Jistě vás udivovalo, že jste vídali
v novinách už druhého dne fotorafické záběry z olympijských her
v Melbourne v Australii, ač je toto město od nás vzdáleno přes osmnáct
a půl tisíce kilometrů. I nejrychlejší doprava fotografií letadlem
by zabrala asi osmdesát hodin. Jak se mohly fotografie k nám tak
rychle dostat?
Vysvětlení této záhady je poměrně prosté a snadno pochopitelné.
Obrázky se přenášejí elektricky, jednak radiem do Londýna, jednak
z Londýna po drátě do Prahy. Podstatu aparatury k přenášení nehybných
obrázků ukazuje připojený nákres.
V značí válec ve vysílací stanici. Na něm je navinut hotový
obrázek. Ten se s válcem otáčí a zároveň posouvá. Osvětlovací přístroj
O vrhá na obraz pomocí čočky úzký paprsek světla. Podle toho,
dopadne-li paprsek právě na světlé nebo tmavé místo fotografie,
odráží se přiměřené množství světla na fotonku F. To je zcela
obyčejné zařízení, vzduchoprázdná skleněná baňka, opatřená uvnitř
po jedné straně povlakem z kovu, sodíku, draslíku nebo cesia. Dopadající
světlo uvolní z kovu elektrony, které jsou přitahovány ke kladné
destičce. Tak vzniká ve fotonce elekfrický proud, silnější, je-li
světeIný bod na bílé plošce, slabší, je-li paprsek právě na tmavé
části obrazu.
Takto ohledá světelný paprsek postupně celou fotografii. Proudy,
získané ve fotonce, se zesilují a vedou se do přijímací stanice.
Tam je stejný válec, který se otáčí přesně souhlasně, synchronně,
s válcem ve vysílači. Na válci je navinut fotografický film. Také
na tento válec dopadá světlo podobně jako v předešlé stanici, jenže
toto světlo se mění. |
Přichází-li z přijimače silnější proud,
je světlo jasnější, je-li proud slabý, světlo hasne. Tak se bod
za bodem citlivý fotografický film osvětluje. Tam, kde bylo na obrázku
bílé místo, film zčerná a naopak, kde byla na obrázku černá plocha,
zůstane film čistý.
Tak vznikne fotografický negativ, který pak obvyklým způsobem po
vykopírování dá přesně stejný obrázek, jaký byl navinut na prvním
válci.
Taková je podstata přenosu obrazů na dálku. Samozřejmě skutečný
přístroj je ještě poněkud složitější, protože se musí intensita
světla na obou stranách přiměřeně řídit, aby byl obrázek čistý a
jasný. Kromě toho se vysílají synchronisační impulsy, elektrická
znamení, která udržují oba válce v přesně stejném chodu.
Je už podřadnou věcí, jak se příslušné proudy dostávají z jedné
stanice do druhé. Na kratší vzdálenosti se posílají prostě po drátě
nebo po kabelu. Na větší vzdálenosti, zejména přes moře, se těmito
proudy modulují, to jest zesilují nebo zeslabují elektromagnetické
vlny, které pak může druhá stanice přijímat a přeměňovat v silnější
nebo slabší proudy, stejně jako se to děje v rozhlasových přístrojích.
Takto bez drátu a pomocí elektromagnetických vln putovaly obrázky
vysílané z Melbourne až do Londýna, a z Londýna pak byly do Prahy
posílány po kabelu a po drátě podobně jako teIegrafní značky. Tímto
způsobem mohou noviny a časopisy dostávat obrázky i kresby ze vzdálených
míst mnohem rychleji, než by to bylo možné i těmi nejmodernějšími
letadly.
RADIOFOTO - snímek přenesený z Melbourne radiem.
Je to záběr z finale závodu na 1500 m. Šestý je náš Jungwirth. |
