Tak nám to ten starej paprika zase nandal. Románem Tma naservíroval na pulty knihkupectví perfektně namíchaný koktejl pravděpodobnosti, fikce a fantazie, okořeněný rozumnou dávkou brutality a ozdobený krustou zaschlé krve. Úvodní část románu, ve které hlavní hrdinové kličkují Prahou a okolím mezi tramvajburgery+), somráky a střelami různých ráľí, nebo si v klidu a pohodě budují impérium, zaloľené na oprátce, pedofilii a aplikaci Antona ©pelce, klidně snese srovnání s lepąí polovinou Kingova Svědectví. Tam, kde King ke konci trochu vypustil a suąe popsal, jak si ten Nahoře a ten Dole zase jednou zahráli tu svou oblíbenou strategičku #Armagedon 172# (a jen tak mimochodem si přitom testují vlastnosti figurek), Neff vychází z neoficiálního hesla Cizinecké legie #Démerdez-vous#, takľe jeho hrdinové řeąí své problémy bez nadpřirozeného vodění za ručičku. Jediné #vyąąí# bytosti v ději jsou Vogoni, vlastně pardon - Dobrotiví Mimozemątí Budovatelé Kosmické Kladky, kteří chtějí mít klid při práci a chrání své budoucí zákazníky trochu netradičním způsobem. Jen to potvrzuje autorem hlásanou tezi, ľe setkání s vyspělými emzáky bude vľdy nějakým způsobem fatální. V tomto případě na tom vydělalo cca deset tisíc malých Downíků, kteří potom, co se zhostili svého úkolu, byli po zvýąení inteligence vrľeni do víru trľního hospodářství a plnohodnotného ľivota platných členů kapitalistické společnosti. Mongoloidní občané prostě nemají lehký ľivot. Také česká politická scéna se radikálně pročistila a čtenáři si vychutnají nejednu nápaditou likvidaci vládnoucích ąpiček. Mým favoritem je opus pro Václava Klause, kůl a orchestr.
TMA ale není ľádný splatterpunk, hrdinové se v krvi ráchají decentně a také střelby je celkem poskrovnu, takľe zásoby nábojů stačí na celý děj. Mě osobně potěąila moje oblíbená číza pětaosmdesátka (pravděpodobně) v rukou hrdinky a přirozené, větąinou logické chování postav.
Poté, co elektřina čuchne ke kytičkám zespodu, sledujeme osudy několika lidí, kteří si v totálním chaosu kolabující civilizace proąlapávají své cesty k přeľití, kaľdý podle svého gusta. Citlivé povahy budou asi mít problémy s tím, aby strávily sugestivní popisy smrti, násilí a destrukce, my otrlejąí si vychutnáme drobné detaily, ze kterých kape realita: # . Pro tebe a tvý ostrý hochy je tu nezdravý ovzduąí,# pokračoval Rambo podle scénáře. #No jo, taky dobrý#, řekl Jindra, sáhl za opasek, vytáhl pistoli a střelil Ramba do ľaludku. (První a zároveň poslední setkání hlavního záporáka s kápem konkurenčního gangu, str. 96). Po razantním odpichu si děj udrľuje spád a napětí aľ do závěrečného sprintu k závěrečnému zúčtování Dobra se Zlem, následovaný lehkým vyklusáním do happyendu.
V ľánru akčně pojatých postkatastrofiček rozhodně patří TMA k tomu lepąímu, co u nás vyąlo. Určitě se najde pár intelektuálů, kteří budou prstíčkem hrozit, ľe lidé takoví nejsou a globální katastrofy končí ve vąeobjímající náruči lásky, návratu k přírodě, hudbě ąedesátých let a v pořádném prásku trávy. Těm můľu maximálně popřát ą»astný pobyt na druhé straně reality a dobře rozjetou tramvaj. Cink.
Počítačové zpracování a zlomový program byly k textu poměrně milosrdné a tak se počet typografických úletů drľí v jakľtakľ rozumných mezích. Např. na str. 83 troąku ujelo zlomení oddílu, kdesi v textu se skrývá pár překlepů a na několika místech najdete uprostřed řádku rozdělené slovo. Prostě normální stav v současné kniľní produkci - bohuľel.
Takľe aľ někdy půjdete Vinohradskou třídou a uvidíte tramvaje, bezmocně se řítící na Václavák k hromadě svých převrácených kolegyň, vzpomeňte si na TMU a budete vědět, co máte dělat. Ale bez obav - skutečnost bude, jak známo, mnohem horąí.
+) Tramvajburger získáte, kdyľ na jednu hromadu (nejlépe pod pořádným kopcem) nasypete několik tramvají, promícháte se spoustou mrtvých i zraněných a okořeníte ąpetkou lidského hyenismu.
Pavel Hönigschmied, RM
Interkom 1-2/1999 (161)