššího výkonu.

Na úplný konec ponechávám recenzentovo tvrzení, že "česká literatura se někdy jen těžko vyrovnává s tolik aktuálním požadavkem svébytné a vskutku hluboké filozofické reflexe a že sct-fi ji právě zde supluje". Tvrzení je to nejen rozporné, ale i odvážné a autor by ho měl doložit. Vedle české literatury - zdá se - tak existuje sci-fi a tento utiskovaný, okrajový a nesouvisející žánr si troufne na filozofickou reflexi, které česká literatura není schopna. Opravdu? Jistě by se dalo prostoduše poukázat na proklamovaný »paravesmír«, jenže tím by se vůbec nic neříkalo, jakou reflexi měl autor na mysli, vůči jakému problému atd..A především se tím pomíjí skutečná funkce sci-fi literatury.

Co, z toho všeho plyne? Sci-fi literatura není ani na okraji, ani v centru české literatury. Je prostě a jednoduše jedním z uměleckych přístupů k poznávání a přetváření světa. Jakékoli jiné pojetí je nesprávně položenou otázkou po funkci literatury. Především však je to medvědí sci-fi služba.

PAVEL VAŠÁK

(Kmen 2/1986)

Copyright Kangaroo Soft 1999 (Kangaroo a Moulin)
poslední aktualizace
nápady, připomínky -> kangaroo@eldar.cz
Mapa stránek