Trnavské Kolomaznice.

Dr. Vl. Caha, Třebíč

V tzv. Krškově lese, severně od Trnavy u Třebíče, jsou ve dvou velikých balvanech porfirovitého syenitu vydlabány jamky, kterým lid říká Kolomaznice, proto že prý v nich dříve cikáni pílili kolomaz. Podobných kolomaznic je v našich krajích asi více (v Lidových novinách z 9. IV. 1943 jsem se v rubrice Ze světa dočetl o podobném nálezu na 3 jiných místech na Českomoravské vysočině.

Balvany v nichž jsou jamky vyhloubeny, jsou několikametrových rozměrů, podlouhlé, uložené přibližně rovnoběžně ve směru od východů k západu, větší poněkud jižněji. Od sebe jsou vzdáleny asi 4 metry. Kolomaznice jsou umístěny na jejich horních plochách, a to na koncích, směřujících k západu. Větší balvan nesoucí větší kolomaznici, leží na lesním svahu, od paty až k vrcholu měří asi 4 metry. Horní plocha vznikla uměle, trháním kamene střelným prachem. Je tvaru břibližně sedlovitého a celá se svažuje k severu.
Při nejnižší části jejího obvodu je v boku skály otvor, asi 3 cm v průměru, jejž lid pokládá za odtok kolomaznice (přesvědčil jsem se však, že s jejím dnem nesouvisí, je to zbytek dutiny pro nálož střelného prachu). Kolomaznice sama je ovální jamka, 133 cm dlouhá, 91 cm široká a 34 cm hluboká, drsných neohlazených stěn. Odtoku nemá.Menší balvan, uložený severozápadně od velkého, nemá uměle vzniklých ploch. Nese menší Kolomaznici, tvaru podlouhle oválního, podoby korýtka, jaké bývá někdy pod ústím okapních rour, uloženou napříč k délce balvanu a vybíhající ve stružku, 10 cm širokou, která sbíhá dolů po severní straně balvanu. Kolomaznice je mělčí a strmějších stěn  než velká, je 87 cm dlouhá, 61 cm široká a 19 cm hluboká. Jamky jsou vyplněny opadalým listím, jehličím a vodou, která prý ve velké kolomaznici ani v nejparnějším létě nevyschne.
Sloužily-li opravdu k pálení kolomazi (připravovala se suchou destilací smůly a smolného dřeva, přidávaly se tukové látky a oleje), či k jiným účelům, je dnes těžko řící. Přímých pamětníků není. Několik metrů na západ od kolomaznic jsou veliké balvany porfyrovitého syenitu často vyobrazované (ve Dvorského Vlastivědě moravské, v Zapletalově Geologii a petrografii země moravskoslezské).
V kraji kvetlo, zvláště v minulém století, řemeslo kamenické, než bylo zatlačeno průmyslem betonářským. Jeho zbytky se však uchovaly dodnes. Ještě dnes se tu tesají z kamene porfyrovitého syenitu sloupky k silnicím, do plotů a k polním cestám. Dříve z něho zhotovovali i korata pro dobytek, jaká ještě místy najdeme po vesnicích. Bylo by dobře, kdyby se ochrany Kolomaznic ujal památkový úřad, aby tato zajímavá památka zašlých časů nevzala za své.