Neff určitě patří mezi naše největší znalce díla francouzského snílka a fantasty, který si podmanil už tolik čtenářských generací. Proto autor nechává kolem nás defilovat i méně zná- mé postavy a postavičky, proto tematické okruhy triptychu vytvářejí solid- ní šíři úhlu bádání nad Verneovým dílem. První díl se zabývá otázkou, co Věrné ve svých knihách předvídal, které z jeho technických snů se splnily a které zůstaly pouhou fantazii; druhá část si všímá postavy vědce a vynálezce, jak ji Věrné zpodobňoval — někdy jako seriózní a ctihodnou postavu, velmi často však také jako komickou, až groteskní figurku; závěrečné téma triptychu patří Verneovým projektům uspořádáni společnosti, jak je ztvárnil v některých svých románech.

Říkává se často, že jediné, co se nesplnilo z autorových předpovědi, jsou — dva roky prázdnin. Neff ovšem, bez ohledu na tento vtípek, nejdříve vstupy a dialogy románových postav vypočítává to splněné: elektrické tramvaje a automobily, dálnopis, film, televizi, atd. atd. Upozorňuje i na momenty, kdy Verne technický vývoj své doby takříkajíc zaspal, např. zvukový i obrazový záznam z vystoupeni zpěvačky Stelly (Tajuplný hrad v Karpatech) nebyl v době vydání románu, tedy v roce 1892, dík Edisonovi už žádnou fantazií... A ty dva dosud nesplněné vy- nálezy? Inu, neviditelnost (Tajemství Viléma Storitze) a přistroj k zachycování meteorů (Honba za meteorem).

Na drobnopisu Verneových ctihodných i potrhlých učenců Neff dokazuje, jak si spisovatel už v hloubi devatenáctého století uvědomoval, že s procesem objevováni a vynalézání je spojena i velká odpovědnost, že vynález může mít dvě ostří, být dobrým sluhou i zlým pánem. A že nejsou jen „ocelová města" cílevědomě chystající zkázu okolnímu světu, že mohou existovat zdánlivá místa plná pohody, jako například Milliard City (Plujici město), která mohou zaniknout pro lidské sobectví a povahovou krátkozrakost. Bohužel, i v tomto ohledu viděl Verne do budoucnosti víc než věrohodně!

Šťastným nápadem Neffova triptychu jsou dva neustáli průvodci, lépe řečeno způsob komunikace mezi Vypravěčem. (Jiří Adamíra) a Jeho věč- ným oponentem Protivou (Petr Nárožný). Z jejich svižného a vtipného dialogu (humor je ostatně správně obsažen i v ukázkách z díla, neboť Verneovy romány jeho nedostatkem rozhodně netrpí) těží hra faktu jako z odrazového můstku pro jednoznačně aktivní poslech, pro hodnotnou zábavu i zajímavý kviz k ověření, kolik jsme si toho ještě z Verneova literárního odkazu dokázali zapamatovat. Československý rozhlas se k tomuto odkazu rozhodně nechová maceš- sky. S dramatizacemi jednotlivých románů se setkáváme ve vysílání dost často. Hlavní redakce pro děti a mládež chystá pro letošní letní prázdniny přehlídku dramatizaci titulů jako například Cesta do středu země, Ocelové město, Černé Indie apod. Triptych rozhlasové hry faktu ŠRAFOVANÝ SVĚT můžeme tak považovat nejen za zdařilou „předehru" tohoto maratónu, ale především za zajímavou ukázku, co je to vlastně (a čím může i být) rozhlasová hra faktu.

VIKTORÍN ŠULC

Československý rozhlas. Hlavní redakce li- terárné dramatického vysíláni; Ondřej Neff:
ŠRAFOVANÝ SVĚT (Sny a skutečnost;
Učenci a podivíni; Města za obzorem), triptych o díle Julese Věrna. Dramaturg: Jan Kolář. Režie: Petr Adler.

Scéna 7/1986

Copyright Kangaroo Soft 1999 (Kangaroo a Moulin)
poslední aktualizace
nápady, připomínky -> kangaroo@eldar.cz
Mapa stránek