Jako úvod do nového týdne další poučný příspěvek od Táni:-))):

Tak včera se to provalilo, :o)

Už jsem se zmínila o Liborových nových investičních záměrech, že? Upgrade na Liborkův "starý" počítač. Vlastně mi to řekl Liborek, bavily jsme se s mamkou o plánované cestě do Krasnodaru příští léto a Liborek měl zájem, jako že by jel se mnou. Taťka Libor ne, ten prohlásil ještě před týdnem, když jsem mu to řekla, že jestli jsem JÁ padlá na hlavu a MUSÍM se somrovat do TAK nebezpečný oblasti, jako je ČEČNA, že ON a JEHO děti tedy NE. Takže jsem Liborkovi tlumočila tatínkův názor, ale taky jsem se snažila ho nezdrtit hned v momentě, kdy projevil o něco zájem (on teď nemá moc zájmů, kromě chodění za holkama). Povídám "On zas taťka bude něco chtít, a rok je dlouhá doba, to nějak politicky urovnáme." A Liborek mě tedy hned informoval, že má taťka v plánu tu investici do "starého" počítače. Ovšem toto byla NEOVĚŘENÁ informace, a tak nějak mám ve zvyku nevěřit neověřeným informacím, vycvičena našimi sdělovacími prostředky. Nicméně jsem si vzpomněla na višně. Dostala jsem od kamarádky koš višní. A když říkám koš, znamená to deset kilo. Sedla jsem si s tím k televizi a začla vypeckovávat, to se vezme višně, odtrhne se jí šťopka, pak se nožíkem nařízne, rozloupne a vytáhne se pecka. Pecka se přihodí ke šťopce do koše a zbytek se dá do hrnce na marmeládku. A tak pořád a pořád, dokud je v koši višně. No a jak jsem tak seděla a vypeckovávala, přišel Libor, vzal si nožík a kastrol - a začal vypeckovávat taky!

Okamžitě jsem znervózněla, pohled na Libora, kterak bere do svejch bulatejch pazourů tu mrňavou višničku, jak mu ta šťáva tekla mezi prsty, každá další višně mi působila utrpení, ovšem o to rychleji jsem pracovala, už aby to bylo, už aby ty muka skončily. Zkoušela jsem ho odradit: "Hele, ale tohle NEMUSÍŠ dělat, víš to?" nebo "Já už to dodělám, klidně toho nech." Nenechal.

A včera to přišlo, dostali nový Halflife, tedy novou hru, celý odpoledne zkoumali a instalovali a nastavovali, a pak pařili a řešili a strkali se u obrazovky, všichni tři. A když toho měli v devět večer dost, ještě diskutovali strategii a taktiku, ale to se nenápadně přesunuli do kuchyně, kde já jsem dokončovala rizoto a umývala horu nádobí. A celá ta jejich diskuse se nakonec stočila přesně tím směrem - "Liborek potřebuje upgrade." Na ja, tu to máme! Samozřejmě jsem začala více třískat nádobím a asi jsem i jinak sršela, a oni asi byli připravení na moji reakci, protože změnu mojí nálady OKAMŽITĚ zaregistrovali a jali se mě vyslýchat "Co je? Ty jsi naštvaná? Proč?"

PROČ!

V podstatě o nic nejde, já se přes noc vysrším, stejně nakonec dostanou, co chtějí, :o) Ale Libor to po patnácti letech manželství furt ještě nepochopil, takže z toho byl poněkud nervózní. A tuť se projevilo kouzlo mobilmánie, když jsem se důstojně osunula do lůžka ke knize, přišla mi SMS, od taťky, jo, "Mám tě moc miluju."

Jó jó, taťka je v přechodu, :o)))) Od zapřísáhlého militantního antimobilisty k ... nesmělému ... diplomatickému ... intelektuálovi??? Tuhle mi říkal, že můj hlas proti vstupu do EU byl absolutně "ilevitantní".


"Včera jsem vole potkal intelektuála vole!" "Týýý vole, jaks vole poznal, že to byl vole intelektuál?" "Místo vole hovno říkal vole nikoliv!"


T.

Převzato: www.gewo.cz

Sibiřské „Zařízení“

Rozhovor s Valery Uvarovem.
Z časopisu Nexus Magazine, ročník 10, číslo 4 (červen-červenec 2003)

Následující výňatek je zápis rozhovoru s Valery Uvarovem z Ruské akademie pro národní bezpečnost, který s ním před běžícími televizními kamerami vedl na 12. mezinárodním kongresu o UFO (2. až 8. února 2003 v nevadském Laughlin) vydavatel britského UFO magazínu Graham W. Birdsall.

Graham Birdsall (GB): Jaký je váš oficiální titul?

Valery Uvarov (VU): Jsem vedoucím Oddělení pro výzkum UFO, vědy a techniky při Národní bezpečnostní akademii se sídlem v St. Petersburgu.

GB: Je to tedy oficiální ruská vládní agentura?

VU: Samozřejmě. Zodpovídám se jen dvěma lidem, kteří jsou odpovědní jediné další osobě, a tou je prezident Putin.

GB: Co přesně je vaším posláním?

VU: Naše výzkumné úsilí je rozděleno na dvě části. Předně neustále analyzujeme data přicházející z celého světa. Pak z nich extrahujeme informace (ty které považujeme za nejzajímavější mají žlutý, jiné červený kód) pro naši databanku. Tato data jsou pak poskytována různým pracovištím v Rusku. Další aspekt našeho výzkumu vychází z otázky samotné existence UFO. Pochopitelně víme, že existují, ale co je za jejich aktivitou a jaké sledují zájmy? Toto je pro nás ta nejdůležitější otázka, tvořící hlavní ohnisko našeho výzkumu.

GB: Existuje aktivní kooperace mezi NASA a ruskými místy pro výzkum kosmického prostoru, a to na technické, vědecké a dokonce snad i vojenské úrovni. Stýkáte se, nebo máte těsné vazby na zámořskou organizaci podobnou té vaší?

VU: Mohu po pravdě říci, že pár dnů před odletem do Spojených států jsem měl schůzku se svými ... povězme šéfy. Říkali, že mají velký zájem o spolupráci s dalšími organizacemi ... tedy s našimi přáteli na západě. Takže mohu oznámit, že tato má specifická mise je jakýmsi počátkem. Považujme to za výchozí bod. Mým úkolem je najít správné lidi. Když se tak stane, bude aktivováno další stádium, a pak můžeme začít s konkrétními kroky.

GB: Na začátku jste se mimo kameru zmiňoval o významném obratu ve věci tunguské exploze z roku 1908. Můžete nám nyní do záznamu říci, proč věříte, že znáte její skutečnou příčinu?

VU: To už není otázka víry - my víme, co ji způsobilo. Byl to meteor, ale meteor, který byl zničen ... takříkajíc řízenou střelou. Tuto „raketu“ vypustilo fyzicky přítomné zařízení. Nevíme kdo ho vybudoval, ale je tu, bylo zřízeno před pradávnými časy a je umístěno na Sibiři, několik set kilometrů severně od Tungusky. Dnes už mohu říci, že naše bádání odhalila více, než jen zmíněnou explozi v Tungusce. Naposledy toto zařízení sestřelilo meteor mezi loňským 24/25 září. Američané ... ti tam mají tři báze ... tuto explozi také zaznamenali. [viz New Scientist vol. 178, vydání 2399 - 14. Juni 2003]

GB: Prominte, ale mnozí teď prohlásí, že to všechno zní jako science fiction.

VU: Víte, Grahame, když hovoříme o skutečnostech, které se skrývají za tímto subjektem, obracíme se jen k lidem, kteří mají dostatek inteligence, aby byli schopni s tím zacházet. Máme co do činění s technologií - velice vzdálenou té naší - připouštějící dělat věci, které neumíme.

GB: Můžete být konkrétnější ohledně umístění tohoto zařízení?

VU: Najděte si místo tunguské exploze. Na jihovýchod odtud je velké známé jezero Bajkal. Za ním se na sever rozprostírá obrovské pusté území, pokrývající 100 000 čtverečních kilometrů, na němž takřka nikdo nežije. Nejsou tam žádná města ani sídliště. Tam jsme lokalizovali to zařízení ...

GB: Všímáte si podivných historek a zvěstí o takzvané "planetě X"? Nemyslíte, že kdyby nějaké nové nebeské těleso vstoupilo do naší sluneční soustavy, astronomové by to nepochybně zjistili a oznámili?

VU: Nemohu hovořit za západní astronomy, ale astronomové z naší Akademie říkají, že se není čeho obávat. Slyšel jsem lidi, kteří se zmiňují o oběhovém schématu 3600 let. Je tady ale planeta, která má obdobnou oběžnou dráhu jako Země, ale je skrytá za Sluncem. Víme, že mezi touto planetou a instalací na Sibiři je blízká spojitost. Povězme to tak: domníváme se, že zmíněné zařízení udržuje planetu na stabilní oběžné dráze. Kdyby se tato planeta posunula, pozměnila svou oběžnou dráhu, destabilizovalo by to celý sluneční systém. Někteří v Akademii jsou si jisti, že tato planeta je obydlená, a že zařízení na Zemi je navrženo tak, aby chránilo je i nás. Jsme si jisti, že se nic nebezpečného nestane. Vše je pod kontrolou.

Naše průzkumy ukázaly, že Země pulsuje na jemně naladěné frekvenci, ovlivňující všechno - každou živou věc. Před nějakými 12 500 lety - podle studia starého egyptského kalendáře - korespondoval tento impulz s rokem o 360 dnech, ale pak Zemi zasáhl a odchýlil asteroid. Věříme, že poté byla oběžná dráha Země uměle pozměněna tak, aby tato odchylka byla kompenzována. Naše planeta se pohnula o něco dál od Slunce, na pulsní frekvenci 365.

To vše nás naučilo věřit, že máme přátele, kteří na nás mlčky dohlížejí. Nepřipustili tehdy, a ani v budoucnosti nepřipustí, aby jakákoliv planeta, kometa či asteroid, zasáhla a zničila Zemi. To je nám teď už absolutně jasné.

Někteří si přejí umístit do vesmíru zbraně ... a abych pravdu řekl, všechny lidi zapojené do tohoto projektu z toho bolí srdce. Všichni, jak tady jsme, jsme zkoumali nejen toto zařízení, ale i některé jiné věci a materiály... ... nic z toho nevyrobili Rusové ani Američané, ale někdo jiný; někdo, kdo sem přišel z kosmu. Rmoutí nás pomyšlení na to, co by se mohlo stát, kdybychom v kosmu rozmístili zbraně.

Musím to říct úplně na rovinu: Toto zařízení má vlastní silový zdroj, zdroj energie. Lokalizovali jsme ho. A bylo to v období konfliktu v dřívější Jugoslávii, když jsme u něj poprvé zaznamenali zvýšenou produkci energie. I pro nás je to neuvěřitelné, ale dnes už víme, že toto zařízení skutečně reaguje na sociální otřesy a konflikty. Součástí našeho výzkumu je i pátrání ve starověkých záznamech a archivech, a tam jsme narazili na texty „Echutin Apposs Alanhor“ [sic]. Říkáme jim Alanhor a jsou přinejmenším 4000 let staré. Popisují toto zařízení, i to, co dělá, ve vědeckých termínech. Je to úžasné.

Navštívil jsem tu oblast dvakrát. Hned napoprvé odhalilo naše vybavení výrazné hladiny radiace. Musím říct, že to bylo pěkně riskantní; nemohli jsme se před tím nikam skrýt. Několik místních obyvatel o tomto zařízení přirozeně vědělo a popsali nám ho. Popisovali něco jako kovové struktury a nakreslili nám je. Zanesli jsme všechno do mapy. Ale všichni tito lidé, jejich rodiny i zvířata, trpí nemocí z ozáření.

Úroveň radiace byla v uplynulých šesti letech nepřetržitě monitorována, a nyní všichni lidé - včetně divokých zvířat - opustili les. V této souvislosti vám o tunguské explozi musím říct ještě něco, o čem se nikdy předtím nemluvilo. Dva měsíce před explozí uprchla z této oblasti všechna zvířata. Jakoby se tehdy to zařízení začalo vybavovat energií, aby se následně mohlo vypořádat s tím asteroidem. S tím souvisel i nárůst radiace. Totéž se odehrává i v současné době.

GB: Jsou nějaké plány k vyslání další expedice do této oblasti, za účelem návštěvy toto zařízení?

VU: Radiace je sice nepříjemný faktor, ale ano, další expedice je naplánovaná na závěr letošního roku. Podívejte, co se toho týče, chceme být otevření a upřímní. Uvítáme mezinárodní účast, ale lidé, které pozveme, musí být v očích světa důvěryhodní. Chceme čestné, objektivní a otevřené lidi dychtící po poznání, kteří jsou ochotní ke spolupráci a následné výměně a šíření vědeckých dat.
Zvu vás, Grahame, abyste přišel do Ruska a navštívil to zařízení jako pozorovatel.

GB: Jsem velmi poctěn. Děkuji Vám.

VU: Můžete lidem říct, že my, Rusové, jsme usoudili, že je načase, aby se o tom mimo dosavadní hrstku zasvěcenců dozvěděli i ostatní.

Překlad gewo 2003

Originál textu: http://www.nexusmagazine.com/Installation.html 



 

Atmosféra planety Pluto se zvětšuje
7:47 - 10.7.

PAŘĺŽ 10. července (ČTK) - Atmosféra nedoceňované planety Pluto se za posledních 14 let změnila neočekávaným způsobem: rozšířila se a zvětšil se dvojnásobně i její tlak. Napsal to ve svém posledním čísle časopis Nature.

V současné době se Pluto vzdaluje od Slunce a blíží se ke svému zimnímu období, které na něm trvá několik desítek let vzhledem k jeho 248 let trvajícímu oběhu kolem Slunce.

Se svou oběžnou dráhou abnormálně inklinovanou a velmi excentrickou (její vzdálenost od Slunce se pohybuje od 4,5 do 7,5 milionů kilometrů) se Pluto liší od jiných planet. Ve skutečnosti to podle některých astronomů není planeta, ale asteroid, který pochází z Kuiperova pásu a Slunce ho přitáhlo svou gravitační silou. Kuiperův pás daleko za oběžnými drahami planet seskupuje krátkodobé komety a asteroidy.

Pluto, který je menší než Měsíc kroužící kolem Země, je jediná planeta naší sluneční soustavy, na níž ještě nepřistála kosmická sonda ze Země. Doposud jsou jedinými příležitostmi k jejímu zkoumání její průchody před některou hvězdou (intenzita světla hvězdy, předtím než zmizí, které zachytí planeta, progresivně klesne, pokud na ní existuje atmosféra), což se stalo v letech 1988 a 2002.

Před 14 lety astronomové rovněž zjistili, že Plutonova atmosféra obsahuje velké množství dusíku, což je důsledkem sublimace zmrzlého dusíku na jeho povrchu.

Teplota na Plutu od roku 1989, kdy byla planeta nejblíže Slunci, také stoupla o přibližně jeden stupeň Celsia. Stále však na ní panuje hluboký mráz - teploty se pohybují několik set stupňů pod nulou.

Každopádně oběžná dráha Pluta v několika příštích letech nabízí vědcům příležitost zjistit o této nejvzdálenější oběžnici naší soustavy mnohem více. Americký úřad pro letectví NASA zvažuje vyslání mise k Plutonovi a jeho měsíci Charonovi v lednu 2006, takže by sonda k Plutu dorazila asi roku 2015.
 

Lhali jsme. No a co?
Článek ve Zvědavci http://www.zvedavec.org

Vladimír Stwora (11.7.2003)

Úměrně s tím, jak postupně vychází najevo zbytečnost amerického zásahu v Iráku, padají také
poslední přetvářky čelních politiků. Otevřeně přiznávají, že lhali. Jejich cynismus je
šokující. Od počátku jsem nechápal, jak si mohou být tak jistí, že jim jejich počínání
projde. Postupně do toho začínám vidět. Informace z různých zdrojů skládají dohromady
mozaiku. Více >>ZDE>> http://www.zvedavec.org/zpravySQL.php?clanek_id=637