M a r k v a r t i c e u J i č í n a
50°25´s. š.; 15°12,3´v. d.
Východně od Mladé Boleslavi, při cestě z Markvartic do Hřmenína se nacházejí trosky největší keltské svatyně v Čechách.
"Až donedávna se jim řílalo "Šance", "Na valech" či "Žižkovy valy", kterýžto název se uvádí v popisu markvartické farnosti již v roce 1714. Později k roku 1750 jsou označeny na Höltzlově mapě kosteleckého panství, s již rozoranou západní částí a dnešním trapezoidním půdorysem. V lidové pověsti zde pobýval se svými vojsky Jan Žižka v době, kdy chtěl dobýt hrad Kost, což se mu však nepodařilo.
Jiný pohled na tuto lokalitu a vysvětlení původu těchto valů najdeme v turistickém průvodci Českým rájem, jehož autorem je profesor jičínského učitelského ústavu František Šalda. Zde píše, že hliněné valy v Šancích jsou pozůstatkem válečného ležení Švédů v období 30leté války.
Pozdější zjištění však obě tyto verze zcela vyvrátila. V letech 1969-1972 zde provedli pracovníci Severočeského muzea v Liberci, pod vedením dr. Jiřího Waldhausera, podrobný archeologický průzkum. Nalezli zde množství střepů, zlomků nádob, bronzové a železné spony, skleněné korálky, také zlomky meče a nože. Nálezy a celý prostor porovnali s obdobnými nálezy ve Francii, Německu, Rakousku. Tam byly identifikovány jako sídelní pozůstatky starého keltského národa. Ten žil před více než 2.000 lety na území, sahajícím od Irska až po Pyreneje, Odru a Karpaty. Po konzultacích s archeology z marburské university došli liberečtí muzejní pracovníci k závěru, že prostor valů v Šancích je také pozůstatkem keltského osídlení z doby krátce před naším letopočtem.
V roce 1972 proto pokračovali v podrobném průzkumu valů a nejbližšího okolí. Nálezy potvrdily, že prostor uvnitř valů tvoří keltskou svatyni. Jde o posvátné místo, které pravděpodobně sloužilo k náboženským a jiným shromážděním Keltů. V rohu uvnitř valů stála malá dřevěná stavba, zřejmě chrámek. Do areálu svatyně se vcházelo po dřevěném mostě nad příkopem. V příkopě byly nalezeny další předměty, které tam splavila voda. Také sondy a vrty poskytly archeologům další cenné nálezy. Našly se kosterní pozůstatky spálením pohřbeného muže, u nichž ležely nůž a spona. Zajímavým nálezem bylo bronzové kolečko s 28 zuby. Právě tolik dní má i keltský kalendářní měsíc.
Valy oddělovaly prostor od běžného života a činnosti Keltů. Podle dr. Waldhausera stála zřejmě před valy keltská vesnice. Zde se tavil bronz, hutnilo železo, předly nitě a tkaly látky.
Nálezy v prostoru Šanců jsou v Čechách ojedinělé. Obdobná zjištění, v menším rozsahu, byla objevena v Pojizeří a některých místech v Českém ráji. To dokládá mapa keltského osídlení v posledních pěti stoletích před naším letopočtem, jak ji zpracoval tým dr. Waldhausera."
Pohledy do minulosti Markvartic; Miroslav Bartoň 2007
Podle pamětí faráře z Markvartic, byly roku 1839 zřetelné dva vchody ve směru osy.
Dle badatele F. Táborského byly valy zničeny při zcelování pozemků roku 1968.
Stavba ve svém půdorysu zakotvuje astronomické směry důležité pro kalendářní účely, ale samotnou konstrukcí neumožňuje určit jedno konkrétní pozorovací stanoviště, ze kterého by přes konstrukční prvky stavby bylo možné zacílit na obzor.
Cesta procházela ze západu pravděpodobně přez příkop po můstku do brány široké asi osm metrů, podobně na východní straně opouštěla prostor, ale podle půdních projevů byl zde příkop přerušen.
Není vyloučeno, že Kelti postavili svou svatyni na místě již dříve ke kalendářním účelům využívanou mnohem starším místním obyvatelstvem. Víme, že orientaci staveb lze na našem území vysledovat již k letům 6000BC.
Stavba je tvořena hlinitým valem ve tvaru protáhlého lichoběžníka, z vnější strany byla chráněna příkopem.
Ve směru těchto vstupů probíhá osa svatyně, odkloněna od severu o 112°, směřuje k východu Slunce při deklinaci -14,5°. Směr pohledu ze západní nad východní bránu tedy sledoval Slunce o Samainu a Imbolcu, na obzoru ale nevidíme výraznější vyzír. Dnes je tato deklinace zpravidla 2. listopadu, symbolicky se před průsečíkem os obou valů nachází hřbitov.
Podobně výhled ve směru východu Slunce o Beltinu a Lugnasadu nad Kumburkem (642 m n.m.; 19 km) zakrývá bližší obzor.
(Veliš; 430 m n.m.; 8 km; Veles byl slovanským bohem stád)
Tento směr prochází jihozápadním rohem objektu a východní bránou, ale ta leží hluboko pod horizontálou, jak je vidět na snímku.
Astronomická rovnodennost nepůlí počet dní v roce na polovinu, nebyla tedy vypočitatelná tímto způsobem, ale lze ji určit podle přímé (neprohnuté)stopy konce stínu tyče (gnómonu)
Výrazný Tábor nepustil v létě Slunce dále k severu.
Letní slunovrat.(Tábor; 672 m n.m.; 15,5 km)
Zimní slunovrat.
(Češov; 323 m n.m.; 13,3 km)
Na jihu Slunce zastavilo a vracelo úbočí Holého vrchu,
jak je velice pěkně vidět na detailním snímku zimního slunovratu roku 2008.
Pažoutův křížek
(kóta 324; v katastru obce Sedliště a pomístním označením Na hřmenínských vrchách.
křižovatka polních cest vedoucích ze Hřmenína do Starých Hradů a z Markvartic do Sedliště; r.1965 vyvrácen, letopočet vytesaný na podstavci 1788. Skládá se ze základového podstavce, hranolového sloupu, překrývající desky a vlastního křížku, vytvořeného s Ukřižovaným z jednoho kusu kamene. Na třech stranách sloupů jsou vytesány plastiky osob. Čelem směřoval křížek k východu. (2009 je již poničeno, pouhá hromada suti) Doprovodné kameny, jeden větší k severu a druhý menší k jihu, jsou položeny tak, že křížek byl uprostřed. Vzájemnou souvislost tyto tři objekty nemají, byly vybudovány v různých letech. "Listy starohradské kroniky č.4"
Starší kámen je ze všech směrů označen rytinami.
Ze západu jde o označení křížení cest.
Podobně také na obou bocích je toto křížení.
Z východu je znázorněno slunce s osmi paprsky.
Značně zvětralý a zhlazený povrch, napovídá značné stáří.
Kámen má tmavší zbarvení a je menších rozměrů, než kámen druhý.
Druhý kámen je světlejší pískovec, viditelně méně odolný materiál, poškozen a značně zvětralý. Z obou směrů jsou zachované pozitivní reliéfy křížů. Na východní straně jsou téměř dvě třetiny kříže v kruhu, (či kola), velice dobře patrné.
Ze západní strany je téměř polovina odlomena a reliéf kříže je mnohem více poškozen erozí. Leží více k západu asi šest metrů od kamene prvního, od severozápadu je krásný rozhled na daleký obzor ..
Při pohledu z jihu vidíme za kamenem stromy na valech svatyně.
