L i b e n i c e   n e a r   K o l í n

49°59´25´´N; 15°15´51´´E

Zmiňována r.1162 jako zboží sedleckého kláštera; 1396-Václav IV.; tvrz; 1437 darována králem Hanušovi z Rychnova; 1540 získal tvrz kutnohorský měšťan Jindřich Smíšek z Vrchovišť od Václava Popela z Vestce; 1574 Jan Libenický renesanční přestavba, ponecháno opevnění; 1577-Jindřich Vrchotický; 1590-R.R. Měsíček; 1593 1611-Bedřich z Bílé na Řehlovicích a Chotimíři; 1593-císař Rudolf II.; 1611 až 1616-Wilhejn z Wustenova;1616-spojení s Kolínským panstvím.; 1643 tvrz a část vsi vyhořela; lokalita se dodnes nazývá "Na valech"; barokní kostel Navštívení Panny Marie.

Svatyně pravděpodobně keltská (4.stol. před. Kr.) leží na přírodní diluviální terase Labe málo nad inundační čarou na severozápadním úpatí Kaňku, u silnice z Kolína na Čáslav, stranou osídleného území. Objevena byla náhodou v roce 1959.
Příkop o hloubce jeden metr ve tvaru obdélníka 80 x 20 m, po jeho vnitřní straně byl zbudován val z hlíny - posvátný okrsek (temenos).
Podobně jako u posvátného okrsku u Markvartic směřuje úhlopříčka prostoru východním směrem (při deklinaci Slunce 0°)

Zahloubený otvor oválného půdorysu do hloubky 1-2 metry. Útvar z kamenů byl umístěn pod úrovní země (chthonicky), což mohlo vyjadřovat kult podsvětního božstva. Symbol božstva mohl být umístěn na dvou kůlech zasazených v jamkách u kterých byly také nalezeny dva bronzové drátěné nákrčníky. Množství zbytků misek a amfor mluví pro úlitby nebo pití obřadního nápoje. Střepy hrnců v nichž se přinášely nekrvavé oběti v podobě jídel a obilí, které byly potom záměrně roztlučeny. Krvavé zvířecí oběti může dokládat množství kostí v jamách obklopující střed svatyně. Jsou zde zastoupeny běžné druhy domácích zvířat, psa a koně nebo klisny, ale také neúplné kostry tří dětí. Zbytky se ukládaly asi jedenkráte za rok. Mohlo se tedy jednat o významný obecný svátek a náboženskou slavnost kmene či větší etnické jednotky. Místo mělo pravděpodobně i značný politický význam. Bylo zničeno agresory, kteří se rozhodli usadit na území svých příbuzných.

Byl zde nalezen hrob 50leté ženy. Tato "kněžka" byla pohřbena hlavou k severu asi ve 3/4 okrsku a v ose svatyně; s bohatou výbavou bronzových předmětů (náramků a nánožníků, bronzovou sponou müsningenského typu s diskovitou patkou, stříbrným a bronzovým prstenem, 14 skleněnými a jantarovými korálky položenými spolu se dvěma hrudkami včelího vosku. Ten býval pomůckou k usmiřování bohů při magických obřadech.
Např. keltský Beltine, jako symbol konce zimy a pozůstatek zasvěcovacích obřadů, kdy mladíci vstupovali do řad mužů. Při iniciačních obřadech se znázorňovala smrt dítěte a zrození dospělého člověka. Byl spjat též s kultem koně a magickými obřady při nichž člověk rozmlouval s božstvy. .

Tento velmi zajímavý rulový kámen dosahující výšky dvou metrů, se nacházel v lokalitě svatyně, a byl pravděpodobně na svém místě úmyslně situován. Po archeologickém průzkumu byl přemístěn na nádvoří Archeologického ústavu do Prahy.
Hmotnost je odhadnuta na 1,4 tuny.

Archeologové A. Rybová a B. Soudský napsali o svatyni dílo nazvané Keltská svatyně ve středních Čechách (ČSAV, 1962).
Založení svatyně bylo jmenovanými archeology zprvu kladeno do třetího století před n.l., ale později je A. Rybová přeložila na konec časné doby laténské, někdy kolem roku 400 před n.l. (Germania, 1988). J. Waldhauser v článku Der Irrtum von Libenice (Archäeologie in Deutschland, 3/95 ), zpochybnil původ svatyně a označil ji za elbgermanische, neboť podle něho zde nalezená keramika a dva jednoduché kroucené bronzové nákrčníky patří do doby římských císařů a doby stěhování národů.

Archeoastronomickou orientací svatyně se zabýval a ve svých publikovaných pracích podrobně zpracoval již zesnulý odborník v tomto oboru pan Zdeněk Ministr ze Švermova u Kladna. O archeoastronomické orientaci různých dalších zajímavých lokalit vyšla kniha Géniové dávnověku, která shrnuje celoživotní práci autora.