Arnol Black house na ostrove Lewis

Kde lide jedi oves Na Vnejsich Hebridach lide v nedeli nejenom nekupuji chleba, nekteri dokonce ani nezapnou radio ci televizi nebo si neprectou noviny. Trajekty ani autobusy nejezdi, nekde dokonce zamykaji houpacky na detskych hristich. Lide Vnejsich Hebrid se mi celkove jevili ponekud jini.

Den pred plavbou ze Skye do Lochmaddy na Severnim Uist jsem se narychlo snazil sehnat auto. Na stene osamele telefonni budky v Portree jsem nasel prilepene nejiste cislo na pujcovnu na ostrove Benbecula:

Rozpadly croft house, Jizni Uist

"Potreboval bych od zitrka na par dni nejaky levny auto."
"Zitra ti to nekdo priveze do pristavu."
"Kolik to bude stat?", jsem se zeptal uz jen hlucheho sluchatka.

Na druhy den me uz v pristavu ceka divenka s bilym Nissanem.

"Tak tady to mas."
"Fajn, za kolik to bude?"
"Tak dvacku na den."
"Kam mam auto vratit, a kdy to mam zaplatit?"
"Nechej to nekde na ostrovech, prachy das do obalky spolecne s klicem a strcis to pod volant. Jo, a pak brnkni, kde to auto najdeme."

Nechtela videt ridicak, obcanku nebo pas, neznala moje jmeno ani adresu. Kdybych byl hajzl, mohl jsem mit na tri, i vice, dni auto zdarma. Kdybych byl superhajzl, uz by auto vicekrat nevidela.

Tato mala prihoda predznamenala charakter a mentalitu lidi Vnejsich Hebrid - cestnost, duveru, nezistnost. Vlastnosti, kterych se my nejen pohrichu vzdavame, ale jsme prekvapeni, kdyz je objevime u ostatnich.

Pohrebiste v Tobha Mor, Jizni Uist

Konglomerat ostrovu Vnejsich Hebrid pusobi po prijezdu ze Skotske vysociny a Vnitrnich Hebrid ponekud sedive jednotvarnym dojmem. Nekonecne pastviny, mocaly a slatina, zeme se pod botami houpe jak trampolina a horizont v dalce splyva s mlhou a mraky. Poryvy vetru procesavaji fialove kvety bodlaku na loukach stejne jako dlouhe hrivy horskeho skotu pasouciho se podel cest. Vzdalenosti jsou tu znacne a jedinym zpusobem k jejich prekonavani je bud vlastni auto nebo loterie obcasnych autobusu a postovnich busu. Vesnice maji podobu osamelych, pomerne modernich staveni navlecenych na siti telefonnich dratu a oblozenych hromadami peclive rezane a vysusene raseliny, topeni na zimu. Krajina je pochmurne dekorovana myriadou rozpadajicich se krofthausu, kostelu a mechem obrostlych keltskych krizu.

Ale staci nekolik paprsku slunce a zeme se zmeni k nepoznani: plaze zezlatnou, fasady bilych domku se rozsviti jak lucerny a obloha i more nabudou tak intenzivne modre barvy, ze nelze rozpoznat, kde konci jedno a zacina druhe.

Jenom lide zustavaji stejni, jakoby netecni ke zmenam pocasi. Nemohu prejit bez povsimnuti, ze pri pobytu na Vnejsich Hebridach potkavam pouze vazne, trochu zasmusile tvare, bez naznaku usmevu. "Vyzadovalo by to chirurgicky zakrok, aby se smysl pro humor dostal do skotskeho podvedomi", rekl kdysi znamy anglicky kazatel Sydney Smith. A jsem si jist, ze to nemyslel hanlive. Zatimco v nizine zurila prumyslova revoluce, mesta se rozrustala a bohati bohatli, na vysocine a ostrovech probihaly cistky, vesnice chradly a chudi dale chudli. Horale byli nuceni emigrovat do Ameriky, Kanady, Australie a na Novy Zeland a nahradily je ovce. Ti, co zustali zivorili na kopanine, bojovali o preziti a nasledne jim nezbyvalo tolik casu a energie na usmevnejsi stranky zivota.
Stejne jako byla krajina Skotske vysociny a ostrovu po miliony let formovana pohyby ledovcu a vybuchy sopek, vytvarel se charakter Skotu pod vlivem drsnych zivotnich podminek. Velmi vystizne zachytil nesnaze skotskeho zivota znamy anglicky lexikograf Samuel Johnson ve svem Slovniku jazyka anglickeho z 18. stoleti, kde pod heslem "oves" udava nasledujici: -- "obili, ktere se normalne dava konim, ale ve Skotsku jej jedi lide".

Na plazi v Tobha Mor, Jizni Uist

Plaz na ostruvku Berneray

Malokdo asi bude souhlasit s rovnici "Skotsko = plaze nejbelejsiho pisku a nejazurovejsi vody na zapad (a vychod) od Okinawy", ale neni to az tak velka nadsazka, pod jednou podminkou - je hezky. A to neni casto, v lete mozna jeden den z peti, a zridkakdy se bude jednat o cely den. Plaze jsou na Vnejsich Hebridach prekvapive uchvatne a nekonecne dlouhe - v podstate lemuji cele zapadni pobrezi ze severu na jih. Nevlidne pocasi, a za vlidneho pocasi doterni komari, vsak odrazuji privaly turistu a nechavaji tak plaze chmurne opustene, nedotcene nicim nez vlnami Atlantiku.

Mym nejoblibenejsim z celeho archipelagu Vnejsich Hebrid se nakonec stal maly nenapadny ostruvek Berneray. A jak jsem pozdeji zjistil, nejsem sam, kdo se nechal okouzlit jeho osamelosti, skvostnymi plazemi a udrzovanymi krofthausy. Casto se zde pry v lete zastavi i Princ Charles.