Vítám vás v novém týdnu. Obrázek vlevo je přímo výstavní hlava mayského bojovníka z Českého Ráje:-) Minulý týden byl ve znamení nepřízně počasí a přírody. Když na tomto místě píšu o nepříznivém postavení planet většinou si člověk ani nedokáže představit kam až můžou excesy přírody zajít. Ve Francii opět příroda dokázala jak je člověk před řáděním živlů malinkatý.  Nejméně sedm lidí zemřelo při záplavách, které od pondělka sužovaly jižní Francii. Kvůli dešti musely být evakuovány tisíce obyvatel. Zasažena byla i historická města Avignon, Arles a Montpellier, kde voda vystoupala až do výšky jednoho metru. Vláda k řešení kritické situace uvolnila dvanáct miliónů eur (asi 384 miliónů Kč). Viz: http://www.novinky.cz/02/10/56.html http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=39169 No a co se týká pádu vánočního stromu na Staroměstském náměstí... Dosti příznačné pro současný způsob slavení vánoc, ne? Prostě vánoční stromeček byl poněkud veliký, nezdá se vám? "Můžeme si celý život nechat od světa říkat, co jsme zač. Duševně zdraví nebo nemocní. Světci nebo sexuální maniaci. Hrdinové nebo oběti. Můžeme to nechat na dějinách, ať nám povědí, jak dobří nebo špatní jsme. Můžeme nechat minulost, ať rozhodne o naší budoucnosti. Anebo se můžeme rozhodnout sami. A možná je naším úkolem vynalézt něco lepšího." Chuck Palahniuk, Zalknutí Náhodná ukázka pro tento týden od mojí maličkosti.

A do nového týdne opět poučná historka ze života od Táni:-))

:o)


Tak teda na plicní, na rentgen. Když už to ta doktorka po mně chce ...
Na plicním lidí, že se nejde protlačit už na chodbě, ale čekárna prázdná. Je mi to tedy divný, nicméně si přečtu všechny nápisy na všech dveřích dokola a všechny nástěnky - fantazie, na plicním používají místo špendlíků injekční jehly, :o))) U okýnka se zapisují lidi, tak si stoupnu do řady, jsem třetí, fajn. Jenže když přijdu na řadu, sestra usoudí, že jsem ten trpělivej optimista a zavře mi okýnko před nosem. No dobrý, no, pozoruju, jak to tam chodí, dvoje dveře s nápisem RTG kabinka, tak ty mě zajímají zejména, lidi se tam střídají celkem rychle, paráda, tak jen aby ta sestra přišla a zapsala si mě. No jo, mohla bych si sednout, ale pamatuju si radu té mé operátorky, ona dycky říká "Nezavěšujte, jinak byste ztratili pořadí, kterého jste nyní dosáhli." No a fakt, za mnou se tvoří fronta, starší dáma s modrými vlasy a pán v nejlepších letech, co jsou bezprostředně za mnou, se evidentně spojili v nouzi, povídají si o stavu našeho zdravotnictví, nasírají jeden druhého a nakonec, když už dosáhli téměř vyvrcholení, obrátí se na mně, možná aby se posunuli ještě výš, zjevně nemají bystrozrak sestry a nezaregistrovali trpělivého optimistu ve mně, anebo mi trpělivost a optimismus docházely, :o)))
"Ta sestra snad nikdy nepřijde! To tu snad budem trčet do zítra!!"
Jenže já pozorovala ty dveře od kabinky a osazenstvo v čekárně, vypozorovala jsem, že poslední adept na rentgen právě vniknul do kabinky 2, tak s klidem povídám:
"Jen co se otevře kabinka, vniknu tam. Ať si mě sestra zapíše, až bude mít čas, nenecháme přece rentgen zahálet."
Možná porozuměli a zmlkli obdivem nad mými schopnostmi strategického plánování, anebo nerozuměli a přemýšleli, o čom jsem to mluvila, ale na chodbě se objevila sestra s nepravděpodobnou otázkou "Čeká tu ještě někdo na kašlání?"
Okamžitě jsem se rozkašlala a se mnou polovina čekárny. Přemýšlím, proč by měl někdo čekat na kašlání, ale asi se žádný takový blázen nevyskytl, protože sestra otevřela okýnko a konečně si mě zapsala, těsně před tím, než se otevřela kabinka č. 1. Tak jsem tam vklouzla, svlíkla se do půl těla, abych nezdržovala, a čekala jsem. Slyším z vedlejší kabinky klapot podpatků, instrukce neviditelné sestry k té neviditelné osobě: "tu si dejte bradu, ruce vytočte, až řeknu, nadechnout a pak nedýchat!" Pokyny si vrývám do paměti, abych něco nepopletla, až přijdu na řadu. Bzzz, klap klap klap, nashledanou. No, teď tedy já. Jenže ta sestra z příjmu mě asi nabonzovala jako trpělivýho optimistu, protože v kabince jsem čekala další půlhodinu, nahá do půl těla, abych nezdržovala. Tohle jsou moje nepříjemný sny, někde stojím nahá do půl těla, ale tu to naštěstí není na veřejnosti. Přesto mám ruce založený před prsama, co kdyby se stěny zhroutily, jak se mi to ve snu stává pravidelně?! No príma, nakonec je procedura za mnou, opouštím kabinku a pán v nejlepších letech zachytí můj pohled a snaží se mi signalizovat své znechucení nad tím, jak jsem to sakra zdržela. Pokrčením ramen signalizuju, ať si trhne nohou. Tak teď už jen počkat na výsledek. Takže sedíme v čekárně, starší paní s modrými vlasy vysvětluje pánovi v nejlepších letech, že já su v tem nevinně, že slyšela sestru, jak si s nějakou paní vyměňují recepty na vanilkové rohlíčky. Že si teda celou dobu myslela, že JÁ su ta dotyčná, ale pak pochopila, že jsem byla celou dobu zavřená v kabince jako ona. Nenechala jsem se zatáhnout do jejich hry, v klidu jsem vyčkala verdiktu doktorky, která po další půlhodině prohlásila, že dobrý, a šla jsem k zubařce.
To je ještě furt důsledek té mojí pracovní nechuti z předminulého týdne, já se tenkrát objednala i na zuby, po dvou letech. Na desátou jsem přesně přišla, viděla jsem odcházet poslední pacientku, takže jsem si říkala, že to bude rychlovka. Ne, asi si sestra všimla mého trpělivého optimismu. Po půlhodině v čekárně jsem postoupila do ordinace, paní doktorka si řekla, že to vezme od podlahy, objevila jeden kaz a jakýsi problém, který vyžadoval zas rentgen, a na druhé straně radši taky rentgen a "sestro, připravte mi drenáž." No tak mě ozářili ještě dvakrát a na cestě domů jsem si uvědomila tu drenáž. Totiž při vstupu do čekárny zubní ambulance vypínám mozek, jinak bych tam nemohla být. A zapnu ho zas až venku. Zubařka se mnou moc nepokecá. Ale cestou domů jsem tedy zjistila tu divnou věc, tak jsem volala sestře, co s tím mám dělat. "Dali jsme vám kartičku s rozpisem dalších kontrol, zítra s tím přijďte, paní doktorka vám to vytáhne, je to dren a musí tam zůstat."
"A jak se s tím žije?"
"Prosím?"
"Můžu pít?"
"Ano."
"Jíst?"
"Ano."
S nadějí v hlase: "Pracovat?"
"Ano."
Zklamaně: "Tak děkuji."

Dneska jsem tam tedy byla s tím problémem, který ovšem přes noc přestal existovat, myslím, že jsem ho spolkla, takže dren je teď v pr...eli. Říkala jsem si, že zkusím absolvovat dnešní návštěvu v plném vědomí, tak jsem doktorce nahlásila, že dren není, a ona, když viděla, že se mnou může komunikovat, tak mi za to řekla, že mám paradentózu na těch dvouch zubech, co včera rentgenovala, tak že mě pošle na celkový rentgen. Hned mě napadlo, že teď se lépe dokážu vcítit do kůže mé kamarádky, které na jaře řekli, že jí budou muset vyndat všecky zuby a ona proto dva týdny plakala. Zuby ještě má, podruhé už k tomu zubaři nešla. Tak jsem se paní doktorky vyptala na všechny podrobnosti, kvůli Iris, byla jsem velice komunikativní a mozek mi pracoval na plné obrátky, a když jsem se to všechno dozvěděla, opustila jsem ordinaci a zamířila koupit pytlík pro Kryštofa, ježiš ale o Kryštofovi teď ne, to by bylo na dlouho. Cestou mě napadlo, že ty rentgeny ... je-li to zdravé?!? Další rentgen?!? Už teď nejspíš zářím, protože lidi si mě prohlížejí s jaksi hmatatelným zájmem, tamhleten vysokej blonďák se otočil ... jenže já su nesmělá, sklopím zraky ...

Ne, nezářím, zapomněla jsem si na nohách návleky.

Zdravím Táňa.

Dlouholetý sen hollywoodských filmařů a spisovatelů sci-fi o cestování v čase by se mohl brzy vyplnit. Tvrdí to alespoň uznávaný ruský vědec Igor Novikov, ředitel Centra pro teoretickou astrofyziku v Kodani.


MOSKVA - "Stroj pro cestování časem ve skutečnosti nijak neodporuje zákonům fyziky a logiky, takže myslím, že bude brzy sestrojen," dodává Novikov. "Není to žádná fantasmagorie, ale seriózní vědecká práce opřená o matematické vzorečky," obhajuje svá tvrzení.

Film se možná promění ve skutečnost
Cestování v čase nebude podle Novikova jen zábavou pro zbohatlíky, ale i velkým poučením pro vědce. Nicméně nijak nevylučuje ani to, že by se cest do budoucnosti mohli chytit nejrůznější podvodníci. Zápletka amerického filmu Zpátky do budoucnosti, kde si jeden z padouchů opatří v budoucnosti výsledky ligových zápasů a po návratu do současnosti pak vyždímá peníze ze sázkových kanceláří, je podle Novikova veskrze uskutečnitelná.

Novikov není přitom žádný ztřeštěný profesor, ale jedna z nejuznávanějších kapacit teoretické fyziky. Zasloužil se o popis černých děr na základě teorie relativity



Bližší informace o knize Igora Novikova najdete zde: http://www.amazon.com/exec/obidos/tg/detail/-/0521467373/002-5501127-6324014?v=glance&vi=reviews
Můžete si ji po přečtení recenzí (hovoří o knize v superlativech:-)) ) i objednat.




 

Následující článek je zajímavý především dokladem o klimatických zvratech značného rozsahu, v  Temné věky...ještě temnější než jsme si mysleli?, jsou probrány události dosti podobné... Souvisí tyto děje nějak? Kdo ví...

Zdroj: Repro LN

 Faraoni drželi v rukou neomezenou moc. Měli ale také odpovědnost, třeba i za dostatek
vody a potravin pro obyvatelstvo. Egyptští králové však tuto roli po určitou dobu nezvládali. Když král
zklamal, začal jeho vliv klesat. Moc v některých částech říše převzali velmoži.

Průzkumné vrty v bahnitém dně afrického jezera Tana nedávno odhalily překvapivý fakt. Tam, kde je nyní dno,
existovalo kolem roku 2150 před naším letopočtem několik osad. Důkazem se staly kousky opracovaných dřev,
úlomky keramiky a další stopy po lidské přítomnosti.

Britští geologové Richard Bates a Henry Lamb nabízejí pro tuto skutečnost vysvětlení. "Hladina stále klesala a
na určitou dobu jezero zcela zaniklo," uvádějí ve své studii.

Zdroj, z něhož si Modrý Nil bral přibližně 65 procent vody, na několik let prakticky vyschl. Pro stabilitu
egyptské Staré říše to mělo vážné následky. Záplavy přinášející každým rokem kvanta úrodného bahna zeslábly, a
celkově se mohlo změnit klima. Rolníci získávali z polí stále menší úrodu a obilí v sýpkách ubývalo. Říší
zmítal hlad.

"Je pravděpodobné, že série neúrodných let se mohla stát jednou z příčin zániku Staré říše," komentuje nález
britských geologů doktorka Hana Navrátilová z Českého egyptologického ústavu UK.

Představovat si davy rozvášněných zemědělců, jak s motykami v rukou pochodují směrem k paláci, je ovšem
evropské pojetí rolnické vzpoury. Namísto těchto bouří otřásala Starou říší hlavně slábnoucí autorita krále.
Jako zástupce nejvyššího boha se měl přece postarat o dostatek vody. Ostatně měl k tomu stovky úředníků
dohlížejících na organizaci práce a fungování státu.

Když král v této roli zklamal, začal jeho vliv klesat. Moc v některých částech říše převzali velmoži. Sami
organizovali místní správu, vybírali daně a starali se o nově vznikající zavlažovací systémy.

Otřesenou centrální moc navíc ohrožoval napjatý státní rozpočet, protože stavby pyramid odčerpávaly značné
částky.
Stará říše, která sahala od nilské delty až k dnešnímu Asuánu, se rozpadla na několik samostatných celků. Až po
desítkách let se situace uklidnila a vznikla jednotná Střední říše.

Josef Matyáš
 

Převzato: www.osud.cz

Abrahám a Mojžíš jako egyptští faraonové - je Starý zákon historickou fikcí?

Byl Mojžíš egyptským faraonem?

Mohutná koruna na hlavě sochy připomíná baklažán. Melancholický pohled a jemný úsměv na tváři svědčí o mírné povaze mladého faraona. Ve skutečnosti však Amenmess vešel do dějin jako "pučista", který se pokusil ovládnout největší starověkou říši zbraněmi a násilím. Dvacet roků se berlínský vědec Rolf Krauss věnoval jedné z nejzáhadnějších postav říše na Nilu, o které se donedávna vědělo poměrně málo. Na základě svých výzkumů Krauss zjistil, že v roce 1203 př. n. l. se dvacetipětiletý mladík pokusil sesadit svého otce Sethose II. z trůnu. Čtyři roky mezi nimi trval krvavý boj, který přinesl zemi zkázu a žal.

Tento uzurpátor, který si dal v Thébách postavit šest soch v nadživotní velikosti, má být podle německého egyptologa Krausse totožný s biblickým Mojžíšem, který vyvedl izraelský národ z egyptského zajetí a vštěpil svému lidu deset božích přikázání. Tuto hypotézu představil nedávno Krauss vybranému publiku na univerzitě v Heidelbergu, na kterém nechyběli experti na Starý zákon, archeologové a egyptologové. Vědci zkoumající bibli se už dávno smířili s myšlenkou, že starozákonné texty jsou pestrou směsí pravdivých faktů i fikcí, kde se kolem autentických osobností odvíjí fantastický a pseudohistorický děj. Archeologové v posledním čase narušovali samotné základy Starého zákona. Jejich dosavadní bilance vyznívá v neprospěch těch, kteří biblické texty pokládají za spolehlivý historický pramen.

Vědci zjistili, že:

Hromadný odchod židovských kmenů z Egypta (exodus) je fikcí
Davidova říše, která měla podle bible sahat od Eufratu až po Středozemní moře, možná ani vůbec neexistovala.
Izraelská vojska nikdy násilně nedobyla Kanaán.
Pět Mojžíšových knih nevzniklo v 10. století př. n. l., nýborž o pět set roků později.
Začátek budování faraonské metropole Raamsese se odhadoval na rok 1270 a na jeho výstavbu měli být nasazeni izraelští zajatci. Německý archeolog Edgar Pusch překopal celý areál bývalého faraonského sídla a nenarazil tam ani na nejmenší stopy po hebrejských dělnících. Nepotvrdily se ani údaje o dalším průběhu biblického exodu: Po 40 letech putování odevzdává starý Mojžíš vůdcovství do Jozuových rukou. Jozua zanedlouho na to vtrhl do Kanaánu a jeho vojska ohněm a mečem vyhnala původní obyvatelstvo. Kniha Jozuova je bohatá na popisování bojů, po kterých Izraeliti útokem dobyli Aj a Hebron. Proti Jerichu, jehož zdi se zázračně rozsypaly za zvuku fanfár sedmi knězů, táhlo do boje až 40 000 vojáků.

Jsou to všechno fikce? Izraelští archeologové už několik roků neúspěšně pátrají po stopách ozbrojených konfliktů na území Palestiny. Telavivský expert Israel Finkelstein proto vypracoval nový scénář vývoje kolem roku 1200 př. nl. l. Podle něho se v té době usadili v Palestině zajordánští pastýři ovcí, kteří se postavili horské osady a žili v míru s Kanaánčany. Archeologické výzkumy svědčí o tom, že Davidovo království sice existovalo, ovšem rozprostíralo se na podstatně menším území, než to uvádí bible. Mimo to je málo pravděpodobné, že by se panovníkovi podařilo sjednotit všech dvanáct izraelských kmenů. První důkazy o existenci izraelského etnika pocházejí až z období římské nadvlády.

Identitu židovského národa neustále ohrožovala vnitřní roztříštěnost a venkovní nepřátelé. Palestina byla téměř nepřetržitě pod cizím jařmem: do roku 1000 př. n.l. vládli v zemi Egypťané, které vystřídali syrští kolonizátoři. Potom následovala novobabylonská a perská okupace, kterou ukončil příchod Alexandra Velikého v roce 330 před naším letopočtem.

Nejbrutálnějším dobyvatelem byl babylonský král Nabuchodonoros, který drancoval nabytá území a izraelskou vládnoucí elitu dal zavléci do Babylonu. Téměř všichni odborníci se shodují v tom, že základ starozákonných textů je třeba hledat právě v těchto historických událostech.

V bibli najdeme o Mojžišově původu jen skromné údaje. Vyrůstal jako adoptivní dítě faraonovy dcery, oženil se s Núbijčankou a musel utéct kvůli podezření z vraždy. V mimobiblických pramenech nabývá postava tohoto muže jasnějších obrysů. J. Flavius charakterizuje bibilického hrdinu jako "egyptského prince", který v 13. století př. n. l. působil jako místodržitel v Kuši. Kvůli "tahanicím" o trůn musel opustit vlast. Flavius na jednom místě vzpomíná, že jeho rodiče byli v blízkém příbuzenském vztahu.

Tento popis se téměř shoduje se životopisem uzurpátora trůnu Amenmessa, jehož osudy se podařilo Kraussovi zrekonstruovat na základě nových nálezů hieroglyfů:

Amenmesse spravoval dlouhé roky egyptskou provincii Kuš, která byla bohatá na zlato.
Oženil se s kušskou princeznou.
Jeho otec, faraon Sethos II., měl za ženu vlastní tetu Tachat.
Po nástupu otce na trůn v roce 1204 př. n.l. uskutečnil Amenmess s podporou núbijských jednotek státní převrat a obsadil jižní polovinu země. Zanedlouho sna to se dal v Thébách korunovat na krále. Sethosovi se podařilo porazit svého konkurenta až po mnohaletých krvavých bojích.

Pokud je pravda, že neznámý jahvista využil příběh neposlušného syna k vytvoření postavy Mojžíše, tak celý Starý zákon je "od prvního do posledního řádku sice kvalitní literatura, ale v každém případě je na ni třeba hledět jako na literární fikci a ne jako na reálný popis historických událostí," tvrdí Krauss.

Mnohým komentátorům bible přišly závěry německého egyptologa vhod. Většina z nich už dávno tvrdí, že autoři biblických textů uplatnili svůj nepopiratelný talent k psaní historických románů a pověstí, které nevylučují překroucení základních historických faktů.

Oldřich Žiška pro časopis Spirit, týden 1.-7.12.2003