"Žijte ve Fomě*, budete smělí, dobří, zdraví a šťastní."
Knihy Bokononovy (1,5)

(Kurt Vonnegut jr - Kolíbka)

*foma = neškodné nepravdy

Náhodná ukázka od Polly pro tento týden...

A do nového týdne opět poučná historka ze života od Táni:-))

Jak se žije v EU?
Jo, paráda, dík za optání. V práci se šrumec se vstupem poněkud uklidnil, nové DPH a vývozy do EU jsme zvládli, ovšem tím, že jsem fakturaci tak ostře sledovala, z hlubin pravěku se vynořily takové věci, že mi až běhá mráz po zádech. Máknu si.
Zato teď o víkendu jsem pocítila tu lepší stránku, Evropa v CZ a CZ v Evropě, nádhera, no hele:
Vyrazili jsme si s tatínkem na výlet, za Vojkem do Velkých Karlovic, kde je už týden ve škole v přírodě. Celý ten týden, kdy jsem se nemusela zabývat Vojtou, jsem vlastně doma jen přespávala, nebyla jsem vůbec připravená, takže tatínek dělal navigátora.
"Jedeme přes Bumbálku," zavelel Libor, "přes Horní Bečvu jsme jeli minule." To jsou totiž jediný dvě možný cesty do Karlovic. Tak jsem vyrazila na Frýdek. Ve Frýdku zácpa, opravujou cestu, takže jsme celý Frýdek jen tak popojížděli. Do pr-e-e. Až tatínek ztratil nervy, kouknul do mapy a povídá "Vem to tu doprava." Stáli jsme v koloně a pravda, pravý pruh byl volný a ani po něm nikdo nejezdil, nicméně "mám pochybnosti," svěřila jsem se Liborovi. "Jeď doprava, když to říkám!" Dobře. Po padesáti metrech se pravý pruh napojoval do levého, který byl ovšem přecpaný. Do pr-e-e. Prosila jsem každé auto, jestli by mě nepustili zpátky, no nakonec pustili. Hodina zdržení, ve Frýdku.
Za Frýdkem dobrý, pokračujem na Bumbálku, je to nějaký divný, nepovědomá krajina - a ejhle, hraniční přechod Bílá! Do pr-e-e. Zpomalím na povinných třicet a hádám se s Liborem, kde jsme sjeli ze směru. "No v tý mapě to vypadá všechno tak blízko! A oni tež načmárají do mapy takovou okresku, jak by to byla dálnice! Já za to nemůžu, ta mapa je na ho-no! Hele, tam byla stopka, neměla jsi zastavit?"
"Proč? Jsme v unii, ne? Hranice padly, ne?"
Ano, celník vyběhl z budky a nevěřícně se za mnou díval. Do pr-e-e. Tak jsem přidala plyn a celník se otočil k jinému přijíždějícímu autu. Ááááách, poprvé jsem překročila vnitrounijní hranici, sice nechtíc, ale překročila! A kolem samí slováci, naši kolegové z Unie, vypadali tak jinak, jako do rodiny, čechů staronoví bratři, :o)
Navigátor usoudil, že to můžeme na Bumbálku střihnout přes Turzovku a Makov, protože na mapě to vypadá jako minimální zajížďka. Tož jedem, v Turzovce bratr slovenský policajt s červenou plackou. Do pr-e-e. Teď mě zatknou pro narušení státní hranice.
Naštěstí ne, po cestě probíhali účastníci maratonu, uf uf, nesvezeme nějakýho bratra maratonce? Jenže jsme potkali jen jednoho černocha, ten není bratr, tak ho neberem. J
edem na Makov, tentokrát jsem na hranici zastavila, bratr slovenský celník mě pustil bez problémů, ovšem odbočka do Karlovic je uzavřená, silnice se opravuje. Do pr-e-e. Zpátky přes Bumbálku na Horní Bečvu a přes Soláň do Karlovic už to byla hračka. A kolem samí češi, teda jsou-li slováci bratři, co jsou češi? Ne, češi jsou bratři, slováci jsou bratranci. Nadjeli jsme si celkem jen asi sedmdesát kilometrů, pohoda.
Ubytovali jsme se v Lanterně, už jsme tam byli loni, paní recepční je taková laškovná čtyřicátnice z Valašska, "Přijeli jste si vykópat chachara?" No ano, v podstatě ano, a Vojta to vážně potřeboval, ne že by byl špinavej, ale hlavu měl pod nánosem tužícího gelu, jako by ho osliznul vetřelec. Vykoupaného jsme ho vzali na zmrzlinu do restaurace, a teď to přijde, restaurace byla plná bratranců a sestřenic z EU, poláci, němci, slováci, no nádhera, rozhlížela jsem se kolem sebe s blaženým úsměvem sirotka, kterému zrovna našli rodinu. Fakt pěkné, rozdávala jsem úsměvy na všechny strany, nemyslím sice, že kdokoli z nich sdílel moje nadšení, ale usmívali se taky. Pjekné, fajné a pjekné, :o))
A druhý den ještě hezčí zážitek, na terasce U Románků Vojk dostal frgál, Libor někde zmizel a já se mohla věnovat pohledu na tři krásné kluky, co seděli u vedlejšího stolu. Byli to bratři češi, a bavili se o zážitcích - celý týden jezdili po Valašsku na kolech.
"Ta naše republika je stejně nádherná," říká jeden. "Máme tu vlastně celý svět, stačí jen si všecko vynasobit stem. Vem si Mělník, ty duny si vynásob stem - a máš poušť. Vem si Brno, ty pláně si vynásob stem, představ si nějakýho bizona - a máš americkou prérii. A tady je to jak na Novým Zélandu, jen ty tři ovce si vynásob stem!"
Ano, krásně je v Evropě, krásně je u nás, :o)

Zdravím!

Táňa

Studie: Bush u lidí vzbuzuje agresi


Američtí vědci zkoumali reakce lidí na snímky zobrazující prezidenta George W. Bushe


Plakáty prezidentů Billa Clintona a George Bushe ukazovali psychologové skupině dobrovolníků a zkoumali jejich reakce.

WASHINGTON - Někteří lidé svým vzezřením vyvolávají u ostatních údiv nebo pobouření, pohled na jiné může člověka uklidnit. Psychology zajímalo, jak veřejnost reaguje na obličej George W. Bushe. Zjistili, že prezident Spojených států patří do jiné skupiny - pohled na něj v lidech vzbuzuje agresivitu, a to nejen u politických oponentů. Informoval o tom německý magazín Der Spiegel.
Autoři studie - Sara Konrathová a Norbert Schwarz z Michiganské univerzity spolu s Brianem Meierem z univerzity v Severní Dakotě se svými zjištěními seznámili účastníky konference Americké psychologické společnosti, která se včera konala v Chicagu. Vědci tvrdí, že plakáty i televizní vystoupení prezidenta Bushe negativně ovlivňují nejen myšlenky, ale i vnímání, a dokonce chování lidí. "Časté vystupování prezidenta Bushe v médiích může mít neblahé následky. Může totiž vyvolávat agresivní myšlení," uvádějí autoři ve své studii.
Konrathová a její kolegové se snažili tvrzení, že vyobrazení Bushe vyvolává u lidí agresivitu, potvrdit či vyvrátit několika různými pokusy. V tom prvním byly pro dobrovolníky připraveny snímky George W. Bushe a neutrální fotografie kusů nábytku. Odborníci účastníkům vždy ukázali nejprve jeden ze snímků a následně kartičky se slovy (například vražda, láska, úder, bodnutí, odpuštění, pohodlí), která měli dobrovolníci řadit do dvou kategorií - na agresivní a milá slova. Ukázalo se, že pokud lidé řadili slova po zhlédnutí Bushova portrétu, dokázali se s "agresivními slovy" vypořádat daleko rychleji.
V dalším pokusu byli dobrovolníci rozděleni na tři skupiny - jedné byl ukázán plakát Bushe, druhé plakát Clintona a třetí skupina byla kontrolní. Účastníci dále dostali za úkol, aby se vyjádřili k příběhu, s nímž je výzkumníci seznámili. Hlavní hrdina jménem Donald v něm vystupoval jako tvrdohlavý podnájemník, když odmítal zaplatit nájem, dokud mu jeho bytný nedá vymalovat pokoj. Z odpovědí vyplynulo, že "Bushova skupina" Donalda hodnotila jako největšího agresora, a to ať už byli její členové jakéhokoliv politického smýšlení, i když u konzervativců byl rozdíl oproti "Clintonově" a kontrolní skupině nejmenší.

Lidové noviny, 28. 05. 2004, klt

Jak vznikla sluneční soustava

Astronom Jeff Hester a jeho spolupracovníci z Arizona State University publikovali teorii, podle níž Slunce a jeho planetární  soustava nevznikla o samotě, jak se dříve vědci domnívali, ale v blízkosti velmi hmotné hvězdy, která později explodovala jako supernova. Důkazním materiálem je mj. izotop niklu Ni60, který byl nalezen v meteoritech. Tento izotop je produktem rozpadu železa Fe60, které mohlo vzniknout pouze při explozi masívní hvězdy.

Co se tedy událo přibližně v době před 4,6 miliardami roků, kdy vznikalo Slunce? Podle nové teorie se nejprve ve velkém prachoplynném oblaku zrodila velmi hmotná hvězda. Její intenzívní ultrafialové záření vedlo ke vzniku tzv. HII oblastí - oblastí horkého ionizovaného plynu, který se rozpínal a stlačoval okolní prostředí. Současné mlhoviny Eagle, Orion a Trifid jsou dobře známé příklady takovýchto HII oblastí. Vzniklá rázová vlna stlačovala vnější vrstvy prachoplynné mlhoviny, přičemž vznikaly hvězdy menších hmotností, mezi nimi i naše Slunce.
Vliv záření obří hvězdy se projevil na dalším vývoji protoplanetárního prachového disku. Vědcům se podařilo objasnit
některé zvláštnosti struktury planetární soustavy právě tímto zářením. Velmi hmotné hvězdy "umírají" poměrně brzy. Hvězda, která svým zářením přispěla ke vzniku Slunce, explodovala jako supernova a obohatila okolní prostředí, mezi jiným i mladou sluneční soustavu, těžkými kovy včetně železa Fe60.
Vědci předpokládají, že intenzívní ultrafialové záření blízké hvězdy na úsvitu dějin naší planetární soustavy a radioaktivní prvky, které nám "darovala" při svém zániku, mohly sehrát velmi důležitou roli při vzniku života na naší planetě.
Zdroj: spaceref.com
František Martinek
www.astro.cz

Mor nepřenášely krysy, ale lidé, tvrdí vědci
26.05.2004 15:44 - Rozšíření morové nákazy bylo odjakživa připisováno krysám. Poslední výzkumy britských vědců však ukazují, že hlodavci jsou v tom naprosto nevinně. Jednu z nejhorších epidemií, která ve středověku vyhubila téměř půl Evropy, si prý lidé zavinili sami.

Většinou šlo o lidi, kteří nevěděli, že jsou nakaženi a tím, jak se stěhovali za prací, šířili mor do dalších oblastí.

Vyplývá to z výzkumů emeritního profesora zoologie na liverpoolské univerzitě Chrise Duncana a sociální historičky Sue Scottové, o kterém informoval britský nedělník The Observer.

Ti ve své knize Návrat černé smrti vyjadřují přesvědčení, že to, s čím bojovala středověká Evropa, nebyl dýmějový mor, který přenášejí blechy z krys, ale jiný vysoce infekční a smrtelný virus, tzv. hemoragický mor.

Britské vědce přivedly na stopu nesrovnalosti v dobových pramenech. "Narazili jsme na záznam o úmrtí muže jménem Andrew Hogson. Po jeho smrti následovala ve vesnici, kam přišel pár dní před svou smrtí, vlna dalších úmrtí. Vše však začalo až po dvaadvaceti dnech. To je dost dlouhý interval na normální infekci," říkají.

Srovnáváním dalších pramenů nakonec došli k tomu, že infekce měla inkubační dobu kolem 27 dní.

"To je dost času na to, aby se nakažení stihli přesunout z vesnice do vesnice, než se u nich nemoc projevila," tvrdí vědci a dodávají, že tomu odpovídají i údaje o tom, že se nemoc, jež se objevila v severní Africe, dokázala v příštích třech letech rozšířit do celé Evropy.

Dalším sporným momentem jsou symptomy nemoci. Záznamy ze 14. a 17. století uvádějí, že prvním příznakem morové nákazy byly mdloby, nevolnost, teprve nakonec se po celém těle objevily bolestivé boule. Také tyto symptomy podle vědců odpovídají více hemoragickému moru než moru dýmějovému.

Duncan je dále přesvědčen, že ve středověku se v Evropě vůbec nevyskytovaly hnědé krysy. "O těch černých je známo, že nežily na venkově a nebyly imunní vůči té nemoci, kterou měly přenášet," tvrdí zoolog.

Dodává, že pro jeho teorii svědčí také fakt, že blechy, které měly mor přenášet, by v zimě nepřežily. Přitom průběh epidemie prokazatelně nezávisel na ročním období.

Kniha končí varováním, že v dnešní době, kdy se člověk dostane z jedné strany zeměkoule na druhou během několika hodin, se podobné viry mohou šířit ještě mnohem rychleji.

www.idnes.cz