Obři a dinosauři
Zkamenělý prst nalezený v křídovém vápenci patřil "pravěkému" člověku. Úlomek
počínající středním kloubem měří 7,6 cm. Celková délka by byla kolem 15 cm. Na
snímku je porovnán s normálním celým prstem . Vykopávky ve stejném kameni
odhalily také dětské zuby a lidský vlas.
Řez odhaluje typickou pórovitou strukturu kosti, běžnou u lidského prstu. Metody
Cat-scan a MRI identifikovaly klouby a šlachy po celé délce zkameněliny.
Objevují se tmavší oblasti, interpretované jako vnitřek kostí a kostní dřeň.
Jsou řidší , než okolní kámen, a lehce propouštějí rentgenové paprsky, což
způsobuje jejich tmavší odstín. Černá místa označují řezy.
Tato dinosauří stopa v křídovém vápenci na břehu řeky Paluxy je asi 30 cm
široká, poblíž jsou obdobné otisky. Dřívější vykopávky zde odhalily lidské stopy
uvnitř dinosauřích, což vedlo ke zkazkám, že lidské otisky měly drápy. Pozdější
výzkum objevil lidské stopy až 64 cm dlouhé vedle dinosauřích otisků - to
odzbrojilo pochybovače. Také se našel otisk lidské ruky.
To znamená, že dinosauři, z pohledu geologické historie, obývali nevyjasněné
období křídy. Lidské stopy vedle dinosauřích odporují současné teorii evoluce,
protože lidstvo se mělo vyvinout až za dalších 75 až 100 milionů let.
Zobrazena jedna lidská stopa nalezená spolu s dinosauřím otiskem na břehu řeky
Poluxy v Dinosauřím parku u Glen Rose v Texasu- vedle moje noha. Stopa je delší
než 45 cm.
Příčné řezy a vyhodnocená síla stlačení ukazují, že jde o stopu ženy. Odhady
říkají, že musela měřit alespoň 305 cm a vážit 454 kg.
Na této lokalitě bylo odkryto několik vrstev s lidskými stopami vedle
dinosauřích. Podle dr. Carla Baugha, archeologa, vznikly tyto vrstvy během
prvních dnů Noemovy potopy, kdy byla linie vodní hladiny dost nízká na to, aby
mohly opakované denní přílivy formovat vrstvy bahna, a prchající živočichové se
mohli dostat do bezpečí - vyšší vrstvy již nevykazují žádné otisky. Je jasné, že
lidé, žijící zároveň s dinosaury, byli inteligentní, a otisky naznačují, že byli
již zcela "lidští". Palec primátů je totiž posazen blíže k patě, aby umožnil
šplhání ve větvích. Dr. Hilton Hinderliter z Apollo Campus, Pennsylvania State
University tyto nálezy studoval a prohlásil, že víra v evoluci je ve stádiu
konečné choroby, avšak její konec bude umožněn až novou generací vědců, jejichž
myšlení netrpí předsudky toho typu vzdělání, které nyní převažuje na školách.
Toto vzdělání prostě odmítá veškeré důkazy, které se nehodí do evoluční teorie.
Tato zajímává fotofrafie zobrazuje kladivo, nalezené v obdobné vrstvě, Jeho
železná hlava a dřevěná rukojeť jsou zatuhlé v pískovci. Metalurgická studie
ukazuje, že bylo konstruováno z takového typu železa, které nemohlo být vyrobeno
za současných atmosferických podmínek. Je pravděpodobné, že před potopou byla
naše atmosféra více stlačena, a vykazovala asi dvojnásobnou hustotu než dnes, a
to bez ultrafialového záření.
V červnu 1934 rodina Hahnova objevila za Londonem v Texasu skálu, stojící volně
na skalnatém podloží za vodopádem. K lokalitě patří také tzv. Křídová skála,
75-100 mil. let stará. Všimli si, že ze zvětralé skály trčí nějaké dřevo.
Rozlomili tedy kámen, a objevili hlavici kladiva. Vyzkoušeli materiál pilníkem.
Zářez je dodnes stále vidět, bez viditelné koroze. Neobvyklou slitinu výjimečné
kvality tvoří ze 6% železo, z 2.6% chlor a a ze 74% síra (žádný uhlík). Hustota
železa ve střední části naznačuje, že čistota vnitřního kovu je neobvykle
vysoká, bez jakýchkoli vzduchových bublin. Jak ukazují testy, moderní
průmylslová výroba neumí produkovat železné výkovky této kvality. V místě otvoru
pro násadu obsahuje kov i jiné příměsi . Otvor je oválný o rozměru 1x1,5 palce.
Osobní svědectví
Před několika lety jsem slyšel o lidských stopách nalezených vedle dinosauřích.
O nálezech informoval tisk i televize. Moc jsem o tom tehdy nepřemýšlel, ale
později, když jsem začal více číst o evoluci, vzpomněl jsem si na nález. V lednu
1995 jsem kvůli tomu schválně jel do Glen Rose, abych o otiscích zjistil co jsem
mohl. Shledal jsem, že vykopávky se tam provádějí každé léto jen asi po dva
týdny, protože jinak je řeka Palluxy moc vysoko. Také majitel pozemku povoluje
kopání jen po omezenou dobu. Na břehu řeky jsem našel velké otisky jasně levé
nohy dinosaura. Je jich mnoho, hlubokých 6-10 palců, 2-3 stopy širokých, jsou
tříprsté. Ve zdejším muzeu jsem rozhovorem zjistil, že lidské stopy zde byly
nacházeny již nejméně od roku 1910. Muzeum začalo s výzkumy až od r. 1982. Od té
doby bylo nalezeno 57 lidských stop, a minimálně jedna o kus dál. Je zde
vystaven kus skály, vyzdvižený ze dna řeky, ve kterém je jeden z nejlepších
nálezů.
Přesto, že několik důvěryhodných vědců potvrdilo pravost nálezů, evolucionisté
vydávají lidské stopy za rytiny indiánů, stopy zraněného delfína, nebo přímo za
podvrh. Jeden muž se je dokonce snažil kladivem znehodnotit. Bylo mi jasné, že
se stopami lidí vedle stop dinosaurů se hroutí celá evoluční teorie.
Proto jsem to chtěl vidět na vlastní oči. Se dvěma přáteli jsem jel do Glen Rose
a zúčastnil se 19.června 1995 vykopávek. Pomáhali jsme odstranit výstupek skály
na daném místě. Tento výstupek zakrýval vrstvu, na které byly dříve objeveny na
jiných místech podél řeky stopy. Každý kus výstupku, který jsme odstraňovali,
vážil aspoň tunu. Mořilo se s tím hodiny několik mužů s pomocí perlíků a
páčidel. Žádný indián nemohl nikdy zvednout a přemístit tuto svrchní skálu, aby
pak cokoliv tesal! Prvního dne jsme objevili dinosauří stopu, ale žádnou
lidskou. Na jiném místě, asi o 50 m dolů po řece jsme se o něco později
zúčastnili odstraňování jílu z prohlubně na cílové vápencové skále. Několik z
nás zednickými lžícemi odstraňovalo několik centimetrů jílu, překrývajících
zkamenělou vrstvu. Tento jíl byl odkryt po předchozím odsunutí svrchní skály.
Bylo jisté, že vrstva jílu nebyla nikdy předtím narušena. Jakmile jsme
zpozorovali, že jedna z prohlubní by mohla být lidskou stopou, všeho jsme
nechali, a soustředili se na opatrné odstranění jílu z onoho místa. Pár lidí si
akci natáčelo na kameru, stejně jako předcházející neporušený stav místa.
Prohlubeň ve vápenci byla zřetelným otiskem velké lidské nohy. Pravé nohy. Palec
a tři pravé prsty vytvořily jasné otisky a byly mezi nimi ostré vyýstupky skály.
Druhý prst zleva nebyl tak zřetelný, což odpovídá lidské chůzi. Před prsty byly
kopečky navršené skály, vytlačené při doteku s povrchem. Pata chodidla nebyla
tak jasná, vypadala, jako by chodec sklouzl. Hloubka stopy odpovídala hloubce
stopy někoho, kdo se pohybuje bahnem. Vše mělo přirozené proporce. Měl jsem z
přítomných největší nohu, a tak byla bosá použita pro srovnání na všech video
záznamech a fotografiích, které vykopávku dokumentovaly. Měl jsem tak možnost
stopu zblízka prozkoumat. Byla to bez debaty lidská stopa. Potvrzuji, že vše,
čeho jsem byl svědkem, jsem zde popsal věrně a bez přehánění.
Neuvěřitelné nálezy
Sádrové odlitky podobných stop jsou k vidění v Austrálii v Rex Gilroy's
Butterfly Museu poblíž Tamworthu v Novém Jižním Walesu. V této oblasti jsou i
jiné zajímavé artefakty. Ve starém říčním štěrku u Bathurstu tam leží na velké
ploše rozházeny velké kamenné předměty - palice, dláta, nože a sekery - vše
ohromné váhy mezi 4 až 12 kilogramy. To napovídá, že je mohli vyrobit a používat
pouze lidé velkých rozměrů. Odhaduje se, že mohli měřit 3,3 - 4 m, a vážit 250 -
300 kilo.
Amatérský badatel našel v řece Winbumdale severně od Bathurstu zkaměnělou
lidskou stoličku, příliš velkou na současného normálního člověka. Podobná byla
nalezena také u Dubbo v Novém Jižním Walesu. Průzkumníci z okrsku Bathurst ve
30. letech min. století často hlásili nálezy mnoha zkaměnělých velkých lidských
stop na jaspisových plošinách.
Ještě podivnější byly zkameněliny, nalezené kolem Bathurstu přírodovědcem Rexem
Gilroyem. Vykopal z hloubky 2m dolní stoličku o rozměrech horní plošky 50x42 mm.
Pokud je tento údaj správný, majitel zubu musel být nejméně 8m vysoký, a vážil
přes 500 kilo!
Farmář v Gympie v Queenslandu zase objevil na poli fragment čelisti s chybějící
dolní stoličkou. Daný jedinec by měřil přes 3m. Největší stopa, nalezená v
Modrých horách, musela patřit osobě vysoké 7 metrů!
3 velké stopy byly nalezeny poblíž Mulgoa jižně od Penrithu v Novém Jižním
Walesu. Tyto otisky, každý o délce 60cm, jsou 2 metry od sebe, což naznačuje
výšku chodce 4 m. Jsou uchovány v proudu sopečné lávy, který se zde vytvořil
"miliony let před tím", než se člověk údajně na australské pevnině objevil
(pokud budeme věřit evoluční teorii); Noel Reeves našel obrovské stopy poblíž
Kemsey v Novém Jižním Walesu v pískovcovém dnu řeky Upper Macleay. Jeden otisk
má palec dlouhý 10cm a celkové rozpětí prstů 25cm - to napovídá výšku postavy
6m...
Je jisté, že Aboriginci nebyli prvními obyvateli Austrálie. Antropologové se
domnívají, že Aboriginci jsou de facto nedávnými příchozímí, příbuznými
domorodců z Nové Guineje. Aboriginci sami pak ve svém starobylém národopise
připouštějí, že jejich země byla před nimi osídlena několika skupinami lidí a
obry.