Copyright Kangaroo Soft 1999 (Kangaroo a Moulin)
poslední aktualizace
nápady, připomínky -> kangaroo@eldar.cz
Mapa stránek
Jan Čulík, tvůrce Britských listů, zveřejnil v zimním vydání čtvrtletníku Kmit studii o českých sdělovacích prostředcích. Kmit je časopis odborný, určený výhradně "insiderům", tedy skutečně lidem "od novin". Čulík v něm věnuje značnou pozornost Mladé frontě DNES, ostatně čtěte ve středečních BL (z 12.3.97). Již tehdy, když článek v Kmitu vyšel, upozornil jsem Čulíka, že jeho informace o vzniku MF Dnes jsou tendenční a mylné, načerpané z pomluv šířených závistivou konkurencí a předpokládal jsem tedy, že když zveřejní studii - obsahující mnohé zajímavé myšlenky - že nějak bude na mé faktické připomínky reagovat. Musím tedy připojit jakýsi "koreferát".
Čulíkova teze zní - cituji:
Přístup ke skutečnosti jednoho z nejvlivnějších listů, Mladé fronty Dnes, je zjevně důsledkem toho, že si novináři tohoto listu měli po roce 1989 možnost si svůj tento deník, dříve majetek Socialistického svazu mládeže, ne zcela průhledným způsobem sami pro sebe "zprivatizovat". Jak mohu být nebojácným, pátracím žurnalistou, který analyzuje nešvary a nedostatky ve vládních a ekonomických kruzích České republiky, když píšu pro list, jehož vlastnictví samo je založeno na pochybném základě?
Jako krotký český žurnalista tedy prohlašuji, že Čulík se tentokrát vědomě mýlí, vědomě proto, že jsme ho na omyl upozornil hned po vydání studie v Kmitu.
Bolševický denní tisk byl strukurován na tak zvané ústřední deníky, tedy s celostátní působností (RP jako ústřední z ústředních, SvS, LD (strany Národní fronty), P (odbory), MF (mládež) ZN (zemědělci) a HN (ekonomika), pak zde byla řada krajských deníků. Uvnitř redakcí Mladé fronty a Svobodného slova se v osmdesátých létech konstituovaly skupiny převážně (avšak nejen!) mladých žurnalistů usilujících o změnu. V převratových dnech v listopadu a prosinci 1989 se jim podařilo odstranit bolševické konzervativce a poté, kdy režim padl, se museli rozhodovat, co dál.
Deník Mladá fronta měl zcela zvláštní právní postavení. Vydavatelství Mladá fronta (zastřešující nakladatelství a četné redakce dětských časopisů nebylo kupodivu vydavatelem deníku: tím byl Socialistický svaz mládeže. Vydavatelství se staralo o ekonomiku, personální administrativu a pod. Deník Mladá fronta (dále jen MF) byl v najatých prostorách budovy v Panské ulici a tiskla ho tiskárna Mír. Svaz mládeže zanikl. Shrnuji: vycházel zde deník bez vydavatele, kterému nepatřilo nic, žádný nemovitý a prakticky žádný movitý majetek (ani počítače, s nimiž se už tehdy experimentovalo, mu nepatřily).
Redakce zvolila nové vedení (šéfredaktor Libor Ševčík, zástupci Bořek Hanuš, Petr Šabata, Martin Komárek), to pak ustanovilo neformální skupinu (vedení redakce plus Karel Hvížďala, Ondřej Neff, Marcela Pecháčková), která analyzovala situaci a hledala další postup.
Na jaře 1990 stále ještě panovaly představy, že v Československu vznikne jakýsi socialismus s lidskou tváří. Dalo se čekat, že vznikne nějaký "demokratický" nástupce SSM, který začne deník nárokovat. Ostatně, už do redakce začali docházet skauti a mladí zemědělci a křesťanští aktivisté a pokoušeli se diktovat, kolik plochy (z tehdejších 8 stran deníku ve všední den!) má náležet jejich organizaci.
Tehdy se zrodil právní postup, který dříve či později použilo množství českých periodik: vznikne nový právní subjekt který začne vydávat periodikum s podobným názvem a osloví stejnou čtenářskou skupinu. Z deníků mohu citovat Rudé právo (dnes Právo) a Večerní Prahu (byl z ní Večerník Praha), z časopisů byl dramatický vývoj Dikobrazu a Světa motorů, to vše uvádím jen namátkou, vážný zájemce nechť se obrátí na Unii vydavatelů, tam mu přinejmenším poradí, kde najde další informace, takových titulů možná byly tehdy desítky.
Pokud jde o MF, na základě tohoto principu byla založena akciová společnost MaF, která začala vydávat deník Mladá fronta Dnes a deník Mladá fronta de iure zanikl. Proto je v hlavičce MFD uváděn VIII. ročník vydávání. Nic "zcela ne průhledného" na tomto principu nebylo. Vše bylo zveřejněno. I později, když MaF založil společný podnik s Robertem Hersantem, událo se to před očima veřejnosti - s Karlem Hvížďalou jsme interviewovali Roberta Hersanta v Paříži, zde bylo vše vysvětleno, byla otištěna i oficiální komuniké. Když se časem ukázalo, že MFD vedená žurnalisty nastoupila správný směr, nezklamala důvěru čtenářů, získanou už ta totality díky snahám progresivního křídla redakce a potvrzenou v převratové době, závistiví konkurenti podnikli množství pokusů, jak MFD potopit a snažili se najít jakési právní nekorektnosti. Nesmírné úsilí v tomto směru vynaložil Igor Němec, až se zdálo, že si vzal zničení MFD za věc osobní cti. Podobně na MFD později útočil Josef Kudláček, který získal někdejší komunistický deník pro středočeský kraj Svoboda, přejmenoval na Český deník (a pak lhal, že šlo o deník založený "na zelené louce"). Šiky právníků se pokusily MFD potopit. Nešlo to, protože vznik deníku Mladá fronta Dnes byl legální a po celou dobu naprosto průhledný pro toho, kdo se o věc skutečně hlouběji zajímal, nahlédl do obchodního rejstříku. Navíc patřilo k politice vedení MaF podávat veškeré informace, vždyť nebylo co tajit. Já osobně jsem postup bezpočtukrát vysvětloval a každý si mohl snadno ověřit, jestli lžu. Proto mě mrzí, když po osmi letech přichází neinformovaný Čulík a opakuje staré nesmysly (opravuji: již informovaný, i jeho jsem informoval, proto zveřejnění v nekorigované podobě nechápu.)
Krok učiněný v roce 1990 vedoucí skupinou MD - MFD byl riskantní. V těch týdnech se těšily obrovskému kreditu Lidové noviny, navíc podporované finančně i morálně ze všemožných stran. Veliký náklad mělo i Svobodné slovo. Brzy se však ukázalo, že na rozdíl od SvS a LD se MfD konstituovala jako politicky zcela nestranný deník, řízený bezvýhradně zevnitř, tedy redaktorským týmem. Možná že úsudek komentátorů byl někdy chybý, možná rozkolísaný, možná bezradný - ale nikdy nadiktovaný zvenčí. Naproti tomu se Svobodnému slovu nepodařilo vymanit se ze stranického područí (na jeho úpadku se podepsal především bratr Vyvadil, nyní sociálně demokratický politik), lepší redaktoři z něho utekli (došlo pokud vím nejméně k dvěma velkým exodům z redakce) a nebýt silné pozice u tradičních čtenářů (zejména starší generece - a zejména na Moravě), asi by upadl na úroveň Lidové demokracie a kdo ví, zda by jako ona nezanikl. Lidové noviny odradily široké čtenářské vrstvy svým disidentským elitářstvím, poplatností Hradu, na němž tedy seděl Havel konající jeden politický přehmat za druhým... Nechci dále hodnotit, fakt je, že dnes jsou LN nemocným mužem českého denního tisku a mám důvod k domněnkám, že na vině jsou skupiny, která stále ještě ze zákulisí list řídí.
Politickou linii Mladé fronty Dnes nadále určuje redakce, to jest především vedení a elitní novináři, s nimiž vedení konzultuje. Nechápu, o čem Čulík mluví, když říká - znovu cituji jeho klíčovou myšlenku - jak mohu být nebojácným, pátracím žurnalistou, který analyzuje nešvary a nedostatky ve vládních a ekonomických kruzích České republiky, když píšu pro list, jehož vlastnictví samo je založeno na pochybném základě? Zásadní kauzy, politická a ekonomická odhalení, otevírá v České republice většinou právě MfD. Odhalení učiněná Právem jsou zpravidla vystopovatelná k bolševické nomenklatuře, nyní zakuklené hluboko v hospodářských a správních strukturách, Respekt těží ze svých tradičních osobních vazeb na vedení ministerstva vnitra způsobem, který by v Čulíkově Británii bezpochyby vedl přinejmenším k intenzivnímu vyšetřování. Zbývá NOVA a ještě několik jedinců, roztroušených po ostatních redakcích, a tím investigativní žurnalistika padá.
Není vinou MfD, že kauzy obvykle vedou do ztracena. To není vina žurnalistů - a ani to není jejich úkolem, aby posílali korupčníky do basy a káceli ministerská křesla. K tomu slouží jiné mechanismy a že u nás nefungují, za to nese odpovědnost... kdo? Nevím.
Cituji: Jako většina českých deníků, list (MfD, pozn. O.N.) tiskne jen povrchní zpravodajské články, které v mezinárodním kontextu stojí až na rozhraní mezi seriózní a bulvární žurnalistikou. Cílem je čtenáře nezatížit a bavit ho. Především zábavě, udržení pozornosti, slouží v listě strategicky rozmisťované kuriozity a zprávy bulvárního rázu. Povrchnost zpravodajství většiny českých deníků je bezpochyby spojena s tím, že jsou to listy malého formátu, v nichž prostě na podrobnější zpravodajství a řádnou analýzu není místo.
Zde Jan Čulík odhaluje, že nemá ani mlhavou představu, jak takový velký deník funguje. Deník, tedy výsledný produkt práce mnoha profesí, je průsečíkem několika základních faktorů. Ať se to komu líbí nebo nelíbí, rozhodující jsou technické a ekonomické vstupy. Při současných polygrafických nákladech rozsah tisku (nejen denního) je odvislý od objemu inzerce. A objem inzerce závisí na výkonu ekonomiky. Je to prostá aritmetika: slabá ekonomika, slabá inzerce, málo rozsahové noviny. Nicméně i kdyby Jan Čulík poskytl MfD milión korun denně, aby se zdvojnásobil rozsah (takový je můj odhad potřebných nákladů, už tři roky v MfD nejsem, narazil by na limity polygrafické. Dvojnásobný rozsah se tiskne dvojnásobnou dobu (deník se za mých časů tiskl cca čtyři hodiny - harmonogram byl členěn s ohledem na vlakové spoje čili na distribuci, to je fakt laické veřejnosti málo známý). Ke spojení společnosti MaF se zahraničním kapitálem (další oblíbený cíl útoků závistivé konkurence - až do dnešních dnů) došlo proto, že deník (tehdy 16 stran) nedokázal vyprodukovat tolik kapitálu, aby mohl vybudovat vlastní polygrafické zázemí a byl nucen tisknout v nájmu na rotačkách, na kterých se tiskly i konkurenční produkty - přičemž byl obětí i politických tlaků). Francouzský kapitál umožnil vybudovat vlastní polygrafii založenou na stavebnicovém systému Rockwell. Současný rozsah MfD je tudíž limitní a pokud by se měl rozšířit, vyžadovalo by to stamiliónové investice. Toto Jan Čulík neví (kdyby se mě zeptal, proč má MfD 2x24 stran, nebo proč nemá vícehřbeté řešení příloh, řekl bych mu to. Ve světle těchto faktů je pak komická Čulíkova poznámka: Je pozoruhodné, že ani údajně "nejserióznější" český deník MFD není ochoten či schopen, v době, kdy je to zapotřebí, nastavit list o několik dalších stránek a přinést na nich k aktuálnímu problému podrobné analýzy, jindy naopak rozsah deníku zmenšit. Není to prý technicky možné. Ano, toto není technicky možné, když se bude zajímat, proč, dám mu k tomu hodinový podrobný výklad.
Naprostou neznalost problematiky prozrazuje i srovnávání českého a britského tisku. Naprosto nechápu, jak se může Jan Čulík do něčeho podobného pustit. Až budeme za sebou mít aspoň dvacet let svobodné žurnalisiky, a hlavně - až naše ekonomiky budou aspoň zhruba srovnatelné, nechť srovnává dejme tomu belgické či dánské noviny s českými, ale s anglickými, troufnu si tvrdit, nebudou srovnatelné nikdy, protože anglické noviny jsou anglické noviny, německé noviny jsou německé noviny a francouzské noviny jsou francouzské noviny. Nechť Jan Čulík promine, české noviny budou české noviny, nahlíženy britským mustrem budou asi horší. Zasvěcenost začíná tam, kde alespoň začínáme tušit souvislosti. Čulík píše: Je zřejmě symptomatické, že česká veřejnost nechce přijmout seriózní list velkého formátu. Svědčil by o tom krach deníku Prostor. Ví Jan Čulík, o čem mluví?
Ke zlatým pravidlům žurnalistiky patří ironoická maxima, že nelze založit nový deník, protože všechny deníky už tady jsou. Vysvětlím. Hranice smrti pro deník se pohybuje někde kolem sta tisíc výtisků denně (Lidové noviny jsou dlouhodobě pod touto hranicí, stejně tak Telegraf, zde by měl Jan Čulík, kdyby věci rozuměl, klást otázky, jak je možné, že vycházejí a kdo to financuje, taktéž by se měl ptát, kdo financuje Froňkův podvratný lhářský plátek Špígl - když ho vyhodí jakožto notorického neplatiče z jedné tiskárny, přejde do jiné a mandluje tam svůj hnůj dál). Jakmile někdo založí deník, musí tedy počítat s tím, že přiměje aspoň sto tisíc lidí, aby přestali kupovat jiný existující deník, nebo aby začali kupovat druhý deník či začali deník kupovat, pokud žádný dosud nečetli (to je zase: aritmetika z druhé třídy obecné). Prostor nenabídl kromě velkého formátu nic, co by nebylo v jiných denících, nebo dokonce to dělal mnohdy i hůř - proto zanikl. Ještě k té nemožnosti založit deník, je to maxima, každé pravidlo má výjimky. Ve Spojených státech vznikl nový deník U.S.Today. Trvalo mu šestnáct let, než začal být rentabilní a vydržel tu dobu, protože za ním stál obrovský kapitál, který prostě na českém mediálním trhu není. OstatněJan Čulík nemusí chodit tak daleko. Nebylo snadné uvést do chodu britský bulvární deník The Sun.
Nerad bych vyvolal dojem, že nesouhlasím s ničím, co Jan Čulík píše. Naopak, mnoho jeho postřehů pokládám za správné a dokázal bych je i doplnit a dále rozvíjet - však právě proto jsem Jana Čulíka požádal o zveřejnění studie v naději, že on pokročí dál, třeba i na základě našich diskusí. Bohužel však ve mě převládá negativní dojem právě z toho, že se dopouští stejných přehmatů, jaké vyčítá "českým novinářům". Na základě dojmů a jednostranných pseudoinformací činí dalekosáhlé závěry (například klep o dohodě MfD - NOVA, prohlášení typu ...vyšlo by jistě například najevo i to, jak je tomu přesně s údajnou dohodou mezi Mladou frontou Dnes, a komerční televizní NOVA, že ji deník nebude kritizovat. Uvádějí to novináři z MFD, kteří však tuto skutečnost odmítají potvrdit na veřejnosti. je metoda ne bulvární, ale přímo revolverové žurnalistiky! Jaká dohoda? Jací "novináři" to říkají? Dovede si Jan Čulík představit, že by šéfredaktor Šabata vyžvanil takovouto hanebnost - kdyby se jí dopustil, čemuž nevěřím ani z jednoho procenta - nějakým poskokům, kteří by to pak vykládali po hospodách, odkud se to doneslo až do Glasgowa?) Řeknu, jaká je pravda, a není to žádné tajemství: k tradiční politice MfD je nevrtat do médií a neodpovídat na útoky zvenčí. MfD není totiž "jeden z nejvlivnějších deníků". Má největší náklad a čtou ho významní lidé, tak je asi nejvlivnější. Nechce těm méně významným dělat reklamu.
Ano, jsme možná mizerní žurnalisté, ovšem Jan Čulík se svou "analýzou" v Kmitu do našich řad pěkně vtiskl. Jeho znalosti problematiky jsou nepřímo úměrné sebevědomí. A opakuji, naprosto nechápu, že mohl článek zveřejnit znovu (s ohledem na známost Kmitu v širší veřejnosti ne znovu, nýbrž poprvé) bez pokusu o korekci. Nejsem besserwiser, který ví všechno líp než ostatní, nejsem žádný guru a mými názory si Jan Čulík nemusí lámat hlavu. Nicméně u vzniku MfD jsem byl činně přítomen, tudíž můj náhled na tu věc má charakter kvalifikovaného svědectví. Prosím, aby takto byl chápán.
(Neviditelný pes, listopad 1997)