Křišťan z Prachatic

Christiamus

Křišťan narodil se v Prachaticích asi r. 1368. Navštěvoval vysoké učení Pražské stal se tamtéž r. 1388 za děkana Rečka z Rybenice bakalářem a už příštího roku za děkana Matyáše z Lignic mistrem in artibus. R. 1392 nalezá se jméno jeho mezi professory svobodných umění, r. 1394,1397,1400 a 1402 zkoušel buď na bakaláře buď na mistry, r. 1403/4 jmenován byl děkanem fakulty artistické, r. 1404 vicekancléřem a r. 1405 za děkana Řehoře Leona z Prahy assessorem; téhož roku se stal farářem u sv. Michala na Starém Městě Pražském.

Křišťan byl důvěrný přítel Husův, s nímž a s Janem z Jesenic usiloval o propuštění Stanislava ze Znojma a Štěpána z Pálče, kteří vysláni byvše v záležitostech university s Mauricem Rvačkou, profesorem theologie, a s Janem z Reinšteina řečeným "kardinálem" od krále Václava ku kardinálům v Pise shromážděným, v Bononii z rozkazu kardinála Baltazara Cossy jati, a v říjnu r. 1408 do vězení uvrženi byli, z něhož se teprv v prosinci téhož roku do Prahy navrátili.
Tři roky později byla proti Husovi vydaná klatba s nařízením, aby ve všech kostelích Pražských čtěna byla, čemuž také vyhověno až na kostel sv. Benedikta na Starém Městě a sv. Michala, kde Křišťan byl farářem. Zjevné toto osvědčení věrného přátelství miláčkovi university Pražské - mimo fakultu theologickou - mistru Husovi, nemálo k tomu se přičinilo, že třífakultní universita řadící se kolem Husa vyvolila mistra Křišťana dne 16. října r. 1412 za svého rektora, v kteréž hodnosti dle tehdejšího obyčeje do sv. Jiří r. 1413 setrval. Téhož roku sestavil král Václav, chtěje neschodnosti a roztržky spůsobené na universitě náboženskými rozmíškami skoncovati, komisi o čtyřech členech, aby tato narovnání učinila mezi fakultou theologickou z jedné a ostatními třemi fakultami z strany druhé. Hlavou komise té byl mistr Křišťan, který též s ostatními komisary na faře své jakés takés narovnání mezi oběma stranama učinil. S Husem r. 1412 z Prahy vypovězeným často si Křišťan dopisoval, ano i toho r. 1415 v Kostnici navštívil.
Ačkoliv jej nešťastný osud přítelův hluboce rmoutil, neoblevoval Křišťan při plnění povinností svých co profesor. Ještě r. 1415 zkoušel na bakaláře a r. 1416 byl examinatorem mistra Petra Payne (Engliše), který přišed z university Oxfordské na Pražské universitě věnce mistrného se domáhal. Rok na to byl K. zvolen za děkana fakulty artistické a r. 1418 byl opět examinatorem na bakalářství. R. 1421 trpěl Křišťan mnohé příkoří od Jana Želivského, miláčka chudiny, který jej obviňoval, že nechce svátosti oltářní podávati dítkám a že při službách božích užívá pouze latinského jazyka, avšak přes to všecko zůstal Křišťan farářem u sv. Michala.
V rozmíškách vniklých mezi Englišem a Příbramem přidal se k straně posledního, načež s touto r. 1427 z Prahy vypovězen byv teprv po dvou létech se navrátil. R. 1430 byl opět profesorem a r. 1434 rektorem university, v jejíž čele se téhož roku dne 28. ledna přiznal ku kompaktatům v Chebu. Když byl nedlouho na to král Sigmund po vypovězení Rokycany pro ultrakvisty zřídil novou konsistoř, jmenoval dne 28. dubna r. 1437 mistra Křišťana jejím administratorem, ve kterémž úřadě potvrzen byv i od krále Albrechta r. 1438 až do své smrti (5. září r. 1439) setrval.¹⁾

Křišťan se líčí co muž nevšedních vědomostí. Lupáč²⁾ jej nazývá presbyter venerabilis, insignis mathematicus, in medicinis excellens; podobně Stránský³⁾. Balbín tvrdí taktéž, že byl Křišťan znamenitý mathematik a hvězdář, který prý z hvězd předpovídal budoucí věci, čímž tak proslul, že jej vznešené osoby ze sousedních a vzdálených zemí písemně žádali za radu a dobré jeho zdání v důležitých případech, netrpělivě prý na výrok jeho čekajíce. Nepochybně měl při tom Balbin na mysli zprávu Lupáčovu, který ve svých Ephemerides uvádí, že Křišťan r. 1433 předpovídal brzkou smrt Polskému králi Vladislavu, který též příštího roku zemřel.

Dle souvěkých a pozdějších podání byl mistr Křišťan velmi plodný spisovatel. Z oboru mathematického viděl jsem jeho algorithmus a computus cyrometricalis⁴⁾, které se podobají uvedeným v úvodu spisům téhož jména. Rukopis první má 8 listů, na počátku jest jinou rukou, po krátkém jeho objasnění připsáno computus prosaicus magistri Christanni (prosaicus nepochybně naproti algorithmu de Sarco Bosco, který psán byl ve verších); taktéž jest u druhého rukopisu cizí rukou napsáno computus cyrometricalis m. Christanii. Oba rukopisy ještě s jinými o mathematice a hvězdářství jednajícími jsou svázány v jednu knihu velmi starou vazbou, u obou, jakož i u ostatních nalézají se po krajích a mezi řádky rozličnou rukou vepsané poznámky dílem i doplňky a vysvětlivky, za kterouž příčinou nevím, snad nechybuji maje za to, že kniha ta náležela jakési koleji a jsouce snad částí knihovny její sloužila professorům universitním v oné koleji přebývajícím za knihu příruční, jíž se při čtení svém řídili, poznámkami propisovali a tak propsanou a doplněnou nástupcům svým zanechávali.

Křišťanův uvedený algorithmus vysvětluje (bez uvádění příkladů) co jest "numeratio, additio, subtractio, mediatio, multiplicatio, divisio, progressio (arithmetická) a extractio radicum in numeris quadratis et cubisis." O prvních druzích početních zmiňuji se později u spisů českých, any se v tom hrubě nelišily, zde uvádím jen spůsob, jakýmž tehdáž vydobývali kořene druhého a třetího stupně, podotýkaje, že jsem ani v tištěných arithmetikách z první polovice 16. věku v tom změny nezpozoroval.

Kořene druhého stupně učí Křišťan takto:
Nejprvé nechť se sečtou cifry daného čísla, kdyby byl počet jejich sudý, nechť se započne dobývání u dvou nejvyšších míst, kdyby však byl lichý, u nejvyššího místa. Dle toho se tedy dobude kořene částečného buď ze dvou neb z jedné cifry. Dále nechť se kořen ten poznamená, sám sebou násobí a odečte, na to nechť se dvojnásobí, dvojnásobený napíše ob jednu cifru dále v pravo, a nechť se jím dělí předešlý zbytek a jedna cifra vedle; načež má se podíl ten napsati ke kořenu, násobiti dělitelem a násoben odečísti od svého dělence, pak násobiti sám sebou a odečísti od předešlého zbytku a cifry vedle atd.
Jak jsem už podotknul, neukazuje toho na žádném příkladu, jen tolik mně povědomo, že tenkráte jakož i později nepsali zbytek jako jej teď píšeme, nýprž přetrhnuvše menšenec napsali zbytek nad něj. Dle toho by pracné ono dobývání kořene druhého stupně vypadalo asi takto:
Bylo by n.p. dáno číslo 119025; jelikož má sudý počet cifer, dobýval by se kořen ze dvou nejvyšších míst, tedy:
3
2542
119025 kořen
9............(345.
6............dvojnás. část. koř. co dělit. do 29 dá koř. 4,4x6 dá
24..........se odečte od 29, 4x4 dá
16..........odečt. od 50; 34x2 dá
68..........za dělitele, děleno do 342 dá koř. 5
340........se odečte od 342 a 5x5
25..........odečteno, ruší se

Podobně učí dobývati kořene stupně třetího.
Nejprvé nechť se prý rozdělí dané číslo na tisíce, z nejvyšších tisíců (jedniček, desítek, set, tisíců, stotisíců atd.) nechť se dobude kořene třetího stupně, tento sám sebou třikrát násoben, se odečte. Částečný kořen nechť se trojnásobí a trojnásobený pouhým samým sebou ještě násobí, ten pak má se položiti co dělitel ob dvě cifry v pravo, a má se jím děliti do předešlého zbytku a jedné cifry vedle. Určená takto druhá část kořene nechť se prý násobí nejprvé oním dělitelem, pak trojnásobným kořenem prvním a jí samou, a konečně třikrát sama sebou. Tyto tři součiny mohou prý se buď o sobě nebo náležitě jsouce sečteny vespolek odečísti atd.
Dle toho dobývalo by se tedy n.p. z čísla 15625 třetího kořene takto:
7
15625
8.......... (25
12
60
150
125
7625 odečteno, ruší se

Computus cyrometricalis magistri Christanii, druhý rukopis, má 8 1/2 listu a jest přepsán r. 1463. V úvodu jsem juž uvedl, že úplný takový computus měl dva díly, díl první církevní, druhý více hvězdářský, jelikož však na počátku připsáno jest, že jest to pouhý výtah, sepsal nepochybně Křišťan i druhý díl hvězdářský, o kterém však nevím.
Rukopis ten vysvětluje, že jest cyklus sluneční doba 28 roků, po níž se nedělní litery opakují; pomocí dvou veršíků pro lepší paměť sestavených a pomocí počítání ohbí na prstech učí, jak se najde,kolikátý jest udaný rok v cyklu slunečním a spolu kolikátý jest cyklus tento rok, který prý jest buď obyčejný neb přestupný; obyčejný rok že drží 365 dní a 6 hod., přestupný však 366 dní, a litera nedělní že se v tomto dvakráte mění; pak vysvětluje, jak se určí počet dní od neděle po narození Páně do nového roku, jak cyklus měsíčný, jak počet týdnů od narození Páně až do neděle "qua canitur Esto mihi" (quinquagesima), jak počet přebývajících dní v těchto týdnech, a jak pohyblivé svátky, jichž se uvádí pět, totiž "septuagesima, quadragesima, pascha, rogationes et pentecostes."Všemu tomu učí se jako cyklu slunečnímu pomocí veršíků, jimž se tenkráte nejen na universitě, nýbrž na každé farní a klášterní škole žáci z paměti učili. Abych celou tu věc objasnil, uvádím, jak se n.p. určovala litera nedělní. Pro tuto podává Křišťan veršík pro paměť:
Griff e dit ci bas gri fo nes dic bo na; gri fe di ci bus aug for e dus cib au; gor fi ed oc ob au.
t.j. 28 rozličných zvuků, které jsou sice o sobě bez významu, z nichž se však v každém nalézá jedna, v některých dvě ze sedmi liter nedělních a, b, c, d, e, f, g. Litera nedělní se určovala na základě cyklu slunečního (za kterouž příčinou jest zvuků těch 28); kolikátý byl některý udaný rok v onom cyklu, do tolika se zvuky tyto počítaly na ohbech prstů, a písmena v posledním ze zvuků takto počítaných se nalézající byla litera nedělní toho roku.
N.p. rok 1463 byl 16tý v (53tém) cyklu slunečním, za tou příčinou počítaly se na ohbech zvuky uvedeného veršíku do 16. t.j. do bus, z čehož vysvítalo, že b byla litera nedělní onoho roku. Měl-li zvuk ten dvě litery nedělní, byl udaný rok přestupný.

Mimo uvedené napsal mistr Křišťan⁵⁾: erbaritus (rukop. od r. 1416), v němž byliny v abecedním pořádku popisuje latině, přidává k nim jména česká, po krajích i německá, a začínaje "absinthium - peliněk" končí "zinziber - zázvor;" replika na prognostiku kohos jiného (rukop. u historie Pulkavy v klášteře křižovnickém v Praze); pak lékařské knížky (vytiš. v Praze r.1544; v Holomouci 1553 a 1565).
Konečně sluší připomenouti, že se mistru Křišťanu připisuje sbírka medicinských a chirurgických spisů, ač nepravě, neboť spisy ty sebral v jednu knihu jakýsi mnich františkánský, lékárník, a přijav do té sbírky i některé spisy Křišťanovy, zejména prognosticatio mg. Christanni, předložil celé sbírce proslulé jméno na slovo vzatého tehdáž Křišťana. Podobné sbírky v rukop. nalezají se na rozličných místech, jako u kostela kapitolního v Praze (N.LXIX), v knihovně Roudnické s názvem lékařství jistá a zkušená mistra Kristiana (z r. 1516), a v Stockholmě s názvem mistra Kristiana lékařské knihy a jiné lékařské věci.

1) Tomek v děj. univ. Praž., ačkoliv Lupáč (Ephemeris) klade jeho úmrtí k 23.květnu t. r. 1438, dokládaje, že zemřel na mor.
2) Ephemeris
3) Respublica Bojema str. 311
4) Rukop. v c. k. univer. knih. XIII.F.17.č.2 a č.6
5) Jungman. literatura.