Menhiry v Čechách

Dr. J. L. Píč; Památky archaelogické a místopisné, Díl XVI. Ročník 1893, 1984, 1895, str. 817

Zpráva o menhiru u Klobuk v posledním výzkumu mém zavdala centrálnímu řediteli hraběte Černína p. Dr. Jičínskému podnět, že mne laskavě upozornil na podobný kámen u Petršpurka. Navštívil jsem tudíž o minulých prázdninách naznačené místo, kdež mne vrchní zahradník p. Födisch s nevšední ochotou provedl parkem zámeckým na „Kozí vrch“, kdež jsme naznačený kámen skutečně nalezli.
Vrchol Kozího vrchu pokryt jest žulovými skalami a balvany v různých skupinách, mnohdy velice romantických. V jedné takové skupině menších balvanů stojí pěkný balvan asi 3.5 m. vysoký, nepravidelně kulatý 7.60 m. v objemu dolejším, k vrcholu se zužující. Balvan tento širší, nerovnou plochou spočívá na spodní skále tak, že vlastně stojí na třech hrbolech a pod ostatní spodní plochou je dutina. Takovým způsobem dotčený kámen není menhirem, t. kamenem do země rukou lidskou vsazeným, ale patří spíše do kategorie viklanů. Nicméně nelze kamenu tomu upírati praehistorického významu, neboť před kamenem na severovýchodní straně nalézá se na jiném balvanu rovném a dosti velikém vytesaná t. z. kamenná mísa, 50 cm. v průměru a právě že mísa ta povstala lidskou rukou před zvláštním tímto viklanem, povstalým patrně živelnými vlivy (na úpatí sousedního Spáleného vrchu – Brenteberk – nalézá se podobný viklan), může se i viklanu samému přičítati praehistorický význam.

Právě na tomto výletu do Petršpurka jel jsem s panem ředitelem Olšbaurem z Citolib do Žatce; na půl cestě, v Drahomyšli, zahnuli jsme úvozem k Strkovicům, mající v úmyslu podívati se, zdali u vesnice Hradiště (Hraidisch) nad Oharkou nenalezneme nějakého praehistorického opevnění. Hledané valy jsme potom nenalezli, ale hned za Drahomyšlí při prvé křižovatce nalezli jsme opravdový menhir, v prvé chvíli ani nevzpomenuvše, že menhir tento již ve Vocelově „Pravěku“ (125) jest uveden.
Menhir tento je plochý kámen do země zasazený; vyčnívá nad povrchem na 2 m. do výše; v dolejší polovině měří na ploché straně 1.20, zužuje se pak k vrcholu na 50 cm.

V širém poli postavený tento kámen činí podobný dojem jako „kamenný muž“ u Klobuk.
Abych pak se něco bližšího dozvěděl o kamenu neočekávaně zpozorovaném, zastavil jsem kolem jdoucí venkovany a na otázku svou obdržel za odpověď, že kámen se zove „der verwunschene Münich“, i vykládali mi, že prý tu zaklet nějaký kapucín.

Pak vypravovali jedni, že kámen ten chtěli lidé odnésti (verse: do mlýna), ale že s ním nemohli hnouti, druzí pak věděli, že jej kdysi skutečně přenesli do mlýna, zde ale že nedal pokoje, až jej přenesli nazpět.
Žena jedna vypravovala pak, že u Postoloprt se nachází podobný kámen, snad totožný s oním na Břvanském kopci, kde je „skamenělý ovčák“ se stádem svým.
Ku konci prázdnin podařilo se mi zajeti do Strakonic, abych ohledati mohl menhir ve Vocelově Pravěku str. 573. vyobrazený. Provázel mne na horu Hradiště u Sousedovic synek učitelův v lese dobře známý, ale ani on, ani jiní lidé v Sousedovicích narození nevěděli o nějakém stojatém kamenu na sev. úpatí hory. Jdouce tedy podle popisu pana Ludikara, nalezli jsme na sev. úbočí, nedaleko od valů kamenných na Hradišti, na malé rovné ploše ležeti kámen na 1.5 m. dlouhý, který, jestli někdy stál, snad za menhir považován býti mohl; jelikož ale již na zemi ležel a nedalo se určiti, zdali vyvrácen neb povalen byl, nedalo se také usouditi, zdali to byl opravdový menhir nebo pouze viklan.

Rovněž i mísy obětní, na téže str. vyobrazené, nalezl jsem na druhém úbočí, dnes mlázím porostlém, pouze polovici, podobného tvaru, jako leží na svahu Slánské Hory.

Na místě hledaného menhiru znali lidé vypravovati „o kamenné babě“, „která od počátku světa zkameněla“ a na protějším vrchu „v Skalici“, na sz. od Sousedovic stojí. Prohlédnuv tedy na Hradišti známé valy, vypravil jsem se s mladým průvodčím v naznačené místo. Nalezl jsem veliký kámen na 2 m. vys., 2 m. šir., 1.5 m. silný, který volně spočíval na spodní skále; kolem leželo pak hojnost menších kamenů. Jedná se tu patrně o skálu živelnými vlivy zvětralou a rozpadlou a nikoliv o výtvor ruky lidské. Dr. J. L. Píč

Menhir u Klobuk.

Archaeologický výzkum ve středních Čechách, který r. 1893 společnou prací podnikli Jan Hellich, lékárník v Poděbradech, Dr. J. L. Píč, prof. v Praze, a Jan Waněk, vrchní správce v Radimi.

Několik set kroků od kostela Klobuckého stojí v dominující poloze vzácný pomník megalithický, od lidu „kamenný muž“ zvaný. Jest to kámen z červeného pískovce, jaký na půl hodiny odtud okolo Malého Pálče se vyskytá, kámen tedy sem přivezený, do země kolmo zasazený.

Dle paměti těch, kdo při jeho znovupostavení r. 1852 (když se skácel) přítomni byli, sahá kamenný muž 0,50 m. do země a vyčnívá 3.50 m. nad povrch; plocha jeho západní má podobu souměrného celkem obdélníka v šíři 1 m., kdežto strany příčné mají v dolejší polovici šíře 60, v hořejší 30 cm. a méně, následkem čehož kamenný muž se strany má podobu zakřivenou.

">

Kamenný muž stojí docela o samotě v širém poli, a kopáním, které provedli kolem p. B. Zap, ředitel cukrovaru a p. V. Sajbic, účetní cukrovaru v Klobukách, zjištěno, že ani v zemi kolem mohutného pomníku není žádné stopy lidské působnosti. Pověst lidu tvrdí o kamenném muži, že při zvonění na Klobucké věži týž na krok k věži se blíží a až dojde ku věži, že bude soudný den; ferinové pak dodávají, že to bude dlouho trvati, neboť když na protější straně v Kokovicích zvoní, musí zase krok nazpět. Náš lid zde usedlý nemá tedy žádných tradic ke zvláštnímu tomu kameni se vztahujících; ten kamenný muž jest názoru lidu cizí, i můžeme směle říci, že není postaven od pokolení našeho, českého.

Nemáme však ani archaelogických dokladů, podle kterých bychom souditi mohli, zdali to pokolení předchozí kamenného muže postavilo jako nějaký pomník (jako na př. Jakub postavil sloup na památku smlouvy s Labanem), neb mě-li kámen ten účel posvátný neb symbolický. Podobné kamenné stojany, archaelogicky pod jménem „menhir“ známé, byly stavěny od různých národů, v různých dílech světa, k různým účelům. U nás byl dosud v literatuře známý pouze menhir z úpatí Hradiště u Strakonic, který Erazim Wocel v Pravěku str. 537. vyobrazil; nedávno nalezl pan řed. F. Siedek u Sluh v širém poli osamělý pískovcový kámen, který je však z měkčího pískovce a příliš pravidelně tesán, než aby poukazoval na dobu tak dávnou; mimo to i několik neurčitých zpráv mne došlo, o nichž jsem se dosud přesvědčiti nedovedl.

Soudil bych, že menhiry naše staveny byly od téhož národa, který stavěl kamenné kruhy (cromlech) na Bezdězích u Předboje a u Velké Vsi, protože oboje počítáme mezi památky megalithické; a jelikož k kamenných oněch kruzích (Výzkum 1889-92 str. 53., 54.) nalezeny byly skrčené kostry v kamenném obložení, mohli bychom i menhir Klobucký přisouditi pokolení skrčených koster, které v severních Čechách bylo pokolením nejstarším. Zdali „kamenná mísa“ na Slanské Hoře k podobným památkám připočtena býti má, neodvážil bych si ani přisvědčiti, ani popírati.