Vítám vás v novém týdnu. Takhle krásný skorojarní západ Slunce jsem viděl cestou z práce a tak se o něj s vámi dělím... Upozorňuji také na odkaz který vás z mé titulky dovede na velmi zajímavý článek ve WM magazínu o teorii "elektrického Slunce". "Pravou skutečností je zrod skutečnosti, a zrod skutečnosti je děj jenž je upředen z mýtů a v němž se hemží přízraky. Svět uvidíme ve vypouklém zrcadle podivínských obsesí, které vlastně ani nepatří nám, ale monstru jež prochází sály našeho vědomí; všechna rovná zrcadla jsou slepá." Michal Ajvaz, Zlatý věk Náhodná ukázka pro tento týden od mojí maličkosti.

A do nového týdne opět poučná historka ze života od Táni:-))

Jéžišek

Vojta se mě ráno ptal:
"Mamí, jak je to s těma dárkama?"
Já jsem ostražitá, dycky se snažím zjískat čas:
"S jakejma dárkama, zlato?"
"No, vánočníma, přece," obrací on oči v sloup, moje nechápavost ho přivádí k šílenství.
"No, napsal jsi Ježíškovi?"
"Jo, ale děcka ve škole říkaly, že Ježíšek už umřel. Tak jestli by mi měla donýst dárky nějaká mrtvola ... ?!?!" nechápal, proč se směju, pro něj je to vážná věc. Nakonec jsem to uhrála tak, aby měl i Ježíšek prostor: "Víš co, stejně dycky pro jistotu nějaké dárečky vyberu sama, kdyby Ježíšek neměl čas."

Vlastně to dělám, jak můj taťka. On taky nikdy přímo neřekl "takhle to je" nebo tak, dycky předložil varianty, klady a zápory, a člověk si musel namáhat mozek ... Dodnes se neumím rozhodnout, nebo mi to trvá věky, oproti Liborovi, který je se vším hned hotovej. Vojta se mě v autě cestou do Vítkova zeptal, jestli věřím v Boha. Řekl "Mamčo, věříš v boha?"

No a já začla uvažovat, zatímco Libor okamžitě vystřelil "Jasně že ne!"

"Ano? A jak ty to víš?"

"No, chodíš do kostela?"

"Ne ... ale ..."

"Modlíš se?"

"Ne... ale ..."

"Hřešíš?"

"Jo ... ale ..."

"No vidíš!"

Od svých dvaceti si říkám, že bych chtěla takovýho chlapa, vedle kterýho bych se nemusela rozhodovat, který by rozhodoval za mně. Do jaký hospody, co k obědu, jaká střední škola pro naše dítě a tak. Jenže dycky když Libor rozhodne, zježí se mi chlupy podél páteře jak kocourovi v ohrožení, :o)

Nu což, zdravím do světa!
Táňa

Předkolumbovská mapa Ameriky je zřejmě pravá

Inkoustem na pergamenu nakreslená středověká mapa, na níž jsou obrysy amerického kontinentu a jméno Vinland, není podle posledních výzkumů padělek. Kryštof Kolumbus tak opravdu možná plul najisto, jak tvrdí řada historiků.

26.11. 18:04
WASHINGTON - "Složení inkoustu odpovídá středověku," napsala chemička Jacqueline S. Olinová ze Smithsonianského institutu v článku pro prosincové číslo časopisu Analytical Chemistry.

Inkoust je podle ní pravý a pochází z první třetiny patnáctého století, tedy z doby dlouho před Kolumbovou historickou plavbou. Spolu s kolegy z Arizonské univerzity už v létě určili radiokarbonovou analýzou datum vzniku pergamenu na rok 1434.

Mapa z počátku 15. století
Olinová po analýze složení inkoustu dospěla k závěru, že speciální chemikálie v něm obsažené sice nevyvracejí názor, že jde o moderní padělek, ale současně mohou potvrzovat pravdivost mapy.

"Potíž je v tom, že analýza může dokázat podvrh, ale je velice obtížné tuto metodu použít jako důkaz pravosti," uvedla v komentáři k článku.

Linie na mapě, zachycující svět známý počátkem patnáctého století, ale i pobřeží Ameriky s územím označeným jako Vinland a legendou ve středověké latině, odkazující na jeho objevitele "seveřana Leifa Eriksona", jsou nakresleny inkoustem středověkého složení.

Ten by však neměl obsahovat dnes běžný anatas, což je vzácná forma dioxidu titanu; v inkoustu z mapy však jeho stopy jsou stejně jako příměs dalších prvků - zlata, uhlíku, mědi a zinku. Olinová experimentálně prokázala, že inkoust vytvořený ze středověkých surovin, zejména tzv. zeleného vitriolu, může vybudit růst krystalků anatasu přirozenou cestou.

Inkoust ze středověku
Přítomnost uhlíku vysvětluje jako středověký experiment k dosažení vyšších krycích vlastností inkoustu.

"Všechny prvky obsažené v inkoustu na mapě odpovídají složení středověkých inkoustů," uzavírá Olinová.

Hodnota mapy, kterou filantrop Paul Mellon věnoval před půl stoletím Yaleově universitě, je odhadována na 20 miliónů dolarů (asi 600 mil. Kč).

aa, Právo

Převzato: 100+1 zajímavostí

MIMOZEMŠŤANÉ VE STARÉM EGYPTĚ

Navštívili říši na Nilu v dávné minulosti příslušníci mimozemské civilizace? Naprostá většina vědců to rezolutně odmítá.


Některé podivné údaje v papyrusových textech, záhadné reliéfy a nevysvětlitelné archeologické objevy ale tuto odvážnou hypotézu nesporně podporují.

"Ve dvacátém druhém roce ve třetím zimním měsíci o šesté hodině denní... písaři z Domu Života spatřili, jak z nebe přichází ohnivá koule. (I když)neměla hlavu, dech jejích úst byl smrdutý. Tělo měla sáh dlouhé a sáh široké. Neměla hlas. Jejich srdce z toho byla rozrušena, i padli k zemi. ... Šli za panovníkem, aby ho o tom zpravili. ... Jeho Veličenstvo přemýšlelo o tom, co se stalo. Po několika dnech se jich však ukázalo mnohem víc. Zářily na nebi více než slunce až po hranice čtyř nebeských sloupů. ... Mocný byl shluk ohnivých koulí, královo vojsko je pozorovalo a král byl s ním." Tento text je mnoha ufology považován za vůbec nejstarší doklad pozorování neznámých létajících objektů. Jeho znění poprvé zveřejnil americký časopis Doubt v roce 1953. Údajně jde o transkripci a překlad egyptského papyru z doby vlády Thutmose III. (1504 - 1450 př. n. l). Dochovaná transkripce byla v roce 1993 znovu přeložena americkým egyptologem D. J. Longenem. Překlad se jen nepatrně liší od původního. Rozdíl je především v přesném určení tvaru a velikosti tělesa, které se objevilo na obloze. Zatímco původně se hovoří o kouli, Longen navrhuje slovo kotouč či kruh. Vznášející se objekt byl spíš plochý či talířovitý. "... Mocné, silné byly tyto kotouče ve svém vystupování. Královští vojáci pozorovali to představení..." Dřívější překlad uváděl, že těleso bylo dlouhé a široké jeden sáh. Longen se domnívá, že jde o jeden prut, tedy o mnohem menší objekt. Kromě toho upřesňuje i dvě původně poněkud nejasné pasáže, které prý znějí: "...Jeho tělo se vznášelo bez nohou ... nyní se stalo, že tyto objekty se ve své podobě zjevova ly častěji než kdykoli předtím, po třech dnech, víc než kdy předtím." Samotný papyrus se ztratil a dosud se ho nepodařilo nalézt. K dispozici je jen kopie, která rozhodně nemůže posloužit k ověření stáří dokumentu. A to je největší překážka k uznání jeho pravosti.

TAJEMNÁ POSTAVA

Asi dvacet kilometrů na jih od Káhiry leží Sakkára. Rozlehlé pohřebiště s více než deseti pyramidovými komplexy, které byly vybudovány v době od 27. do 24. století př. n. l. Za vlády faraona Isésiho se prvním ministrem a správcem města stal mudrc Ptahhotep. Tento filozof a znalec tajných nauk se dožil úctyhodných 110 let. Jeho hrobka je unikátní obrazovou encyklopedií. Stěny vnitřních prostorů zdobí nádherné polychromované reliéfy. Výjevy popisují všední život i slavnostní okamžiky. Rozpoznáváme rolníky na polích, nosiče, obchodníky s tažnými zvířaty, oráče, lovce antilop i samotného Ptahhotepa na nosítkách nebo jak kráčí s vysokou holí v ruce. Je to hustá spleť obrazů, které jsou nakupeny jeden vedle druhého. V centrální části pohřební komory se rýsuje malá postava. Z její podivné hlavy ve tvaru trojúhelníku vystupují výrazné temné oči. Tělo pod dlouhým krkem halí oděv složený ze dvou dílů. Bytost se až podezřele podobá takzvaným šedivcům, malým stvořením s šedou barvou pleti, kteří jsou údajně nejčastějším typem mimozemšťanů, s nimiž se lidé setkávají. Výška útlé, drobné postavy šedivců prý nepřesahuje 120 cm. Hlava je, podle lidských měřítek vzhledem k tělu a končetinám, neúměrně velká. Někteří badatelé se domnívají, že je v ní uložen mozek podstatně větší než lidský. Trojúhelníkové tváři pod vysokým čelem vévodí obrovské oči. Jsou hluboko položené nebo vpadlé, daleko od sebe a mají lehce mandlový tvar. Tvor na zdi Ptahhotepovy hrobky se tomuto popisu podobá. Je podstatně menší než lidé, kteří ho obklopují, a jeho oči jsou zvýrazněny barvou, která se na jiných reliéfech neobjevuje. Zprava se k zobrazené bytosti blíží několik mužů. První svírá v napřažených rukou husu, další nese květiny. Vypadá to, jako by chtěli bytost uctít a obdarovat. Oficiální výklad tohoto výjevu ovšem říká, že to, co vypadá jako malá postava, je ve skutečnosti vysoká váza, na níž leží lotos a dva obrovské hrozny vína.

V ZAJETÍ BĚSŮ

Ať již reliéf v Ptahhotepově hrobce představuje cokoli, nelze popřít, že staří Egypťané uctívali božstvo s velmi podobným vzhledem. Nazývali ho Bes. Byl to pitvorný šedý trpaslík s ošklivou tváří, který se dokázal pohybovat vzduchem, a připisovaly se mu spíše lidské než ctnostně božské vlastnosti. Svým neobvyklým vzezřením se do egyptského panteonu vůbec nehodil a zpočátku ani nebyl považován za boha, ale spíše za bytost odlišnou od lidí. Pozornost musel budit již na úsvitu věků. Archeologové našli množství předhistorických sošek s jeho podobou, které dokazují, že byl znám ještě dříve, než se v zemi zformovala ucelená náboženská představa. Říše na Nilu byla jeho oblíbeným sídlem. Objevoval se zde ve zcela hmatatelné podobě i v časech, kdy klasická božstva již dávno spočívala pod nánosy písečných dun. František Lexa ve spisu o staroegyptské magii uvádí, jak představený koptského kláštera otec Mojžíš osobně vyhnal jednoho Bese z chrámu, aby ho nerušil v křesťanském rozjímání. Bůh, který se nechá vyštvat starcem ze svatyně, stěží může být pravým bohem. Kým tedy toto zvláštní stvoření ve skutečnosti bylo?

STROJ, KTERÝ PŘEDBĚHL ČAS

V Sakkáře bylo učiněno několik dalších opravdu zvláštních, dodnes nevysvětlených objevů naznačujících spojení s cizinci odjinud. V roce 1936 se tam našla břidlicová deska vyřezaná do velmi neobvyklého tvaru. Je to kotouč o průměru něco málo přes šedesát centimetrů. Jeho prostřední část dosahuje tloušťky až jedenáct centimetrů a v samém centru má otvor jakoby k nasazení na hřídel. Směrem ke krajům se kotouč zužuje a zároveň je vykrojen do tří částí. Na prvý pohled připomíná velký nůž, jaký se kdysi používal v ručních strojcích na mletí masa, nebo plochý lodní šroub. Celý objekt budí dojem, že byl součástí jakéhosi stroje, že snad rotoval v nějaké kapalině. A to je problém. Břidlice, z níž byla součástka vyrobena, je velmi křehká. Při rychlejším pohybu by se lehce rozštípla na kusy. Někteří vědci se ale domnívají, že jde o pouhou napodobeninu tvaru a že originál byl zhotoven z kovu. Jenže z jakého? Záhadný předmět byl nalezen v hrobce korunního prince Sabua z první dynastie, což znamená, že je starý nejméně 5000 let. Před tak dlouhou dobou Egypťané ještě neznali železo.

PYRAMIDA S OTAZNÍKY

Podle zavedené chronologie byla vůbec první pyramidou v Egyptě stupňovitá hrobka krále Džosera. To bylo někdy v 27. století př. n. l. Její stavitel Imhotep nejméně šestkrát rozšiřoval a zvyšoval původní mastabu, až se rozrostla do na svou dobu nebývalých rozměrů. Džoserova pyramida se rozkládá na ploše 109 x 121 metr a jejích šest stupňů se vzpíná do výše 61 metr. Pohřební komora je ale tak malá, že se do ní sarkofág se zemřelým panovníkem vůbec nevejde. Je možné, aby královský architekt, později povýšený mezi uctívaná božstva, udělal tak obrovskou chybu? Určitě ne. Komora prostě nikdy nebyla určena k pohřbu. Záhada je o to větší, že i v další tzv. jižní hrobce opatřené nápisy s faraonovým jménem nemohlo být tělo uloženo. Prostor o ploše pouhých 1,6 metru čtverečního se nachází více než sedmadvacet metrů pod zemí a lze do něj vstoupit jen úzkým otvorem ve stropě. Mumie by se do něj dala jen vhodit a pak by uvnitř stála nedůstojně opřená o zeď. Vybudovat tak hluboko uloženou skrýš představovalo nesmírnou námahu, a přesto je prázdná. K čemu byla určena, se nikdy nepodařilo zjistit. Džoser se nechal pohřbít v původní primitivní mastabě. Proč tedy věnoval tolik úsilí, aby nad ní postavil pyramidu?

IZOLAČNÍ KOMORY

Archeologové přiznávají, že celý komplex zůstává obestřen tajemstvím. Řada jeho součástí je tak zvláštní, že si nikdo netroufá odhadnout, k čemu vlastně byly určeny. Pod samotnou pyramidou se rozkládá rozsáhlé podzemní bludiště. Jednotlivé místnosti jsou vzájemně propojeny téměř kilometrem chodeb a šachtami mezi patry. Vybudovat složitý systém s mnoha nepravými dveřmi a slepými výklenky vyžadovalo větší námahu než vztyčení šedesát metrů vysoké pyramidy. Nerozlousknutým oříškem zůstává i smysl tzv. modrých komnat - prostorných místností obložených fajánsem. Svou nádherou by se hodily spíš k dennímu užití v paláci, než aby byly odsouzeny k zapomenutí v neutěšeném světě zemřelého panovníka. Navíc sarkofág v nich nikdy nebyl uložen. K jakému účelu tedy byly určeny? Polský spisovatel Ryszard Winer připomíná, že fajáns je vynikajícím elektroizolátorem, a naznačuje, že v komnatách muselo být umístěno něco, před čím se lidé museli chránit. "Je velmi zvláštní, že podobné izolační komory se vyskytují i ve stavbách starých Májů a v dílech dalších starověkých civilizací. V Teotihuacanu, poblíž hlavního města Mexika, je nedaleko Sluneční pyramidy vyhloubena podzemní místnost celá obložená slídou. Strop, podlahu i stěny pokrývá sedm centimetrů silná vrstva. Celkem jsou tak obloženy desítky čtverečních metrů. Pod obkladem je půl metrů silné kamenné zdivo, do jehož pojiva byla opět přimíchaná slída. K čemu tato místnost sloužila? Odpověď naznačují vlastnosti slídy, která je průhledná, elastická, nevadí jí prudké teplotní změny a vydrží teploty až do 800 stupňů. Odolává organickým rozpouštědlům i většině kyselin. Nebojí se elektrického proudu. Pro tyto přednosti bývá využívána v hutnictví, v elektronových lampách, v transformátorech a jinde." Winer je přesvědčen, že slídová místnost v Teotihuacanu odpovídá modrým komnatám v Džoserově pyramidě. Obě jsou skvěle izolovány. Protože starověké národy obdobné izolační komory k ničemu nepotřebovaly, musely tyto prostory sloužit někomu jinému. Je to jasný důkaz kontaktu s mimozemskou civilizací?

HROBY NEZNÁMÉ CIVILIZACE

Tuto odvážnou teorii podporuje i další neobvyklý nález. V roce 2001 američtí archeologové objevili na Mount Nabta dva prehistorické hroby. Jejich stáří se odhaduje na 6000 let. V pohřebních komorách leželo devět osob. Kostry zesnulých byly důkladně chráněny izolací ze slídy, která byla dovezena buď ze Súdánu, nebo egyptské Východní pouště. Vysoký počet zemřelých a především rovnoměrné a rovnocenné rozmístění jejich těl vylučuje, že šlo o pohřeb panovníka, s nímž museli ze světa odejít i jeho ženy a služebnictvo. Spíše se zdá, že došlo k nějaké tragédii, při níž všichni tito lidé najednou zahynuli, a proto byli pohřbeni společně. Proč ovšem pozůstalí vynaložili tolik námahy, aby hroby vybavili těžce dostupným materiálem? Ojedinělost slídového obložení naznačuje, že nešlo o tradiční zvyk, ale spíše o výjimečné, ale zřejmě nezbytné opatření. Báli se, že těla mohou i po pohřbení škodit okolí, třeba formou záření? Nebo spolu se zemřelými bylo pohřbeno i to, co vyvolalo jejich smrt a co bylo nutné důsledně izolovat od okolního světa? Jak se zdá, obě možnosti vyvolávají příliv fascinujících dohadů.

 Arnošt Vašíček
 

K následujícímu článku bych řekl jediné. Připadává vám paranoidní? Omyl! Skutečnost je dle mého názoru ještě mnohem šílenější....

Převzato: www.zvedavec.org

Připravme se na BIG BANG
26.11.2003
Vladimír Stwora
Svět sleduje vývoj ve Spojených státech už delší dobu se vzrůstajícím neklidem. Od volebního puče, kterým si Bush a skupina neokonzervativců zajistila vítězství, uplynuly skoro tři roky. Od té doby jako kdyby naše planeta byla prokletá. Nebo jako kdyby vlétla do oblasti vesmíru, kde v politice stoprocentně platí Murphyho zákon: "Může-li se něco pokazit, tak se to pokazí." A "padající předmět padá směrem, kterým způsobí co nejvíce škod."

Poslední dva roky usedám ráno k počítači s obavou, co se zase hrozného za posledních pár hodin událo. A pak čtu a k dlouhému, nepřetržitému řetězu špatných zpráv z včerejška a před včerejška a minulého týdne a měsíce přidávám nové špatné zprávy, přičemž je rozděluji pouze na ty špatné a ještě horší. Ať jde o útok na životní prostředí, demografický vývoj, potlačování základních lidských práv, policejní šmírování, celosvětovou zaprodanost masmédií, ztrátu soudnosti u většiny populace, úpadek morálky a vkusu, běsnění hlasatelů politické korektnosti, divoký rasismus proti bílým, ekonomickou situaci, šílené zbrojení, militarizaci kosmu, genové manipulace, vznik nových podivných nemocí, které ještě před několika lety neexistovaly, atd., atd. Pozitivních zpráv je tak málo, že to odporuje zákonům počtu pravděpodobnosti.
Bohužel všechno ukazuje na to, že nádoba zla není ještě prázdná. A že to nejhustější, co bývá u dna, nás ještě čeká.
V Americe se schyluje k volbám. Ačkoliv má Bush (díky machinacím s volebními počítači) vítězství jisté na 80 %, obávám se, že to není to, po čem doopravdy prahne. Respektive on ví, že stejně vyhraje. Bush chápe své prezidentství, jako boží poslání. Je přesvědčen, že ho povolal Bůh a že všechno, co činí, je z vůle Boží.
Bush sám je ovšem jenom figurka. Je ovládán mocnou skupinou v pozadí. Ta skupina se nikdy netajila s tím, že jí jde o globální vládu nad světem. Alespoň toto je dobrá zpráva, protože nemusíme ztrácet čas hádáním, o co jim vlastně jde. Dali nám to na talíři. Program PNAC - Project for the New American Century (http://www.informationclearinghouse.info/article1665.htm, http://abcnews.go.com/sections/nightline/DailyNews/pnac_030310.html ) byl zveřejněn dlouho předtím, než se Bush dostal do Bílého domu. A po jeho jmenování dosedlo na nejvyšší místa v nejmocnějším státě světa 10 z 18 mužů, podepsaných pod PNAC.
Pochopitelně těchto deset mužů je jen viditelná špička ledovce. Nedosáhli by ničeho, kdyby za nimi nestály nadnárodní zbrojařské a naftařské koncerny, banky, finanční oligarchie, média a kdyby se jejich plány nekryly s plány Izraele, jehož současní vládci rovněž usoudili, že přišel čas konečně realizovat slova 2000 let starého učení o tom, že jsou nadřazeni ostatním národům, které jim musí sloužit.
V čele nejmocnějšího státu světa tedy dnes stojí fanatický, bigotní psychopat s omezeným rozhledem, se sklonem k alkoholu, přesvědčený o tom, že ho seslal Bůh, ovládaný skupinou ke všemu schopných šílenců. Hitler i Stalin byli podobné kreatury, jenže oni neměli prst na spoušti největšího jaderného potenciálu světa, jehož síla byla už v roce 1950 schopná zničit život na planetě několikrát. Opravdu nemohlo to být horší.
Vše, co skupina PNAC za podpory sionistů zatím podnikla, bylo bezchybné. Hm, tedy téměř bezchybné. Některé nesrovnalosti kolem skvěle provedeného útoku z 11. září sice pronikly na veřejnost a daly vzniknout poměrně silným konspiračním teoriím, ale tím se příští vládcové světa nemusí zabývat. Vědí, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou, a že do masmédií nic z těch desítek podezřelých důkazů a nelogičností kolem 11. září, nepronikne. A ostatně, jejich hlasatelé už brzy oněmí...
Trošku se jim to zkomplikovalo v Iráku a Afghánistánu. Ti hloupí Arabové se brání jako čerti a skvělá technická převaha americké armády není v primitivních a pouštních podmínkách k ničemu. Navíc se už pomalu nedostává peněz a vojáků. Vojenské síly rozprostřené ve 120 zemích světa se podobají rozlitému mléku. Plochou pokryjí celou podlahu, ale vrstvička je to jen milimetr tlustá. Jistě bude třeba povolat další mladé muže a 280 milionový stát nemůže mít problém postavit deseti milionovou armádu, bude-li třeba. Brát je z čeho. Už se také hovoří o státní loterii, branci se museli zaregistrovat a jejich jména budou náhodně tažena pro službu v zámoří. Jenže v tomto okamžiku je to ještě politicky nevhodné. Vládcové jsou ještě zranitelní.
Dalším drobným problémem, který zatím neohrožuje přímo, ale časem by mohl, je otázka voleb. Stále více odborníků i prostých občanů začíná protestovat proti elektronickému hlasování, které nelze ověřit. Stát Kalifornia už dokonce přijal zákon, že do roku 2006 musí každý hlasovací počítač zanechávat papírovou stopu, takže by se volební lístky v případě nesrovnalosti daly přepočítat ručně. Pravda, v roce 2006 už bude dávno po volbách, ale co ty další volby? Očekává se, že příkladu Kalifornie budou brzy následovat další státy.
Přišel čas vykonat poslední krok. Převzít moc, zlikvidovat opozici, umlčet disent, zrušit volby. Co nejrychleji a jednou pro vždy vyřešit problém s arabskou naftou a se vzpurnými muslimy, pacifikovat a ovládnout země Středního východu, Izraeli vyřešit problém s Palestinou (vnutit světu myšlenku, že žádná Palestina nikdy neexistovala), doma zlikvidovat opozici a zajistit si časově neomezenou vládu.
Co se Arabů týče, jediná možnost je použít jaderné zbraně. To ušetří vojáky i peníze a zajistí rychlé vítězství. Arabům to vezme chuť na další odpor. Jenže když je USA použije jako první, vyvolá to ve světě bouři nevole a odporu. Na to sice Bushova administrativa kašle, ale jsou tady finanční vazby a ty by mohly utrpět. Amerika denně potřebuje půjčit od zbytku světa dvě miliardy dolarů, aby udržela ekonomiku v chodu.
Takže je nutno použít jaderné zbraně až jako reakci na ZHN teroristů.
Jak to bude probíhat, nevím, ale bude to velké. Předpokládám, že v příštích měsících vybuchne v některém velkém městě západního světa atomová bomba střední velikosti. Nejpravděpodobněji v USA nebo v Británii, ale může to být i jinde. Možná to budou bomby dvě.
Druhá varianta je biologický útok. V některém městě (městech) vypukne epidemie smrtelné choroby.
Ať už to budou bomby nebo nemoc, důležité je to, že při tom musí zemřít velké množství lidí. Uvažuji o desítkách, možná stovkách tisíc. Pro Američany to musí být šok ještě mnohem horší, než ten z 11. září. Jinak nebude možné říct: "Lidičky, já vás ochráním," zrušit ústavu (jak to předvídal generál Franks) a vyhlásit stanné právo, zavřít opozici, přijmout beze zbytku Patriot Act II a možná i III, zavést všeobecnou brannou povinnost, celý stát neprodyšně uzavřít, dostavět koncentráky a prohlásit se za neodvolatelného vůdce. Zkrátka začít konečně vládnout bez servítku.
Z útoku bude možno okamžitě obvinit al-Káidu, stopy povedou do Íránu nebo Sýrie. Ostatně budou existovat jasné důkazy. Předpokládám, že se na místě výbuchu najde příručka v arabštině Jak vyrobit atomovou bombu. Na zadní stránce příručky bude telefonní číslo bin Ladena nebo jeho rukou psaný vzkaz. A pak už jistě celý svět přivře oči a pochopí, že Američané nemohli dělat nic jiného, než odpovědět stejně: oko za oko, zub za zub.
Neokonzervativcům a Izraeli se tak podaří zabít tři mouchy jednou ranou.
Za prvé: Konečně budou moci vládnout bez těch pitomých lidských práv. Vyhledávání informací bude považováno za spolupráci s nepřítelem. Disidentské webové stránky zmizí už několik hodin po útoku. Ostatně jich není více, než 200-300, a FBI už má dávno připravený jmenný seznam. Zavedou se povinné mikročipy pod kůži. Při současné kontrole všech komunikačních prostředků budou přesně vědět nejen jak kdo smýšlí, ale také kde právě je. Nedostatek patriotického nadšení bude považován za terorismus, jedinci budou po zásluze potrestání.
Za druhé: Střední východ bude vypadat tak, jak si představuje Izrael s Amerikou. Všechny arabské země doborovolně přijmou "svobodu a demokracii nabízenou jim Amerikou." Palestinci nebudou protestovat proti životu v ghettu ohrazeném pětimetrovou zdí na 3 % jejich původního území. Platit za naftu se bude v dolarech a ne v nějakých euro.
A za třetí: Amerika světu ukáže, že to myslí vážně a že "s námi nejsou žerty. Kdo pochybuje o naší nadřazenosti, může dopadnout stejně."
I kdyby Bush dnes umřel, nic to na průběhu příštích události nezmění. PNAC a sionisté mají otěže pevně v ruce. Bush by byl okamžitě nahrazen jinou figurkou a jelo by se dál podle téhož plánu.
Budeme-li my, zbytek světa, mít štěstí, tak útok zůstane jen lokální. Nechci domyslet, co by se stalo, kdyby do konfliktu vstoupila např. Čína, Rusko nebo jiná velmoc, což není vyloučeno, protože i ony mají na Středním východě své zájmy.
Někdy po večerech přemýšlím nad tím, zda se tomu dalo zabránit. Kde se stala chyba? A zdá se mi, že to nebylo v moci žádného člověka ani národa. Na ten vývoj je už zaděláno přes sto let. Vše, co se v minulém století dělo, se dělo podle plánu, jehož prvním úspěšným krokem byla Balfourova deklarace z roku 1917.
Co můžeme dělat? Nic. Užít si těch posledních pár měsíců relativní svobody a nemyslet na to, co bude zítra.