Ž  Í  Ž  A  L  A    

 


Václav Příhoda: Ontogeneze lidské psychiky II - Mecítma

Úryvek z kapitoly III - Intelektuální rozvoj v mecítma

(O myšlení)

Myšlení nabývá nového rázu, neboť opouští strohý abstraktní charakter, jaký mělo v postpubescenci, a tím i extrémistické úsudky, neznající středu mezi kladem a záporem. Dostupuje se plné zralosti souzení, jež se opírá již o značnou zkušenost. Také v obsahu myšlení jsou značné změny. Záliba ve snění ustupuje reálnému pohledu na svět, s nímž se musí nyní člověk prakticky vyrovnávat s větší odpovědností. Metafyzické otázky o původu světa, o původu člověka, o smyslu veškerého dění, o kauzální mechaničnosti a determinovanosti přírodní nebo o teologické tvořivosti pochodů i životních útvarů i jiné záhady jsou již zatímně vyřešeny nebo skepticky odmítány. Skutečnost nyní příliš doléhá na mladého člověka, takže mu vnucuje svou důležitou a věcnou problematiku.
Mystické zabořování k samotným podstatám a posledním principům je zatlačeno úvahami o tom, co s věcmi dělat a jak je vědecky zkoumat. Tato realistická a pragmatická střízlivost, charakteristická pro myšlení tohoto období, připomíná předpubescentní realismus, ale ne již statický, nýbrž s úsilím po změně poznávané skutečnosti. Mecítma je obdobím myšlenkové dynamiky. Bojuje se v něm za definitivní úpravu vlastního zařadění ve společnosti, za dosažení expertnosti v zvoleném povolání, za úpravu poměru k druhému pohlavnímu pólu i za jiné podmínky pro životní stabilizaci. To jsou otázky zcela konkrétní, které se vzpírají metafyzickému řešení stejně jako ctižádostivému nebo planému snění.
Zdokonalení psychických funkcí a nový způsob myšlení mají vliv na úpravu řeči, která se plně instaluje mezi dvacátým a třicátým rokem. Mluva ztrácí svou šťavnatost, rázovitost a vynalézavost, jakou měla v postpubescenci. Podivínská, hledaná, zrůdná a přitom originální řeč pásků, která přivádí až do karikatury kladné rysy postpubescentního vyjadřování, neshodovala by se s mentalitou pětadvacetiletých. Výběr slov se blíží normálu řeči dospělých, výrazy jsou otřelejší, všednější, přízvuk ztrácí pepický ráz. Mluva je tedy charakterizována střízlivostí a přirozeností, je méně výrazná a nemá již té bezprostřední síly...

Zpět na "Co si čteme"