[ Nahoru ]

19.1.2003

Vítám vás v novém týdnu. Nejprve bych vás rád úvodem upozornil na update stránek Sun Cruiser a Sluneční aktivita. Jako úvodníček tohoto týdne jsem pro vás vybral zamyšlení Polly nad významem knih. Pokud patříte k lidem kteří vědí o co jde (kniha je takový papírový předmět složený ze spousty popsaných stránek...) tak ho třeba oceníte...

Kniha se stala neoddělitelnou součástí mého života od té chvíle, kdy jsem se naučila číst. Mnohým lidem slovo kniha skoro nic neříká, je to pro ně jakási hromada popsaných papírů, ve kterých mohou najít jen nudné zdlouhavé příběhy vymyšlených lidí. Za rok si přečtou sotva jednu krátkou povídku a ani ta je nijak nedokáže nadchnout. Možná je to jen proto, že si nedokáží vybrat tu, která je určena právě jim. Pro jiné znamená kniha hodně. Je to prostředek jak obohatit své jednotvárné dny o cizí dobrodružství. Hledají v nich odpovědi na otázky, a nebo snad právě ty otázky, které jsou mnohdy důležitější. Z tohoto pohledu bych se ráda zamyslela nad tím, co mi kniha dává a co bere.
Mně osobně se zdá, že můj život se skládá ze tří částí. Jsou to paralelně vedle sebe plynoucí proudy, které se vzájemně prolínají, splývají a zase se vzdalují.

První linií je život sám o sobě. Jsou to každodenní neměnné události jdoucí po sobě ve stále jiných kombinacích a složení. Ve skutečnosti je to stále tentýž den opakující se v pozměněné posloupnosti. Tyto dny na sebe navazují, tváří se, že se řídí stále týmž časovým odpočítáváním, ale ve své podstatě se neliší. Zdá se, že někam postupují, směřují kupředu, ale tento rozdíl je tak nepostřehnutelný. Je to jako stoupání po nekonečných schodech. Všechny jsou stejné, první je nerozeznatelný od posledního, stále stejné kroky, zhoupnutí těla a posun nohou. Jsou to totožné pohyby, i když každým krokem se přibližujeme ke svému konci a jsme stále unavenější a pomalejší. Nakonec člověka nečeká slavný výstup na vrchol pomyslné hory, ale čeká ho pád zpátky do podstaty člověka a tím není nic jednoduššího než nic. A na své cestě životem může spadnout kdekoliv. Čím dál takový lidský tvor dojde, tím je jeho pád delší a bolestnější. Jsme tak závislí na životě, že ho samotného přehlížíme.

Druhou částí mého života je stav, který se nazývá spánek. Období, kdy odpočíváme, tělo se uvolní a vzpamatovává z celodenní námahy. S klesnutím víček se uzavřeme do své hlavy, otevře se před námi fantastický svět.Obrazy skutečnosti se nám páří s fiktivními objekty a my se utápíme v nepřímém snovém šílenství. Aniž si to uvědomujeme, tento svět často až příliš ovlivňuje náš vědomý život. Skutečnost narozdíl od snů částečně dokážeme řídit a snažíme se nepodřizovat se jí. Naproti tomu sny jsou řízeny naším podvědomím, a pokud s ním neumíme dostatečně pracovat, stáváme se zajatci vlastních představ.

Tyto dvě formy žití jsou vzájemně propojeny a jedna bez druhé nemůže existovat. Moje třetí formou je právě kniha. Chápu ji jako jakýsi kompromis mezi snem a realitou. Jejím prostřednictvím se mi otevírá nový prostor, kterým proplouvám jako v nekonečném moři. Je to způsob ztotožňování se s cizími postavami, stáváme se nezávisle na svém životě někým jiným, opouštíme svoje názory, prostředí i známé lidi. Dostáváme se do něčí hlavy, spolu s ním se můžeme narodit nebo zemřít. Kniha nás obohacuje o nové zážitky, pohledy na svět i do nitra spisovatele. Každá kniha znamená autorovo obnažení. Absolutně se otevře veřejnosti, vyplaví na povrch své nejniternější myšlenky a vtiskne je do úst třetí osobě.

Právě proto je důležité, jakou knihu si vybereme. Jsou spisovatelé, kteří napíší desítky knih, ale přesto se s nimi většina lidí stěží ztotožní. Naproti tomu je mnoho knih, které jsou napsány jakoby právě pro nás. Je to útěk od reality a právě ono ztotožnění, které nás může nejen obohatit, ale také citelně poznamenat. Pokud je příběh dostatečně sugestivní a skutečně mu uvěříme, vžijeme se do toho vymyšleného světa a částečně v něm zůstáváme i po dočtení. Každá dobrá knížka mě okrade o mě samotnou. Myslím si, že je možné umřít jen proto, že člověk čte. V tom obrazném slova smyslu se vpíjím do iluzí. Nakonec si vyberu nějaký krásný svět, který je tak podobný tomu skutečnému, a zůstanu v něm už navěky.

Vzpomínám si na jednu knihu, kterou jsem od začátku nepochopila. Na jejím rubu jsem se zhruba dozvěděla o čem pojednává, ale souvislosti mi poněkud unikaly. Začal jsem si ji tedy vykládat po svém a docházela tak k závěrům, které autorka sama jistě ani netušila. Tento příběh začal žít vlastním životem nezávisle na své původní myšlence. Stala se tak jednou z mých nejoblíbenějších knih, navzdory tomu, že nedokáži ani přesně říci, o čem byla. Vím jen, že se jednalo o skupinu lidí, kteří se stali na sobě tak závislí, že samostatně neexistovali. Dělali na mě chvílemi dojem jednoho schizofrenického člověka, potom jsem se zase domnívala, že jsou už všichni mrtví a z nějakého důvodu se vrací na zem, nebo to jsou jenom představy tvořené zase představami. Před dočtením knihy na mě padlo zoufalství, protože jsem si uvědomila, že to nejsou ani blázni nebo duchové, ale normální lidé, kteří se tak podobají mně a mému okolí. Najednou jsem věděla, že i když jsou vymyšlení, stali se mojí součástí stejně jako lidé kolem mě. Zjistila jsem ,že ve skutečnosti jsme si všichni cizí, míjíme se a nikdy se doopravdy nepotkáme. Jsme na sobě závislí, a proto nikdo nikoho nemůže mít rád.

Domnívám se, že i vymyšlený příběh je skutečný, a to ať už ve fantazii spisovatele nebo čtenáře. Kvalita knihy závisí na tom, do jaké míry jí člověk uvěří a tím pádem nakolik se stane skutečností.

Jak je to lákavé sledovat odvážné hrdiny, vrhající se do budoucnosti, bojující s osudem a nakonec nacházející smysl života v nadpřirozených ideálech. Lidé tak mohou žít několik životů, krátké nebo dlouhé, smutné nebo veselé a nakonec se vrátí do jednotvárnosti obyčejného dne. A tak nám nezbývá, než se dál uzavírat před světem do knih, nechávat chybovat a umírat jiné místo nás a přemýšlet nad zbytečností vlastního neživota.
Polly, 26.12.2002

DROJ: www.blisty.cz

15. 1. 2003
Odcházející monarcha vyzval k válce
Milan Valach
Velký německý filosof Immanuel Kant se domníval, že moc feudálních vládců nad společnosti je hlavní příčina válek. Války vyhlašují a vedou králové a knížata, kteří v případě vítězství získávají další území, v případě prohry je jejich ztráta nepatrná. Prostí občané v bojích umírají a tyto nákladné zábavy aristokratů platí. O válce a míru však rozhodnout nemohou.


Václav Havel ve svém středečním (15.1.) projevu v p
arlamentu vyzval poslance, aby ve čtvrtek, až budou rozhodovat o účasti ČR na válce v Iráku, rozhodovali bez ohledu na průzkumy veřejného mínění a články v novinách. "Nebyli jsme zvoleni, abychom se pořád líbili," prohlásil (viz on-line magazín deníku Právo a portálu Seznam.cz).

Není snad třeba připomínat, že podle průzkumů veřejného mínění je 61% našich občanů proti válce, ve Francii je to dokonce 77% občanů.

V tomto kontextu je interpretace Havlova vystoupení jednoznačná. Žádá poslance, aby rozhodli proti vůli většiny občanů, neboť oni i on jsou obdarování větší moudrostí než obyčejní lidé z ulice, jen oni tedy mohou rozhodnout, co je správné a pro nás dobré.

Rozhodnout proti vůli většiny, která si válku nepřeje a nevěří v její oficiální zdůvodnění, znamená rozhodnout pro válku!

Obdivuji se tomuto postoji prostých občanů, kteří ani přes masivní propagandu v médiích a trapné vystupování známých osobností na ČT 1 (viz nedělní večerní zprávy) na podporu války, si zachovali schopnost samostatného úsudku a této válečnické propagandě nepodlehli. Ne politici, ale občané si zachovali střízlivou hlavu!

Česká média se chovají stejně jako za komunismu, sledují ve své drtivé většině proamerickou linii, aniž by se obtěžovala kritickým rozborem oficiálních tvrzení.

Válečnická propaganda se nese na vlně emocí vyvolaných útokem z 11. 9. 2001.

Avšak chybí jediný důkaz, že by s tím měl Irák něco společného.

V Iráku je diktatura a jsou zde porušována lidská práva.

Avšak mnoho jiných zemí, kde je diktatura a kde se porušují lidská a mučí vězni, patří k nejbližším spojencům USA.

USA se prohlašují za ochránce demokracie a lidských práv.

Avšak to jim nikdy nebránilo v podpoře a nastolování krvavých diktatur, pokud tyto nestály v cestě amerických hospodářských a politických zájmů.

Ostatně i sám Václav Havel vždy vykazoval porozumění pro porušování lidských práv, pokud se dělo ze strany feudálních vládců (viz článek "Případ Pilip, Bubeník a Havel, BL 27.2. 2001).

Vláda USA se v mnoha případech dokonce podílela na svržení demokracie a nastolení diktatury, jak tomu bylo v minulosti v Iránu, v Chile a nyní se o to snaží ve Venezuele.

Vláda USA se nikdy vážně nezabývala tím, jak odstranit nespravedlnosti v mezinárodním obchodě a pomoci rozvojovým zemím překonat tíživé následky evropského i svého vlastního kolonialismu.

Mnozí lidé si domnívali, že s pádem SSSR se svět konečně zbavil válečné hrozby. Současná vláda USA je však vyvádí z omylu a zdánlivě paradoxně tvrdí, že teprve nyní je svět skutečně nebezpečný. Ani 396 miliard dolarů není dost a do kapes zbrojních firem je nutné přelévat stále větší částky z peněz daňových poplatníků.

Problém není v povaze iráckého režimu. Problém je v tom, že Irák má ve svých nalezištích zásoby ropy ve výši 113 miliard barelů ve známých zdrojích o všem s předpokladem na 250 miliard barelů. Pro srovnání u Saudské Arábie, která má největší známé zásoby, to činí 262 miliard barelů.

USA využívají své momentální zbrojní a ekonomické převahy k rozšíření svého impéria a k ovládnutí strategických přírodních zdrojů. To by jim pak umožnilo určovat světové ceny ropy a tím i politicky diktovat ostatním státům.

V případě České republiky se však jedná o zbytečnou námahu. Současná vláda již pochopila, že Moskvu vystřídal Washington, a postavila se do naší obvyklé role kolonie, která o rozkazech nediskutuje, ale plní je. Podpoříme USA i bez rezoluce OSN, prohlásila na svém nedávném zasedání. Odvolávka na použití zbrání hromadného ničení je jen obvyklá diplomatické klička, která umožní ignorovat mezinárodní právo i OSN samotnou, pokud jen vojenští činitelé prohlásí, že na písku bylo nalezeno pár podezřelých žlutých kapek.

Prohlašuji, že takováto vláda není mou vládou, je to jen vláda nade mnou.

Vyzývám čtenáře těchto řádků, aby podpořili naši petici "Ne mým jménem" a šířili ji mezi svými známými. Jinou formu, jak dát najevo svůj nesouhlas s nesvéprávným postavením, do kterého nás politici s Havlem v čele odsuzují a s touto zločinnou válkou zvláště, nám tento politický systém nedává.

P.S. Petici je možné on-line podepsat na adrese:

http://www.pdemokracie.ecn.cz/cs/petice02.php

(Autor je členem Hnutí za přímou demokracii)
 

Objeveny tři nové měsíce kolem planety Neptun
ČTK - 14.1.
MONTREAL 14. ledna (ČTK) - Skupina kanadských a amerických astronomů objevila tři nové měsíce kolem planety Neptun, u které se dosud vědělo o osmi měsících. Oznámila to v pondělí Kanadská národní rada pro výzkum (CNRC).

Tři nové měsíce Neptunu o průměru 30 až 40 kilometrů nevznikly ve stejné době jako planeta, ale byly jí "zachyceny" při průchodu jejím polem přitažlivosti. Vědci se domnívají, že vznikly srážkou mezi nějakým bývalým měsícem a kometou nebo asteroidem.

Čínská legenda o devíti hrobech potvrzena archeologickým nálezem
ČTK - 15.1.
LONDÝN 15. ledna (ČTK) - Archeologický nález ve střední Číně doložil legendu o čínském generálovi, pro kterého bylo vybudováno devět pohřebních mohyl, aby nikdo neznal místo jeho posledního odpočinku. Podrobnosti o nejméně 2300 let staré hrobce nalezené loni byly zveřejněny až nyní po otevření generálovy rakve, píše britský list Guardian.

Generál spočíval v pohřební mohyle v Cao-jangu v provincii Chu-pej s rukama zkříženýma na prsou, po boku měl bronzový meč. Již dříve byl západně od jeho hrobu objeven bojový vůz. Generálovo jméno zatím zůstává tajemstvím, ale mohlo by být odhaleno po rozluštění textů na množství nalezených bambusových svitků.

Při vykopávkách se našlo téměř 700 předmětů, mezi nimiž jsou bronzové nádoby a lampy i přes 80 hudebních nástrojů včetně bronzových bubnů, zvonců, rákosových píšťal a 25strunné citery.

Podle legendy generál zemřel na bitevním poli. V obavě, že by se jeho těla mohli zmocnit nepřátelé, mu jeho věrní postavili devět mohyl a v jedné z nich ho na konci vlády jihočínské dynastie Čchu pochovali.

Existence osmi mohyl byla známa dlouhou dobu, ale devátá byla nalezena teprve loni, kdy místo začali v souvislosti se stavbou nové dálnice zkoumat archeologové. Otevření generálovy rakve vysílala v přímém přenosu čínská televize.
 

 A jak tento týden ?

Diagram ukazuje situaci ve středu 22.1.2003 .

Jak vypadají jednotlivé aspekty, které nás budou provázet příští týden ?

• Slunce
  stojí ve znamení Vodnáře. V tomto znamení Slunce umožňuje rozvíjet přátelství, přej jak duševní, tak technické tvůrčí činnosti, filmovému umění, novým vědním oborům. Nicméně v tomto znamení nám Slunce může připravit i dosti chaotické a dobrodružné chvíle, které mohou ohrožovat především naše domácí zázemí.
  Energii nám bude tento týden dodávat sextil Slunce s Marsem.
  Konjunkce Slunce s Neptunem pomáhá směřovat vůli k nějakému ideálu, rozvíjí duchovní schopnosti. Aspekt může často způsobovat iluze v lásce a přeje výrazným osobnostem a divadlu.

• Lilith
  - Černá Luna, která ovlivňuje pudovou sexualitu, se nachází ve znamení Skopce. Lilith ve Skopci podporuje živou a aktivní smyslnost, vášnivost a nutí lidi projevovat toto i navenek. Díky sextilu s Uranem bude přát i nezávislosti v oblasti sexuality.
• Merkur
  stojí ve znamení Kozoroha. V tomto znamení je duch a inteligence podtržena i ctižádostí. Planeta přeje výzkumu, vzdělávání a analýze faktů. Nicméně Merkur v Kozorohu zatěžuje naši psychiku častými pesimistickými náladami a díky retrográdnosti bude zátěž psychiky poměrně silná.
• Venuše
  stojí ve znamení Střelce. V tomto znamení planeta přeje lásce, sňatkům, umění a cestování. 
  Konjunkce Venuše s Marsem zvyšuje sexuální cítění. Pomáhá sexuálnímu sbližování, způsobuje prudké citové prožitky, ale může svádět k neopatrnosti a k hýření city.
  Konjunkce Venuše s Plutem bude způsobovat že budeme pociťovat lásku jako cosi osudového. Aspekt často způsobuje že lidé nevědomě ničí fungující vztahy protože propadají novým citovým vzplanutím. Aspekt přeje rafinovanosti v sexu, magickým osudovým láskám, umělecké tvořivosti, obchodu s uměním. 
  Trigon s Jupiterem bude  do pátku, zjemňovat působení výše uvedené, neb ochraňuje dlouhodobé vztahy přeje věrnosti a čestnosti.
  Na víkend pak zdramatizuje situaci opozice Venuše s Plutem, která způsobuje jakési citové bloudění - lidé pociťují věrnost jako okovy.
• Mars
  stojí ve znamení Střelce. V obecném pohledu Mars v tomto znamení podporuje vznik útočných, koloniálních válek. V lidech pak vyvolává snahy revidovat principy, diskutovat. Přeje sportovcům, cestovatelům. Myšlenky jsou rychlé a činy prudké.
• Jupiter
  stojí ve znamení Lva. V tomto znamení planeta přeje prosazení nějakého nového ideálu, završení nějakých dlouhodobých ideových, či morálních snah. Může dát nový směr a nové vedení.
  Opozice Jupitera s Neptunem - nechává vyplouvat na povrch nízké lidské pudy - chtivost, sobeckost, často způsobuje skandály, pády duchovních vůdců. Lidé velmi často selhávají, způsobují katastrofy.
• Saturn
  stojí v Blížencích. Přeje přesnosti, přemýšlivosti a opatrnosti. Je možné že po dobu kdy se bude planeta pohybovat v tomto znamení lze očekávat možnost nějakého významného objevu z oblasti fyziky, či matematiky. Díky retrográdnosti planety je ale možné že nebude včas rozpoznán... Díky poškození lze očekávat nárůst depresivních nálad a zvýšené podezřívavosti mezi lidmi.
  Nastupující opozice Saturn - Pluto je to aspekt předcházející změny. Na celosvětové úrovni označuje hlubinné proudy a vření. Aspekt předcházel například nástupu Hitlera k moci a druhé světové válce. V minulosti předcházel i zániku společenství a civilizací, či politických uskupení. Aspekt je vždy signifikantem krize.
  V roce 2001 opozice nastoupila 19.6. a vrcholila 5.8.2001, další vrchol přišel 2.11.2001. Loni opozice vrcholila 26.5.2002. 
  Za zmínku stojí fakt že opozice by měla být nejsilnější v březnu 2003, kdy by měl údajně Nibiru vstoupit do sluneční soustavy.
• Uran
  ve Vodnáři je v domicilu a tudíž dobře umístěn. Podporuje prospěšné změny a je nakloněn bojům za morální cíle.
• Neptun
  ve znamení Vodnáře přeje ideálům a idealistům. 
• Pluto
  stále ve znamení Střelce. V tomto znamení planeta přeje nové mystice, novým myšlenkovým proudům, esoterice a nekonvenční sexualitě.

Hade, 19.1.2003