Copyright Kangaroo Soft 1999 (Kangaroo a Moulin)
poslední aktualizace
nápady, připomínky -> kangaroo@eldar.cz
Mapa stránek
KDO MÁ RAD HUMOR poněkud bláznivý, v němž se fantazii rozhodně meze nekladou, nechť sáhne po knize ONDŘEJE NEFFA (nar. 1945) A VČELY SE VYROJILY (Středočeské nakladatelství a knihkupectví 1983, ilustroval Jiří Pav- lík).
Stane se svědkem pozoruhodných příhod rodiny Váchů, jejichž hybatelem je převážně maminka, jevící sklon provozovat v "technologických přestávkách" me- zi lepením papírových anatomických modelů pro Výzkumný ústav metodiky práce většinou značně destruktivní „vědecké" experimenty. Po jednom z nich se musejí Váchovi včetně soustavně spícího otce, takto vzorného nočního hlídače, odstěhovat ze zbořeniště svého domku v Lahovicích na Zižkov, do domu U sudlice a palcátu, obývaného dosud zchátrálýmí zbytky příbuzenstva. Jaký jarý duch vnese do tohoto zatuchlého prostředí pouhá přítomnost paní Váchové — natož její pokusy!
Ondřej Neff při líčení jejich následků a z toho plynoucích groteskních záDletek věru nezapře dědictví svého otce, mistra fabulace Vladimíra Neffa. A nezapře je ani v zasazení děje do domu, nápadně připomínajícího bývalé neffovské rodinné sídlo, figurující už ve Sňatcích z rozumu Neffa staršího. Žižkov zkrátka dostal do vínku další knihu, v níž se objevuje jako místo netušených možností a nečekaných dobro-družství, zvláště, je-li jejích pozorovatelem i častým aktérem, jako tady, jedenáctiletý kluk. I v tomhle zorném úhlu autor částečně navazuje na svou prozaickou prvotinu Klukoviny a tátoviny (1980). Jenže zatímco tam syn vlastně bezděky vychovával svého otce, tady zaujatou potrhlost zvláště maminky Váchové sotva kdo předčí. Ve vznášejícím se balónu její nezkrotné fantazie je obsaženo totéž, co v dětských hrách: nezkalený pohled na svět plný přitažlivých záhad, kterým je nutno přijít na kloub.
Snad právě to je pojítko také s ostatní Neffovou tvorbou, knížkami o Julesu Vernovi a dějinách české sci-fi literatury počínaje a příručkou o fotografování, jakož i reportérskou a fejetonistickou činností v Mladé frontě konče. Na ploše ucelené beletristické prózy by ovšem někdy těch nápadů a zálibných odboček neškodilo i méně, aby jeden motiv neutlačoval hned druhý, dejme tomu ale, že jsou to zatím jen vady příliš eruptívního talentu . . .
Jan Lukeš
Svobodné slovo, 19.1.1984