klokanek31. 5. 2007, 16:46
re:em_cello: spravne, bingo! to se teprve ukazuje, jak nevdelani jsou ti zhyrali mladi cestovatele. dekuju!
Tomik30. 5. 2007, 10:41
Jeje, Honzo, diky za prinosne dopoledne stravene nad tvym cestopisnym denickem. Mej se tam dal tak vyjukane a hlavne nezklamane! ...Jdu se najist na prelidnenou a spinavou Narodni...
klokanek25. 5. 2007, 9:00
honzo, kulik je nas kamarad s velmi specifickym zpusobem komunikace. rikal jsem si, ze bude dobre rozvest, pripisu jeste!
Bára21. 5. 2007, 12:25
Honziku, s tema zebrakama, to jsem si taky uzila v Indonezii.. nejhorsi jsou deti... lezi tam, v desti, placou, u hlavy maji piksli... kdybyhc jim hodila 1000 rupii, je to dve padesat... meli by ryzi na cely den... jenze kouknes vedle a sedi tam jeho matka, ktera ho poslala... bavila jsem se s ridicem minibusu... realita je takova, ze ta matka to dite pase a penize pak bere otec, ktery sedi doma a huli... tech deti tam jsou miliony... vzdycky jsem s sebou nosila bonbony, ktere jsem jim davala misto penez... ty deti z toho mely nejvetsi radost, protoze bonbony jim otec nevezme. V Indonezii jsou miliony zebrajicich deti, socialni system je katastrofalni, vidis je zit na hromadach odpadku, hlavne podel vlaku, vybiraji tam zbytky vseho. Odmalicka. Jdes do obchodu se na neco kouknout a kdyz odchazis, prodavaci a prodavacky na tebe krici: moje rodina dnes nebude mit co jist, umreme hlady. Kdyz ti zenska nabidne nejakouc cenu, kterou se snazis usmlouvat a zbozi si nakonec nekoupis, zena ti rekne, ze jsi ji proklel a prinesl tudiz nestesti. Kazdy den me sidili lidi, naucila jsem se s nimi hadat. Byt bilym clovekem v Asii je handicap. Taky jsem si rikala tisickrat, ze tu zemi pro takove veci prece nezacnu nenavidet. Posledni dny jsem uz chtela z Indonezie zmizet... a uz v letadle jsem to obrecela... Jak jen to bude mozne, letim zpatky... snad uz pristi rok. Na vsecko spatne zapomenes a tu zemi budes uz navzdycky milovat.