Na konci letních prázdnin 99´ jsme s Marťasem strávil necelý týden na kouzelných místech Berounska. Utábořili jsme se v Srbsku a potloukali jsme krajinou ke které se vztahuje velké množství pověstí pocházejících z keltských dob.

Pozoruhodné bylo , že po celou dobu našich toulek jsme potkali pouze čtyři lidi.

Ve ztichlém lese mezi bělavými skalami, když padá večerní mlha,ještě dnes snadno uvěříte, že ten podivný zvuk v dálce, připomínající koňská kopyta určitě patří koni, na kterém bohyně Kotys projíždí ztichlou krajinou.

Bohyně Kotys (obdoba irské Epony - koňské bohyně) se zjevuje jako urostlá, krásná žena v bílém rouchu, která se zjevuje lidem, kteří se zabloudili v podzemí aby je zachránila (to jsme si ale raději neověřovali:-))) ), jindy se zjeví jako přízračná stařena, objíždějící na svém koni za měsíčných nocí trasu Zlatý kůň, Kodu a Tetín.

Na Kodě napájí svého koně. Možná právě z tohoto jezírka....

Jindy na sebe bere podobu divoké jezdkyně, která pádí přes vápencové skály, řítí se hlubokými roklemi po stejné trase a potom se znovu vrací do jeskyní Kotýzu. Její bílý kůň je ozdobený zlatem. Patrně odtud i pochází název návrší Kotýzu - Zlatý kůň.

V hlubokých jeskyních se zde má ukrývat pradávný zlatý poklad. Najít a získat ho může muž se železnou rukou doprovázený ženou se zlatými vlasy.

Návrší Zlatý kůň se zdvíhá nad obcí Koněprusy. Místo je známé především svými krápníkovými jeskyněmi. Krasová oblast je čím dál více ničena barbarskou těžbou vápence. Západní část návrší je nazývána Kotýz. Stávalo tu opevněné sídlo, podle nalezených zbytků keramiky halštatské.

Některé nálezy jsou i starší. Někteří archeologové připouštějí existenci opevněného kultovního prostoru. V západní části Kotýzu jsou patrné zbytky valu.