Chotouň je ves, k níž se vztahuje řada legend a pověstí.Vesnice leží kousek od Českého Brodu.
Vzhledem k tomu, že jsem informaci pustil jedním uchem tam a druhým rychlostí
zvuku opět vyputovala (přece nejsem blbej, jsem si říkal), se mi nejprve podařilo vylézt na vrch na druhé straně cesty...:-)))
No mohyla tam nebyla, ale hezký rozhled ano, vrchu se říká Pískovna. Potom jsem si nechal od dalšího domorodce cestu
znovu vysvětlit (musel si myslet, že jsem úplný kretén, mohyla ode mne byla tak 30 metrů) a vyslechl si povídání o tom,
že v Chotouni končí tzv. Čertova brázda, začínající právě na břehu Sázavy. Vyoral ji podle pověsti čert zapřažený do pluhu
sv. Prokopem.
Na druhý pokus jsem mohylu našel. Pohled na ní rozhodně stojí za to. Více jak dva tisíce let stojí
v klasickém tvaru na ostrohu nad vesnicí, věky prakticky nedotčena.
Určitě největší podíl na její zachovalosti mají místní pověsti, které ji spojují se sv. Prokopem. Na vrcholku mohyly je vztyčen křížek.
Co vlastně víme o mohylách ? Jsou to uměle navršené kuželovité kopce,
či kopečky nad hroby. Zvyk vršit mohyly je starší než keltská civilizace
a objevuje se v různých epochách prakticky už od neolitu. Mimochodem unikátní velmi zachovalá neolitická
mohyla byla odkryta právě v Nymburce, v blízkosti "Kostelního náměstí".
Nejvíce bylo budování mohyl rozšířeno ve střední době bronzové. Po několika staletích zvyk ožil v halštatské době.
Největší počet mohyl na našem území je v oblasti jižních a jihozápadních Čech. Byly budovány právě v období tzv. halštatské mohylové kultury. Ve středních Čechách má tato kultura
podobu tzv. Bylanské kultury. Pojmenování této kultury má původ v Bylanech. Vesnice tohoto jména se nachází právě v blízkosti Chotouně.
Místo je tak významným archeologickým nalezištěm mohylových pohřbů, že dalo jméno keltské kultuře celých středních Čech té doby.
Obecně lze říci, že typy zachovaných mohyl jsou velmi různé. Pohřby, které mohyly překrývají jsou jak žárové, tak s nespálenými těly,
mají i různé vnitřní uspořádání.
Příkladem, nejlépe ilustrujícím pohřební zvyky té doby, je asi jedna z nejslavnějších mohyl, odkrytá v roce 1953 ve Vix, blízko Dijonu ve Francii.
Nález vzbudil úžas množstvím přepychových milodarů…
Hade, 18.7.99
Tradičně je uváděna jako místo kde se narodil sv. Prokop, zakladatel sázavského
kláštera (v roce 1035). Údajně se narodil ve vladycké tvrzi, která byla n místě statku, který najdete vedle kostelíka (č.p. 43)
Vedla kostela mě jakási vlídná domorodka ukázala studánku sv. Prokopa. I ke studánce se vztahují legendy, jak jinak než
o zázračných uzdraveních po požití její vody. Musím se přiznat, že jsem nenašel odvahu vodu vyzkoušet, vzhledem k blízkosti
nevábně vyhlížejícího dvora statku.
Na dvoře tohoto stavení se do poloviny 20. století, nacházela kamenná stéla, která byla nejspíše velmi starého původu.
Při místních poutích byla věnčena a barvena na červeno.
Já jsem, ale vesničku navštívil proto abych viděl mohylu, která je skutečně pozoruhodná. Věděl jsem, že stojí na kopečku
nazývaném Homole. Od výše zmíněné domorodky jsem si nechal vysvětlit cestu. Dozvěděl jsem se, že mám odbočit k
hájovně, pokračovat k lesu a kopeček s mohylou je vpravo před lesíkem.
Milodary v hrobce jsou od těch nejchudších až po nesmírně bohaté.
Nalezené mohyly jsou jak nepatrně vyvýšené nad terén, tak postavené na přírodním pahorku - tak jako ta v Chotouni,
ale jsou známé i obrovité mohyly, které si nezadají s přírodními kopci.
Hrobem byla obdélníková jáma o ploše asi devíti metrů čtverečných, obložená dřevěnými deskami.Hrob patřil mladé ženě nazývané kněžnou z Vix. Mrtvá byla uložena na korbě vozu. Vybavena byla krásnými ozdobami a šperky. Jenom nádherný zlatý diadém zdobící ji hlavu měl váhu půl kilogramu. Dalšími šperky byly bronzové spony, bronzové kruhy na šíji a kotnících, jantarové náhrdelníky…
Pozoruhodné byly i ostatní předměty z hrobky, například bronzový krátér (kotel na mísení vína s vodou) o objemu 1100 litrů. Krátér je prokazatelně prací řeckého umělce a dokládá čilé obchodní styky v té době. I další předměty jsou importované a dokládají styk s Řeky, Etrusky i Skyty.
Vixská mohyla je důkazem bohatosti keltské civilizace, která se opájela nádherou a bohatstvím a v tomto duchu zaopatřovala i mrtvé. 
