 |
|
|
|
 |
| Václav Příhoda: Ontogeneze lidské psychiky II - Mecítma |
Úryvek z kapitoly III - Intelektuální rozvoj v mecítma
(O percepci)
V jakémsi nesouhlase s celkovou tendencí dalšího růstu jsou smyslové
orgány, u nichž někteří badatelé pozorují involuční známky. Již po 20.
roce se zmenšuje pružnost čočky, takže punctum proximum (nejbližší bod,
na který se může zrak zaostřit), které je u dětí vzdáleno 7 cm, je ve
20 letech vzdáleno 10 cm a ve 30 pak 15 cm...
U sluchu se v tomto období již počínají objevovat první známky prebyskuse,
postupného ubývání sluchu pro vysoké tóny, jak bylo zjištěno při srovnání
pubescentů s mladými muži v průměrném věku 23 let. Také hmatové vjemy
pozbývají na intenzitě. Podle výzkumu severského badatele ubývá Meissnerových
tělísek na hrotech prstů z 4900 v druhém desetiletí na 4000 v mecítma,
takže jejich počet na každý mm2 klesá ze 30 na 20. V téže
době také se zmenšuje počet hmatových bodů na spodní straně zápěstí z
53 na 35. Posléze v hebetickém období (od 16 do 30) byla zjištěna ztráta
30% čichových vláken vzhledem k období dětství a pubescence.
I když snad dochází k některým involučním změnám v čidlech, analyzační
činnost se za mecítma zesiluje. Toto zdokonalení percepční činnosti je
velmi významné, neboť rozšiřuje podstatně orientaci mladých lidí v časoprostoru.
První dojem je i v nových situacích méně globální. Diferenciace jde do
větších podrobností. Tato schopnost je velmi důležitá pro ochladlejší,
intelektuálnější povahu estetických dojmů, ale také pro postřehování
jemných změn, jež je zvlášť důležité pro vědecké bádání.
Zpět na "Co si čteme" |
|
|
|
|
|