  
          
          
      Pohřeb 
      Je-li byt zesnulého dosti prostorný, aby mrtvola 
        mohla býti vystavena, mrtvý zůstane tam až do pohřbu. Toto v domech činžovních 
        asi většinou sotva lze učiniti a čím dále tím více ustaluje se zvyk, zvláště 
        v Praze, že průvod pohřební vychází z kostela nebo ze síně hřbitovní. 
         
        Před rakví jsou na černém polštáři upevněny řády 
        zesnulého, které pak zřízenec nese za rakví. 
         
        Na pohřeb béřou páni z příbuzenstva černý redingote, 
        černou kravatu, černé rukavice a cylindr (výjimečně tvrdý klobouk) se 
        smutkem; kalhoty černé neb aspoň velmi tmavé. Za chladna černý svrchník. 
        Rovněž dámy nepřicházejte, nemáte-li šatů černých, v obleku světlém, nýbrž 
        co možná tmavém. 
         
        V průvodu za rakví jdou příbuzní, nejprve nejbližší, 
        pořádkem na parte uvedeným, pak vzdálenější. Ostatní hosté smuteční jděte 
        pokud jen možno v pořádku, předbíhati druh druha naprosto nesluší a nic 
        není trapnějšího nežli nelad a nepořádek za truhlou. 
         
        Páni smeknou toliko při obřadech církevních, při 
        průvodu samém, ať do kostela, ať z kostela na hřbitov, kryjí hlavu. 
         
        Úloha nejbližších příbuzných je težká v tyto chvíle. 
        Súčastní-li se posledních obřadů, jsou povinni přemáhati svoje pohnutí 
        a jeviti vůči hostům přece jen jistou míru duchapřítomnosti, sice lépe 
        zůstanou-li doma, neboť projevy přespřílišného bolu působí na přítomné 
        velmi trapně. 
         
        V pohřebním průvodu kouřiti je naprosto neslušné. 
         
        Je pravidlem, že všechno služebnictvo vyprovází 
        zesnulého na poslední jeho cestě. 
         
        Při obřadech na hřbitově dlužno smeknouti, rovněž 
        při řeči nad hrobem pronášené. Žádným způsobem nesmíme na hřbitově projevovati 
        ani souhlas, ani nesouhlas s pronášenou řečí, kterou vyslechneme s nábožným 
        klidem. 
         
        Po vykonaných obřadech nejdříve pozůstalí po řadě 
        svého příbuzenství, potom ostatní účastníci házejí do otevřeného hrobu 
        po třech hrstích hlíny, nebo tam, kde mrtvý se ukládá do vyzděné hrobky, 
        připravené květy.. 
         
        Buď u hrobu, také po vykonaných obřadech, nebo 
        při východu ze hřbitova, přijímají pozůstalí ještě poslední výrazy soustrastí. 
         
        Zúčastní-li se pohřbu hosté z daleka přišedší, 
        přátelé nebo příbuzní, rodina pozůstalého pozve je na oběd nebo vůbec 
        na jídlo. Jídlo toto, jehož se pak zúčastní jen mužští členové rodiny, 
        je velmi prosté, obyčejně jen studené, bez obvyklého rázu hostin. Ve velkých 
        městech a tam, kde jsou restaurace a hotely, tato pozornost není povinna. 
         
        
      Pozn. V dohledné době nabude pohřebnictví v Praze poněkud 
      jiné tvářnosti, dílem zkomunalisováním, dílem zřízením obecních hřbitovů 
      u Hostivaře a posléz i dopravou zesnulých zvláštními vozy elektrické tramvaje. 
         
            | 
          | 
          | 
         
          
          
           
            Obsah  
          |